majc komentáře u knih
Úžasná kniha!
Prvně jsem měla obavy, že čtení bude zdlouhavé a divné a nudné, protože celá kniha je vlastně jeden dlouhý monolog Dolores sedící na policejní stanici.
Ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by byla napsána úplně celá tímto stylem. A Kingovi se to podařilo! Příběh byl poutavý a já Dolores hltala každé slovo. Jako kdybych v té výslechové místnosti seděla taky.
Knížka není rozdělená do žádných kapitol. Prostě fakt nepřetržitý monolog! Takže pokaždé, když jsem knížku odložila, měla jsem v sobě takový špatný pocit, že ten monolog přerušuju. Jako kdybych Dolores skočila do řeči, jako nezdvořák. To mě nutilo vždy číst co nejdéle a tak jsem knížku sfoukla za pár dní.
Příběh byl drsný a surový a plný sra*ček, a to doslova. Ale to je u Kinga už vlastně taková klasika. :)
(SPOILER) Penelope je velmi sympatická. Milá, trochu naivní, avšak loajální, inteligentní šedá myška. Soucítila jsem s ní, vím jaké to je být přehlížená, což teď zní hrozně smutně, když to tak píšu. :D
Asi nejvíc se mi líbilo, že jejím životním cílem není mít rodinu a zplodit co nejvíc dětí a činit manžela šťastným. Ale má potřebu pracovat. Dělat něco víc. A tím se mi velmi zalíbila.
Colin je také velmi sympatický, občas působí jako dítě, ale postupně vyzrává.
Přijde mi, že oba charaktery postav tu byly zpracovány zatím úplně nejlíp.
Poznala jsem více Colina, který byl zatím zobrazován jen jako vtipný a lehkovážný mladík. Teď vidím, že za touto tváří je další tvář - a to muž, kterého trápí jeho život, v kterém mu něco neustále chybí a chce se vyrovnat svým starším bratrům a něco dokázat, stejně jako oni. Zanechat po sobě na tomto světě stopu.
Penelope se z plaché stydlivé slečny stává ženou, která ví, co chce, jen nemá odvahu to říct. Je chytrá, jenže to do teď nikdo neviděl, protože neměla odvahu dávat to najevo.
A tihle dva se k sobě náramně hodí! A když Colinovi konečně spadnou klapky z očí a uvědomí si, že mu na jeho kamarádce záleží více, než si uvědomoval. Že už to není malá holka, ale dospělá žena, dokonce přitažlivá. Tak je to paráda. A takové věci se opravdu dějí! :D Zažila jsem na vlastní kůži tohle pomalé vyvíjení lásky, napřed přátelství, které postupně rostlo. :)
"Záleží na tom, co člověk píše, pokud to nikdo nečte? Mají slova smysl, když je ostatní neslyší?"
Skvělá kniha!
Čtenář společně s Devinem prochází bolestivým rozchodem a vzpamatováváním se z první lásky. Dostává se do hlavy mladého muže, což mi přišlo dost zajímavé. Zároveň to ve mně probudilo nostalgii po mládí a po starých časech.
Atmosféra Lunaparku na vás ze stránek knihy dýchne jako byste tam fakt stáli.
Knížka se četla dobře, stránky utíkaly jedna za druhou. Některé postavy si oblíbíte, některé méně. Každá má ale svůj charakter a osobnost a nejsou to jen ploché kulisy příběhu.
Pak přichází detektivní zápletka. I teď po přečtení je pro mě tak nějak na vedlejší koleji. Hlavní pro mě byl Devin a jeho myšlenky, jeho přátelé, jeho lásky, prostě jeho příběh.
"Když jde o minulost, všichni si vymýšlejí."
"Láska nechává jizvy."
Chvílemi se mi četlo hůře, chvílemi stránky utíkaly samy.
Kniha o jednom muži, který zažil tisícero životů a o některých nám povypráví. Díky tomu se v jedné knize dostáváme do různých časových období a do různých světadílů.
