marcela6183 komentáře u knih

Je jen málo knih, které by byly pro děti, byly o smrti, a byly kouzelné.
Vlastně znám jen dvě: Breatry Lví srdce a Most do země Terabithia. Zatímco tu první jsem četla ještě na základce dík místní lidové knihovně, k té druhé jsem se dostala až na vysoké. Srovnávat je nechci. Necítím se na to erudovaná, ani dost dospělá.
Spíš postřehy: dovedla mne k slzám. Dovádí mě k nim i teď. A rozhodně si nenechám vymluvit, že to je knížka pro děti. Je úplně jedno, jestli kolem někdo umírá, nebo ne. Přála bych všem, aby v tomhle světě mohli žít.

4 07.06.2015

Já tuhle knížku od své oblíbené spisovatelky četla až na střední škole - paradoxně proto, že ji dostala sestra. A je to krásně napsané, pořád mám chuť tuhle knížku sbalit, nasednout do auta a jet 1800 kilometrů na sever (ještěže postavili ty mosty). Nevím, jestli jsem se víc projektovala do Tjorven nebo byla prostě jen zvědavá. Rozhodně, ačkoli děcky naivní, stále úžadně napsané.
Jen ilustrace mi tak nějak nesedly. Proto jen čtyři a půl.

1 07.06.2015

Byly to jedny super narozeniny v únoru 1989 - některé věci fakt utkví. Nevím, jak je to možné, ale Birk a Ronja mi byli oba kamarády - dokonce jsem nejlepšího kamaráda z domu odvedle (chudák malý) nutila, že si na ně budeme hrát.
Jen z domu se utíká fakt blbě:-D
Velký dík téhle úžasné spisovatelce, že si našla čas a to, co měla v hlavě, dokázala vtělit na papír.
A povzdech o Nobelovce jsem už napsala jinde...http://www.databazeknih.cz/knihy/deti-z-bullerbynu-64445

1 07.06.2015

Na tuhle knížku jsem skoro zapomněla. Vlastně jsem ji ani nečetla já. Četla mi ji mladší sestra. Nahlas, když se učila číst. Pro ni jsou to její "Děti z Bullerbynu". Já milovala ty ilustrace a vyžraného Karkulínka. je mi sympatický dodnes, ale má u mne taky pětku...
A na závěr jeden povzdech: nechápu, že taková neskutečná dáma literatury pro děti s úžasným slovním projevem a pohledem dětskýma očima, nedostala Nobelovu cenu za literaturu s odůvodněním, že je "málo dětská". Kdo, když ne ona?

9 07.06.2015

Moje srdcová láska a trauma mých rodičů. Dostala jsem na Vánoce 1988 (jo, správně!), začala jsem číst skoro okamžitě a dočetla ještě před pololetním vysvědčením. Pak jsem dlouho řvala, protože to skončilo, až jsem donutila zoufalé rodiče, aby mi k únorovým narozeninám koupili Ronju :-D
Dodneška vidím ty praštěné ilustrace tří chaloupek. Dokonce jsem sousedku donutila natáhnout u nás mezi balkony na barácích provázek a posílaly jsme si po něm dopisy:-)
Nechápu, že taková neskutečná dáma literatury pro děti s úžasným slovním projevem a pohledem dětskýma očima, nedostala Nobelovu cenu za literaturu s odůvodněním, že je "málo dětská". Kdo, když ne ona?

8 07.06.2015

Četla jsem Ladu jako dítě asi pětkrát, viděla jsem večerníček. No řekněte sami, není v tom i kus vašeho dětství? Liška Bystrouška telefonující řezníkovi v podání p. Bohdalové ještě dneska způsobí automatické vyžírání lednice:-D Prostě pět.
Já prostě toho Těsnohlídka nedám a nedám.

7 07.06.2015

Ona ještě opravdu jde vymyslet pohádka. Česká, lidová, vyprávěná a tak správně strašidelně trhlá. Pane Lado, proč jen nejste dnešním režisérem. Třeba by měly vánoční pohádky větší úroveň, než mají...
Podobně jako Ladovo Dětem - dneska jsem držela v ruce při utírání prachu v knihovně. Jako malá jsem si některé černobílé ilustrace dočmárala pastelkami. I tak je kniha nezaměnitelná :)
Přece jen. Popelákova nožka osmačtyřicítka mě vede k Hurvínkovi. Škoda, že už nejsem dítě! Pětka s hvězdičkou.

