Márinka komentáře u knih

Problémem člověka je, že veškeré události, ať už dějinné či osobní, vidí pouze z jednoho, subjektivního pohledu. Literatura nám dává umožňuje prožít jednu a tutéž situaci očima více osob různých generací. A tím nám dává příležitost zamyslet se nad vlastním životem. „Já právě prožívám to a to a cítím se tak a tak. Co když ale člověk naproti mně to vnímá jinak?“
Jak v reálném životě zjistíme názor, pocity jiných? Budeme o nich hovořit. Jak se můžeme přiblížit ke svým snům? Svěříme se. Ale to je velmi těžké. Nedokázali to ani literární hrdinové Čtyřcestí.
Skvělá kniha, která mě svými popisy dřevěného městečka, přírody či saunování opět vrátila na cestu do Merikarvie, kde jsme si užily horké páry na břehu studeného mořského zálivu. Doporučuji všem, kdo mají rádi románové kroniky.

3 25.04.2019

Příběh nenudí. Autorka ho postupně obohacuje o další a další osoby, které do něj přinášejí nové podněty, pocity i nečekaná pouta. Moc se mi líbily citáty uvozující jednotlivé kapitoly. Např. „Neodměňuj se jídlem. Nejsi pes!“ nebo „Žena je tak stará, jak vypadá před snídaní.“ nebo „Vyvážená dieta je sušenka v každé ruce.“ Pod dojmem toho posledního jsme jich hned plech upekla. :)

3 15.04.2019

Je to síla. Temná síla. Při čtení za chvíli získáte pocit, že se snad už nikdy nedostanete na její Světlou stranu. A přesto v některých příbězích naleznete nepatrné jiskřičky. Jiskřičky odvahy, vzdoru, naděje, víry.

3 05.03.2019

Z počátku jsem nevěděla, co si mám o čteném myslet. Baobab je „malé alternativní nakladatelství ilustrovaných knih pro děti a mládež“. V naší knihovně je „Cukrárna“ zařazena do beletrie pro dospělé. Autor čtenáře oslovuje „milé děti“… Po chvilce jsem však „přestala přemýšlet“ a začala se usmívat.

Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/zadna-baba-neni-vice-nezli-ceska-knihovnice/

3 12.01.2019

Ano, T. M. vypráví příběh o Frankovi, černošském veteránovi, který nenajde ve své vlasti uznání ani po návratu z Koreje a potýká se s vlastními běsy, které si odtamtud přivezl. A vypráví i o jeho sestře Cee, brutálně „vědecky“ zneužívané šíleným lékařem. Ale hlavním tématem je právě symbol domova, ve kterém zejména Cee trpěla ústrky od vlastních. Předsudky, pověry, nenávist a zloba se neomezuje na barvu kůže a je pouze na těchto dvou hrdinech, zda dokážou traumata z dětství překonat a začít znovu.

3 10.01.2019

Těšila jsem se na vlčí oči pronikající ledovou tmou, vyceněné zuby chránící život svůj i druhů ze smečky, napjaté svaly na nohou připravených běžet po zasněžených kanadských pláních až tam, kde splynou s polární září. Ale ... Více v recenzi.

3 01.07.2018

Láska, přátelství, nevraživost, pomluvy, podvody, stáří, nemoc, smrt, smíření, napětí, něha, touha i pár receptů na švédské speciality. To vše a možná ještě více se vešlo na 370 stránek románu, který přečtete téměř jedním dechem. Snad jen nemusela autorka “vystřílet všechnu munici” v jedné knize. Některé z mnohých osudů by zasloužily více prostoru. Více v Recenzích.

