marara komentáře u knih

Kniha to byla strhující, dobře řemeslně napsaná, vymyšlená tak, aby chytila a nepustila, ale čím dál tím víc si myslím, že takovéto knihy by neměly být napsány a vydány, aby zbytečně neinspirovali vyšinuté jedince, kterých je ve světě příliš.

3 20.12.2019

Jiří Stránský byl opravdu inspirativní člověk. Líbilo se mi, že ani za socialismu, ani v demokracii se nerozpakoval říkat, co si myslí, byl to člověk pevných morálních zásad, které mu umožnily rozhodovat se a jednat konzistentně za každého režimu, tak aby se nezpronevěřil. S těmito zásadami, vštípenými mu dědečkem a otcem, ale také těžkou rodinnou zkušeností s různými režimy, měl vlastně "jednoduché". Jeho postoje byly dané a nemusel je složitě hledat. Jeho komentáře politických a společenských situací a politiků jsou právě o tuto jeho zásadovost zajímavější.

3 29.10.2019

První polovina knihy mě fascinovala. Ukazuje, jak je demokracie křehká a jak málo stačí k její deinstalaci. Silné lobby, manipulace se strachem a emocemi vrcholných politiků i běžných občanů a za tím někdo, kdo systém rozvrátit chce. Většina lidí si ničeho nevšimne až do chvíle,kdy už je pozdě a nic se zvrátit nedá. Román velmi zajímavě koresponduje s Tyranií Tymothyho Snydera. I tady se řada hrdinů z administrativy prezidenta Jansona podřídila předem, lidé nebránili instituce, zanedbali profesní etiku, jen velmi málo z nich bylo ochotno osobní oběti. Druhá polovina románu už byla klasickým politickým thrillerem, tak trochu předvídatelným, ale velmi čtivým.

3 29.09.2019

Naprosto ojedinělá sonda do nitra autistického dítěte. Člověk lépe pochopí některé nepříjemné vnější projevy autismu a lépe je přijme, když ví, jak moc autistický člověk touží být normální, umět ovládat své emoce a patřičně je dávat najevo.
Mám dojem, že v některých ohledech jsou autisté mnohem čistší lidé než my ostatní: "Nedokážeme se smát, že si někdo z někoho dělá ošklivou legraci nebo šidí a kritizuje jiné lidi." Je dojemné vědět, jak moc jim záleží, aby ostatní netrápili: "Těm z vás, kteří stojí při nás, bych chtěl říct, aby se kvůli nám netrápili. Když se trápíte, připadá nám, že bycom raději neměli existovat a ztrácíme chuť do života. Ze všeho njevíc nás mrzí, když jsou kvůli nám smutní jiní. Vlastní smutek nějak sneseme. Ale pocit, že jsou kvůli nám nešťastní lidé z našeho okolí, je k nevydržení."
Navíc je autor na svých 13 let velmi vyzrálý: "Lidé, kteří neustále upírají zraky na vzdálenou horu, si nevšimnou krásy pampelišky, která jim kvete u nohou. A lidé, kteří se dívají na pampelišku, zase nevidí krásu zeleně bující na hoře. "

3 20.09.2019

Tahle knížka mě hrozně překvapila. Byla nejen dobře napsaná, ale hlavně zpracovává myšlenky, které mi v současné době také vadí. Jak je možné, že není trestné zveřejnění videa či fotografie s erotickým obsahem bez souhlasu dotyčného? Jak je možné, že jsou beztrestní ti, kdo takovéto obsahy dále šíří? Jak to že si neuvědomují, že ničí životy druhých, a i když si to nakonec uvědomí, posuzování viny je problematické. Vždyť to tak dělají všichni, tak je to OK! Připadám si jako svá vlastní babička, ale nejde se neptat: Kam ten svět spěje? Chudáci mladí, že jsou podobným rizikům vystaveni, a chudáci my rodiče. Jak jim tohle máme vysvětlit, když naše strachy považují za neznalost současného světa a nepochopení technologií? Ach jo!

