marcela6183 komentáře u knih
Bylo to přesně ve věku, kdy mě v těch sedmnácti neuvěřitelně namíchlo, že já musím do školy a ona ne. Kdy jsem měla dojem, že ona může všechno a já nic. Kdy ona má všechno a já nic. Nedočetla jsem. Pak jsem s k ní po osmi letech vrátila, abych ji mohla vykázat do seznamu vysokoškolské četby za devadasátá léta. A kupodivu jsem tenhle akcent nevnímala (tedy jen trošku). Takže konečně vidím tu psychologii a vnímám linii vyprávění a vývoje.
Linie poučného vyprávění, proloženého citáty - no asi to je fakt Viewegh. Časem máte dojem, že čtete učebnici filozoficko-psychologické sondy do duše ironické ženy v mužském těle. Za skoro tři, Michale.
Jo, naturalismus je naturalismus. Překlad tomu pomohl a zároveň to pro mne zabil. Řemeslně je to nejspíš dokonalé, originálem jsem jen jednou při návštěvě Paříže listovala v mísním knihkupectví. Jestli jsem to kvůli něčem dočetla, tak proto, že miluju Zolovy popisy prostředí. Jako kdybych tam opravdu byla (haha). A miluju Zolovo postupné pitvání charakteru od totálního klidu k totálnímu neklidu. Dějově ta trocha neublížila ani nezabila. Jako povinná literatura to za pěknou čtyři ušlo:-)
Přečetla jsem jen stěžejní povídku. Bože, jak já si přála, aby sestra konečně natáhla bačkory a skončilo to! Pana bratra Ushera bych považovala za většího mimoně, než jsou dnešní xenofobní IT. Vypravěč to odvyprávěl pěkně. Tak douho potom jsem měla pocit, že si musím přišpendlit třetí oko dozadu hlavy, abych viděla zmrtvývstalou vstupovat do dveří a mhla zdrhnout (= end of spojler). Znova číst nebudu, ale slušně napsaný horor. Prý to kdysi kdosi natočil. Asi zkusím, ja dlouho se budu bát po filmu. Dějově chápu proč jde o slabšího Poea, pointa taky průhledná (z dnešního osvíceného pohledu). Takže za tři a půl.
PS: přiškrtit redaktora za hrubky!
Medituju i roky po prvním čtení nad myšlenkou, jestli se slepičí farma dá zobecnit jako alegorie na cokoli, co si s chlapem pořídíte jako společný business. Podle mne jo:-D Naučila jsem se u "Dusím se ve vlastní šťávě" užívat is dlouhé popisy. Přesně ty, které tolik lidí iritují. Chápu - když dneska něco na 18 stránkách popisuje Hra o trůny (jedno jaký díl), nevidím pointu ani zdálky. Možná je těch plánovaných X a vydaných Y dílů prostě málo. Betty pointu má. A i když neřvu smíchy, pamatuju si. I po letech se mi někdy vybaví záblesk na to, co tam ta milá dáma před víc jak půlstoletím napsala.
Takže si beru k srdci babiččino kuchařské umění, máminu píli, tetinu laskavost a Bettin pohled na svět. Čtyřka jak vyšitá.
Jo, tohle jsou T-Y Želary!
Pro ty, co to nehodlají číst "end of spoiler":-D
Já to ale přečetla. Po novu, na čtečce. A myslím, že jsem se připravila o 25 % zážitku z obracení stránek (a ne, že bych neměla čtečku ráda hnedka po přenosném disku s 2 terra kapacity:-D )
Pro mne až druhá kniha Legátové a ješte lepší než ta první. Jestli ta byla za pět, tahle za pět a půl!
Nemohla jsem se urvat, četla jsem večer, den a cenou noc. Bylo to drsné, syrové, závěr by dokonalý (a lepší!) jak film. Realita popsaná tak, až mrazí, děj i pointa pod svéráznou a svižnou taktovkou autorky.
I další si tu stěžovali na useknutý závěr. Asi s autorkou souhlasím - taky nejsem moc typ na pitvání. Podle mého by to dospělo k zádumčivé sentimentalitě. A to bych nedala.
Patří se poděkovat, milá paní, protože tohle je majstrštich! :-)
Jestli něco, tak je na knížce vidět, že Květa Legátová má odžito. Opravdu nevím, co je ještě fikce, co už je realita a někdy bych moc chtěla, aby život nebyl tak tvrdý. Krásné a laskavé i když místy kruté čtení. Jsem trochu nešťastná, že tak moudrá dáma už nic dalšího nenapíše. I kdyby jen pro Jozovu Hanuli a pro Želary ji mám moc ráda.
Četlo se mi to sice líp, jak Babička nebo Olbrachtovo Ze starých letopisů. I tak ale souhlasím s komentáři, že to není typická víkendová oddechovka. Množství postav a úroveň interakcí mne místy zaskočily. Já si našla Lenku a Viléma, ale každému po chuti.