1 07.06.2015

Tohle prostě musím napsat - shodou okolností jsem ji dneska držela v ruce při utírání prachu v knihovně. MILUJU tuhle knihu! Prolistovala jsem ji a proletěla jsem ji dneska znova celou. Stále mě fascinují obrázky i Lada. Rozhodně jsem šťastná, že ji mám v knihovně a budu ji i nadále opatrovat jako oko v hlavě. Pro děti a pro vnoučata.

5 07.06.2015

Tak memoárová literatura svého druhu. Pořady jsou skvělé. Podle mne knize chybí ta přednesová stránka. Nevědět (=nevidět), co čtu, tak je zážitek opravdu jen na dvojku. Takhle tří a půl. Díky, Mirku, že vyprávíš.

07.06.2015

Když už nic, tak pro mne byla Babička fakt babičkou. Tak nějak si představuju, že by babička měla fungovat. Ano, je to těžké čtení. Vyžaduje mít něco odžito. Na tom si trvám. Zařazení do povinné četby pomalu na prvním stupni proto fakt nechápu.
Idylicky odvyprávěno, vesnice a práce kolem domu a hospodářsvtí tak můžou přijít panelákovým dětem jako pohádka. Navíc pokud to přirovnám k dnešní chrlení nadprodukci memoárové literatury - sorry, je to kus za pětku.
Četla jsem prvně ve čtvrté třídě, pak na gymlu a naposledy na vysoké (jo, jsem hrábnutá bohemistka). Pokaždé to mělo své kouzlo a pokaždé jsem tam našla to, co předtím ne.

14 07.06.2015

Pořád je to TEN Brown s TÍM Langdonem.
A pořád nevím, jestli čtu detektivku, sci-fi, pohádku, fikci nebo literaturu faktu. Vím ale, že to je skvěle a záměrně namíchaný koktejl dobrodružného mystéria.
Sophie, ty novodobá panenko marie, nejsem vyznavačem žádného náboženství včetně toho s cedníkem na hlavě, ale tohle na mne bylo fakt moc. Pak už jsem se někdy i smála. Jedna věc je vést k zajímavým závěrům. Jiné to je, když si člověk uvědomí, že k téhle knize a jejímu přečtení ho dohnal ne film (ten jsem viděla až pak), ne zajímavé kritiky, ale postoj Vatikánu. Ehm... reklama:-) Tak skoro čtyři.

1 07.06.2015

Jako je to TEN Dan Brown s TÍM Langdonem.
Dějově našlapané od nějaké třetí stránky, logika vedení čtenáře zvládnutá brilantně, napsáno tak, aby se čtenář nemohl urvat a krátké kapitoly hltal potmě za svitu baterky pod peřinou (haha) furt pryč.
Barvitě podáno, historicky odůvodněno, nekriticky přijato - za čtyři.

6 07.06.2015

Jako nejsem kluk. V televizi fotbal nesleduju (jsem zapřísáhlá hokejofilka). Objevila jsem jedno starší vydání v knihovně své babičky a přelouskala ho během jedné nudné návštěvy nad čajem a bábovkou jak nic. Ten příběh je opravdu vtipný. Navíc po prvních pěti sránkách už jsem věděla, že není ani tak o fotbalu, jako o rodině a morálce. Píli a cti.
Sice trooooošku nereálné, ale co, před Naganem jsme hochům taky nevěřili, že by mohli. Tak proč ne za čtyři? .-)

4 07.06.2015

Já vím, proč jsem se téhle Austenové beznadějně vyhýbala. Maminka říkala, že se mi to nebude líbit. Jistě - jsem od přirody ranař a infantilně debilní strojová naivita Catherine mi lezla na nervy. Fandila jsem Thorpovi a ostrouhal. Náznaků bylo víc než dost. Chvílemi jsem měla pocit, že se gloriolou ověnčená Jane spletla.
No co už - je to dívčí románek, ale podruhé ho číst nebudu. Stále ale vypravěčsky a dějově nad průměrem. Zaslouženě za tři a půl.

3 07.06.2015

Tak na rozdíl od mladších ročníků, já tohle četla jako povinnou četbu krátce po revoluci (jo, to ještě pojem "povinná četba" něco znamenal). Film s Keirou nic moc, starší seriál s Collinem ještě ušel.
Jestli je někdo vypravěčka, pak Austenová a Bronëovou. Tohle se nečte jako vyprávění, ale spíš jako pohádka. Je to takové starosvětské, pomalého spádu ale velkolepých slovních obratů.
Teď jsem se ke knize vrátila v originále - nekriticky přiznávám, že ten se mi moc dobře nečetl.
Jsem pořád překvapená, kolik se toho za těch 200 let od vydání změnilo. A přece nezměnilo. Furt se v těch citech plácáme. Přibyl nám sex, ubylo nám okouzlení životem.
Opravdu pětka s jedním cudným polibkem mi dala víc, než dvacet posledních knížek s růměrem 2,5. Díky, Jane, žes to napsala!

