Makaja komentáře u knih

Asi jsem čekala víc, Saturnin určitě o několik levelů lepší, alespoň pro mě. Přečíst se to dá, ale nijak moc nadšená nejsem, takové trochu vleklé čtení víceméně o ničem, nebo jak to to říct.

04.07.2018

Prostě večery pod lampou, člověk ví už na páté stránce, jak to celé bude a taky, že je. A jen ho pak celou knihu udivuje a ruší nedovtipnost hlavních hrdinů. Naivní čtení, občas si červenou knihovnu přečtu s chutí, ale tohle bohužel bylo už moc.

2 03.05.2018

Příběh sladkobolný a prostý, zkrátka je to stále na jedno brďo - nesnáší se, zamilují se, nechtěj to přiznat, něco se stane, happy end..... Osobně nemusím v romancích, zvláště pak "historických" mít podrobně popsané erotické scény, ale to je právo každého autora. Na druhou stranu musím ocenit, že příběh hezky plyne, dobře se čte a občasné sarkastické poznámky a humorné situace mi vykouzlily úsměv na rtu. Dala bych dvě hvězdičky, ale nechci knížce kazit průměr a hlavně - to, že se opakovaně přesvědčuju, že tohle asi není čtení pro mě, neznamená, že to není dobře vystavěný příběh pro nenapravitelné romantičky.

3 28.04.2018

Tak asi takhle - přečetla jsem to snadno a velmi rychle, ale pár týdnů po přečtení si děj už nevybavím. A ani mě nelákají další díly, klidně si je nechám ujít. Přesně tomu odpovídá hodnocení - průměr.

2 28.04.2018

Podle recenzí jsem čekala katastrofu, ale dočkala jsem se slušného průměru. Je to sice jako přes kopírák, prostě Brown, navíc mi to tentokrát přišlo hodně předvídatelné, nicméně četlo se to dobře a pár zajímavých věcí jsem se taky dozvěděla. Takže já dávám čtyři *, protože to vlastně předčilo mé očekávání.

2 22.04.2018

Tady nelze hodnotit knihu jako takovou, v podstatě to vytrženo z kontextu není příliš záživné čtení. Jenže to, co je na té knize to cenné, je ta autenticita, sledujeme dospívání Anny a její vnímání světa během války a nedobrovolného života mezi čtyřmi stěnami. Já se ale nemohla na Aniny zápisky příliš soustředit, protože jsem zkrátka stále měla v podvědomí, jak tragicky to s ní, její sestrou i ostatními z úkrytu dopadlo.Souhlasím s Elis2, těžko dávat hvězdičky, knize bych dala tak 3, ale ten věk a hlavně ten příběh (už mimo deníkové zápisky) si zaslouží víc.

4 10.04.2018

Ani jsem to nečekala, ale tenhle díl mě fakt bavil, nevím, jestli už jsem si zvykla na autora nebo co, ale prostě dobrý. A i když zrovna tady jsem si přála trochu jiný konec, v podstatě mi ani tento nevadil, sice jsem chvilku hledala další stránku a pak si pro jistotu přečetla ještě jednou poslední odstavec....ale jo. Bartimaeus je miláček, i když požírá lidi, respektive mágy, jakmile vystrčí zadek z pentagramu :-).

5 10.04.2018

Upřímně řečeno, kdyby tam nebyla ta Praha a kdyby nebyl Bartimaeus občas fakt vtipnej, tak bych to snad ani nedočetla. Takže je mi líto, ale průměr.

