Majrek komentáře u knih
Pro dnešního diváka je jednání postav poněkud naivní až nerozvážné a vyprávění místy rozvláčné, ale když se vžijeme do doby, kdy Bram Stoker svůj román psal, snadno pochopíme, že musel čtenáře na fantastické schopnosti Drákuly teprve připravit. Dílo je velmi čtivé. Vyprávění formou deníkového zápisu je také zajímavé.
Opravdu stojí za to si tuto takřka neznámou verneovku přečíst - přece jen platí, že jeho dílo s "námořní" tematikou vyniká nad ostatní romány.
Děj nikterak nevybočuje z verneovského stereotypu - postavy románu se příliš nepřetvařují a jejich jednání se dá tudíž odhadnout i v budoucnu - to však neznamená, že by s jejich charaktery autor neuměl pracovat. Kniha se čte snadno a rychle, děj má spád. Škoda jen, že tu autor poněkud odbyl kanibalské libůstky a radovánky. Proč tak zavilý odpor vůči konzumaci lidského masa? Co je na něm tak posvátného? Představte si tu romantiku - s kamarády na malém člunu uprostřed oceánu, obklopeni nedozírnou vodní masou - společně zpíváme, pozorujeme hvězdy, popíjíme mořskou vodu a sem tam i zakousneme křupavé stehýnko... A když někdo zkazí sloku písně, stane se dalším chodem... Jak neodolatelná představa!
Soubor tří novel z prostředí drsného, hornatého a živočišně krásného Kyrgyzstánu, se stády koní, ovcí a neohroženými pastevci, jimž mnohá nepohodlí ulehčuje horký čaj v příjemném prostředí jurt... Pokud jako já navštívíte tuto krásnou zemi a zavítáte i do města Čolpon-Ata na severu jezera Issyk-kul a v místním kulturním parku si prohlédnete muzeum Čingize Ajtmatova, zatoužíte si některou z jeho knih přečíst. Pokud sáhnete po Bílé lodi, jistě nebudete litovat, ale žádnou "horskou romanci" rozhodně nečekejte. Povídky odráží sice v mnohém směru krásný, ale zároveň nesmírně tvrdý život v nehostinných podmínkách, kterým se natrvalo dokáže postavit snad jen člověk, obdařen nezdolným duchem. Ve svém vytrvalém boji je téměř každodenně nucen čelit nejen rozmarům počasí, ale i překážkám, které mu do cesty kladou další příslušníci jeho živočišného druhu.. A každé drobné radosti se chytá jako onoho pomyslného stébla...
Když dnes navštívíte Kyrgyzstán, potýkáte se s minimem obtíží - lidé jsou tu přátelští, ochotní, jídla a tepla je dostatek, takže vám zbývá mnohem více prostoru na ty příjemné zážitky. Z knihy se mi nakonec možná nehjvíce líbila prostřední povídka "Sbohem, Gülsary" (překládané jako "Sbohem, trpký živote"), jenž představuje brilantní baladu, v jejíž hlavních rolích se objevuje jen hrstka aktérů, zato s nimi autor dokáže efektivně pracovat.
Pilíř celého vyprávění stojí na vztahu stárnoucího koně a jeho dlouholetého lidského společníka, ve vzpomínkách čelící nejednomu protivenství - jednou v podobě škodolibých rozmarů počasí, jindy v podobě omezených stranických kariéristů. V povídce "Bílá loď" je příroda naopak veskrze milosrdným činitelem a vyvažuje zlé činy lidí. Povídka "Jeřábi v předjaří" pak možná nejnaléhavěji odráží nezdolnost lidské vůle v mnohdy zoufalých podmínkách, ve kterých opět dominuje zlo páchané lidskou rukou...
Velmi příjemná knížka, na jejíž čtení synovi před spaním jsem se vždy těšil i já - plná hravosti, humoru a originality
Pro mne oproti předchozímu dílu poněkud zklamání... Ano, vskutku je to řežba, ve které ovšem převládá řezničina nad nápadem. Pointy jsou poměrně očekávatelné, překvapení stále méně a méně. Zatímco v předchozích dílech se Dendži potýkal s jednotlivými démony s poměrně většími obtížemi, teď je schopen smáznout všechny naráz, takříkajíc po "chucknorrisovsku" a ze seriálu se stává jen vyvražďovačka s několika málo hráči, kteří ještě nepadli...
