marara
komentáře u knih
Porodní bábou proti své vůli
Patricia Harman
Velmi milé čtení s řadou zajímavých témat. Srovnání klasické medicíny a tradičních léčitelských postupů, ukázka toho, jak může vypadat přirozený porod, jak se s traumatem může vyrovnat lidská psychika, ale i dopady hospodářské krize na americký venkov, to vše bylo zajímavé. Především to ale byl příběh silných lidí, kteří dělají za každé situace, co dokážou, a i když nejsou obklopeni dostatkem, žijí život plnými doušky a bez kompromisů. Přečetla jsem za 2 dny.
Malinka
Dita Táborská
Kniha se mi krásně četla. Dotýká se nevšedních témat, jako je adopce, citová zranění dětí, které jejich matky z různých důvodů opustily, téma citové deprivace vznikající v kojeneckých ústavech, rodičovské lásky k dětem vlastním i adoptovaným, limitů, které výchova má. Prostě myšlenkově nabitá knihal. Malka byla svéráz. Promiskuitní, životem jede na plný plyn, ale věřící v Boha a stále hledající. Ztracená ve svých pocitech a ve svém složitém životním příběhu. Třešničkou na dortu byla postava Boha - ženy s opravdu ženskými vlastnostmi.
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Už dlouho jsem se na ni chystala, ale styl tohoto autora se prostě musí potkat s náladou čtenáře, a to se mi povedlo. Určtitě to není kniha, která je sice strhující, ale po dvou dnech už nevím, o čem vlastně byla. Tuhle jsem četla hezky zvolna a budu si ji pamatovat dlouho.
Červenka nese smrt
Jo Nesbø
Zajímavé propojení příběhu z druhé světové války a jeho současných následků. A překvapivé téma: nárůst neonacismu v současné Skandinávii.
Marťan
Andy Weir
Výborně napsané, nikdy bych neřekla, že mě budou tak bavit matematické, fyzikální a chemické výklady. A Mark Whatney má skvělý smysl pro humor. Možná jen ten ho skutečně zachraňuje. Humor a nadhled.
Místo pro tajnosti
Tana French
Psychothriller jako břitva. Chytré, mysteriózní prvky, napínavé až do poslední stránky. Celý příběh je 600stránkový, ale odehrává se cca 15 hodin jediného dne. Samozřejmě se v čase skáče - 1. dějová linie se týká současnosti, šestnáctiletá Holly Mackeyová přichází za detektivem Morranem s novou stopou týkající se rok nevyřešeného případu vraždy středoškoláka Chrise; 2. dějová linie nás vrací několik měsíců zpět před Chrisovu vraždu. Velmi důmyslným způsobem tedy sledujeme, jak si detektiv Morran s velmi svéráznou kolegyní Conwayovou dávájí z minima informací s využitím logiky a psychologie dohromady, co se vlastně stalo. To vzápětí můžeme srovnat cestou v čase se skutečnými událostmi. Celou dobu jsem doufala, že vrahem je někdo jiný než členka Hollyiny party. Silný příběh o tom, co dokáží holky, k čemu dokáže dohnat ukřivděná, závistivá, manipulativní holka ostatní. Příběh o tom, že dívčí velké přátelství není napořád, jakkoliv je to pro náctileté nepochopitelné. Strašně se mi líbil závěr, kdy je Holly, která právě začíná chápat, že se jejich velké přátelství nezvratně rozpadá, konfrontována s matkou, vracející se ze setkání s kamarádkou. Neviděly se 30 let, přesto se spolu okamžitě cítily skvěle, oživily si staré vzpomínky, ale chápaly, že staré přátelství se obnovit nedá, je nenávratně pryč.
Toyen: První dáma surrealismu
Andrea Sedláčková
Výborné čtení! Knihu jsem měla půjčenou jen na 2 dny, myslela jsem si, že ji jen prolistuji a občas si něco přečtu. Nakonec jsem u ní ale ztvrdla a četla každou volnou chvilku (kterých nebylo moc). Dostala jsem se do poloviny knihy a na pokračování si musela počkat. Díky této biografii jsem si tak nějak lépe dokázala představit život meziválečných avantgardních umělců. Nejen Toyen, Štýrský, Breton, ale i Nezval, Seifert, Teige a mnoho dalších mi tento svět dokázali živě přiblížit. Ale ani ne tak oni jako Andrea Sedláčková, která životopisné informace, popisy obrazů propojila do čtivého příběhu, kdy mi připadalo, že do životů protagonistů nahlížím jako zaujatý pozorovatel. Skoro jsem v těch kavárnách byla s nimi a účastnila se všech těch jejich debat, hrátek a hádek. Lépe jsem pochopila, co poetisté mysleli tím, že chtějí svět přetvořit, aby byl živou básní.