1 10.04.2018

Pro mě zbytečně zamotané a zmatené, sice to byl účel, vodit si čtenáře, aby se přikláněl tu k jedné a tu k druhé verzi, ale přesto. Často o knize přemýšlím po dočtení a tady mi to jaksi nesedí. Příliš mnoho náhod a tajemna , matka neví nic, otec se chová naprosto nelogicky a staví ženu nad dítě, holčička po traumatu není v péči odborníka, ale odvezena na osamělý ostrov, kde vlastně všichni "vědí", že je tak trochu paranormální. V tom případě, ale mělo šílenství nastat až tam...... A ten konec - jako překvapivý, ale vlastně nesmysl. Nakonec jsem si to trochu krkolomně přebrala po svém, jen ten pes mi do toho furt prostě nezapadá. Takže ano, četlo se to dobře, místy jsem přeskočila popisy prostředí, protože jsem byla nedočkavá na posun v příběhu, nechyběl překvapivý závěr. Nicméně zas takový bestseller to pro mě není a tajemno na mě nedýchlo, žádné mrazení, jen veliká lítost nad tou malou, vlastně oběma.

6 28.03.2018

Nevím proč, ale prostě jsem se nedokázala začíst, stále jsem měla pocit, že se příběh teprve rozjíždí a najednou jsem zjistila, že už jsem ve 2/3 příběhu. Nathaniel mě vyloženě iritoval, ale Bartimaeus byl parádně drzý, ironický, důvtipný a vtipný , to oceňuji. I šotkové a spol. byli fajn, drzí a uštěpační. Po několika málo stránkách jsem prestala číst komentáře Bartimea pod čarou, možná mi něco uniklo a přišla jsem o nějaký ten vtípek, ale opravdu mě nebavilo odbíhat od příběhu, zkrátka to pro mě bylo rušivé. Suma sumárum, čekala jsem bombu a nedostala jsem ji. Druhý díl si přečtu, ale víceméně proto, že se odehrává i v Praze.

2 27.03.2018

Film jsem viděla dvakrát a tak jsem se obávala, že mě knížka nebude bavit. Kupodivu ale to tak nebylo, přece jen se předloha a film v mnohém liší. Ani mi tak nevadilo, že jsem znala pointu i konec, ale na můj vkus to hrálo na city už trochu za hranou. Ale i tak, lepší průměr.

4 21.03.2018

Tak jo, zhltla jsem to jako malinu. A musím říct, že mě to bavilo víc než NS a víc než PS.... Prvních asi sto stran jsem si tedy říkala, tak tohle je trochu nuda, ale pak se to rozjelo a vážně mi to přišlo dobrý. Celkem originální myšlenka, jako jasně opět zakázaná láska, ale když si to člověk odmyslel, tak skoro detektivní příběh. Ovšem, bez znalosti posledního dílu NS si myslím, že člověk musí být poněkud zmaten z toho množství postav a drobných narážek, i když se autorka snaží, aby tomu tak nebylo. Ubírám hvězdu za tu pro mě hodně nepravděpodobnou dokonalou péči dvanáctiletého Juliána o smečku sourozenců, přičemž ještě stíhá utajeně řídit institut ...........

3 09.03.2018

Narazila jsem na knížku při přemýšlení o knize vydané před rokem 1950 a vzpomněla jsem si, že jsem jí jako náctiletá četla, že se mi líbila a že si jí vůbec nepamatuju. A tak jsem si jí přečetla znovu, trochu oživila vzpomínky a nelituju. Pěkný styl psaní, až mrazivý popis místa i děje a sympatická hrdinka, což se u soudobé literatury občas nepovede. Vlastním vydání z roku 1970 a řekla bych, že i ten minimalistický přebal tak nějak vystihuje celou knížku.

10 07.03.2018

Sama nevím proč, ale trojka se mi líbila nejvíc, nejlíp se mi četla a to přesto, že tam bylo na můj vkus moc osobních problémů s láskou, nejen Tessinou. Vzhledem k tomu, že jsem četla vloni NS a hodně si spojovala (což mě dokonce u předchozích dílů rušilo), připravila jsem se o moment překvapení u Jema, ale jinak se mi to prostě líbilo. A i to, že je to jen trilogie, u NS mi docela vadilo, že to bylo roztaháno do šesti knih. Epilog bych si odpustila, byl podle mého zbytečný pro všechny, kdo Clare čtou, ale jako chápu, že to asi chtěla sdělit i těm, kteří nástroje nečetli a nebudou číst...... tak aby byl happy end dokonalý. Hvězda dolů za to, že je to na jedno brdo a že se autorka evidentně nehodlá vzdát světa stínů-pro někoho naštěstí, pro mě spíš škoda, nedá se pak ubránit opakování se.

