Majuš333 komentáře u knih
'Ulovila jsem nedostupného Bishopa Vincenta Hayese, z něhož mi v břiše nepoletovali motýlci, ale hejno zatracených divokých skřehotavých vran.'
Čerešnička na torte :)
PS: Ešte raz veľká vďaka Baronetu, že chňapol po bláznivej Amo a tiež za úžasné preklady jej šialenstva :)
'Tenhle svět byl samá zábava a hry, a to až do samotného konce.'
Detektive Huntere, pronesl Barnes poté, co předal Hunterovi adresu. Věříte, že existuje ďábel?
Prosím? Hunterův výraz se změnil ve zvídavý.
Ptám se proto, detektive Huntere, že pokud nevěříte možná změníte názor, až sem přijedete.
Chris Carter s jeho Robertom Hunterom je pre mňa naozaj drogou! Výborné ako vždy, aj keď pre niektorých to bude určite brutálne...
Zhltla som 'Genesis' ako malinu a moje carterovské srdce prahne po prídavku :)
Na kuchyňské lince našel Hunter tři láhve červeného vína spolu s menším výběrem lihovin. Garcia právě vymačkával citrony do džbánu caipirinhy.
Dáš si taky? ukázal na džbán. Víš přece, jak dobrou caipirinhu dělám.
To vím, souhlasil Hunter a sáhl po čisté sklence a láhvi argentinského malbeku. Taky vím, jak je smrtící, ale možná později. Asi začnu vínem.
Garcia se zarazil a zvedl obočí. Předpokládám, že ta druhá sklenička je pro Denise?
Nikdo jiný pití nechtěl.
Garcia se usmál. Je milá, viď?
Kdo, Denise?
Garcia se uchechtl a opřel se o linku. Je ti jasné, že ti to nejde, viď?
Co mi nejde? Hunter doléval druhou sklenku vína.
Garcia na něj namířil prstem. Přesně to, co děláš právě teď, Roberte. Hrát blbce. Není to tvůj styl a vůbec ti to nejde, tak toho prostě nech.
Hunter se obrátil ke Garciovi, v každé ruce sklenku s vínem.
Je nezadaná, víš? dotíral Garcia.
Kdo?
Vypadni. Garcia ukázal na kuchyňské dveře.
„Kurva, Guerrerová, říkala jsi, že jdeš pryč.“
Pokrčila rameny. „Lhala jsem.“
Ztěžka k ní došel. „Řídíš ty se vůbec někdy rozkazy?“
Opäť dokonalé, vrele doporučujem :)
„Nemysli si, že někdy zapomenu, jak jsi mi lhala. Za posledních pět minut jsem zestárl aspoň o deset let.“
Jejich pohledy se do sebe zaklesly.
„Nemám ponětí, co s tebou mám dělat,“ vzdychl. „Jedna moje půlka tě chce udržet v bezpečí, i když to znamená řvát na tebe rozkazy… které stejně neposloucháš. A ta druhá půlka chce před tebou padnout na kolena jako rytíř před královnou a snést ti modré z nebe.“
Jeho slova přetékala citem. „Štveš mě jako žádná jiná ženská na světě.“
'Nikdy nevěř svýmu prvnímu dojmu. Věci nemusej bejt takový, jaký se zdají.'
Poviem len: 'Jiné místo' stojí za prečítanie a zamyslenie sa... A na záver si požičiam autorkine slová:
"...každý čtenář nechť si z něj odnese to, co si žádá jeho vlastní představivost."
'Lidi nás vždycky něčím překvapí.'
Výborné zakončenie série :)
Uplynula hodina.
„Sean Connery?“ zkusil to Christian a pootevřel okno, aby se neudusili, protože celý večer kouřili jednu za druhou.
„Jak jsi kruci přišel na Seana Conneryho?“
„Protože mluvíš úplně stejně!“
Finlay se zatvářil dotčeně. „Abys věděl, říká se o mně, že mám skvělý ucho pro intonaci.“
„To asi jo,“ připustil Christian. „To pusa tě zklamala.“
„Dobře. Tak zkus tohle,“ opáčil Finlay podrážděně.
Christian zavřel oči, pozorně naslouchal a přemítal. Finlay to zopakoval pomaleji.
„Sean Connery?“
„Běž do prdele!“
'Strach je prospěšný. Udržuje člověka ve střehu. Přispívá k jeho bezpečí.'
'Věci, které nás málem zabijí, jsou někdy tím, co nás zachrání.'
'Loutkář' bol ako na hojdačke, miestami ma to bavilo, miestami ma to nebavilo vôbec...
