marcela6183 komentáře u knih

Pořád se nedokážu rozhodnout, jestli Sparehawka miluju, nebo ho chci za bráchu. Leštit si s ním auto už podruhý nebudu, protože ta čenobílá dokonalost mi začíná lézt trochu na nervy. Dala bych poklad za trochu duševně pekelného konfliktu. Ale co mne bavilo a naopak perfektně nastartovalo na pozdější čtení Tolkiena, bylo vykreslení filozofie a kultur a všemožných náboženství. Přestala jsem se nudit. Začetla jsem se a bylo to zase dobrý.
Pokud se tu najde ještě někdo podobně odvážný, kdo by zrušil třetí díl a z jeho celé záplatky udělal velkolepou poslední kapitolu, ať hodí palec, protože si případám jako idiot. Prostě trilogie jo, ale stačily by dva díly. Protože takhle to není na víc, jak za čtyři. S odřenýma ušima.

3 07.07.2015

Já nevím, co to ten Eddings s těmi road story má:-) A už vůbec netuším, proč jsem se rozhodla napsat recenze i na Elenium. Asi proto, že jsem přelouskala Belgariad. A přišlo mi to nedospělé, rozvleklé a připomnělo mi to, že pohádkovo příběhové ságy vlastně miluju.
Takže je to jedno velké klišé za druhým (motivy putování, oběti, utrpení, hledání). Sparehawk je tak česný, že kdybych ho použila jako houbu na auto, podrala bych si kapotu jeho diamantovým charakterem. Ale dost už narážek k názvu!
Tak nějak to plyne v putování a kecání pokojně vpřed. A strašně mě to baví. A nemůžu se dočkat, až místní lidová knihovna konečně vydá ze svých útrob beznadějně vypůjčený druhý díl (flashback, tohle bylo fakt utrpení).
Čtyři spokojené hvězdy. I po letech, kdy mám PDFko, a beznadějně sháním poslední vydání.

Tak nám to tak pěkně pomalu ale pozvolna graduje. Dokonce tak pozvolna, že postrádám ten správný okamžik pointy. Má to být konečné vítězství? Svatba? Duševní dozrání? Dokonalé kouzelnictví? Pro mne neuzavřeno. Bohužel. V porovnání s Elenium trilogií teď zpětně přemýšlím, jestli to nechtělo zhustit, dopracovat a vypadat zkrácenou hutnější verzi. Zpětně vzato: fakt neochotně, ale poprvé reviduju hvězdy. A krátím celou sérii na tři.
Hvězdy.
I tak - klobouk dolů za celou ságu.

1 07.07.2015

Hurá, zase sme zpět u šachu. Zase jsme zpět u přirovnání. Stává se z toho docela akčňák a pozoruju paralely s dalšími ságami. Společenstvo prstenu se taky muselo rozdělit, hobiti taky museli dospět. A už je to tady. A vyprávění má najednou pořádný švih. Holt v menší skupince už toho tolik nenakecáte. Nechci opisovat od kolegy, je pravda, že pointování má Eddings v malíčku. Je stále vidět, že kniha je spíš náctiletá a dospívání je pekelně bolestné. Takže pořád za čtyři.
Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.

07.07.2015

Hmmm, kouzelníkův gambit... kde je kruci ta šachová figura? Jsem vyvedená z konceptu, něco čekám a není náležitě naplněno. Nazvala bych to kouzelníkova léta učednická, protože jestli mi něco chybělo, tak to, aby hlavní hrdina začal dospívat. A ku*a rychle, protože během třetího dílu jsem měla místy pocit, že toho nechám a založím to do knihovny. A pak se rozjel o příběh a zase mne to chytlo. Velmi. Pointa překvapila ty čtyři si zaslouží víc, než dost!
Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.