Skandál století
Vladimír Přibský (p)
Kniha přináší dokonce několik zajímavých teorií o tom, jak by se mohlo stát, že Rukopis královédvorský je pravý, ale byl usvědčen jako falzifikát. Jenže ani jedna z těch teorií není dotažená do konce. Jsou to jen teorie. Hanka z obavy před cenzurou či metternichovským systémem mohl nechat pořídit opis, cenzura pak původní pergameny zabavila. Mohlo by být. Kniha by ale musela mít druhé dějství, kde by autor svou teorii dovysvětlil. A vadí mi, že Dobrovský je zde líčen jako ten, kdo potvrdil pravost rukopisu, ale není zde dodáno, že o něco později o jeho pravosti pochyboval. Nijak zvlášť mě ale neuchvátilo ani vylíčení doby. Vše je jen tak nahozeno, ale nedrží to pevně u sebe.
Mizející dívky
Lisa Regan
Pro mě to byla další knižní jednohubka. Čtivá detektivka, která mě stále drží v napětí, ke čtení se ráda vracím, ale že by mi něco utkvělo v paměti, na to bych nesázela. Pěkně napsané, zajímavé postavy s pohnutou minulostí, napětí - je tam vše potřebné.
Zahradní slavnost
Václav Havel
Za mě výborné! Celá hra je učebnicí absurdního dramatu, všechny jeho rysy jsou tam dovedené do absurdity. Socialistické fráze kombinované s poesií jsou třešničkou na dortu tohoto díla. Skvěle jsem se bavila. Shodou náhod jsem to četla po Terry Prattchetovi, a to mi čtenářský zážitek ještě zesílilo. Oba autoři mají dost společného.
Vinařova žena
Kristin Harmel
Román jsem zhltla jako jednohubku, i přestože jsem trávila pár dní uprostřed nádhery Říma. Je to napsané čtivě a pár věcí mě na tom zaujalo. Válka vyhrotila vše - vztahy, závažnost chyb a bezvýznamnost správných rozhodnutí, kterých se člověk během života zákonitě dopouští. Člověk, který zažil válku, má smůlu, že jeho omyly měly mnohem závažnější dopad.
Jenže člověk si musí umět odpustit. Inés to neuměla. Její vina byla veliká, stála životy jejích blízkých, ale nic z toho nezpůsobila vědomě a záměrně. Její vinou byla naivita, lehkovážnost a sebestřednost. Ale který mladý člověk takový není?
Jediné, co nám může umožnit, abychom dělali chyb co nejméně, nebo aby alespoň neměly velký dosah, je stanovit si hodnoty, cíle a za nimi jít. Rozvíjet je, pečovat o ně. A musíme si dovolit dělat chyby. A musíme se přinutit umět se z nich poučit.
Hořící měsíc
Jo Watson
Tohle byla jednohubka! Ideální čtení na pláž - nenáročné, vtipné, pohodové. Sem tam i životní moudro typu: "Člověk musí občas trochu couvnout, aby se dostal dál."
Temná dcera
Elena Ferrante
Chtělo se mi napsat, že jsem od autorky slavné Geniální přítelkyně čekala víc, ale vlastně jsem čekala jen něco jiného. Má to zvláštní atmosféru, čekala jsem temnou, ale ona byla spíš letně líná. Člověk si na ten styl musí zvyknout, ale nakonec to byla zajímavá sonda do psychiky matky a také do života Neapolitánky, která by na své kořeny ráda zapomněla. Pak ale den po dni na pláži pozoruje rodinu Neapolitánů a ta jí zrcadlí vlastní zkušenosti a postoje. Být máma každopádně není jednoduché, v každé z nás to odkryje hlubší psychické rysy než jakákoli jiná životní role.
