marcha komentáře u knih
Sugestivní a brilantní vykreslení bezvýchodnosti situace, kdy každý má právo na štěstí, ale ta štěstí se navzájem vylučují... pro každého tady lze mít pochopení, ale fungovat to nemůže...
Narozdíl od řady jiných komentujících mne ta lehce dystopická linie vyprávění hodně bavila. Bez ní by to pro mne bylo ke konci už ubíjející a na jedno brdo.
Petra Hůlová prostě umí!
Oběť bez tváře se mi líbila. Devátý hrob mi ale přišel dost přeplácaný, překombinovaný a naprosto nereálný. Ne, že bych od thrilleru tohoto ražení očekávala reálnost, tyto knihy se čtou právě proto, že dávají od reality odpočinout, ale co je moc, to je moc... Přehršle postav, obětí, deviantů atd. vedla jen k tomu, že mi byli všichni lhostejní, pokud mě svým nelogickým chováním přímo neštvali. Moji zmatenost ještě zvýšilo to, že jsem dřív uhodla, kdo je pachatel, než ve mne začalo klíčit podezření, že dějově Devátý hrob předchází Oběť bez tváře (četla jsem ji už před nějakým časem a nepamatovala si detaily, jen mi chování postav přišlo ještě divnější a nelogičtější, protože jsem si myslela že vím, co zhruba mají za sebou).
Příběhy, které napsalo 20. století bychom spisovateli snad ani neuvěřili... Stručné, hutné, syrové, skutečné.
Sérii čtu popořadě a tohle byl pro mne zatím nejpodařenější díl. Přehledná zápletka, uměřený počet postav, vyvážená osobní a vyšetřovací linie... Vzhledem k počtu stran jsem měla obavu z rozvleklosti, ale odsejpalo to ani nevím jak. Jsem zvědavá na další případ...
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Mnoho vrstev, myšlenek, emocí... Četla jsem ji vícekrát v různých životních fázích a pokaždé jsem si v ní našla jinou, pro mne aktuální linii.
Narozdíl od Hany ve mně Hotýlek nedokázal vzbudit skoro žádné emoce. Jen lehké znechucení nad pasivitou hlavního hrdiny a občas dost nelogickým jednáním ostatních osob. Ale všichni byli vykreslení tak ploše, že mi bylo vcelku jedno, co s nimi dál bude... Bylo to čtivé, bylo to reálné, ale něco zásadního tomu chybělo...
Pro mne zklamání. Autorovy "hebridské" knihy mám ráda, těšila jsem se na další. Ale bylo to hrozně překombinované, přeplácané, nereálné (hlavně konec). Objevily se snad všechny motivy z dřívějších knih, přičemž samozřejmě nebyl prostor je náležitě rozvést a tak většina z nich působila naprosto samoúčelně a zbytečně. Psáno tradičně čtivě, popisy ostrovního života působivé, ale postavy tak nějak ploché, bez života, neuvěřitelné...