Úsporně převyprávěno, dostaly mne kontrasty (autorský záměr?) vesnice a města.
Fakt doporučuju neplést s filmem, ušetříte si nervy. Já věděla, do čeho jdu a bylo to the best off! Kdyby se tak úsporně vyjadřoval Galsworthy, bylo by to taky na Nobela:-)
Nejsem si jistá, jestli bych zrovna tuhle knihu brala jako zastaralou, nebo naopak jako současný bestseller. Vždyť pomineme-li fakt, že loď byla dřevěná a myšlení středostavovské, pořád je to úžasný příběh, který můžete hltat ještě víc, než Trosečíka s Hanksem. Přece jen si nemyslím, že by se to četlo lehce. Překlad, který mám já, je kdeco, jen ne čtivý. Takže to netkví zrovna v něm. Příběh jsem si zamilovala a je skoro mi bylo líto, že ho fakt zachránili. Třeba tak rok dva navíc... :-)
Začnu stejně jako minule: "S trilogiemi mocných mužů a závislých žen se nějak roztrhl pytel, nemáte ten pocit?"
Jestli mám některého z těch tří mít ráda, tak Jace. Těžko říct, jak dlouho autorka na té ulici fakt pobyla. Je to limonádové - a fakt to nedávám. Škrtat. Ale zato pointa, tak tu jsem nečekala! Maya dokáže i příjemně překvapit. Motiv útěku mi trochu neseděl, chápu, proč byl zvolený, jen zapadl díky zapracování sexu víc na okraj. Bethany je tak podle mého neúplná.
To, že bych "ořezala bych na polovinou, celou sérii Breathless vydala v jednom - a fakt by to byl trhák!" i přijde stále vtipnější a pravdivější.
Udělala jsem tu zhůvěřilost, že jsem četla "jeho" i "její"pohled.
Sky nejde nemít rád. Je sladká, jak cukrkandl a polovinu doby jsem přemýšlela, jesli ji nenávidím nebo prostě nechápu. Vlastně nevím, doteď. Čekala bych od ní emoce jako vývar ze šípků, ale (tentokrát odpravdu neposoudím, jak moc je to překladem, originál jsem nesehnala) dostala jsem nějaký vyjetý olej z friťáku. Polovinu knihy mi zachránil Holder a to nepřeháním.
Doporučuju to vzít jako předhru k normální knze - jeho pohledu. Jedna a půl - za Holdera, že to celý udržel nad vodou.
FAKT střílet ty, co tvrdí, že je kniha totožná. Jistě. Dialogy jsou totožné.
Nicméně první knížka se zpětnými flashbacky a ztracenou hlavní hrdinkou byla místy trooošičku přitažená za vlasy. Ve druhé třetině ji jako opravdu držel pohromady Holder. Kdo v tom vidí paralelu jako já, ať dá like.
A miluju kapitoly "Milý deníčku".
Ale jako holky sorry, těžko by to šlo napsat jinak.
Pro rejpaly navrhuju pokus: vezměte si svůj oblíbený románek, vygumujte na 30 stránkách vše s výjimkou přímé řeči. A pak to přepište z pohledu jeho a ní. a až PAK můžete říct, že to je totéž:-)
Slušná téměř trojka, protože myšlenky jsou ucelenější.
Já si nemůžu pomoct, ale čítanka mne přesvědčila, že by tohle mohlo stát za přečtení.
Světe div se, stálo - protože historie nebo ne - já se smála! Král Lávra má oslí uši! Král Lávra je ušatec. A já jsem taky. přelouskáno se zatajeným dechem místo jedné maturitní otázky z matiky!
Naneštěstí neměl matikář pochopení pro mé nevědomosti - za pět:-D
Jako... jak bych to... Nedá se říct, že by se mi to četlo lehce. Ale zato mi to něco dalo.
Představuju si civilizaci, která pálí knihy a říkám si, že tak daleko jsem ještě naštěstí nedospěli. Lidstvo jako celek.
Jen se obávám, že to, co sedmdesát let zpátky mohlo být možná sci-fi, se dneska začíná blížit realitě. Jestli čtu nějaké knihy proto, abych u nich nemusela myslet, tuhle miluju proto, že mne nutí přemýšlet, cítit a představovat si peklo. Mám ji ráda, i když není pozitivní.
Bohužel jak jsem psala, není to pro mne jednoduché čtivo. Bradbury mi nesedl - takže za čtyři a půl.
Přece jen nemá cenu psát průmět předchozími komentáři...
Ano, je to utopie.
Ano, leze z toho komunismus.
Ano, je to naivní.
Ano, je to krásná kniha.
Ano, formuje člověka.
Ano, je to pro děti.
A je něco z toho špatně? Přece - dětem to po tři generace neublížilo a dospělý chápe jak tu dnešní ironii, tak tehdejší svět.
