Majuš333 komentáře u knih
'Hawthornem se narodíš, Hawthornem se staneš, ať je to tak, nebo tak, vždycky něco hraješ.'
Opakovanie je matka múdrosti a teraz si idem vychutnať pokračovanie :)
„Jdu pozdě?“ zeptal se Graysona.
„Tuhle otázku bych ti spíš doporučil adresovat hodinkám.“
'Tady normální pravidla neplatí.'
Úprimne? Neurazí a ani nenadchne...
Ako sledujem tie ospevné komentáre na túto knihu, tak opäť pôjdem proti prúdu, pretože u mňa žiadny 'posalilo ma to na zadok s otvorenými ústami' efekt nenastal...
Lori a Erin mi prišli ufňukané, hádam každú kapitolu sprevádzalo sebaobviňovanie od jednej zo sestier a na mňa už aj toho 'čo keby...' bolo dosť.
'Jsme tady a už to je dar. Ne ten ostrov, samozřejmě. Ale život. Dnešek. To je dar.'
'Na mobilu děti loví monstra. V lese monstra loví je...'
Ďalší český autor, ďalšia moja výnimka :) A neľutujem, bolo to naozaj vynikajúce. 'Hra o přežití' mala tie správne grády! Počas hltania kapitol a aj po zaklapnutí knihy to človeka doslova núti zamyslieť sa nad niektorými vecami...
A aj keď som páchateľa neuhádla, tak aspoň do motívu som sa trafila :)
'Oko za oko, smrt za smrt.'
'Slunce se vzdává svého jasu.'
'Psycho' v novom šate, kto by odolal? Jednoduchý príbeh s počiatočným ľahkým mrazením... Samozrejme, že pri hodnotení beriem do úvahy aj vydanie originálu.
Záver ma až tak neprekvapil, pretože už od začiatku to indície našepkávali a 'Papírové panenky' mi rukami prešli skôr a niesli sa v podobnom duchu...
Film som tiež nevidela a vôbec sa za to nehanbím, pretože všetci dobre vieme, že akákoľvek kniha je niekoľkonásobne lepšia ako nejaký film (príklady určite nemusím uvádzať...) :)
'Žádní duchové neexistují.'
'Je na čase zjednat spravedlnost.'
'Občas musíte prohrát bitvu, abyste vyhráli válku.'
Ako nerada čítam o bombách a atentátoch, presne tak isto sa mi prieči čítať aj o PTSD či bojovom syndróme! Ale Rob Ashman prišiel práve s týmto námetom, a predsa by som nevynechala novú knihu o Roz :) Bolo to opäť výborné a môžem len a len doporučiť.
,,Doufám, že máš hlad, a doufám, že ti chutná thajské jídlo.“
„Ty budeš vařit něco thajského?“
„Ne. Pod schody mám schovanou Thajku, přesně pro tyhle příležitosti… Ano, umím uvařit thajské jídlo.“
„To nejbližší, co jsem kdy k něčemu thajskému měla, byla hotovka do mikrovlnky, a i to často zkazím. Jsi dobrý kuchař?“
„Trošku kuchař vztekloun. Kdybych netrávil čas porcováním mrtvol, hádám, že bych dělal tohle.“
'VŠECHNY TVÉ CESTY VEDOU SEM.'
Áno, bolo to pritiahnuté za vlasy, akčňák krížený s kovbojkou, ale zožrala som celý príbeh aj s navijakom za par hodín...
'Není úniku' ma proste nebavilo, ale 'Most sebevrahů' u mňa zabodoval na plnej čiare :)
A stále si kladiem tú istú otázku: "Kto z hlavných hrdinov bol vlastne najväčší šialenec?"
'Na mostě Hairpin nedochází jen k prolínání minulosti s přítomností. Také života se smrtí.'
"Světlo, které vychází z temnoty."
"Anti-přítel" je krásna jednohubka, ale od Pen nič iné ani nečakám :) Deacon so Sunny boli naozaj vtipná dvojka a na ich spoločných scénkach som sa dosť zasmiala :)
"Zlobivá holka...dostane od děvkaře na prdel."
Mám veľké nedostatky v neprečítaných knihách od Vi, Pen a Vipen, za čo sa až hanbím :( Ale určite mám v pláne to v najbližšom čase napraviť :)
'Dokonalá hra' bol naozaj nádherný príbeh. Levi a Presley mi prirástli k srdcu a Fern asi nemusím ani komentovať :)
'Myslíš si, že máš v životě na všechno spoustu času, ale čas je právě to, co není nikdy jisté.'
Neurazí a ani nenadchne... Navyše z toho celého na mňa sálal len chlad... Ale rozumiem, že nie každý dokáže detektívku, krimi, či thriller napísať s vrelosťou, či aspoň s kúskom citu...
'Touhy jsou mnohem složitější než pouhé hříchy.'