Nevyhneme se ani indiánům, ani lovcům a sběračům či ztroskotanci na opuštěném ostrově.
Za tím vším společně s hlavním hrdinou trpíme na samotce sevření v kazajce. Zaslouží si odsouzený vrah tohle nelidské zacházení?, honí se mi hlavou.
Je hrozný, jaká je na světě nespravedlnost a že lidé pasou po moci a zneužívají ji.
A je obdivuhodné, jak dokáže být lidská mysl odolná. Jaké odhodlání náš hlavní hrdina měl, zachoval si tvář i po všech útrapách a nespravedlnostem, které se mu děly.
"Pokud rozumný člověk dokáže být krutý, o hlupákovi to platí dvojnásob."
"Kdepak, ani hvězdy netrvají věčně, zato povědomí o nich zůstává. Ulpívá ve mně, v mém duchu coby neskonalém sídle paměti. Jedině duch nepomíjí. Všechno ostatní, pouhá hmota, bez výjimky hyne a nemůže jinak."
"Žena je poklad... v rukách muže."
Popelka v Bridgertonech!
Tahle knížka mě také bavila, jako ty předchozí. Také se četla úplně sama a byl to parádní oddych. Nicméně bylo pár věcí, co už mi začalo lézt na nervy.
Mám pocit, že muži v hlavních rolích v této sérii jsou zatím jak přes kopírák. Přemýšlela jsem, jak si mám v hlavě přehodit, že tento příběh není o Anthonym z předchozího dílu, ale o Benedictovi.
Moc mi to nešlo.
Další, co mi po pár kapitolách lezlo na nervy, bylo neustálé opakování smutného osudu hlavní hrdinky Sophie (Popelky)... Ano, Sophie, vím, že máš strastiplný osud, není potřeba to neustále opakovat dokola a ještě snad i stejnými větami. Už jsem to pak přeskakovala a bylo to občas už dost nervy drásající.
Ale jinak cajk. :)
Tahle knížka mě bavila od začátku až do konce. :)
Mike mi byl velmi sympatický, jak prožíval smrt své ženy a zaháněl zármutek, jako bych to celé prožívala s ním. Byla jsem zároveň napjatá a zvědavá, co za tím vším stojí, jaká tajemství jeho zesnulá manželka měla.
Duchové a nadpřirozeno mě hrozně děsí, takže když se tam objevili už jen první náznaky, měla jsem husinu.
Mattie a její malý puclík jsem si zamilovala. A držela jsem jim pěsti do samotného konce.
Celou dobu jsem přemýšlela, co se v tom městečku stalo, co to Jo objevila a proč to před Mikem tajila. A King nám to vše odhalí, ale až úplně na konci. Měla jsem tušení a teorie a tak jsem byla ráda, že na konci knihy je vše vysvětleno a ukázáno. Dost zajímavý.
Zároveň konec ve mně probudil takový rozpor, jestli mi má být líto někoho, kdo zažil něco otřesného, ale pak se pomstil za mě naprosto nevhodným způsobem na nevinných.
Prvně jsem viděla seriál a tak mě potěšilo, že v knížce se děj odehrával jinak. V seriálu mi to přišlo už dost na sílu překombinované. V knize se to vyvinulo jednoduše, přirozeně a četlo se to jedna báseň.
Začala jsem číst večer a vydržela jsem až skoro do půl druhé do rána. Přemohl mě spánek a tak jsem knížku dočetla ráno u šálku kávy.
Výborný odpočinek. Dvě postavy, které se přitahují jako magnety, ale zprvu se nesnáší. Jejich vzájemné provokování se, postupné zamilovávání se .. aaaah. Sladší už to být nemůže. :)
Nemám co vytknout. Už se těším na další díl. Je to fajn odpočinek po náročném dni v práci. O:)
Dobrá oddychovka. Seriál jsem taky koukala jako takovou oddychovku, když byl náročný den v práci.