Emily Baxterová mi pripadala v tejto časti ako slabá napodobenina vyšetrovateľky a chýbal mi tam Wolf...
„Blakea máte někde poblíž?“
Nesnášela je oba stejně, ale lepší domluva většinou byla s Blakem.
„Jasně, vteřinu… Blakeu! Chce s tebou mluvit šéfová… Jo, s tebou. Na vlasy se vykašli, sakra. Nevidí tě… Nevidím tě pořádně ani já!“
'Člověk bez nepřátel je člověk bez zásad.'
Pravdupovediac som mala v pláne stráviť opäť nejaký čas s Robertom Hunterom, či Samom Porterom, ale ani sama neviem ako a rande vyhral Wolf, no a pri večeri sa na mňa usmieval 'Hadrový panák' :)
Teraz vážne ľutujem, že som po tomto čistom šialenstve nesiahla už dávno, ale jednou vecou som si istá, a to, že noc bude dlhá, pretože 'Loutkář' už na mňa čaká :)
'Kterýkoli zbabělec dokáže vybojovat bitvu, pokud si je jistý vítězstvím, ale dejte mi muže, který má odvahu bojovat, jestliže si je jistý porážkou.'
„Víno?“ nabídla Baxterová s úsměvem. „Přijde na to, co je to za druh?“
„Červené.“
„To vidím. Zajímalo mě, odkud je?“
,,Ze samoobsluhy.“
„Ne, myslela jsem… děkuji, nechci.“
'A kdo může ve tmě říct, co je skutečné?'
Prvý diel 'Bird Box' bol ako šialená jazda na horskej dráhe vo vysokej rýchlosti. Druhý diel 'Malorie' bol ako let balónom nad zhorenými poliami. Proste slabota a nuda. Do knihy som sa musela nútiť a záver mi prišiel nedotiahnutý a veľa vecí zostalo nevysvetlených...
Rušivý efekt na mňa mali nezmyselné Maloriiné myšlienkové pochody a jej opakujúce sa slová "muž Tom a žena Olympia" snáď na každej druhej stránke...
'Jak daleko může člověk slyšet?'
Pútavé, napínavé, mrazivé! Jedným slovom: Perfektné :)
Ale zvyk je železná košeľa, a tak strhávam dve hviezdičky za všetky zlé scény s hafanmi :(
'Váš strach vás udrží v bezpečí, jen abyste se mohli dál bát.'
'Náhoda... Někdy dělá, co může, aby nám pomohla.'
Celé sa to nieslo v pomalom, až ospalom duchu... Trošku svižnosti a akcie by neuškodilo... Počet strán by som tiež skrátila na polovicu. A to ani nehovorím o veciach, ktoré mi hlava nebrala: napríklad policajtka a jej súkromný život...
Chýbalo mi tam napätie a tiež som sa chcela dozvedieť ako Jochen odhalil Vernera Nilssona, ale to zostalo nedotiahnuté...
Jediné pozitívum bol 'Klub knihomolů' :)
Tentoraz som stúpila vedľa :( Slabota a strata času...
'Byla jsem poslední, kdo je viděl živé...'
Na 'Poslední lež' som mala už dlhšiu dobu zálusk a teraz som trošičku sklamaná...
Pomalý začiatok bol pre mňa doslova utrpením... Postrádalo to tú správnu iskru a hlavná hrdinka Emma mi pripadala ako 'čistá mŕtvola'...
V tábore 'Bohatá svině' sa to už rozbehlo a správne tempo vydržalo až do konca...
A myslím, že to skončilo, ako to aj malo skončiť - správny záver...
'Všechny hodiny bolí; poslední zabíjí.'
'Ulice jsou plné a lidi kolem mě smějí se a mluví, ty pro ně nejsi nic. Vnímám ty, kdo procházejí, přitom ale vím že město pro mě bude prázdné, když se nevrátíš.'
'Není smrt, je jen znovuzrození. Není marného úsilí. Vše může být obětováno. Smrt jedné bytosti je potravou pro bytost druhou. Temnota je světlo a světlo je temnota.'
'Obřad' je nenáročná oddychová detektívka, ktorú zhltnete na jedno posedenie :)
Aspoň pre mňa to bola kniha z iného súdka, keďže autorom je trio španielskych televíznych scenáristov a dej sa odohráva v Madride.
Rozdielnosť predstavuje aj hlavná hrdinka-inšpektorka Elena Blancová, ktorá jazdí ruským autom z doby Sovietskeho zväzu, noci trávi na pódiu karaoke baru spievaním talianskych piesní, počas výkonu služby nepohrdne grappou, po práci si dopraje jointa a je schopná si priviesť do postele nového kolegu hneď ten deň, kedy ho spoznala... Elenu budete buď milovať alebo nenávidieť, nič medzi tým :)
Krátke kapitoly sú tiež plusom a určite sa teším na pokračovanie.