Málo známý příběh z jižní Afriky, v němž hrají hlavní roli theodolit a matematické výpočty. Není to ovšem kniha určená výhradně geodetům, na své si přijdou i zoosadisté (loví a konzumuje se tu porůznu snad jakákoli zvířena - tu výbušnými střelami, tu sekerou) a taxonomové (kterým zřejmě vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když autor hrabáče kapského označuje za mravencojeda). Ano, zkušení čtenáři mohou namítnout, že existují i lepší Vernova díla a mají jistě pravdu. Já byl ale spokojený - Verne je skvělým vypravěčem a dokáže vás v mžiku přenést na druhý konec světa. Děj zpočátku pluje poněkud líně, jako
loďka na Nilu, ale ke konci knihy se přece dočkáme jisté gradace a překvapení - i když možná v naší mysli nezaburácí tolik, jako Viktoriiny vodopády na řece Zambezi...
Nápadité pohádky z pekelného prostředí, ve kterých většinu problémů vyřeší lidský důvtip a slivovice (alias "nektar"). Autor tu dobře pracuje s jednotlivými postavami, ale bohužel často opakuje a vysvětluje to, co už bylo řečeno a děj se tak poněkud táhne (alespoň v prvním a jednoznačně nejdelším příběhu, nazvaném "Tadeáš") a stává se nepřehledným. Ještě závažnější chybou je však neprovedení jakékoli korektury, takže jsou v textu nepřehlédnutelné chyby (opakování stejných slov ve větě, dokonce i vyjádření, která nedávají smysl).
Je to škoda, protože náboj a zajímavé zápletky knize nechybí...
Objevují se nové postavy, a tak trochu komplikují přehlednost, ale příběh se stále rozvíjí dál, což je příjemné překvapení. Oproti stejnojmenné anime je děj v manga verzi o dost "nahuštěnější".
Zajímavé legendy a příběhy z vybraných oblastí Španělska, povětšinou končící stejně chmurně jako slavné opery... Nesou v sobě jasnou stopu maurské historie (která se vtiskla nejen do oblasti Andalusie), ale také jasný vliv církve (pokud někdy něco dobře dopadne, pak za tím stojí laskavá rada kněze, nebo usilovné modlení...). Některé motivy nám budou připadat povědomé i z naší bájné historie. Kniha se čte lehce, takže pokud se chystáte na Iberský poloostrov, mohu jen doporučit!
Manga zpracování slavného úseku našich dějin, ve kterém je špatně úplně všechno, nač se člověk podívá. Tedy až na úroveň kresby. Už to v diskusi bylo trefně vyjádřeno slovy, že se dílko svou věrohodností může srovnávat s filmem P.Jákla (to jsem si na začátku také myslel, po přečtení mangy mám ale pocit, že Jakl má k Palackému přece jen blíž, než Japonci). Historie je zde znásilňována více, než lepé děvy.. Ale o historickou věrnost autorovi jistě vůbec nešlo - snažil se zřejmě japonskému čtenáři mangy (otaku-ovi) přiblížit svět evropského středověku a mentalitou postav naopak zůstal ve fantasy říši Dálneho Východu. Pokud toto člověk přijme, a dokáže se odosobnit (a že je to opravdu náročné), pak se to číst dá..
Bizarní zjev chlápka tak trochu poznamenaného motorovými pilami mne v knihkupectví spíše odpuzoval. Říkal jsem si, jaké pitomosti jsou ještě autoři schopni vymyslet, aby zaujali své potenciální čtenáře. Pak mi dcera dala tuto mangu přečíst a já se nad tou ryzí "japonskostí" musel usmívat - je to takový obrázek všedního dne v zemi Vycházejícího slunce - po ulicích běhají ďáblové, v autech si vozí zadek kamarádi z Jakuzy. Ti méně šťastní splácejí dluhy z dávné minulosti a přitom živoří, kolem nich se hemží zmutovaní mazlíčci a pokud se dá občas slušně vydělávat, tak jedině tím, že člověk loví pekelné pohůnky... Samozřejmě s pomocí jiných pekelných pohůnků. Nu, bere-li to člověk s nadsázkou a pochopením pro asijské sado-maso, pak se jedná o začátek slibné série....
