Majdule komentáře u knih

viz moje recenze

10.02.2017

Půvabné čtení více o mezilidských vztazích než o zločinu. Ty ostatně v rámci žánru nejsou nijak strašlivé. Ostatně hlavní hrdinka je zejména skvělá psycholožka. Její laskavost a pochopení si umí poradit s každým, i tím nejzapeklitějším problémem, za použití svého bystrého pozorovacího talentu a širokého srdce. A paní Ramotswe o Botswaně vypráví tak, že bych jí chtěla navštívit.

3 10.02.2017

Přistupovala jsem k této knize s nejasnou nadějí, že třeba zmenší moje vlastní obavy ze smrti. To se sice nestalo (a díky Barnesovi pochopíte proč), ale řada trefných postřehů, které autor cestou trousí, vás ke knize připoutají. A tak se k ní určitě ještě párkrát vrátím, protože budu chtít cítit nejen Barnesův nadhled, ale i sdílet svoje obavy s někým tak báječným.
PS A slibuji, že až Julian nebude mít důvod k obavám, navštívím jeho hrob. Určitě ho to potěší.

5 09.02.2017

Žena v úloze detektiva, rýsující se vztah, napětí, zajímavé prostředí, zdá se, že i fundovaný vhled do atraktivní problematiky. Ingredience dobrého příběhu. Ale přesto je to příběh spíš banální a ne zcela uspokojující. Slušný relax, ale ne skvělá kniha.

09.02.2017

Bylo to hořké čtení o tom, co může skrývat fasáda normálního života. Tolik bolesti a nenormálnosti a přitom samotná vražda byla až fádní. Znepokojivé bylo zlo, které zůstalo po odhalení, a taky ty otázky, na něž chybí odpovědi. Bylo to silné a nebudu se k tomu vracet.

1 09.02.2017

Detektivka, která splňuje moje nároky na tuto část žánru. Silná a zajímavá hlavní ženská hrdinka, napětí, tajemství, zvraty a rodící se milostný vztah. Užila jsem si ji.

2 08.02.2017

Berlín 1936, americký zabiják a současně sympaťák s charakterem, mezní situace, v níž se hrdina musí podívat pravdě do očí, a poblíž Tiergarten - tedy ona zahrada bestií. Koktejl napínavý do posledního písmena, překvapivé zvraty, možná trošičku naivní pohled na život. Přesto skvělá kniha o zlu v nás a jeho moci nad našimi životy.

3 08.02.2017

Téma česko-sudetských vztahů je samo o sobě velmi silné a kulisy Pacifiku nejspíš měly zdůraznit odtažitost a současně reálnost situací. Jenže ve výsledku kniha působila spíš jako hezký, ale vnitřně prázdný obraz. Patetičtí hrdinové, děj i jeho vyústění. A nezodpovězená otázka, jak skončilo setkání dvou nesmiřitelných vzpomínek zase podsouvá myšlenku, že autor neměl buď dost fantazie nebo odvahy vyslovit svůj názor.

1 07.02.2017

Uvědomila jsem si, jak se dobré knihy dobře čtou a to dokonce i tehdy, když se nám tak úplně nelíbí. A proč se mi nelíbila právě tato? Holly ve mě vzbuzovala trochu maloměšťáckou nechuť vdané paničky nad nebezpečnou ženskou. I když to nakonec možná byl smutek spojený s tím, že jí nedokážu zcela rozumět, identifikovat se s ní.

4 07.02.2017

Samozřejmě, když jsem to četla, tak mě nutně napadalo, jestli uvidíme sex Erica a Sookie v seriálu (a viděli). Ale jinak kromě radosti z tolik očekávaného vztahu prudce stoupají moje sympatie k Sookie. Zachovala se skvěle ve všech situacích, které jí potkaly. Pro mě jeden z vrcholných dílů série.

2 05.02.2017

Sbírku povídek nesmrtelné ACH nespojuje žádný vnitřní motiv, což koneckonců nevadí. Kromě dvou závěrečných také nabízí to, na co jsme u této autorky zvyklí: esprit, napětí, inteligenci. Radost číst. Povídky Pes na prvém místě a Květ magnólie jsou žánrovým ukročením a podle mě berou sbírce plné hodnocení.