07.07.2015

A máme tu druhou partii pětidílného gambitu. V hlavní roli šachová figura ochránkyně královny magie Polgary. Konečně!
A že to Garion pohnojil a ve velkolepm závěru potřebuje zachránit fakt usilovně.
Motiv putování a cesta sama zatím jede jak po másle, dá se to číst jak pohádka i jako příběh. Ale začíná mi chybět ten šmrnc Elenia. Hrdinové jsou děti a potřebují dozor, takže zaťaté meče do břicha tu nejsou... takže akčňák se nekoná.
Pořád za čtyři. Uvažuju, že přepnu na anglický originál, chtěla bych nasát něco autorského stylu.
Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.

07.07.2015

Hra osudu začíná. Eddings píše v hádankách a vede vyprávěním nepochybně k cíli... takže šachová figura a fantazy motiv.... sirotek Garion je pěšec musím naplnit proroctví. Do toho motiv putování a je jasné, že jsem chycená v pasti musím-to-přečíst-a-hned!!!
Chtěla bych taky dědu Belgarata.
Elenium stále o chlup vede. Ale je to dáno dospělostí a vyzrálostí knihy i hrdiny. Čtyři a půl.
Update: fakt nutná revize o hvězdu dolů - vlastně srovnáno s Eleniem a jde o životní nutnost.

1 07.07.2015

Pro mne top of the top of Viewegh. Zamilovala jsem si moulu taťku, rozumím Kvídovi a přemýšlím, jak moc je biografie autobiografická. Já tu dobu zažila jen okrajově, narodila jsem se sladkýho osmdesátýho, a tak je pro mne kniha spíš nostalgicky úsměvná, výstražně výpravná a pateticky veselá. Koupila jsem si ji na gymplu, když nám začali vyhrožovat návštěvou kina, protože jsem chtěla vědět, do čeho jdu. Padlo na to skoro půlroční kapesné (jo, to byla doba!).
Louskala jsem to s baterkou pod peřinou dvě noci (jelikož to byla ještě pořád doba, kdy se na mne rodiče snažili výchovně působit a tlačili mě do postele před půlnoci). A jelikož jsem nemohla řvát smíchy, na dvou místech jsem se málem počůrala. A jedním z nich byla hláška malého Kvída proti početí mladšío sourozence. Viewegh rulez!
Troufám si řadit mezi českou klasiku. Ladně pluju od jedné dějové i časové linie ke druhé a stále se bavím. A říkám si, nakolik to bylo režimem samotným a nikolik fanatiky v něm. Srovnáno se mnou: taky mám dneska slušnou práci jen díky tomu, že mluvím cizím jazykem... mohlo to být všechno jinak ale nebyla by to taková zábava.
Jsem ráda, že knížku autor napsal. Jsem i ráda, že jsem si ji koupila. A jsem ráda, že jsem neviděla film. Ale určitě ho někdy dám!

Jak to moc často nedělám, souhlasím s Gagarinem o něco níž. Pod tohle bych se podepsala i já:)
Lehce humorné, lehce ironické, lehce přezíravé, skvěle odvyprávěné, humorně podané, vtipně napsané. Odhodlala jsem se jít i na film a měla jsem pocit, že sleduju někoho ze své rodiny. Jsme podváděni, podvádíme a je to fakt hořkosladce smutné.
Ať už to napsal Viewegh, nebo sám život, za tohle si u mne zaslouží čistou pětku a nic méně. Ten příběh začal v metru a ještě dneska se tlemím, protože tohle jde vymyslet jen jednou. A vymyslel to mistr pera.
Takže Laura to má za pár a plně rozumím tomu, proč randí se staršími chapy!

1 07.07.2015

Tak já se nemohla dočkat a hrábla po Stay with Me v angličtině. Trochu jsem čekala něco jiného, protože první příběhy mne zakotvily jinde, v jiném prostřetí a jiném myšlenkovém nastavení. Nejspíš si dám oraz a někdy před spaním to zkusím lousknout ještě jednou. Protože takhle je to za dvě. Jelikož zápletka sice pěkná, ale nenadchla, nepřekvapila. Pointa jakbysmet. A mindrák mám z toho, že mi Calla přišla retardovaná. Takže zatím dvě. Třeba to ještě reviduju na opakované přečtení. Uvidíme.

