Maraiser
komentáře u knih
Tudy na hrad
Petra Stehlíková
To bylo tak blbý, až to bylo úžasný. Prezentované rodinné a sousedské vztahy byly v určitých případech bohužel až moc reálné.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Stručně, čím "vyspělější" země, tím větší nuda, ale to je si logický. Takže nejvíce zaujalo Rumunsko, Albánie.
Strašně děkuji za popis zajímavostí. Knihu to hodně oživilo.
A jinak klasika, taky bych to chtěl zažít, ale vím, že se k tomu nikdy neodhodlám.
Jo, ale tu Mešitu a Bílýho jezdce jsem nepochopil, sorry autore.
Nůž
Jo Nesbø
Bohužel musím konstatovat, že konec mi přišel tak trochu jako seriály, kdy hltáte jeden díl za druhým a po skončení si řeknete: "Jako fakt?"
Úplně jsem to nevstřebal.
Ale jinak cca 80 % knihy prostě klasický Nesbo, takže super.
Tři Sekery
Kateřina Surmanová
Za mne naprostá spokojenost. A ač autorka přiznává, že duchy si do Tří Seker a do Chlumu dosadila sama, mám chuť se tam zajet podívat. Nebo raději ne?!
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Vypůjčím si části některých komentářů níže. Erika - tak ta mne v první polovině fakt tak štvala, že jsem si říkal, že pokud si jí Bryndza nesrovná, tak s tou sérií snad seknu - ublížená, svým způsobem arogantní, povýšená, odmítá plnit jakékoli příkazy. Naštěstí si ji Bryndza v průběhu příběhu srovnal.
A jak je také uvedeno níže - vlastně netušíme, neznáme motivy vraha. Jsou tam jen náznaky, že je to takový incel, který svou frustraci řeší trochu drsněji.
Ale jinak opět dobrý.
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Barbara Demick
Jednoznačně nejlepší kniha o KLDR, kterou jsem četl!!
Vražedná pole
Haing S. Ngor
Velmi, velmi silná kniha. Nebudu zastírat, i slzy se u mne objevily. Konec kapitoly "Překročit moře" mne hodně dostal. Totální hrůzovláda, kde mne ale zaujalo, že Rudí Khmerové se vůbec nedopouštěli "tradičního" násilí na ženách. Toho jsme se dočkali až po "osvobození". Haing Ngor nebyl jednoduchý člověk, jak vyplývá z Epilogu, který je sám o sobě fascinující.
Díky za Johna Malkoviche.
Kdo ví, kde budu zítra
Jindřich Šídlo
Tato kniha předchází dvěma knihám, které napsal Etzler sám a které už mám za sebou. Takže jsem se musel trochu posunout v čase. Tomáš Etzler se opravdu nebojí nazývat některé věci a některé lidi pravými jmény (toto píši, jelikož s ním v tomto souzním). Je ale taky patrné, že se v roce 2019 v Česku teprve rozkoukával, takže je tam patrná určitá naivita. Tato naivita vzala již již evidentně za své, když v roce 2023 dopisoval svou druhou knihu.
Divočina
Cheryl Strayed
Oceňuji, nebo možná spíše obdivuji, že se autorka dokázala v knize tak otevřít. Bez obalu psala i o svém temném období. Za nic se neschovávala, prostě to na ty stránky hodila.
A jinak? Fakt obdiv, ale ne z neomezeným. Přeci jen na tu túru nešla úplně bez jakýchkoli zkušeností, jak by se zpočátku mohlo zdát. Měla poměrně slušné zálesnické zkušenosti. Ale při popisech jejího podrápaného, rozmašírovaného těla (chodidla, boky, stehna, záda atd.) člověku nebylo až dobře.
Konkláve
Robert Harris
Velmi čtivé, velmi zajímavé. Ale ten závěr. No nevím, to mi nesedělo = hvězdička dolů.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Nedočteno, nehodnotím.
Po přečtení třetiny knihy jsem to odložil. Nebavilo mne to. Z této knihy o depresivní ženě jsem málem chytil depresi.
Nenacházel jsem tam žádný smysl. Otevře knihu, někde se ocitne a než se rozkouká, tak odtamtud odchází.
Turnus
Hugh Howey
Jsem spokojen. Druhý díl nepostrádá nic z kvality díla prvního. A máme zde i nového hrdinu - Sóla, který byl v prvním díle spíše takovým ťunťou na závěr.
Gothikana
RuNyx
Uff. Tak nějak nevím. Líbilo/nelíbilo. Chvílemi jsem přemýšlel, zda to vůbec dočtu. Ke knížce přidávám štítek "pro dívky". Některé pasáže mi jako chlapovi daly docela zabrat. Okomentoval bych to i jadrněji, ale pak by byl příspěvek možná smazán. Jen tak bokem, sex je tam tedy fakt zastoupen výrazně. Reálně to hodnotím na 2,5 *.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
Zase jiný styl vyprávění. A tohle bylo fakt dobrý. A Erika se oproti minulému dílu, kdy mne fakt vytáčela, již drobet uklidnila.
Pán hory
Anders de la Motte
Nu, nebylo to úplně zlé. Ale po přečtení úvodu jsem očekával něco jiného. Nebo jinak, proč tam ten úvod vůbec byl? Pro mne neměl se zbývajícím dějem vůbec nic společného. Jinak ale velmi čtivé. Člověk si musí zvyknout na jiné složení kapitol, ale bylo to o to zajímavější. Jen samozřejmě hlavní hrdinka není moc pravděpodobná, viděl bych ji spíše v nějakém hollywoodském trháku. Čemuž ostatně odpovídá i "Oddělení ztracených duší". Ale když se přeneseme přes tyto pohádky, tak se to zatím jeví jako zajímavý začátek detektivní série,
Přístav u řeky Styx
Pavel Fritz
Co k tomu napsat? V průběhu četby to u mne kolísalo. Je těžké to popsat, abych moc neprozrazoval. Nekteré dějové linie mne zaujaly, aby se pak ukázaly jako naprosto zbytečné - například boj těch dvou skupin na Ganymedu. Nejdřív - ty brďo!! A pak - proč to tam bylo? Nebo se naprosto z ničeho stal naprosto skvělý děj. A závěr? Čekal jsem, trnul, obával se a nakonec uff, dobrý.
Já, robot
Isaac Asimov
Prezentováno jako kniha povídek, ale povídky na sebe navzájem navazují. Vlastně jsou i v časovém sledu, takže na to bacha :-)
A jak se líbilo? Ano, líbilo. Poslední povídka byla sice až příliš odborná či filozofická, ale jako celek dobrý.
Temné hlubiny
Robert Bryndza
Ty jo, překvapivě jsem odhalil pachatele hned na začátku. To u mne není obvyklé :-)
Z prvních tří mne zatím tento díl bavil nejméně.
