MahulenaK komentáře u knih
Zase mě Gamache a Three Pines dostali...Říkám si, že už další knížku číst nebudu, že už jsem si udělala obrázek, a můžu číst zase něco jiného. A pak vyjde další knížka, nevydržím to a nelituju!!!
Tak já nějak nevím. Na to, jak jsem na knížku dlouho čekala (rezervace z knihovny) a jak je všude vychvalovaná, tak zas taková bomba to nebyla. Pořád se všechno opakovalo, až konec měl trochu spád, ale taky nic moc velké překvapení. Dala bych jen dvě hvězdičky, třetí je za to, že se knížka dobře četla.
Aňa mi nikdy nebyla moc sympatická. Pak jsem vždycky viděla nějaký film a musela jsem uznat, že je skvělá herečka. Rovnou jsem se zařekla, že P.S. číst nebudu. Ale chtěla jsem mít knížku doma, už kvůli tomu, jak ja krásná. A zase jsem musela Aňu vzít na milost. Moc se mi to líbilo. Člověk si nemá dělat předsudky. A tak.
Můj oblíbený spisovatel. Nemůžu ale souhlasit, že je tohle jeho nejlepší knížka. Pořád jsem se nějak nemohla začíst, nakonec jsem tedy zdárně dočetla do konce, ale mám jiné favority. Nicméně další knížku si ujít nenechám, to ne.
Vůbec nevím, kde jsem na tuhle knížku natrefila. Už první otevření-malá písmenka, souvislý text, na první pohled žádný děj. A přečteno jedním dechem za den. Další komentář není potřeba.
Přečetla jsem první 'síť' a musím si dát pauzu.Ke konci jsem skoro nedýchala,jak jsem se bála...
Naprosto přesně popsané postavy,situace.
Hrozně mě to zasáhlo.A zajímavé byly i popisy na konci kapitol.Uz teď bych dala pět *.Ale musím to proložit nějakou oddechovkou :-)
Chtěla jsem dát pět hvězdiček,i když povídky moc nemusím.Ale konec se nějak pokazil.. Orel a vrána?Síť nejen na úhoře?
Tak do dvou třetin knížka super, pak už mě to začínalo nebavit, nějak se to zbytečně komplikovalo, a dočítala jsem fakt jen pro to dočtení. A to jsem se tak těšila:-(
Příjemné počtení, trochu ve stylu Arta Paasilinna. Klidně by mohl být příběh delší, nenudila jsem se.
I když jsem v průběhu čtení měla pár výhrad, na dalších stránkách jsem je brala zpět. Bylo by zajímavé číst další osudy všech, s odstupem několika let, ale jak je psáno v epilogu: "nikdy se nedozví, kdyby....", a tím je řečeno vše. Těším se moc na další knížky.
V první řadě obdiv. V druhé pobavení. Sice tak od půlky už mě cesta moc nebavila, všechno se víceméně opakovalo, ale stejně to bylo příjemné čtení.
Nějak se mi po dočtení ani nechce knížku nějak hodnotit.Musím to ještě 'rozdýchat' a popřemýšlet.
Knížky Sarah Waters mám ráda. Ale přesto mám pocit, že jsou trochu moc zdlouhavé, Platící hosty nevyjímaje. Na některé roviny knížky (vývoj vztahu) stačilo pár stránek, na další jich muselo být popsaných hrozně moc. Myslím, že by příběhu vůbec neuškodilo, kdyby byl o něco kratší, atmosféře ani napětí by to neuškodilo. Ale těším se na další, ne že ne.
Pro mě jako naprostého laika byla knížka vcelku zajímavá, hlavně první třetina. Pak už se příběh trochu zacyklil, což je sice pochopitelné, ale na téměř 400 stranách už pak celkem nezajímavé, místy i nudné. No, a závěr, co na to říct. Samozřejmě není cílem dojímat čtenáře za každou cenu, ale poslední kapitola mi připadala nejméně zajímavá ze všech a lehce nepřehledná.
Ale na druhou stranu jsem zase zabrousila do mě neznámé literatury, takže díky za to.
Dominik Dán zatím nikdy nezklamal. Zase jsem přečetla jedním dechem (ovšem ve slovenštině, jinak to není ono), parta z kanceláře 141 mě fakt baví. Jediné mínus-čekat na další knížku :-(
To je tak, když si člověk nepřečte anotaci...Kdybych to bývala věděla, tak si tu knížku asi nepřečtu a uchýlím se k nějakému veselému příběhu. Je hrozně ze života, chvílemi mi z toho až nebylo dobře, přečetla jsem ji jedním dechem. Ale mám dost, jinak to říct nejde.
No nevím. Tak nějak jsem doufala, že třeba objevím nějaký nový fígl...Kdybych měla čas, tak něco podobného napíšu taky, akorát nestavím oblečení na hranu a neděkuju věcem :-(