04.02.2017

Urbanovo Sedmikostelí je psáno zvláštním, velmi obrazným jazykem, plným poetických přirovnání a situačních črt. Mnoha znaky odkazuje ke gotickým románům, byť jejich znaky pitoreskně upravuje k obrazu svému. Po poutavém začátku sledujeme retrospektivně osudy hlavního hrdiny, outsidera a smolaře neschopného navázat plnohodnotný vztah a trpícího komplexem z vlastního jména. A právě tady ztrácel příběh dech a atraktivnost. Navíc když se příběh vrátí k podstatě, působí častěji než je únosné nedotaženě a dokonce nevěrohodně. Nevěřila jsem hrdinovi, žánru ani příběhu. Můj dojem vylepšilo zakončení, sice nebylo uvěřitelnější než zbytek příběhu, ale bylo čisté a stylové. Ale je tu něco, co tuhle knihu vytahuje z průměru. Autorův geniální cit pro místo. Jeho popisy Prahy jsou doslova milostným vyznáním a současně pozvánkou k návštěvě jedné magické pražské čtvrti.

5 04.02.2017

Vraždy v kruhu mají esprit a lehkost evropských špiček. Mimořádně sympatický hrdina; atraktivní styl a vzrušující zápletka, která omezuje podezřelé na úzký kruh a přesto předčasně neprozrazuje. Motiv astrologie nezachází do bizarnosti, zůstává zvláštností, což je dobře. Autorka navíc nerezignuje na složitější vnitřní motivy postav, na přesahy mimo čistou kriminálka a daří se jí to s lehkostí a přehledem.
Zbývá zdánlivá drobnost. Potvrdit kvalitu dalším dílem.

8 29.01.2017

Mám ráda české detektivky, a tak jsem s chutí přečetla i tuhle spíš průměrnou. Překvapila mě důmyslným a nečekaným rozuzlením ve stylu "podvodnických" filmů, což je v českých reáliích osvěžující.
Bohužel v novém vydání je tak neuvěřitelně hrůzostrašná redakce až to zavání neúctou ke čtenářům.

29.01.2017

Živoucí postavy, zajímavá zápletka i pořádná dávka napětí. Prostě dost dobrá detektivka. Autor dokonce přidal porci sociální kritiky (pravda malinko schematické), ze které je cítit deziluze systémem. Pro mě má tato série jednoznačně stoupající tendenci.

2 29.01.2017

Raný Dalgliesh mě vlastně překvapil. Jak se zdá, autorčin styl šel od přímočarého ke složitému. Vražda a její vyšetřování vstupují do děje velmi brzy bez později obvyklé důkladné expozice, čímž příběh samozřejmě dostává rychlejší náběh. Samotného tempo je poklidné, ale vůbec ne nudné. Jinak je to velmi britské, což mám osobně velmi ráda. Závěr: i raný Dalgliesh je výborná zábava.

5 28.01.2017

Tak to bylo doslova pohlazení, i když je to u detektivky tedy spíš protimluv. Příběh ze současnosti v duchu té nejlepší chriestieovské tradici a přeci nečpící naftalínem. Zločin podaný jako skutečná zápletka ne záminka, přesvědčivý v motivu. Zpodobnění zla, které doslova cítíme a přeci nesuplující a nemající ambici sociálního románu.
Vrchní komisař Gamache je prototypem velkého detektiva dnešní doby, dost výjimečný a individualita, aby zaujal, a dost zařaditelný do systému, aby byl uvěřitelný. Prostě radost číst.

8 28.01.2017

Co mě na téhle severské krimi baví asi nejvíc, je to, že vůbec není severská (nic proti sociálním krimirománům s hlubokými osudy a úvahami a depresivní atmosférou, taky je čtu). Olczak nabízí "jen" solidní detektivku s bizarním námětem, motivem pachatele i modem operandi, která rozhodně pobaví (i když nejspíš nezasáhne). A kdyby si autor odpustil závěrečné, z mého pohledu trochu laciné, koketování s náhodou, bylo by to o jednu hvězdu víc, protože jinak je to neotřelá knížka, která mě bavila.
Zajímalo by mě ovšem, podle jakého klíče si autor vybíral nobelisty v úvodu kapitol.
70 %

28.01.2017

Pokud čekáte akci, napětí a dobrodružství, pokud jste ctitelé komplikovaných zápletek, tak to není kniha pro vás. Spíš než detektivka je to psychologický román, kde vražda je jen okolností. Ale sympatický hrdina s nepříliš velkým sebevědomím a velmi rozvinutým vnitřním světem příběh zabydluje řadou vzpomínek, postav a okolností. Čtivé, jemně melancholické. Dobře napsaný román, který vás zahalí jemnou mlhou smutku a který rozhodně stojí za přečtení.

1 28.01.2017

Zpočátku mě tahle detektivka neuchvátila. Padouši byli až přepjatě démoničtí, hlavní hrdinové nesympatičtí. Nakonec to byla docela napínavá detektivka na nedělní odpoledne. Hrdinové se stali sympackými, našli k sobě cestu a padouši byli zlikvidováni. Nic z toho tak úplně nezvedlo nějak zásadně úroveň knihy, ale úroveň mého potěšení ano.

28.01.2017