Ulítlá, sprostá, krvesajná, agresivní, sobecká, nepořádná, špínumilující, nebezpečná, ale zatraceně sexy "upírka" v druhém dílu této manga série na sebe tak trochu poutá pozornost... No, pochopitelně kromě hlavního hrdiny a ďábelských bytostí, kteří ovšem trochu zvrhlého heterosexuálního mužského čtenáře těžko tolik oslní... Překvapivě dobrý druhý díl!
Rozhodně to není špatné, jen příběh se mi zpočátku zdá být dost zamotaný a nesourodý, se špetkou nelogičnosti (například na policejní stanici nepoznají, že si hrdina změní vizáž, aby se nedal identifikovat, atd.). Také mi vcelku vadí do očí bijící reklamy. Tedy - kromě té největší, patriotické - na město Jihlavu - teď, když už vím, jaké horory se tam denodenně odehrávají, se tam prostě musím vypravit! :)
Sbírka zajímavostí a perliček z oblasti historie, občas s důrazem na medicínskou stránku. Jak už bylo v komentářích správně podotknuto, nejedná se o žádné osobní historky rakouského patologa. Dokonce jsou mnohdy medicínskému tématu i poměrně vzdálené, poněkud neucelené, přesto zajímavé a čtivé. Překlad někdy dosti zakolísá a výsledkem jsou nepřesná až zavádějící vyjádření (například str.159: "...což mělo za následek neustálé podráždění a tvorbu nových nádorů. Ty zase měly tendenci narůstat a měnit se v karcinomy..." Čili nádory se měnily v nádory...). Když se ale nad tyto občasné nedostatky povznesete, je to zajímavé čtivo.
Moderním způsobem psaná učebnice ultrasonografie, která uceleně a vcelku podrobně čtenáře informuje o pestré škále vyšetření různých orgánových soustav. Rozhodně doporučuji.
Velmi útlá a stručná knížka, která v základech a okrajově seznamuje čtenáře s pěstováním péčí, udržováním bobulovin, ale i s řezem ovocných dřevin. Je spíše takovým souhrnem pro začátečníky, aby se mohli lépe zorientovat a po zvládnutí základních technik studovat studovat další materiály.
Četl jsem dětem před spaním... Zajímavé není jen téma knihy, ocenil jsem i plynulost vyprávění, práce s postavami a čtivost. Potěšilo mne, že úroveň knih pro děti ani dnes neklesá.
Uniká vám smysl života? Užírá vás světabol? Tak zkuste najít smysl životic! Odborník by konstatoval: "Jedná se o jakýsi humorný výkladový slovník pseudoneologismů v neomontypythonovském duchu....". Ogar to shrne slovy "Řeknu vám, prapodivna chujovina to je, ale dobra...". A my, co jsme knihu četli, jsme si při její četbě možná vzrušeně okusovali jalubí, pak se stupným způsobem pustili do psaní kožlí, snažíce se přitom, aby z nás nevyklouzl nějaký ten bzenec... :)
Knižní balzám na duši s úžasnými fotografiemi jedné liščí rodiny, s níž autor poněkud "spontánně" navázal bližší přátelství. Nebo vlastně ona s ním...
Stephen Hawking byl výborným vypravěčem, jenž dokázal mnohdy těžko uchopitelnou vědu popularizovat s lehkostí a svěží nadsázkou. Tato knížka (je to vlastně soubor dvou krátkých přednášek) člověka trochu zasvětí do problematiky, chybí jí jen větší rozsah a více podrobností - ty ovšem čtenář nejde ve Stručné teorii času, nebo ve Vesmíru v kostce.