Knížka se četla skoro sama, unaveně jsem večer chtěla přečíst kapitolku a najednou byla půlnoc a v knize jsem byla o sedmdesát stránek dál. Čte se to opravdu s lehkostí, Daphne nejde nemít rád, inteligentní zvídavá slečna.
Ke konci mě už trochu unavovalo neustále řešení otce a rodinných problému vévody. Přišlo mi to trošku natahované, ale jinak cajk. Co se týče občasných sexuálních scén, tak jsem je ke konci jen v rychlosti proletěla očima, protože to bylo furt dokola to samé v podstatě.
Určitě se pustím i do dalších dílů časem.
Společnost mi připomínala v některých aspektech knihu 1984 (kterou miluju!). Zvrácený systém her, bezohlednost vyšších vrstev vůči těm chudším. Zatajování informací, obelhávání mas pomocí televize... No prostě kniha má toho hodně co nabídnout k zamyšlení se - Co všechno by byl člověk ochoten riskovat pro své blízké, kteří trpí? A co pro úplného cizince v nouzi?
Hlavní hrdina neskutečný sympaťák, upřímný, nebojí se říct svůj názor. Byl nápaditý a vždy dokázal něčím dalším překvapit. Neskutečné odhodlání. A přitom všem byl stále lidský. Držela jsem mu napjatě palce s každou další stránkou víc a víc. Ale je to King (vlastně Bachman), takže nelze moc očekávat šťastný konec zalitý sluncem.
Knihu vřele doporučuji. Je krátká, až mi bylo líto, že už se blížím k posledním stránkám. Čte se velmi svižně. Kapitolky jsou krátké, nicméně člověk je stále poháněn tím, že chce vědět, co bude dál.
Nepropadejte panice!
Já se spíš musela držet, abych nepropadala smíchu.
Asi první polovinu knihy jsem četla strašně dlouho, protože jsem se u každé druhé pasáže pohihňávala a měla jsem v sobě zkroušený pocit, že nemám komu ty vtipné pasáže ukázat, aby se zasmál se mnou.
Druhou polovinu knihy jsem přečetla teď večer. Odsejpalo to raz dva. Příběh se nikde neflákal, hrdinové sympaťáci, hlavně Arthur, naprosto jsem s ním soucítila.
Před pár lety jsem viděla film, který mám moc ráda. Nicméně oproti knižní předloze je to slabota. :)
No nic, jdu prohledat knihkupectví a objednat další díl asi.
Kniha mě bavila od začátku až do konce. Miluju čarodějky a tohle byla jedna z posledních knih, co mi chyběla k přečtení. Mám teď chuť se vrhnout hned na další. :)
Bavily mě pohádkové narážky na Černou Alyssu. Bavilo mě mytí vlasů a koukání na špičky bot. Asi je to tím, že jsem Pratchetta delší dobu nečetla, nicméně jsem se u knížky nejednou hihňala. :)
Všechny čtyři povídky měly něco do sebe. Je to asi poprvé, co se mi líbila a bavila kompletně celá sbírka.
Každá povídka měla své kouzlo a zaujala mě něčím jiným. Četlo se to svižně a dobře. Jak už u Kinga bývá zvykem :)
Akorát je dobrý si před povídkou s Holly- Když teče krev, přečíst prvně Outsidera a Mr Mercedes.
Knížka se mi četla hrozně těžko. Přišlo mi, že to vůbec neutíká, po dvou stránkách jsem měla pocit, že už čtu minimálně půl hodiny. Nějak mi asi nesedl styl pana Gaimana. Až ke konci se to rozjelo a četlo se mi to mnohem lépe.
Nicméně nápad a samotný příběh byl skvělý. Podlondýn a Nadlondýn mě uchvátil a vůbec bych se nezlobila, kdyby vzniklo někdy pokračování. :)
Tak tuhle knihu řadím mezi ty nejlepší od pana Kinga. :)
Knížka začíná pozvolna, napětí postupně pomalu stoupá, postavy a městečko si zamilováváte čím dál víc a pak bum! Prostě klasický King!