6 07.06.2015

Rozhodně není to lehké čtení. Není to oddechovka ana večer k bazénu. Ale fakt si nezpomínám, kdy bych u knihy brečela i se smála zároveň nad stejnou stránkou. První dvě třetiny knihy jsem přemýšlela, jestli mám hlavního protagonistu prostě jen nerada, nebo mu nerozumím. Po dočtení mu rozumím, ale nenávidím ho:-)
Má to příběh, dokonce příběhy! s uzavřenými konci, má to tolik emocí jako celý Irving a nad pointou jsem brečela. No kdo by to do mě řekl...
Kruci, přidejte mi ještě jednu hvězdičku, ať můžu dát šestku!

6 07.06.2015

Sice jsem tenhle příběh čekala (jako my všechny), jelikož se k němu schylovaly předchozí dvě knihy. Zklamala mne schopnost hlavní hrdinky řešit své problémy. Která z nás je nemá. Asi nečetla Umění prokrastinace.
Téma viny a trestu nedotažené, neuvařené a nezvládnuté, pointa v odpuštění pro mne nezrpracovaná. Mnohem větší pointa pro mne byla v samotném těhotenství. Komplikace nezužitkována. Emocionálně nabito, ale nevybito. Námětově dobré, ale přijde mi to jako vychrlené horkou během jednoho měsíce. Řekněme seminární práce vedle dizertačky.
Z fráze "pohnul by nebem i zemí" mi už fakt teče voda mezi zaťatými zuby.
Jde to sice nahoru, ale pořád to není ani na tři; slabší dvě a půl.

1 07.06.2015

Jelikož je to trilogie, moc záhad jsem v tom nehledala. Duhý díl má míň sexu, ale užvaněný je stejně jako první. Paradoxně ho to pro mne udělalo i zajímavějším. Lajtmotiv "pohnul by nebem a zemí" mi začíná lézt na nervy. Souhlasím s předchozími postřehy - poté, co se ti dva šestkrát ujistí o tomtéž trpím silným pocitem deziuluze a nechutnou snahou "ořezat celou sérii Surrender na solidní třistastránkové dílko na jednodenní četbu. Jako naštěstí jsem tohle nekupovala. Dala bych dvě a čtvrt.

2 07.06.2015

Já nevím... Breathless x Surrender trilogie?
Nesrovnávejme nesrovantelné... Dějově jsem od toho moc nečekala, protože P.S.I love you je fakt o dvě třídy výš. Zajímavý námět, čekání hlavního hridny trochu zavání sebemrskačstvím (u Dominanta?). Emocionálně se cítím rozporuplně, ale střelba nevyznívá naprázdno, jen nevím, kterému z protagonistů fandit:-)
Ano, s trilogiemi mocných mužů se roztrhl pytel a fráze "pohnul by nebem a zemí" mi připadá jako autorčina oblíbená fráze. Lajtmotiv, že?
Přečetla jsem celou trilogii za den, není nad čtvrtý den zápalu švindlu na neschopence - a zodpovědně říkám: ořezala bych celou sérii Surrender a dalo by to solidní třistastránkové dílko na jednodenní válení u bazénu na dovolené. Za trilogii bereš dvě hvězdy. Mayo.

2 07.06.2015

Začnu stejně jako minule a předminule: "S trilogiemi mocných mužů a závislých žen se nějak roztrhl pytel, nemáte ten pocit?"
No nevím - viděno optikou samostatného příběhu, opravdu mám Ashe ráda, ale tomu tvrďákovi z dvojky utrhla autorka jednu kouli, všechny zuby a polovinu mozku. Fajně se to čte, chybí tomu emoce a vtip. Za 4 hodiny není večer co dělat a zůstane dobrý pocit 'uff! dočetla jsem to'.
Pointa celé trilogie - no budiž. Nějak to bylo uzavřít potřeba. Podle mne neobstojí. Bohužel slabší dvojka.
Tvrzení "Ořezala bych na polovinou, celou sérii Breathless vydala v jednom - a fakt by to byl trhák!" stále platí, ač tendence je jak na houpačce.

2 07.06.2015