Pochvalných ód tu už zaznelo dosť, opakovať ich nebudem, ale pridávam sa k nim a len doplním: "Kde môžem zohnať takého 'HRIEŠNEHO PRINCA IRU' pre seba?" :)
„Proč se svlékáš? Také na tebe působí zdejší magie?“
Podíval se na mě. Tmavé vlasy nad obočím mu zvlhly potem a pro změnu vypadal smrtelně. „Sundej si korzet.“
„Raději ne.“ Střelila jsem po něm nevěřícným pohledem. „U sedmi pekel, co si myslíš, že děláš?“
„Dávám ti něco na sebe, abys v tom kovu nezmrzla.“ Podal mi košili, ale odtáhl se, než jsem si ji vzala, a oči se mu pobaveně třpytily. „Pokud raději nechceš spát nahá. Můžeš si vybrat.“
Zrudla jsem. „Proč prostě nepřičaruješ další oblečení?“
„Jakékoliv použití magie během tvé první cesty Koridorem hříchu je považováno za ovlivňování.“
„Přičaroval jsi mi plášť.“
„Předtím, než jsme vkročili do opravdového podsvětí.“
„V čem budeš spát ty?“
Pozvedl obočí a zatvářil se nepokrytě hříšně.
Ach.
'Peklo má mnoho podob.'
Musela som si dať repete, aby som si plnými dúškami mohla vychutnať pokračovanie :)
'Emoce umí být mocné. Lidé zabíjejí z mnohem méně závažných důvodů, než je chamtivost či žárlivost.'
'Měl bych se zeptat soudruhů z NDR kde dělám chybu.'
Slovenských a českých autorov nevyhľadávam, skôr sa im vyhýbam... Ale raz za čas spravím výnimku... A 'Hot Boys' je obrovská výnimka (presne ako Karikove knihy), pretože má čestné miesto v mojej knihovničke a pravidelne sa k tejto knihe vraciam :)
„Co je?“ zeptal se Roger a sebral ručník, kterej předtím švihl Seth do rohu.
„Měl bych mít na triku spíš „Old Man“ než „Hot Boys“, nemyslíš?“ Koukal jsem na Rogera a on na mě.
„Nemel nesmysly. Jsi nejstarší, ale pořád máš nejhezčího ptáka,“ řekl Roger a zašklebil se.
„Říká Marnie?“ Neodpustil jsem si.
„Tak hele, na to pozor. Jedinej, kterýho moje žena obdivuje, je ten můj,“ tvářil se naoko vážně, ale koutky mu cukaly.
„Ty seš fakt vůl, Rogere,“ uchechtl jsem se.
„Možná jsem vůl, ale dobře platím. Tak nemudruj a padej se umejt. Dámy čekají.“
'Představení teprve začíná.'
Tentoraz sa k nadčencom nepridám...
Vyšetrovateľka Jessica 'Čarodějka' Blackwoodová mi ako hlavná hrdinka prišla dosť slabá, to skôr by som na jej miesto dosadila Damiana. A 'Čaroděj' či 'Vrah andělů' mi pripadal zase nemastný neslaný. Dej bol zdĺhavý, záver urýchlený a ešte aj pritiahnutý za vlasy...
'Slova mají děsivou sílu.'
'Slova mají moc.'
'Někdy je lepší nevědět!'
'Když člověk žije dlouho v temnotě, ta temnota se postupně stává skutečností. Nabývá podoby, ožívá...'
Obdivujem štýl písania, pretože Aaron vlastne svoj príbeh venuje Allison. Napätie sa buduje postupne, čo mi vôbec nevadilo. A súhlasím s Danielom (vnimat_Krasu), tiež si 'Pojď se mnou' budem pamätať kvôli tej hmatateľnej krehkosti a tiež láske, ktorá z celej knižky vyžaruje...
'Pokud jde o tajemství, nikdy o nikom nevíme všechno. Dokonce ani o člověku, který spí vedle nás a sdílíme s ním život.'
'V životě jsou chvíle, kdy se prostě rozhodneme skočit do ohně, i když víme, že se spálíme.'
Pravá oddychovka, vrele doporučujem :)
„Bavil ses dobře s… Jak že se jmenovala?“
„María.“
„Přesně tak.“
„S Maríou… a Maríou jsem se bavil skvěle.“
„Byly tam dvě Maríe?“
Svraštil obočí. „Ještě její kamarádka.“
„Obě se jmenují María?“
„Jasně, polovina Portugalek se zřejmě jmenuje María. S oběma jsem se bavil stejně dobře.“
Málem mi vypadly oči z důlků. „Počkej, ty ses taky zapletl s její kamarádkou?“
„Všichni jsme si spolu hráli.“ „Ježíšikriste.“
„Radši Ave María.“ Mrkl na mě.
Zakoulel jsem očima.
„Pokud hodláte dál bušit do klávesnice, jako když doma tlučete sysly, slečno Millsová, ocenil bych, pokud necháte spojovací dveře mezi našimi kancelářemi zavřené."
Prečo si nezlepšiť týždeň Božským bastardom? Pohľadenie na duši :)
„Vy jste mě sem sledoval?"
„Proč bych sakra něco takového dělal?"
„Takže jste prostě náhodou brouzdal po obchodě s ženským spodním prádlem. Jen taková drobná perverznost, co provádíte ve volném čase?"
