maid komentáře u knih
Nemůžu se rozhodnout, jestli byl lepší Hedvábník nebo Kukačka. Asi spíše druhý díl, neboť v prvním díle jsem vraha asi tak v druhé třetině uhodla za to u Hedvábníka nikoliv. Cormorana jsem si zamilovala stejně tak, jako Robin. Fandím jejich vztahu, uvidíme kolik knížek bude autorka potřebovat, aby nás déle napínala. Doufám že, co nejvíce.
Rowlingová mistrovsky zvládá své řemeslo a je vidět, že v prostředí, o kterém píše v knize, se vyzná. Vždy si mě dostane svými popisy všeho, co Strika míjí. Popisy nikdy nejsou zdlouhavé naopak navozují atmosféru.
Na závěr bych se ale pozastavila nad překladem - ano, slovo "odtušil" bylo v Hedvábníkovi použito až příliš mnoho a ne vždy zapadalo do kontextu.
Papírová Města se mi líbila více než Greenovy oslavované Hvězdy nám nepřály, udělaly na mě nějak lepší dojem a taky mě nejednou rozesmály, což se u Hvězd nestalo a to se kniha pyšní jako "nejveselejší smutný příběh". Obecně mám Greenův styl psaní moc ráda a těším se na další knihy.
Jane Austinovou uznávám jako vynikající anglickou spisovatelku všech dob, ale nejsem její skálopevná obdivovatelka, proto jsem ani nečekala, že mě tato knížka vyvede z míry, právě naopak - velice jsem se na ni těšila, neboť mám rádo to dění "pod schody", jak už tady bylo zmiňováno. Ale byla jsem zklamaná. Sára mě jako hlavní hrdinka vůbec nesedla a i přesto, jak všechno byla do puntíku popsané (některé věci až tak důkladně, že jsem to snad ani vědět nechtěla), tak Sáru popsala tak nějak strašně plošně.
Nenašla jsem k této knížce cestu, nenadchla mě.
Kniha s výbornou atmosférou, dokonalá oddychovka, ale bohužel ten konec je takový nedodělaný.
3,5 hvězdy
Knih s tématem rakoviny se teď vyrojilo jak hub po dešti, ale tato, přec, že je napsaná z vlastní zkušenosti, patří k těm slabším.
Přečteno za jediný den. Knihu jsem doslova zhltla, upřímně, tak silně emotivní knihu jsem už dlouho nečetla. Z knížky mě běhal mráz po zádech a to jsem ani na samotné Sibiři s Linou nemusela být. Na konci knížky jsem měla slzy na krajíčku. Co je ale pro mě naprosto překvapující a zároveň zdrcující je, že se o tomto tématu moc nemluví.
Srdcová záležitost. Stopař je rozhodně jedna z nejlepších knih všech dob.
Tato kniha není bílá, Alessandro D‘Avenia. A nikdy nebude, nikdy nevybledne.
Ach jo, je tady tolik pasáží, který bych si chtěla vypsat a někam zarámovat (možná, že to udělám) nebo vyrýt do stěny. Takové italské Hvězdy nám nepřály, ale s větší hloubkou a napsanou inteligencí s až filozofickým nebo psychologickým nádechem. Nádhera. Pět hvězdiček je sakra málo.
Vidím, že se tu to hemží samými pěti nebo čtyřmi hvězdičkami, ale nechápu proč. Já sama jsou dávala s přivřenými oči tři hvězdy. Počátek bych popsala jako průměrnou knihou ve svém žánru. Nápad o nesmrtelnosti je sice originální, ale mohl být zpracován lépe a zajímavěji. Alespoň pro mě.
Hlavní hrdinka moc sympatická není, ale co čekat od dívky, které všichni od narození vtloukají do hlavy, že dokonalá. Měla jsem chvíle, kdy jsem s ní soucítila, ale taky chvíle, kdybych ji nejraději jednu vrazila... :) A to stejné bylo i celou knihou.
Pro mě slabé, čekala jsem víc, ale je to jenom můj názor, tak mě prosím neukamenujte!
Za jeden den, naprosto vyrazila dech. Upřímně jsem nečekala, že mě čeká něco tak krásného. Konec sice nebyl idylický, ale bez toho, aniž by se v tom spisovatel nějak hrozně zamotal, by se to skončit nedalo. Nejde jinak než knížku všem doporučit!
Někdy si člověk představuje až příliš moc pod pojmem humoristický román. Žádné výbuchy smíchu se nekonaly, ale na druhou stranu příjemná klasika.
Moderní Jana Eyrová měla stejnou dynamiku jako originální verze. Ze začátku jsem smát: Pan Rochester v naleštěném kabrioletu? Ale pak byla kniha stále vážnější a važnější jako pravá Jana Eyrová. Nádherně převyprávěná kniha s nápadem, není to jen obyčejná kopie.
Nejsem silná křesťanka, ale tato kniha mě upřímně moc nepobavila... :(
O tom nelze diskutovat - pět hvězd. Kdyby to šlo, tak i šest, protože existuje někdo, komu se Dášenka nelíbila? No, já taky vždy obdivovala ilustrace... :)
Moje nejoblíbenější kniha... Mít tak vlastního Saturnina by nebylo na škodu! :D
Z konce jsem byla opravdu zklamaná, ale knížka je to pěkná. Ale jako asi v třech předchozích dílech se už míchá moc postav dohromady a v celku to vytvoří jeden literární guláš.
V knihkupectví jsem kolem knihy pořád obcházela, až jednou jsem neodolala a musela jsem si jí přečíst. Kniha mě naprosto okouzlila a zhltla na jeden dech. Do Města lásky jsem blázen, stejně tak jako teď to této knihy. Nelze jinak než doporučit!
(PS: Stejně jako Anna miluju film Ztraceno v překladu!)