3 22.08.2019

Zajímavé přemýšlivé čtení o tom, jak naše rozhodnutí ovlivňují životy druhých. Autor nastoluje dilemata ať už soukromého, nebo pracovního života soudkyně a jde při jejich řešení pěkně hluboko. Zajímavým tématem bylo hlavně dilema, zda nařídit sedmnáctiletému svedku Jehovovu krevní transfúzi, která by mu zachránila život, nebo mu přiznat právo na odmítnutí léčby.

3 17.08.2019

Kniha, která se čte sama. První část evokovala atmosféru společnosti kolem Virginie Woolfové a zároveň román Skleněný pokoj. Vila Arkadie jako by se i v této knize stávala hlavním hrdinou. A právě tato okolnost mě na ní bavila nejvíc.

3 16.08.2019

Zase jedna detektivka, kterou nešlo odložit. Bavily mě osudy hlavních postav, jejich vnitřní nejistoty i snaha jim čelit. Zaujala mě i metoda Jonasova lékaře, který mu na vyhoření předepsal pár týdnů dovolené v izolaci od práce a veškeré techniky. Po této knize si ale člověk podobnou samotu ve Slatinách odpustí, jakkoli to zní lákavě.

3 06.02.2019

Souhlasím s předchozími komentáři, mělo to být dojemné a nebylo, styl psaní mě dost drásal svou jednoduchostí, čekala jsem vývoj postav, když už si kluci uvědomovali relativitu peněz a plytkost života, který žili, asi s tím mohli udělat něco víc, než jen pomoci jednomu Asiatovi. Dočetla jsem jen proto, že knížky dočítám.

3 26.08.2018

Není to žádná prázdninová oddechovka. Příběh plyne lehce, děje poměrně málo. Co se mi líbilo, byla ulítlost jednotlivých postav - Fleischmana a jeho posedlost počasím, Jégra, Patky a jeho hepylajf, Franze - a pak jazyk. Ty neustále opakované poznámky: "Ale k tomu se ještě dostanu." A i představa života na Ještědu je opravdu zajímavá a krásně podtrhuje Fleischmanovu posedlost mraky. Na druhou stranu jsou téměř všechny postavy příliš bezútěšné, bez kapky životní šťávy a radosti. Nežijí, jen přežívají.

3 26.08.2018

Tak nějak nevím. Kniha je samozřejmě velmi čtivá, postavy jsou vykreslené do hloubky, zápletka zajímavá. Věděla jsem dopředu, že s Hary Hollem se setkám až po 200 stránkách, a měla jsem obavy, jestli to bez něj bude ono, ale nakonec mi jeho absence nevadila. Bavilo mě, jak si s námi Nesbo hraje na schovávanou. Celou dobu předpokládám, co s Hollem je, a nakonec se dozvím, že to bylo úplně jinak. Na druhou stranu je tam příliš brutality, násilí, frustrace, lidské zkaženosti. Asi bych detektivky číst neměla.

3 05.07.2018

Moc hezké čtení. Překvapilo mě, jak moc se kniha liší od filmu, pořád jsem si kladla otázku, co je lepší. Vyhrává kniha, je uvěřitelnější, ne tak vypointovaná, ale zároveň si uchovává křehkou rovnováhu smíchu a slz, kterou miluju na filmu.

3 18.09.2017

Skvěle napsané, podnětné. Jen moc nevidím podobnost se Zmizelou, jak se píše. Od začátku až do konce odhalujeme, jaký byl vlastně vztah matky k dceři a dcery k matce. Amélie byla vlastně snovou dcerou. Chápavá, samostatná, zodpovědná, jedinečná, jdoucí proti davu. Jejím handicapem bylo to, že jí Kate neřekla pravdu o jejím původu. Nemusí to být přímo lež, může to být jen nevyřčená pravda, co napáchá zlo. Ale těch témat k přemýšlení bylo tolik! Vztahy mezi pubertálními holkami, vliv sociálních sítí na život mladých, vysledovatelnost každého z nás na internetu, hrůzu budící nezájem rodičů o život jejich dětí, frustrace dětí, která z toho plyne, strach z duševních poruch a především tlak rodičů na chod školy, který je možná míněný dobře, ale je překážkou nejen ve výuce, ale především ve výchově mladých lidí. Skvělé čtení!