„Uklidněte se, slečno Millsová."
„Víte, je fajn, že máte tak velkého ptáka, aspoň to zčásti vykompenzuje tu vaši nevymáchanou hubu."
Zčistajasna jsem si uvědomil, že se k ní nakláním a šeptám: „Já jsem si sakra jistý, že vy jste v extázi i z té mojí huby."
'Lidé, kteří způsobí bolest, nemají právo rozhodovat o tom, kdy je čas na odpuštění.'
Presne tak, ako milujem Důvodné pochybnosti a Božského bastarda, milujem aj Turbulenciu :) Vždy mi zlepší náladu a zabudnem na okolitý svet... Často sa k nej vraciam a vždy ma rovnako dostane :)
P. S.: Prebal knihy je naozaj nádherný... Dokonalý...
P. S. S.: Jake by zo mňa určite nadšený nebol, keďže výpustky sú moja druhá prirodzenosť :)
Dnes ráno už dvakrát někdo zaklepal na moje dveře v ten absolutně nejnevhodnější okamžik.
A teď, potřetí během asi tří hodin, se ozvalo další zaklepání.
„Pane Westone!“ Tentokrát to byl ženský hlas. „Pane Westone, jste tam?“ Neodpověděl jsem. Dál jsem stál pod horkým proudem vody ve sprše a snažil se vymyslet, jak se z toho dostat.
„Pane Westone, to jsem já! Doktorka Coxová!“ zaječel znovu ten pronikavý hlas o deset minut později. „Vím, že tam jste! Jestli se tentokrát neozvete, budu předpokládat, že se vám něco stalo, a zavolám policii!“
Ježíši Kriste…
Vypnul jsem vodu a vystoupil ze sprchy. Nenamáhal jsem se s osuškou, prošel ložnicí a otevřel dveře. Ocitl jsem se tváří v tvář rusovlásce v bílém obleku.
„Co sakra chcete?“ zabručel jsem.
„Co prosím? Jak si dovolujete se mnou tak mluvit? Nelíbí se mi, že ignorujete –“
Najednou přestala mluvit a ustoupila. Vytřeštila velké hnědé oči a tváře jí zrudly.
„Váš pták je, hm…,“ pouze šeptala. „Jste teď úplně nahý.“
„Jste všímavá,“ poznamenal jsem klidně. „Co chcete?“
Její oči prodlely na mé výbavě ještě pár vteřin, než si odkašlala. „Jsem doktorka Coxová z personálního oddělení Elite Airways.“
„Já vím.“
„Vím, že tento víkend máte poslední sérii letů se Signature Air, ale vzhledem k tomu, že Elite a Signature budou od příštího pondělí fungovat jako jedny aerolinie, musíte pro nás dovyplnit nějaké papíry,“ vysvětlila. ,,Zabilo by vás, kdybyste to bral vážně?“
„Možná bych vás bral vážně, kdybyste si uvědomila, že moje oči jsou tady nahoře.“
Znovu se začervenala a celá nervózní ke mně vzhlédla.
'Nosíme masku úšklebků a lží, skrývá, co máme pod tváří, tou přetvářkou si uplácíme svět, tisíce úsměvů dokážeme nabízet a zatím uvnitř duše krvácí.'
Krásne zakončenie série... Bolo tam šťastie, bola tam láska, bolo tam napätie, bol tam smútok... Som nadmieru spokojná :)
'Nestůj nad mým hrobem, usuš své slzy. Na věčný spánek je přece ještě brzy.
Jsem svěží vítr, co do tváře ti věje. Jsem odlesk na sněhu, co na tebe se směje.
Jsem paprsek slunce, co nutí zrno zrát. Jsem jemný déšť, v němž toužíš si hrát.
Když ráno vzbudíš se, ať jsi, kde jsi, jsem všude kolem, sám nikdy nejsi. Jsem vnitřní síla, co žene ptáky k letu. Jsem jasný měsíc, co v noci vládne světu.
Nestůj nad mým hrobem, usuš své slzy. Na věčný spánek je přece ještě brzy.
Tak nestůj nad mým hrobem, zadrž svůj žal. Vždyť já jsem nezemřel. Já žiju dál.'
'Když si hraješ s ohněm, spálíš se.'
Príbeh nám graduje... A stále patrím do Lucovho teamu :)
„Když jsem dneska ráno prohrabávala tvoji skříň, došlo mi, že čtvery tepláky by každému člověku na světě vystačily na celý život.“
„Tak to,“ odpověděla jsem, vzala si od Millie tepláky a chytila se její paže, zatímco jsem si je snažila obléknout pod noční košilí, „může říct jen někdo, kdo ještě nikdy nesnědl celou pizzu a pak mu neruply džíny. Tepláků není nikdy dost.“
„Tepláky jsou v podstatě pyžamo.“
Zakývala jsem prstem. „Společensky přijatelné pyžamo. Společensky přijatelné.“
[ Už sa nečudujem, že tak zbožňujem nosiť tepláky :) ]