Majrek komentáře u knih
Když jsem naposledy bral do ruky odbornou knihu na téma lidských kostí (mimochodem také výbornou), týkala se kostí živých osob a vyšetření jejich hustoty. Od této obsáhlé publikace jsem očekával všechno možné, jen ne čtivost. A světě div se - i v tomto ohledu jsem byl příjemně překvapen. Dílo se poctivě a systematicky zabývá nejen patologií kostních nálezů v českých a moravských kostnicích a karnerech, jak už z názvu patrno, ale nechybí ani popis některých pohřebních tradic, náboženských svátků, krátké výlety do historie, ba dokonce ani výpovědi lidí, kteří mají k danému místu specifický vztah. Bohatá fotodokumentace je samozřejmostí, stejně jako detailnější pojednání o infekčních nemocech, válečných zraněních či jiných patáliích,které sužovaly naše předky. Nejen lékař může až s morbidním zaujetím zkoumat různé hrbolky, otvory, zdrsnění a anomálie na lebkách a občas i jiných kostech a utěšovat se představou, že možná nežijeme v tak hrozných dobách... Tušíte například co znamená velké písmeno "T" uprostřed čela jednoho z nebožtíků? I na tuto otázku v knize naleznete odpověď.
Bylo to dobré čtení, až na pár detailů. Za mne hodnocení mezi čtyřmi a pěti hvězdami, protože kvalita románu sice nedosahuje hvězdných výšin, ale kniha je velmi čtivá a autor na jejím konci jasně odděluje skutečnost od fikce. Ono napsat kvalitní historický román zase není tak jednoduchou záležitostí... K laciné až brakové literatuře bych román rozhodně nepřirovnával, existují mnohem horší.
Možná jsou proklaté, pro většinu nepoučených čtenářů nepochopitelné, možná až zákeřné... Všechny ty skoky a "nelogické" chování částic v kvantovém světě, nad nimiž už zpočátku kroutil hlavou samotný Einstein. Zůstává nad nimi rozum stát, protože se chovají natolik odlišně - jsou částicí i vlnou zároveň, vyskytují se současně na dvou místech a tolik se urážejí, když je chceme zblízka zkoumat... Kolik odborných článků a publikací bylo o jejich překvapivých vlastnostech již publikováno... A přesto, nebo možná právě proto, nás elementární částice stále nepřestávají fascinovat. V našich krajích se najde jen málo povolaných odborníků, kteří tomu veškerému hemžení v mikro- i makrosvětě dokonale porozumí a zároveň jsou ještě schopni s humorem vysvětlovat ostatním nechápavcům (nebo zpola chápajícím), jak to v tom roztodivném světě fyziky vlastně chodí. Četl jsem několik knih o kvantové fyzice a na zanedbatelnou dobu jí i možná trochu porozuměl. Ještě jsem však nenarazil na tak originální a srozumitelný výklad, jaký nám předkládá pan profesor. Fascinovala mne už jeho přednáška o kvantových jevech ve vesmíru, takže když mi na dalším odborném sdělení bylo řečeno, že brzy vyjde tato knížka, její pořízení bylo jasnou volbou. Všem zájemcům o fyziku (i těm pomaleji chápajícím - jako jsem koneckonců i já) vřele doporučuji! Stejně jako si nakonec každá elementární částice najde s určitou pravděpodobností svou polohu na stínítku, tak i vaše mysl se informacím díky skvělému vypravování nakonec otevře... A pak vás například neudiví, že "duální" bylo v jistém smyslu i narození Isaaca Newtona... :)
Je pravdou, že začátek knihy byl pro mne nezvykle tuhým soustem - ne a ne se začíst - sotva člověk vybředl z jedného košatého souvětí, už jej dusily přívlastky z vět následujících. Nevím, zda to bylo překladem, či originálem, ale sloh na mne působil poněkud kostrbatě. Stálo však za to vytrvat a nevzdávat se - odměnou byl promyšlený příběh, který - ač notoricky známý - měl přesto čím překvapit. Z "bonusových" povídek mne více oslovila ta s názvem "Lupič mrtvol", protože se nesla ve více morbidním a epickém duchu, než "Markheim". Z té by měl zase díky jejímu filozofickému náboji jistě radost Dostojevskij...