Úžasně vybarvené charaktery, to on prostě umí. Každý má svou osobnost, každý reaguje jinak na příchozí hrozbu, a nechybí ani pár chvilek, kdy se objeví moudro, nad kterým se člověk zamyslí (viz níže).
Obrovské plus za mě získává rozdělení knih do kapitol, kdy je kapitola pojmenovaná podle různých postav a jimi se pak zabývá. A pak jsou kapitoly nazvané Lot, a v nich vidíme život všech obyvatel postupně od rána až třeba do večera, to mě strašně bavilo.
Knihu jsem dočetla včera večer, pak jsem si uvědomila, že jsem naprosto sama v bytě a padl na mě obrovský strach. Chvíli jsem zvažovala, zda nepůjdu spát s česnekem.
Moudro z knihy nakonec:
Než usnul docela, zjistil, že uvažuje - nikoli poprvé - o tom, jak jsou dospělí divní. Berou projímadla, pijí kořalku nebo užívají prášky na spaní, aby zahnali své strachy a usnuli, a jejich strachy byly tak krotké a domácké: práce, peníze, co si pomyslí učitel, když nemůžu dát Jennie hezčí šaty, jestlipak mě manželka ještě miluje, kdo jsou mí přátelé. Úplně vybledaly vedle hrůz, se kterými lehá každé dítě ve své temné posteli, bez možnosti svěřit se někomu, kdo by dokonale porozuměl; jenom jinému dítěti.
Neexistuje žádná skupinová terapie nebo psychiatrická nebo obecná sociální služba pro dítě, které musí každou noc bojovat s tou neznámou věcí pod postelí, nebo na stropě, s věcí, která poskakuje a šklebí se a vyhrožuje, ale před přímým pohledem utíká.
Noc za nocí musí svádět stejnou osamělou bitvu a jedinou léčbou je konečné zkostnatění představivosti, kterému se říká dospělost.
Když jsem začala číst, přišlo mi to extrémně přehnané. Tohle by přece nikdo nedopustil! Takhle by nikdo nechtěl žít! Bohužel čím dál člověk čte, tím víc to dává smysl, člověk je tvárný, snadno ovlivnitelný a i opravdová a silná láska se dá zničit a zamordovat. Je mi z toho smutno, protože je to všechno tak reálné.
Kniha, ač skvěle napsaná, se mi četla nesmírně těžko. Ta nespravedlnost, ta zbabělost některých postav, všechny ty hlouposti, kterým lidi dokážou uvěřit. Bylo mi při čtení nejednou ouzko. Asi je to ovlivněno i tím, že jsem před nějakým tím měsícem navštívila Šumperk i Velké Losiny a jejich papírny. Procházela jsem tehdy městem téměř v nevědomosti toho, co za zvěrstva se tam před pár stoletími děly.
Smutné, co člověk dokáže udělat jinému. Tolik zmařených životů a vše zbytečně.
Tolik jsem při čtení fandila děkanu Lautnerovi, i když jsem jeho osud znala, stále jsem doufala, že mám mylné informace a skončí to jinak. Ta bezmoc, kterou on a ostatní prožívali, z toho mi lezl mráz po zádech.
Kniha má jinak dost svižné tempo, stále se něco děje. Byla jsem ráda, že tam nebylo tolik detailně popsáno z prováděné tortury. I když i z té trochy se mi dělalo blivno. Ta nespravedlnost a krutost. Ach jo.
Knížku jsem sfoukla za jedno odpoledne. Musela jsem si dělat přestávky, jelikož některé myšlenky mě hluboce zasáhly a potřebovala jsem si dát sem tam přestávku a pomyšlenkovat si o nich.
Je zajímavé vidět, jak se hlavní hrdina mění, jak je postupně ničen. Nicméně ke konci knihy jsem k němu cítila určitý odpor. Nemohla jsem s ním soucítit, nemohla jsem ho pochopit. To, co předváděl, není v mém chápání pravá láska. Spíš mi to přišlo jako touha, chtíč, jako přelud, který si vytvořil a akorát ubližoval nejen sobě, ale i svému okolí. V dnešní době bychom ho měli za psychopata a Lotta by si pravděpodobně vyžádala soudní zákaz přiblížení.