1 07.03.2018

Tak jsem se konečně zorientovala v postavách - myslím ve vztahu k NS. Asi by bylo lépe číst to chronologicky, ale když to Clare napsala takto, tak se nedá nic dělat. Stále mě to trochu vadilo a překáželo, jak jsem přemýšlela, kdo je čí předek a co z koho si pak do povahy vezme, ale přece jen to bylo lepší než u prvního dílu. Děj svižnější a zajímavější, takže ano - výjimka potvrzující pravidlo, že druhý díl trilogií bývá jen vycpávka. Tady byl druhý díl lepší než ten první.

1 07.03.2018

Film se mi líbil vizuelně, trochu smysl mi dával až napodruhé a tak jsem se těšila na knížku, protože knihy obvykle bývají lepší. Ovšem tady přišlo veliké zklamání, forma psaní mi naprosto nevyhovovala, ztrácela jsem se, do čtení jsem se musela nutit a přiznám se, že s výhledem na 800 stran takového textu jsem občas přeskakovala řádky. Ani kouzelná atmosféra na mě nedýchala, nejkouzelnější tak nakonec zůstal obal.

1 03.03.2018

Tak s odstupem napíšu komentář. Bezprostředně po dočtení jsem si totiž říkala "Proč??" Myslela jsem, že se to uleží, ale ne. Pro mě je to kniha nadbytečná, asi aby se Luisa dočkala svého happy endu, který si nakonec sama pokazí, trochu mě to zarazilo, jen do chvíle než jsem zjistila, že jsou to zadní vrátka pro chystaný třetí dil. A já se na sebe maličko zlobím, že jsem knihu četla, protože mi tak trochu zkazila dojem z Než jsem tě poznala.

3 03.03.2018

Dlouho jsem váhala s napsáním komentáře, protože tak nějak nevím.......... z autorů jsem znala jen Greena, kterého jsem si zamilovala (Hvězdy nám nepřály) a postupně mě přestával bavit- no a nezklamal, už ho číst nebudu, přijde mi, že se opakuje. První povídka od Johnson se mi líbila asi nejvíc, třetí od Myracle se četla dobře, ale to téma , to mi nesedlo. Propojení povídek se mi sice líbilo, ale přece jen se zdálo trošku takové povinné..... nicméně mám chuť přečíst si něco od Maureen a vzhledem k tomu, že jsem se pustila do Cassandry Clare, zkusím asi deníčky Simona a Magnuse.

3 03.03.2018

Četla jsem jí už před nějakými pár lety, ale dodnes si přesně vybavuji děj i pocit, který ve mně zanechala. A to umí jen některé knihy. Možná není bravurně napsaná a možná z tématu ani autorka nevytěžila vše, co mohla, přesto se v mé knihovničce řadí k těm lepším.

1 03.03.2018

Přečetla jsem již dost knih s podobnou tématikou, většinou nemám problém, ale tady jsem knihu často odkládala, takže jsem jí četla půl roku. Ne z důvodu, ze by byla špatně napsaná, ale protože ten obsah můj žaludek občas nezvládal. Tak či tak, knihu nelze než doporučit, je to kus historie, svědectví o nepochopitelné krutosti a na druhé straně touze žít i přes nelidské zacházení. A ty fotky, dívala jsem se a plakala..... a vim, ze kdykoli knihu otevřu na stránkách s fotkou, budu brečet zas.

4 02.03.2018