3 01.03.2018

Vždy mi bylo záhadou, proč dědeček říká jedné naší známé "kládynet". Když jsem trochu povyrostla, dal mi přečíst tuto knihu. Dnes, bezmála po čtyřiceti letech, jsem se k ní díky Čtenářské výzvě vrátila. Přinesla mi nejen skvělou zábavu, ale také osobní vzpomínky. I to umí literatura :)

3 21.01.2018

Rupi Kaur píše velmi otevřeně o intimních tématech, která jsou často tabuizovaná. Přesto její verše v moderním volném stylu nepohoršují, ale naléhavě oslovují. A proč mléko a med? Pravděpodobně se jedná o léčebnou symboliku vycházející z autorčiny Sikhské víry: mléko čistí a ochlazuje, med sladí a hřeje. Více v recenzích.

3 17.11.2017

Velmi dobře napsaná kniha, která i laikům odhalí mnohdy netušený svět našeho mozku.

3 03.11.2017

Další zajímavý příběh, v němž důležitou roli hraje amnézie. Více v recenzi.

3 28.10.2017

Po jedenácti letech praxe “v mozku” si troufám tvrdit, že v mnohém má autor pravdu. Stres, málo pohybu, špatná strava, málo duševní činnosti (zírání na televizi, do mobilu nebo monitoru počítače se nepočítá), spánkový deficit, málo sociálních kontaktů (Facebook se FAKT nepočítá)... Jen toho kokosového oleje bylo na mě trochu moc. Ale kdo ví...

3 30.08.2017

Nadšená! Celá recenze: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/vedet-znamena-vladnout-mily-rytiri-8211

3 27.06.2017

Tentokrát mám opačný problém, než obvykle: 600 STRÁNEK JE MÁLO!!!
Recenze: http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/science-fiction-is-not-dead-7554

3 12.03.2017

Skvělý námět, ale příliš rozvleklé.

3 10.03.2017

Jako obvykle mám problém s počtem stránek, méně by určitě bylo více. Jinak je to skutečně dobrý příběh, který - snad - i mladým lidem ukáže, jak jsou všechny války zrůdné. Babička Eleni má vůči mladým výhrady: nezažili jste válku, nic nechápete, nic necítíte. Ale ne/zažít hrůzy - to přece není ani zásluha ani vina. V každém případě je však lépe o tom číst a zamyslet se, než to prožít...

3 28.01.2017

Je neuvěřitelné, že se čtenář může při čtení o tragickém osudu smát. Sice s Nicol nesouhlasím v jejím rozhodnutí "zatloukat, zatloukat, zatloukat", ale i přes to mám můj obdiv, jak vše, společně s chápavou a podporující rodinou a posléze s milujícím manželem, zvládla. Člověk se po přečtení takových skutečných příběhů dívá na svět poněkud "světlejšími brýlemi" :)

3 04.04.2016

Kolem metrové řady "Jacqů" jsem v knihovně chodila dlouhá léta bez povšimnutí. Ani, když jsem některou z nich držela v ruce, a zakládala po čtenáři, mi tyto nezvyklé formáty nic neříkaly. Chceš číst o starém Egyptě? Půjč si Řeku bohů od Smitha, radili mi čtenáři i kolegyně. Minulý týden jsem se tedy ponořila, ale (na rozdíl od zdejších hodnocení) místo pohodového šplouchání jsem klesala ke dnu. Knihu jsem odložila a ze skladu vytáhla na Světlo jeho Syna (duplicitu, první výtisky řady jsou téměř stále rozpůjčené).
Příběh mne zaujal natolik, že mi nevadilo ani hodinové čekání v přeplněné čekárně u lékaře. Doufám, že i další čtyři díly budou stejně barvité, záživné, napínavé, plné slávy, moci, přátelství, oddanosti, lásky, zášti, nástrah, intrik, zrady a krásy starověkého Egypta.

3 22.03.2016

Rozvleklá, nezáživná, nesmyslná slátanina, která chce čtenářky (muži to snad ani nečtou) přesvědčit, že nejlepším řešením mezilidských vztahů je ztráta paměti.

Doufám, že relaxační a antistresové omalovánky nebudou pouze hitem loňského roku, ale že se stanou pevnou součástí našeho života. Náš mozek potřebuje barvy a duše klid :)

3 22.02.2016