3 07.07.2015

Já jinak nemám Olbrachta ráda. Tak nějak podvědomě. Ale za to může Anna, nikoli "knížky pro děti". Takže přesně tahle kniha může dnes za to, že mám ráda hostorii, sleduju historické dokumenty a chodím na exkurze po hradech a zámcích.
Taky jsem poprvé pochopila kritickou práci s textem, pomohly mi v tom Olbrachtovy úvody. Opravdu skvělá práce. Byla jsem jako fascinovaná díky zapojení do děje v ich-formě (v konstrastu s vyprávěním v er-formě).
Ze samotného zpracování třech významných českých kronik bych vyzvedla tu Křišťanovu: mám dojem, že o Ludmile ani o Václavovi jsem do té doby (a ani do doby před Toulkami českou minulostí) nečetla nic tak pěkného.
Za pět a smekám.

3 07.07.2015

Povinná četba ze základky. Kopnout srnčetem a už nikdy radši nečíst. Ale jo, jsou to přesně ty dvě hvězdy. Prostě proto, že jsem tohle číst musela. Příběh se mi nelíbil ani s odstupem dvaceti let. Prostě pořád je to nuda a Mamtíka nemiluju:-D Jediné, co mám ráda pořád, jsou popisy a vyprávěcí styl. A to je přesně za dvě hvězdy.

1 07.07.2015

Tak mám dvě knihy, které se nedají srovnat, a stejně je stále vduchu porovnávám - Gatsbyho a Forsythy. Obě jsou dobovou sondou. Obě miluju, protože je to velké vyprávění (Forsythi větší). Obě knihy sledují vývoj hrdinů (Forsythi ve více liniích). Fitzgeraldovo ztraceněgenerační hledání mi bylo blízké v patnácti. Galsworthyho hledající opovržení ve dvaceti. Do obou jsem dospěla ve třicítce.
Gatsby mi dal sílu čekat od života to nejhorší a být příjemně překvapena, pokud se to nestane.
Forsythi mi umožnili pochopit, že život jde dál, i když všechno stojí za h*o.
Děkuju za Gatsbyho a nemůžu jinak, než tam nasolit pětku.
Děkuju i za Forsythy a čím víc hvězdiček, tím víc Adldas.... teda spokojenost:-D

4 07.07.2015

Tak mám dvě knihy, které se nedají srovnat, a stejně je stále vduchu porovnávám - Gatsbyho a Forsythy. Obě jsou dobovou sondou. Obě miluju, protože je to velké vyprávění (Forsythi větší). Obě knihy sledují vývoj hrdinů (Forsythi ve více liniích). Fitzgeraldovo ztraceněgenerační hledání mi bylo blízké v patnácti. Galsworthyho hledající opovržení ve dvaceti. Do obou jsem dospěla ve třicítce.
Gatsby mi dal sílu čekat od života to nejhorší a být příjemně překvapena, pokud se to nestane.
Forsythi mi umožnili pochopit, že život jde dál, i když všechno stojí za h*o.
Děkuju za Gatsbyho a nemůžu jinak, než tam nasolit pětku.
Děkuju i za Forsythy a čím víc hvězdiček, tím víc Adldas.... teda spokojenost:-D

2 07.07.2015

Jednoznačně moje srdcovka. Objeveno v babiččině knihovně, patřívalo strýčkovi, přečteno po víkendových večerech asi šestnáctkrát. A pořád tvrdím, že Nika miluju a chtěl bych toho neandrtálce doma. Do postele :-D Ok, pššt!
Poprvé jsem pochopila, že se dá dějepis (který nenávidím) naučit. Dodneška si pamatuju Sámovu říši a převálcovala jsem svého času i dějepisářku na základce.
Na Štorcha velmi netypický jazyk, načetla jsem ty čtyři "pravěkárny" a bylo to od začátku jediné, co mne vyvedlo z míry. Takže ještě pořád za čtyři. I když ji miluju.

