marcha komentáře u knih
Poměrně jednoduché principy zacházení se psem popsané podle mne zbytečně složitým jazykem. Typicky "americký" rozvláčný styl: první třetina knihy sliby, co všechno se dozvíte, celá jedna kapitola o tom, že když nemáte psa pod kontrolou, měl by být na vodítku a nosit košík atd. Nehodnotím prezentovanou metodu výcviku psa, ale styl knihy mi nesedl.
Předchozí autorčiny knihy se mi líbily. Přesto, že nejsem milenián, dokázala jsem se do hrdinů vcítit, jejich osudy mne zajímaly, fandila jsem jim. To se mi v tomto příběhu rozhodně nepovedlo. Všichni mi jen lezli na nervy svojí neživotaschopností, sobeckým nimráním se v sobě a řešením povšechných světabolů. Jako by zamrzli ve dvaceti... Trochu to napravil konec, který snad aspoň někoho umístí nohama na zem...
Navíc po stránce stylu nic nového, co bylo u Rozhovorů zjevením a v Normálních lidech fungovalo, tady tak nějak vyčpělo...
Detektivní sérii s Cormoranem a Robin jsem si oblíbila, ale tenhle díl byl opravdu hodně rozvleklý. Objemné knihy mi nevadí, ale tady jsem se dlouho nemohla pořádně začíst, strnutí příběhem se nekonalo. V podstatě člověk pořád jen čekal, až vyslechnou všechny zúčastněné, že pak začne to opravdové hledání souvislostí a rozplétání příběhu... ale vzápětí po posledním výslechu přišlo rychlé vyřešení a bylo. A čtenáři se uleví, protože už má za sebou 900 stran... O čekání na to, až se ti dva konečně vysloví nemluvě... O třetinu míň stran a mohlo to být super.
Příběh místy trochu drhnul a ke konci čím dál víc pozbýval na pravděpodobnosti, ale působivé a přesvědčivé vylíčení atmosféry zapomenutých Novohradských hor v průběhu dějinných zvratů to bohatě vyvážilo. Dosazovala jsem si tam při čtení konkrétní místa, jak jsem je poznala koncem 90. let, což můj čtenářský zážitek znásobilo...
Kniha se mi těžko hodnotí. Vadilo mi mnohonásobné opakování už řečeného, jako by autorka chtěla za každou cenu uplatnit všechny úspěšné články, FB příspěvky a úryvky rozhovorů. Místo plnohodnotné knihy vznikl pouze obsáhlý kompilát, kde jsou dokola omílány tytéž myšlenky... Možná, že kdybych neznala blog, byla bych tak ohromená popisovaným životním příběhem a nadšená prezentovanými myšlenkami, že by mi to nevadilo... těžko říct...
Potenciál silného příběhu, ovšem podaný tak nějak plytce, odtažitě, mechanicky, těžko uvěřitelně... Nepomáhá tomu ani překlad se spoustou chyb a někdy až nesmyslných vět. Pro mne zlamání.
Na knihách Petry Soukupové miluju, jak umí nenápadně tnout do živého, vystihnout každodenní realitu. Žádné dramatické události, velké dějinné zvraty, básnické opisy, filosofické úvahy... jen život, tak běžný, až mrazí...
Nebylo to špatné, bylo to čtivé, napínavé, ale... Nějak se v případě téhle knihy nemůžu ubránit srovnání se Soukupové románem Nejlepší pro všechny. Že by ta herečka se synem, pes, komplikovaná Viki, tajnosti všech zúčastněných...? Nevím, ale prostě mi to tam pořád naskakovalo... No, a v tomto porovnání vynikne větší povrchnost a menší uvěřitelnost postav z Tajemství. Zatímco u Soukupové postavy dělají hlouposti, přesto pro ně má člověk pochopení a drží jim palce (a zničující je, že fandíte vždycky tomu, kdo vypráví příběh ze svého úhlu pohledu a přitom víte, že ty jednotlivé úhly pohledu prostě nelze sladit), tady mi všichni přišli jen naprosto nesnesitelní a nepochopitelní. Teda, všichni dospělí - to byla snůška karikatur, kterým jsem všechno, co se jim dělo, spíš škodolibě přála. U dětí zase zmenšoval možnost vcítění se fakt, že těch problémů, které řešily, bylo nějak příliš. Každý ten adolescent byl jak z příručky o psychických problémech dnešní mládeže, což opět příběhu na věrohodnosti moc nepřidalo. Přečetla jsem to, hnaná zvědavostí, avšak prosta hlubšího zážitku...