3 23.06.2017

Jedna z těch knih, u nichž si člověk několikrát řekne: "Jo, už je mi to jasné, bylo to takhle." Jenže další stránky každou vaši teorii postaví na hlavu. Fascinovalo a vyděsilo mě téma naší ztráty soukromí vlivem technologií. I když o tomto nebezpečí vím a přemýšlím, je úplně něco jiného číst o tom, jak se může schopný hacker snadno připojit na váš mobil, počítač, krokoměr, ...... a v reálném čase sledovat nejen váš pohyb, ale i soukromé hovory doma v obýváku. Mrazí mě při pomyšlení, jak moc závislí na těchto technologiích už jsme a jak jsou snadno zneužitelné.

3 28.05.2017

Vizuální stránka knihy byla v souladu s obsahem: líbivé, ale rozhárané. Nikdy mě nepřestane překvapovat zásadní rozpor umělců - veliká potřeba lásky a silných emocí, ale neschopnost je ve svém životě trvale instalovat. Láska v různých podobách je i tématem této knihy, pro autorku je zjevně zásadní, ale rozčiluje mě, jak se ztrácí v jejím hledání. Když jsem se pak tady dočetla, jak má složité otcovství ke svým dětem, ani mě to nepřekvapilo. Chyběla mi jednotná linka knihy, toto byl spíš deník (občasník), kterým si sama autorka pořádala myšlenky.

3 20.03.2017

Zase jedna knížka, ze které se dozvídáme cosi zásadního o lidské civilizaci. Skutečně civilizovaných je 5 kluků z celé skupiny, ale i ti jsou schopni za jistých okolností zúčastnit se vraždy.

3 31.01.2017

Taková mýdlová pěna. Vcelku roztomilý, slušně napsaný příběh, který ale nepřináší žádné zajímavé myšlenky, ani nic, co by čtenář od začátku neočekával. Lépe vy se to četlo, kdyby kniha měla tak o 200 stránek méně.

2 16.11.2024

Pohodová oddechovka. I já jsem si knihu vypůjčila v dceřině knihovně, i mě upoutala hlavně ořízka. Ale děj byl strhující a Smrtonoš a Signa mu dávali dynamiku.

2 09.08.2024

Legionáři se mi v první polovině dost špatně četli. Nemohla jsem se zorientovat v událostech, autor trochu skákal dopředu v ději, Čeljabinský incident byl zmíněn několikrát, a to mě mátlo. Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla, protože mi zaplnila na některá bílá místa mých znalostí a dostala jsem odpovědi, na některé své otázky. Už vím, proč se legionáři nevraceli nejkratší cestou, ale přes celou Sibiř, a už chápu, proč vlastně celá anabáze trvala tak dlouho. Samotný příběh hlavního hrdiny Jeníka Vlčka i jeho přítele Rudolfa Krčála je poutavou červenou nití celé knihy.

2 09.07.2024

Zajímavý příběh silné ženy, která si šla za svým snem a od života si vzala to, co chtěla nejvíc. Navzdory nepřízni osudu, navzdory předsudkům vůči ženám hudebnicím. Smutné je nejen to, že musela volit mezi svým talentem a láskou, horší je, že tyto volby musely dělat ženy nejen v první polovině 20. století, ale že jsou před ně stavěny stále. I dnes je dirigentek velmi málo. Ale možná to nebude jen předsudky, možná tato práce vyžaduje i mužské myšlení a povahu.

2 30.12.2023