Nicméně celkově se mi dílko líbilo, četlo se mi moc dobře, čehož jsem se bála asi nejvíc. A některé stránky jsem si musela přečíst dvakrát, jak mě nadchla daná myšlenka.
Myslím, že knihu si minimálně ještě jednou přečtu, právě kvůli těm několika úžasným částem. Mladý Werther na začátku knihy mi přišel jako skvělý člověk, škoda, že utrpení člověka tolik poznačí a změní, když mu podlehne.
"...je to snad vnitřní nespokojenost s naší vlastní bezcenností, nelibost nad námi samými, která je vždy spojena se závistí, podněcovanou hloupou marnivostí: Vidíme šťastné lidi, které neobšťastňujeme my, a to je nám nesnesitelné."
(SPOILER) Perfektní. Prostě perfektní. Teď jsem dočetla a už tu mám vedle sebe třetí díl. Já tyhle komiksy prostě žeru. :)
SPOILER
Kdo by to byl do té Zlatovlásky řekl, že najde zalíbení v medvědovi a ještě k tomu je z ní revolucionářská sniperka. :D A stejně jako Sněhurka, po přečtení jsem chvíli poseděla v tichu za Colina, ach jo, toho jsem měla moc ráda, hlavně díky hře The Wolf Among Us. :/
Milovala jsem ten animovaný seriál, co kdysi dávno běžel v televizi. Králíčci Lískáč, Hlavoun a Pětík mi uvízli v paměti až do dospělosti, a racek Kehár mi vždy přišel děsně otravný. Když jsem se později dozvěděla, že tento seriál je podle knihy, bylo mi jasné, že tu knížku musím mít!
A včera jsem ji dočetla a už teď vím, že si ji zase přečtu znovu za pár let (nebo možná měsíců?). Opravdu mě chytla. Četla se dobře, není napsána nijak složitě ani komplikovaně a zajímavosti ze života králíků mě těšily.
Líbily se mi jména králíčků odvozena od různých rostlin, králičtina jakožto jejich oficiální jazyk a samozřejmě příběhy o El-hréranovi, které krásně doplňovaly celou králičí "kulturu".
Mylně jsem očekávala, že se bude jednat o roztomilou pohádku. Dobrodružné putování králíků je místy drsné, a králíkům v podstatě nejde o nic jiného, než o přežití. Králíci jsou přirození, nejsou moc polidštění a hlavně, každý z nich má svůj ojedinělý charakter.
Ani slovy asi nedokážu vyjádřit, jak mě tahle knížka nadchla. Myslím, že se stala oficiálně mou nejoblíbenější knížkou a dokonce uvažuju, že si pořídím zakrslého králíčka a pojmenuju ho Lískaran. :D
Včera večer jsem knihu po měsíci přečetla. Ač má tato kniha přes tisíc stran, ani na okamžik jsem neměla pocit, že je děj nějak uměle a zbytečně protahovaný. Co mě však docela štvalo byly kapitoly psané kurzívou, hrozně špatně se mi tyto části četly. Jinak se mi knížka moc líbila, klasická kingovka, během které má člověk husinu.
Moc se mi líbilo prolínání minulosti s přítomností. Hlavně na konci to na mě působilo tak nějak napínavě a nemohla jsem přestat číst. Posledních sto stran jsem zhltla během večera.
Tahle knížka ve mně navíc probudila takovou nějakou nostalgii. Vždy, když jsem ji večer zaklapla, že půjdu spát, nemohla jsem se ubránit vzpomínkám na své vlastní dětství, o kterých jsem ani netušila, že je v paměti vůbec mám.
V posledních kapitolách na mě padl takový nějaký smutek a držel se mě ještě pár hodin po zavření knihy.
Za mě geniální příběh s geniální příšerou, která využívá dětský strach. Krásná definice přátelství a odvahy.