(SPOILER) Tak jsem si to zkusila... a zjistila, že tento žánr není můj šálek čaje. Čekala jsem tajemno, náznaky, hrůzu z neznáma - a našla přímočarost oživlých mrtvol :-)
Neříkám, že je to špatná kniha, jen pro mne tudy cesta nevede...
Být to o 100 stran kratší, dám o hvězdu víc. A to přesto, že si myslím, že ten zdlouhavý kolotoč hádek, rozchodů, usmiřování, ponižování se a hezkých chvil byl záměrem, prostředkem, jak dát čtenáři pocítit trochu zoufalé toxicity vztahu hlavních postav na vlastní kůži...
Nejvíc mě ovšem bavila ta Kunderovská linka!
Strhující, vtipné, poučné, dojemné, zajímavé... prostě skvělé! (ovšem uznávám, že jakožto biolog jsem asi trochu neobjektivní...)
Mám ráda hory, mám ráda psy, mám ráda chození po horách se psem. Teoreticky bych tedy měla být cílovka, ale na to jsem evidentně moc stará. Každopádně myslím, že by knize prospělo víc zásahů ze stran redakce, té "autentičnosti" bylo možná až moc... Formát instagramových příspěvků tomuto stylu psaní sluší mnohem víc!
Na mne trochu moc "young adult", trochu moc překombinované a pointa trochu moc šroubovaná. Ale čte se dobře, příjemná žánrová oddechovka...
"Napiš dobře, cos udělal špatně, a dostane se ti rozhřešení!"
...no, tak to se tady zjevně nepovedlo...
Obdivuhodná upřímnost, dechberoucí zážitky, krásné fotky...
Přemýšlím, proč tady tolik čtenářů má s Tajným spolkem takový problém. Možná proto, že tato kniha mate anotací, referencemi i obálkou. Není totiž ani tak "vtipná, divoká a zábavná", jako smutná, depresivní a lehce nechutná. Ale není špatná! (až na tu redakční práci, bohužel...)
Nečte se to snadno, a to nejen kvůli kostrbatému jazyku, který je použitý jako prostředek dokreslení kostrbatého myšlení hlavní hrdinky... Ale ne všechny knihy tu jsou pro oddech, pobavení či poučení. Tahle vyvolává spoustu otázek a lehké mrazení v zádech...
Inteligentní, vtipné, nápadité, ironické, aktuální... bohužel trochu moc rozvleklé.
Trochu zklamání. Na knihu jsem se těšila, už proto, že z "vytěženýho kraje" pocházím. A odtud asi i pramení moje zklamání. Kniha se kraji podle mne vůbec nedostala pod kůži, klouže po povrchu. Spousta témat je načnuto, ale nedotaženo. Stejně schématicky jako k hlavním postavám (světaznalému sympaťákovi Hugovi a urputně emancipované Iře) a jejich příběhu autorka přistupuje k severním Čechám, které si to věru nezaslouží. A to pomíjím vyložené úlety, jako je odpolední cesta na otočku z Ústí na Sauersack - to je skoro dvakrát tak daleko jako z Ústí do Prahy a po nesrovnatelně horších silnicích! To by ovšem bylo jedno, nicméně z toho plyne, že tato dvě místa lze těžko házet do jednoho pytle co se historie, nálady a současné situace týče. Zatímco z Ústí lze (s trochou nadsázky) dojíždět do Prahy za prací, z Přebuzi jste - zejména v zimě - rádi, když se za stejnou dobu dokodrcáte do Sokolova... Nakonec mě nejvíc bavily ty odkazy na filmy a seriály na severu točené...
Uchvátil mě styl, jakým je kniha napsaná. Vyprávěný takovým jazykem by mě bavil snad jakýkoliv příběh...