Ak by v knihe boli vynechané tie časti s hafanom, dala by som plný počet hviezdičiek...
Do šatny vejde další tanečník, metr devadesát a sto kilogramů napumpovaných svalů, a s vyzývavým, pohrdavým úsměvem řekne Chesce: „Budu se svlíkat, nelekneš se toho, co uvidíš?“
„Myslím, že neleknu. Už jsem za život pár malejch ptáků viděla.“
„Malejch? Jestli chceš, ukážu ti ho. A jestli máš chuť, můžeme zajít do soukromýho pokoje.“
„Myslíš, že mi jako chlap budeš stačit?“
„Zatím si žádná nestěžovala. Takový kundičky jako ty mě milujou.“
Tanečník natáhne ruku a chystá se Chesce sáhnout na zadek, asi neví, že je to policistka, nebo ho snad vzrušuje právě to. Orduño se vzpamatuje příliš pozdě a nestihne zasáhnout, takže Chesca zkroutí tanečníkovi paži za zády a přinutí ho kleknout si na zem.
„Zbláznila ses?“ křičí striptér a marně se snaží vyprostit. „Pusť mě!“
„Chesko, prosím tě,“ vloží se do toho nepříliš důrazně Orduño.
„Neboj se, jen chci dát tady kamarádovi malou lekci, má totiž moc dlouhý ruce… Tak zaprvý, nesahej holce na zadek, pokud ti to nedovolila. Zadruhý, neříkej jí kundička, to se totiž žádný nebo skoro žádný holce nelíbí…“ Přitlačí a zkroutí mu paži ještě víc, mohla by ji i zlomit. Kubánec se na to dívá lhostejně, jako by něco takového viděl už mnohokrát, jako by jen čekal, až se ozve křupnutí. Ale Chesca ho pustí. „Zapamatuj si to propříště.“
Tvář se mu roztáhla do nenadálého úsměvu, takže najednou působil daleko přístupněji. Téměř lidsky. Ale vzápětí ten výraz zmizel. „Moc vám to sluší, když se rozčilujete. Jen ať se vám z toho nezapálej kalhotky.“
A teď ještě drze použil slovo „kalhotky“! Pokouší se ji snad vyvést z rovnováhy, aby se naštvala a utekla? Jelikož čekal na odpověď, zřejmě jeho strategii odhadla správně. A tak se na něj sladce usmála: „Žádný na sobě nemám, kapitáne.“
Neuhnula mu pohledem, takže teď byl pro změnu vyvedený z konceptu on. Oči mu pomalu ztmavly a přešly od světle topazového odstínu do barvy kvalitního černého piva. „Tak fajn.“
„Ty, Snowová? Snaž se co nejdřív něco zjistit. Z tohohle případu mám koule jak na trní.“
„Mám dojem, že se říká, že je člověk celej jako na trní, šéfe,“ odpověděla nepřítomně, s pohledem stále upřeným na nástěnku.
„Ale já to cejtím hlavně v koulích. Ozvi se brzo.“
Poznáte to...každý večer to začína tak nevinne...a vždy rovnako, keď si poviete: "Ešte jedna kapitola..."
No z jednej kapitoly je polovica knihy alebo celá a ráno v práci vyzeráte ako zombík :)
A to sa mi stalo pri 'Uteč, dokud můžeš' a aj tak som si povedala: "Stálo to za to."
Bolo to naozaj výborné! Agentka Laurel Snowová, kapitán/nekapitán Rivers Huck a Aeneas mi hneď prirástli k srdcu a po prvý raz som aj zabudla hádať vraha a len sa nechala unášať pútavosťou príbehu v zasneženom prostredí...
Určite sa teším na pokračovanie tejto série a dúfam, že sa dočkáme druhého dielu už čoskoro :)
Nadzdvihl jedno tmavé obočí. „Tady je vám vaše šarže na nic. Jste na mým území.“
Zdálo se, že má na mysli jiný typ teritoria, než je působnost federální či státní policie. Na dohadování o kompetenci neměla nervy. Nějaký zabiják tu shazuje mrtvoly ze stráně. O nic jiného v tuhle chvíli nejde.
„Pokud mi to tu nehodláte občůrávat, tak mě vaše vymezování teritoria nezajímá.“
Okamžitě se zazubil, což se ani trochu nehodilo k nevrlému postoji, který k ní zaujímal. „Pokusím se to udržet v kalhotách, Laurel.“
„Já...víš, nemusíš se ke mně tulit, jestli nechceš,“ zašeptala a zahořely jí tváře.