Fyzikové
Friedrich Dürrenmatt
Člověk tak nějak neví, co to vlastně čte. Je to detektivní příběh, nebo něco ve stylu Vyhoďme ho z kola ven? Až v závěru se nám odkryjí postavy Einsteina, Newtona, ale i slečny doktorky. Policista se vlastně nestačí divit. Postava Möbia je vlastně čapkovská. Jeden z mála vědců, který přemýšlí o důsledcích svého poznání. Líbí se mi myšlenka, kterou pronesl: "Pronikli jsme v naší vědě až k hranici poznatelného, Známe několik přesně formulovatelných zákonů, několik základních vztahů mezi nepochopitelnými jevy, to je všechno, ohromný zbytek zůstává tajemstvím, které je rozmu nedostupné. Došli jsme na konec naší cesty. Jenže lidstvo tak daleko ještě není. My jsme se probojovali dopředu, ale nidko nejde za námi, pronikli jsme do prázdna. Naše věda je hrozná, následky jsou smrtící, naše bádání je nebezpečné. Skutečnost nás nedorostla."
Jdu s hlavou vztyčenou
Daniel Anýž
Tato kniha mě od prvních stránek naprosto pohltila. Je velmi citlivě a čtivě napsaná. Vedle známých faktů se setkáváme s příběhy blízkých Milady Horákové, jejího manžela Bohuslava Horáka a dcery Jany Kánské. I tyto příběhy jsou velmi silné a člověku znovu zůstává rozum stát nad tím, jak je možné, že toto dokázali způsobit Češi Čechům. Nejenže nechají popravit člověka, ženu, ale také zabijí dceři matku a osmdesátiletého muže nechají prožít žal nad ztrátou už třetího svého dítěte. Je skvělé, že takovéto knihy vycházejí dnes, v době, kdy sílí velmi zvláštní hlasy takzvaných revizionistických historiků.
Připojuju si několik citátů ze zajímavých názorů Bohuslava Horáka:
"Teď jsem teprve poznal, co umí a co si může dovolit propaganda. Bylo to neuvěřitelné: lež na lež, a my proti tomu nic nedělali a ani snad neuměli udělat. Československá slušnost byla přímo sebevražedná."
Takto popisuje svého nadřízeného na ministerstvu informací, Ivana Olbrachta: "Imponoval mi jako spisovatel a těch několik románů, které za svůj život napsal, bylo vskutku dobrých. Ale jak jsem Olbrachta stále více poznával, byl to sobec a vypočítavý komunista, který jistě dostával informace z ústředního sekretariátu partaje a zařizoval se podle toho."
Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka
Alexandra Alvarová
Skvělá kniha. Je napsaná čtivým jazykem, je vidět, že autorka je "píáristka" a umí hovořit jazykem působivým, takovým, kterému lidé rozumějí. Objasnila mi několik nových věcí o dezinformacích a propagandě (například jsem díky ní konečně trochu porozuměla tomu, proč Britové hlasovali pro brexit, měla jsem pocit, že musím snížit své hodnocení intelektu Britů, ale přitom jsem se dozvěděla, že podobné volby nejsou jen důsledkem nízkého intelektu a nedostatku informací, ale také toho, že podléháme zjednodušujícím vysvětlením propagandistů, což ale vlastně zase tak nové není) a oprášila mi znalosti staré, či je zasadila do nových souvislostí. Výborné čtení, jen je škoda, že ti, kteří by si to měli přečíst především, si to nikdy nepřečtou. Raději dál budou čekat, jak je o světě budou informovat sociální sítě.
Oběť bez tváře
Stefan Ahnhem
Kniha to byla strhující, dobře řemeslně napsaná, vymyšlená tak, aby chytila a nepustila, ale čím dál tím víc si myslím, že takovéto knihy by neměly být napsány a vydány, aby zbytečně neinspirovali vyšinuté jedince, kterých je ve světě příliš.
Doktor vězeňských věd
Renata Kalenská
Jiří Stránský byl opravdu inspirativní člověk. Líbilo se mi, že ani za socialismu, ani v demokracii se nerozpakoval říkat, co si myslí, byl to člověk pevných morálních zásad, které mu umožnily rozhodovat se a jednat konzistentně za každého režimu, tak aby se nezpronevěřil. S těmito zásadami, vštípenými mu dědečkem a otcem, ale také těžkou rodinnou zkušeností s různými režimy, měl vlastně "jednoduché". Jeho postoje byly dané a nemusel je složitě hledat. Jeho komentáře politických a společenských situací a politiků jsou právě o tuto jeho zásadovost zajímavější.
