Maraiser komentáře u knih
Hotovo, dočteno. Jak hodnotit konec? Máme zde mnoho názorů, že to mělo skončit jinak, že to nakonec bylo slabý. Ale celá série se odvíjela v duchu, že když se má něco pokazit, tak se to pokazí, že když se už blížíme světlu na konci tunelu, tak ten tunel ucpe velký balvan. Takže, to že je ten oonce možná trochu sldší mi vůbc nevadí. Mně se líbí.
Z Bible mám načteny jen první tři Knihy Mojžíšovy. Novým zákonem jsem nepolíben, takže nějakými předsudky netrpím. Nevím, kdy se co událo, nevím, zda Kleofáš apod. jsou reálné postavy, ani kdy Ježíš opravdu přišel na to, že je s ním cosi jinak. Kniha se mi prostě líbila jako příběh.
Hlavní hrdina byl ve svých myšlenkách tak roztěkaný, že jsem chvilkama byl i já. Říkal jsem si taky, co to furt (v myšlenkách) plácá, ale pak mi došlo, že i já tak přemýšlím - tak já udělám tohleto; no jo, ale když to udělám, co když se stane toto; tak já to možná neudělám; ale já to přeci chci udělat.
Tak tento Vondruška mne bavil, vztahy mezi konšely byly vykresleny naprosto dokonale. Závěrečné rozuzlení od studenta Petra mi drobet připomínalo detektiva Columba.
Ne, každý "Vondruška" mne baví. Tohle mne ale bavilo moc.
Mám pocit, že kdybych již nevěděl, o co jde, tak to z té básně vůbec nepochopím. A nakonec vlastně ani nevím, zda vůbec vím, o co šlo.
Tak tohoto vraha jsem tedy neodhalil. Ale v šoku jsem z toho nakonec nebyl. Jen jsem se bál, yb to nebyl někdo jiný. Asi víte kdo.
Budu se odlišovat od dalších čtenářů - nedočteno - tedy nehodnotím.
Vůbec mi nesedl styl psaní autora. Dost mne to odvádělo od samotných případů. Po druhém případu jsem knihu odložil.
A víte co? Mně se to líbilo. Je to sice spíše pohádka, ale čte se to dobře.
Taková milá středočeská historická fantasy - bludičky, hejkalové.
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy.
Úplně nemusím knihy, které dostávají nějaké ceny. Zde navíc jde o cenu Frajze Kafky, kterého prostě nechápu. Takže jsem se toho lehce obával. Nakonec to ale mělo docela říz, i když mi to přišlo trošku jako pohádkové čtení. Nevím samozřejmě, co autorka nakonec zamýšlela, ale z jejího románu jsem si vyvodil, že Grace je vinna.
Úplně jsem se nechytal, jelikož zmiňované hry nás v 80. letech minuly, ale děj byl originální.
Škoda, že jsem tu knihu nečetl jako mladý jinoch, ale až jako šťastně ženatý muž. Kdo četl, asi chápe ;-)
Opravdu zajímavý. A v mnoha ohledech poučné. Například v souvislosti s těmi našemi unesenými holkami v Pákistánu jsem měl názor přesně stádní. "Vládo, zachraň je. Utrácíš za takové blbosti a tady nekonáš." nebo "Fuj, jak mohla konvertovat!" Atd.
Zároveň oceňuji i Dolníkovu sebereflexi.
A závěrem? Beslam a moskevské divadlo na Dubrovce prostě smutek
Minulý díl jsem hodnotil slovy "Tak tohle se mi líbilo moc. Svižné tempo, zajímavá zápletka." No tak tohle ani náhodou. Nevím, zda je to díky té prodlevě cca čtvrt století. Strašně se filozofuje, o něčem přemýšlí, měl jsem problém to dočíst. Vlastně dočetl jsem to jen z důvodu, že je ještě pokračování.
Absolutně skvělé, ačkoli kdybych neměl již přečtenu Propast času, tak bych u mnoha povídek asi tápal. Teď na stopro vím, že si musím přečíst Inferium.
Na konci povídky Vítejte v Pekle zazní pár hlubokých pravd: "Váš největší dar je život! Sám život je váš ráj."
Tedy jako žádné lehké počteníčko. Je to drsná kniha o stavu Indie v devadesátých letech. Tedy nejenom Indie, ale i Pákistánu, Srí Lanky a Réunionu. Ačkoli Réunion je zde spíše oddechovým počtením.
Jen by mne zajímalo, jak by vypadalo pokračování ve smyslu Věk bohyně Kálí po 25 letech. Zda stále probíhá kastovní válka apod.
S franským kupcem Sámem jsem se poprvé setkal v klasické "štorchovce" Hrdina Nik a samozřejmě mne hned dostal. Klasicky romanticky v Palackého stylu - to je super, jak jsme to už v raném středověku dokázali těm nepřátelům nandat. Jasně, není nic černobílé.
Rozbor Sámovi říše v této útlé knížečce super. Člověk si vůbec neuvědomuje, že z daného období nejsou o tom našem území žádné relevantní zprávy. Prostě jsme nikoho nezajímali, tak proč bychom se námi nějací kronikáři zabývali. Prostě realita.
A popravdě řečeno, opravdu kdoví jak to bylo. Vlastně vycházíme jen z jednoho pramene.
Jak to hodnotit? Jde o povídky z doby před 100 lety, kdy se metafyzice, duchařství poměrně dařilo, ačkoli kam se to hrabe na 19. století. Dnes už to hororově moc nepůsobí, ale za přečtení to stojí. Základ povídek - lidskou mysl ovládne cosi nadpřirozeného a lidi papají lidi.
Poněvadž a jelikož mám k duchovnu, Ježíši apod. poměrně dost daleko, přečetl jsem si knížku prostě jako knížku, jako zajímavý příběh. A jako příběh se mi to líbilo moc.