Lehce jí stiskl lalůček ucha mezi rty. „Nebyl jsem si jistej, jestli k sobě velikostí padneme. Jinak bych si tě asi musel pověsit za nohy hlavou dolů jako králíka, nebo tak něco.“
'Nejlepší trik pro opuštěné lidi je nedovolit si toužit po tom, kdo odešel.'
Opäť výborné :) Len sa stále neviem rozhodnúť, či mi viac pila krv Thea, Rebecca alebo Max :(
'Zavři oči.
Představ si, že stojíš na útesu nad oceánem.
Vlasy ti vlají ve větru.
Slunce zapadá.
Duší tělem toužíš po jedné věci.
Po jednom člověku.
Slyšíš za sebou kroky.
Obrátíš se.
Kdo je tam?'
'Hawthornem se narodíš, Hawthornem se staneš, ať je to tak, nebo tak, vždycky něco hraješ.'
Opakovanie je matka múdrosti a teraz si idem vychutnať pokračovanie :)
„Jdu pozdě?“ zeptal se Graysona.
„Tuhle otázku bych ti spíš doporučil adresovat hodinkám.“
'Tady normální pravidla neplatí.'
Úprimne? Neurazí a ani nenadchne...
Ako sledujem tie ospevné komentáre na túto knihu, tak opäť pôjdem proti prúdu, pretože u mňa žiadny 'posalilo ma to na zadok s otvorenými ústami' efekt nenastal...
Lori a Erin mi prišli ufňukané, hádam každú kapitolu sprevádzalo sebaobviňovanie od jednej zo sestier a na mňa už aj toho 'čo keby...' bolo dosť.
'Jsme tady a už to je dar. Ne ten ostrov, samozřejmě. Ale život. Dnešek. To je dar.'
'Na mobilu děti loví monstra. V lese monstra loví je...'
Ďalší český autor, ďalšia moja výnimka :) A neľutujem, bolo to naozaj vynikajúce. 'Hra o přežití' mala tie správne grády! Počas hltania kapitol a aj po zaklapnutí knihy to človeka doslova núti zamyslieť sa nad niektorými vecami...
A aj keď som páchateľa neuhádla, tak aspoň do motívu som sa trafila :)
'Oko za oko, smrt za smrt.'
'Slunce se vzdává svého jasu.'
'Psycho' v novom šate, kto by odolal? Jednoduchý príbeh s počiatočným ľahkým mrazením... Samozrejme, že pri hodnotení beriem do úvahy aj vydanie originálu.
Záver ma až tak neprekvapil, pretože už od začiatku to indície našepkávali a 'Papírové panenky' mi rukami prešli skôr a niesli sa v podobnom duchu...
Film som tiež nevidela a vôbec sa za to nehanbím, pretože všetci dobre vieme, že akákoľvek kniha je niekoľkonásobne lepšia ako nejaký film (príklady určite nemusím uvádzať...) :)
'Žádní duchové neexistují.'
'Je na čase zjednat spravedlnost.'
'Občas musíte prohrát bitvu, abyste vyhráli válku.'
Ako nerada čítam o bombách a atentátoch, presne tak isto sa mi prieči čítať aj o PTSD či bojovom syndróme! Ale Rob Ashman prišiel práve s týmto námetom, a predsa by som nevynechala novú knihu o Roz :) Bolo to opäť výborné a môžem len a len doporučiť.
,,Doufám, že máš hlad, a doufám, že ti chutná thajské jídlo.“
„Ty budeš vařit něco thajského?“
„Ne. Pod schody mám schovanou Thajku, přesně pro tyhle příležitosti… Ano, umím uvařit thajské jídlo.“
„To nejbližší, co jsem kdy k něčemu thajskému měla, byla hotovka do mikrovlnky, a i to často zkazím. Jsi dobrý kuchař?“
„Trošku kuchař vztekloun. Kdybych netrávil čas porcováním mrtvol, hádám, že bych dělal tohle.“
'VŠECHNY TVÉ CESTY VEDOU SEM.'
Áno, bolo to pritiahnuté za vlasy, akčňák krížený s kovbojkou, ale zožrala som celý príbeh aj s navijakom za par hodín...
'Není úniku' ma proste nebavilo, ale 'Most sebevrahů' u mňa zabodoval na plnej čiare :)
A stále si kladiem tú istú otázku: "Kto z hlavných hrdinov bol vlastne najväčší šialenec?"
'Na mostě Hairpin nedochází jen k prolínání minulosti s přítomností. Také života se smrtí.'