Autoři opět dokazují, že zásobu bláznivých nápadů ještě zdaleka nevyčerpali a obě epizody jsou opět zábavné. Pravda, na můj vkus jsou některé erotické vsuvky už poněkud vynucené, ale na rozdíl od 6.dílu v předchozí knize je děj už zase trochu bohatší.
Kniha mi otevřela oči! Dokonce natolik, že i ve tmě trpím barevnými vidinami multikulturalismu. Běda! Zdá se, že jsem beznadějný xenofob, omezený ve svém neznabožství a slepý ve svém nezměrném nacionalismu, nekorektní hulvát a kdovíco ještě... Ano, jsem Čech, ateista, heterosexuál a - světe div se - jsem na to hrdý. Je to v dnešní době ostuda, vím. Navzdory mé totalitárně nastavené mysli jsem přesto knihou nemrštil do kouta (přestože jsem k tomu u některých kapitol neměl daleko) a řádně ji dočetl... Teď trochu vážně - kniha je pozoruhodná, nejen tématem, které zpracovává, ale i přístupem k tématu "barevného" Londýna, jenž autorka bere pod svá křídla a snaží se ho čtenáři přiblížit. Leckdy poněkud upozaďuje Evropany a staví je do dosti nepříjemného světla, ačkoliv si to zaslouží(me) jen někdy - proto ten "šovinisticko-patriotický" úvod. Členění do krátkých kapitol je šikovné (koneckonců knížka vznikala původně jako blog), čte se s lehkostí, jen se s autorkou v některých závěrech leckdy neztotožňuji. Například naivita některých děvčátek, hledajících štěstí v náruči cizinců,
je leckdy bezbřehá - to však samozřejmě není vinou autorky - ta na tento jev jen poukazuje, nicméně si myslím, že naivní je leckdy i přístup některých Evropanů vůči islámu. Ale to by bylo na dlouho diskusi... Knihu rozhodně doporučuji k přečtení, protože právě k takovým diskuzím vybízí. Howgh!
Vernova "jednohubka", která slibuje již v podtitulu plnou měrou alchymii a také špetku detektivního žánru. Zní to slibně, avšak již po několika kapitolách je čtenáři jasné, že detektivní žánr nebude spisovatelovým "šálkem čaje" - hlavní zloduch (jehož jméno je v příběhu mnohokrát skloňováno) je znám již na začátku, jeho tajemství odhalí i méně důvtipný čtenář již záhy a jde jen o to, jak se s oním "zlem" hlavní hrdinové vypořádají. Brilantní zápletku, napětí a fantastické odhalení nečekejte - kniha vás možná osloví více zajímavým popisem prostředí a osvěžující nekorektností vůči některým národům. Verne je holt mistrem v jiných žánrech - ostatně, byl bych zvědavý, jak by se takoví A.C.Doyle, nebo Agatha Christie vypořádali s dobrodružným románem, nebo cestopisem - třeba by to také nedopadlo oslnivě...
Kniha se mi velice líbila svým zpracováním - dobrým nápadem je zapojení více kreslířů, ale hlavně aktualizované informace (například jsou zde kromě neandrtálců zmíněni už i Denisované)
Nové vydání starého skvostu (bohužel již není tištěné oboustranně s Pokladem kapitána Kida, zato se honosí pevnou vazbou) obsahuje jako bonus navíc ještě kratší příběh na konci, který nikterak neoslní, ani neurazí...
Kniha je velmi čtivá od začátku do konce a já na ní ocenil typický britský černý humor, kterého se čtenáři dostává ve vrchovatých dávkách. Jen místy autor přeskakoval od tématu k tématu, což mohlo působit trochu kostrbatě, jinak knize není co vytknout.
Pokud potlačím svoji maskulinní povahu a beru příběh vylíčený v knize jako pohádku pro dospělé s romantickou princeznou a vynikající léčitelkou v jedné osobě (jejíž schopnosti dalece přesahovaly umění Imhotepa, Hippokrata a Celsa), pak mohu - vzhledem k občasným překvapivým
zvratům - knihu hodnotit kladně. Člověk ovšem nesmí příliš srovnávat... Napsat historický román je velmi složitý úkol a jen málokdo se ho dokáže zhostit s takovou lehkostí a citem jako např. Renaultová, Graves, Pressfield, Waltari atd.