4 07.07.2015

Moc ráda bych sehnala někdy někde nějaké staší vydání s ilustracemi Zdenka Buriana. Jedno jsme měli ve škole. A tak si pamatuju i tuhle knihu - ze druhé třídy z hodin čtení. Jako nečetlo se to lehko. Ale byl tam boj, bylo tam dobrodružství. Viděla jsem ten neuvěřitelný příběh, byla jsem Veveřice a děsně mě to bavilo. Pro mne nejlepší z volně napsané trilogie. Jsem opravdu příznivcem Štorcha. Trilogii jsem četla pozpátku a taky to šlo. Dokonce asi víc, než normálně. Protože to pro mne mělo stoupající tendenci.
Sice mi jako nej zůstává Hrdina Nik (=jak se zamilovat do knižního hrdiny), ale tohle taky stojí za ty čtyři!

2 07.07.2015

Aspoň už konečně chápu, kam na to chodí Ringo Čech. Stačí se začíst tady a přidat k tomu ironii a podívat se na Báru... a inspirace se dostaví sama! Ale už stačí rejpání a pojďme ku knize. Četla jsem v době, kdy největším šlágrem PC her byl Prehistorik. Ta paralela mi dodneška vždycky vyskočí v hlavě. Pro mne vede Havranpírko, ale motiv putování se mi moc líbil. Od středu šplháme vzhůru k tři a půl.
Nečtu tu trilogii náhodou pozpátku? Njn :-)

07.07.2015

Dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Opravdu dlouho. Asi proto, že jsem čekala to, co je ve filmu. A ono to tam nebylo. Jenže to je můj problém. Vím ale přesně, co mi kniha dala: po jejím přečtení jsem poprvé a naposledy v životě chtěla na vodu. A tak jsem na ni jela. Potkala jsem komáry, leklé ryby, chemickou pěnu na hladině, vykácené stromy a mraky lidí. Idyla nebyla. Takže závidím těm, kteří tohle mohli napsat. Těžko by tohle šlo vymyslet dnes. Beru za tři - ať už jako vylíčení doby, nebo jako skvělou fantazii. Příběh mne ale příliš nebavil.

07.07.2015

Z filmu jsem měla dojem, že řidiči jsou mírně retardi, na dovolenou jel mikrobus tří rodin a Viewegh fotrovatí. To mám z toho, že jsem koukala na film jako první! Protože kniha je přesně tak sladce ironická, jak to od autora očekávám. Postav je tam docela mraky a fakt se mi líbily. Krátké a svižné kapitoly korelovaly se stylem vyprávění a příjemně odsýpaly jedna za druhou. Nebudu rýpat do něčeho, co jsem nezažila (na zájezdy hnicího typu nejsem, navíc jsem zapřísáhlá autofilka), takže pro mne super oddychovka s nenáročným dějem, vtipnými myšlenkami a něžně vpointovanými dílčími příběhy. Sice mi stále vedou Báječná léta, ale tohle je pětce tak blízko, jak to jen jde.

2 07.07.2015

Jo Bukowski. Tak buď ho mám ráda z přesvědčení, nebo ho nechápu z přesvědčení. A já ho nemám ráda, ale chápu ho. Taková filozofie pro život ve smyslu "to se fakt nemůže stát". A stejně si trvám na tom, že jsem podobně sprostá jak dlaždič, můj život nemá smysl a můj svět je dokonalé šedá utopie.
Dala bych dvě, ale nevnímám pro sebe pozitivum. Jen mne to utvrdilo v tom, že tohle nechci. Ve svém životě ani číst někdy znova. Takže něco mezi jedna a dvě. Abych byla spravedlivá, tak trochu dohodím za originalitu.

2 07.07.2015