A zůstala úžastná dětská kniha. Já ji z celé trilogie četla jako poslední - a až jako dospělá. Dětem na praxi ve školce. Bavila jsem se já i ony. Štastná čtyřka.
Na tuhle knížku fakt komentář psát nebudu.
Napsal ho za mne 18/9/14 DrKvak.
Jen bych si dovolila podotknout, že pro mne nejde o odpad, ale pěknou trojku:-D
Byla to první knížka, kterou jsem z celé trilogie četla. Prostě proto, že v době mého dětství se na knížky čekalo a v době vydání prvního dílu jsem byla předškolák - a rodiče do foroty nekupovali.
Celý ten motiv putování za poznáním, poučením a "dospělostí" mi opravdu přirostl k srdci. Ještě dneska mám právě ted chuť jít a aspoň prolistovat.
Krásná alegorie, zajímavá myšlenka a co si budeme nalhávat, taky trochu sci-fi (auto s botami?). Můžete se smát, máte chuť vytahat Neználka za uši a čekáte, co vyvede oslík a větroplaši. A čtete pořád dál, protože nejde přestat.
Ano, jsou tam i politicky zaobalené věci. Politika je všude, něčím se to odůvodnit muselo. Prostě zapomeňte, jako dítě ji moc nepoberete, pro dospělého je úsměvná. A sorry, ale zas tak špatná není. Myslím kniha, ne politika.
Spokojené tři a půl.
Jak tak přemýšlím, tak vidím tak trošku paralelu Knoflenka-Hermiona, Špidla Strakáček - Ron, Neználek - Harry.
Řeklo by se nějakých 150 let od vydání, no a co? Stále je to pěkný milostný příběh, neskutečná legenda, solidně napsané dobrodružstí a co je asi nejdůležitější: nemá to sice klasický happy end, ale pointa byla i přesto jedinečná.
Britský Jánošík se mi trefil do dobrodružného období, takže jsem se nemohla nabažit. Ano, čehlo se to fakt blbě. Dlouhé věty, na "dětskou knihu" pitomá sazba. A přitom geniálně vymyšlené dějové zvraty. Bez uzardění tři a třičtvrtě.
Filmy i seriály mi toho ale rozhodně tolik jako kniha nedaly. Nemluvě o tom, že v nich měl Robin tendenci neumírat. Ale to je samostatná kapitola.
Tak já nevím - asi je očekáváno, že se připojím k všeobecnému nadšení. Kniha není špatná. Dokonce je její první dvě třetiny brilatně napsané. Přesně do chvíle, než se holka zamotá dio opakovaček. Jasně. Život je monotónní. Proto čteme, co nemáme, abychom tomu utekli.
Bylo to otevřené, bylo to šokující.
Navíc je ta knížka stejně stará, jako jsem já (skoro).
Jedno, a opravdu poměrně brzy, ji dám přečíst svým dětem. Protože jakákoli prevence je potřeba.
Já nad tou holkou nebrečela, neměla jsem na ni vztek, jen jsem si celou dobu říkala: proč jí někdo nepomůže. Opravdu nepomůže. Tolik k institucím.
Myslím, že se reálný požitek je jedinečný. Já ho nemám, jsem doprdele i nekuřačka, tak se mi to kecá. Johnovo Memeto proti tomuhle působí jako teenager. Umělecký, ale nedospělý.
S trochou váhání ještě stále čtyřka.
Takový Strážci & Rychlé šípy severu, ne? :-) Máme my v české literatuře vůbec tennagera-detektiva?
Dostala jsem se k tomuhle spíš náhodou a omylem - přes Lindgrenovou v knihovně. Bylo do senza dobrodrůžo, bylo to vtipné a už si nevzpomínám, o čem byl děj. Ale na co si pamatuju je ten dobrý pocit - Kalla bych klidně brala za staršího bráchu. Takže tři a třičtvrtě, protože bráchu nemám.
Jedna s mých oblíbených dětských knížek. Dostala jsem se k ní díky osvícenosti svých rodičů a jednomu vánočnímu dárku. Dodneška vidím Bubáčka a Pulce letět na tom vrbovém kmeni! Taky se mi nechtělo sedět ve škole s rukama za zády. A pokud je někdo líný číst, večerníček je taky fajn.
Uznávám, hluboké myšlenky v tom nehledejte. Ale dětský charakter formuje nenápadně a dobře; takže za pět. Díky, pane Lado! :-)
Ke knize jsem se dostala až na vysoké. Znám jen jednu jedinou podobnou: Bratry Lví srdce Astrid Lindgrenové.
Jestli jsem jako malá četla tu první a chytla mne za srdce, tahle druhá mi jej urvala.
Je o vztazích. Je o příběhu. Je o touhách. A je o snech.
A já nemůžu dát míň, jak pět.
Škoda, že od Patersonové v češtině nic jiného nevyšlo, The Master Puppeteer se mi líbil též.