Co autor podle mého názoru zvládl téměř bezchybně, byly pasáže, odehrávající se v minulosti a finální pointa. Většinu knihy ovšem zabírá "hlušina" v podobě dějových odskoků od hlavního tématu a pro mne dlouhých a nezajímavých variací na Harryho osobní život. Alespoň závěr vše napravil...
Ano, kniha je velmi inspirativní a její autor má můj obdiv nejen za poctivou a dlouholetou práci, ale také za spravedlivý přístup a nebojácnost, se kterou v životě vystupoval. Už jsem si k narozeninám dal objednat monografie o hudebních geniích a rád bych si v budoucnu přečetl Katedrálu a knihu o T.G.Masarykovi
Hluboce smekám před autorovou znalostí historie i schopností přednést ji čtenářům ve srozumitelné podobě.
Plně se ztotožňuji s předchozím hodnocením... Vůbec to nemá příběh, je to v podstatě slátanina různých momentálních asociací - jako když si prohlížíte desetivteřinová videa na Tiktoku... Dávám milosrdnější hodnocení jen kvůli kresbám, které nejsou odfláknuté, a také kvůli skutečnosti, že synovi se to "trochu líbilo"... :)
Pravda, pořád se to dobře čte a úchylů rozhodně neubývá - tentokrát se jich na Dendžiho a jeho tým vrhla pěkná řádka - ale příběhu to zase tak moc nepřidává na síle...
Desetidenní esence barev, vůní, chutí a panoramat zajímavé a hornaté země ve střední Asii, zachycené na fotografiích skupiny nadšenců. Imprese a emoce obrázků v knize převažují nad obsahovou stránkou - textů je vcelku poskrovnu - zážitky jsou urovnané do formy deníkových zápisů. Pokud se - stejně jako já - chystáte Kyrgyzstán navštívit a třeba si kvůli tomu pořídit digitální zrcadlovku, jedná se o chutný předkrm. I když vás možná neopojí tolik, jako místní koňak...
Nu, uvařil jsem kávu a přečetl si jedním dechem šestý díl, na který jsem čekal dva měsíce. "Bum bum bum! " "Prásk Prásk Prásk!" Samá akce, svůdné ženské torzo v mnoha pozicích a...nepřekvapivý závěr. Měl jsem dočteno a káva mi ještě ani nevychladla - asi podobně jako japonskému scénáristovi, když dotvořil tento díl... Škoda, mohlo tam být více příběhu a méně akce.
Autor v sobě nezapře britské vidění světa - materiál má pečlivě nastudovaný , snaží se být objektivní (samozřejmě tak, aby příliš neurazil svou domovinu) a sledovat dějiny v souvislostech. Někdy se vypravování omezí na přehled bojůvek, letopočtů a přelévání vlády nad roztříštěnými oblastmi různými mocnostmi, což působí poněkud nestravitelně. Ale je pravdou, že Itálie byla opravdu po většinu času rozdrobená na městské státy či oblasti, takže se společné prvky leckdy hledají obtížně. V závěru je uveden jakýsi "cestopis" od Turína po jih, který ve zkratce shrnuje historii větších měst. Za mne celkový dojem 4,5*.
Tak jsem si to doma taky zkusil - do jedné ruky jsem si vzal motorovou pilu a do druhé katanu. Která ruka vyhrála? Dal jsem šanci oběma stejnou, ale zbabraly to obě - sotva se do sebe pustily, pila se zakousla do oceli, až létaly jiskry. No, a teď se ty mé ruce poněkud osamostatnily! Osvobodily se od mého těla a poskakují tady na zemi, zatímco já se stylizoval do role sensei (učitele) Dendžiho a Power, snažím se hledat útěchu v alkoholu a pomalu čekám, až mi ty zpropadené ruce dorostou nebo přiskočí zpátky. A ono pořád nic... Ale trochu vážněji - i pátý díl je příjemný a osvěžující masakr - je vidět, že Chainsaw man má stále co nabídnout...