Marjory komentáře u knih
Bylo to dobrý, krátký, napínavý a řekla bych, že vrahem mohl být i "proslulý" zahradník :o))).
Zase takový "horor" to tedy nebyl, ale pomohlo by tomuto příběhu mít tak o padesát stránek méně.
Jeden by si myslel, že je to čtení spíše pro muže, ale není to vůbec pravda. Sice jsem s technických věcí chápala snad jen jak pěstovat brambory :o))), ale bylo to super. Mark Watney má přesně ten humor, který mám ráda. A vzhledem k tomu, že mám ráda i Matta Damona, tak zkusím ještě film.
Příběh mě mile překvapil a ještě mi rozšířil obzory v oblasti smrti a pohřbívání ve viktoriánské Anglii. Ale je jen dobře, že není možné přenášet pachy skrze stránky knihy. Bohužel se teď asi nebudu moci podívat na lilie, aniž bych si nevzpomněla:o))).
Velmi rychle a stručně bych tuto malou knížečku popsala takto, je to velmi čtivé, pobaví a na konci huba či ústa (jak kdo chce) dokořán.
Kdyby měla kniha o sto stránek méně, tak bych dala i pět. Zhruba za polovinou mi přišlo, že je to pořád stejné a přitom kniha vypadala docela slibně. ... V knize je dobře popsaná zrůdnost fašismu a vymývání mozku u malých dětí. Jejich deformace myšlení a odcizování a nebezpečí pro celou rodinu. Na některých místech člověka až zamrazí.
Knížka mi připadala zajímavá, tak jsem si jí půjčila v knihovně, ale najednou se mi do ní silně nechtělo a já jí odkládala a odkládala a najednou to již nešlo a já jí MUSELA přečíst, abych jí vrátila. Postava Huldy mi ze začátku byla silně protivná a připadala mi jako malé ukřivděné dítě, ale pak se její život začal otevírat a já knihu nedokázala odložit. Je to příběh, který by nikdo nechtěl zažít. Příběh z jehož konce mi naskočila husina a ještě dlouho ve mně doznívala.
Je to opravdu krásný a propracovaný příběh, který se odehrává v několika časových linkách, které rozplétají příběh se smutným tajemstvím. Ožívají hrdinové všech možných povah a činů. A ač je tato kniha pěkný Macek je stále čtivá a nenudí.
Tedy nebýt vegetariánka, tak jsem se jí teď stala. Je to hroznýýý, ale stejně čtu dál a budu číst dál.
Tak nevím, hlavní hrdinka mi připomněla Angeliku, páč každý jí chtěl a ona by se rozdala. A stejně jako ona o děti moc nedbala (a to jsem v podstatě Herodes).
Prostě a jasně anglické detektivky to je moje a jsem ráda, že to tak zůstane.
Návštěvnice je první kniha u které jsem měla pocit, že potřebuju plínky. Velmi čtivé a prima strašidelné.
Moje první setkání s Lincolnem a Amélií a určitě nebude poslední. Nejdříve jsem měla trochu pocit, že je to nuda, ale je to dobrá a čtivá detektivka.
Jeden z takových těch lepších romantických příběhů. Člověk si odpočine a je mu fajn.
Kniha se mi dostala pod kůži od první strany a držela se a nepustila až do konce.
Mnoho lidí k tomuto vyprávění stále nenašlo cestu a je to velká škoda.
Patří do každé knihovny a kdo nezná, ať rychle pozná.