marketa3815 komentáře u knih
Četla naše devítiletá dcera, knížka se jí líbila, opravdu hodně jí připomínala knihu Psí poslání. Dojatá ani smutná nebyla.
Silná knížka o šílené Číně, plná opravdovosti a smutku. Čtení je místy až nepříjemně bolestivé.
Taky patřím k těm, co Manon milujou, přes značnou naivitu, přes všechny propasti a překážky, krásná poezie zůstává.
(SPOILER) Knížka se čte sama a má atmosféru. Pro ty, co neobjevili příběh, čtu to jako příběh umírající ženy, (zřejmě nádor na mozku), která zápasí i s dědičným šílenstvím, zavraždí tchána, ale spíš jde o něco jako euthanasii nůžkami, o kterou je požádána. V knize je i jedna pro mě velmi vtipná scéna, kdy Anna oškube v Praze všechny měsíčky. Chápu, že chce konec života strávit sama a po svém, a nevyhledává tudíž společnost.
A moc se mi líbila obálka.
Měla jsem obavy, že se dceři nebude líbit, ale je nadšená a dává 5 hvězdiček. V pohodě čte i tyto staré knížky pro děti, zřejmě tedy nezastaraly.
(SPOILER) Nádherná interpretace příběhu o nesvobodě a o dvojím přístupu k ní - agresivním (mužském) a pasívním (ženském). Muž se chová násilně, ovládá ho hněv, zloba a zoufalství, žena svůj úděl přijímá trpně a odevzdaně. Přeměna člověka v hmyz, i když jen metaforická, připomíná Kafku.
Na příběhu neshledávám nic absurdního, podobný příběh žije většina lidí, skoro každý z nás je zajatcem ve své vlastní písečné jámě (jeskyni) a často jsme vězni z vlastní vůle, a pokud jsou uspokojeny naše základní potřeby, netoužíme nesvobodu vyměnit za svobodu. Někoho vyhlídka na svobodu až děsí a neví, co si s ní počít, někdo o své nesvobodě ani neví. V podstatě hl. postava vyměnila jednu nesvobodu (učitele v malém bytě) za nesvobodu jinou ("hmyzu" v písečné jámě), což by mohlo vést až k pocitu bezvýchodnosti. Jde totiž o nesvobodu vnitřní. Svobodu lze získat jen pokud se člověk přestane bát a přestane lpět na "jistotách". Hlavní postava si ani na chvíli nepřipouští svou vlastní plnou zodpovědnost za to, co se jí děje, stále trpí pocitem, že je obětí, navíc vám autor nedovolí s ní sympatizovat.
Bohužel nedočteno, ve svém věku si už nemůžu dovolit plýtvat časem. Popisnost je místy až nesnesitelná a nudí nehorázným způsobem.
Na tuto knihu nelze zapomenout, i když jsem četla před mnoha lety, pamatuju si z knihy skoro všechno. Nenechá člověka lhostejným, dotýká se něčeho velmi hluboko v nitru mnoha lidí.
Naším dítětem milovaná knížka. U mě došlo k zajímavému posunu, jako dítě jsem knížku neměla ráda, možná i kvůli mizerným ilustracím, jako dospělé se mi líbí moc. Knížka o přátelství a zrodu lásky, o tvrdém, ale šťastném životě uprostřed přírody, okořeněná magickými bytostmi. Přesto trvám na tom, že ilustrace tohoto vydání jsou nepovedené.
Přestože jde o tematiku týraných a zneužívaných dětí, není třeba se knihy bát, naopak, je plná optimismu a naděje. Opravdu hrozná a děsivá je jen kapitola Kdo ti to ublížil, ale ani tady se autorka nevyžívá v přehnaném naturalismu. Senzační knížka, vřele doporučuju.
Po přečtení první kapitoly jsem čekala víc, autor člověka navnadí a vysoce nasazenou laťku si bohužel neudrží, doufala jsem, že to bude větší legrace, takže tak trochu zklamání. Ze dvou časových pásem dávám jednoznačně přednost detektivní současnosti, prášilovská minulost stoletého staříka mě zase tolik neoslovila. Další knihy autora už nebudu vyhledávat.
Poslouchala jsem načtené L. Mrkvičkou, jeho interpretace je kongeniální. Podobně jako ostatní vidím knihu spíš jako psychologické drama než jako sci-fi, díky tomuto přesahu zařazuji mezi nezapomenutelné.
Četla naše devítiletá dcera. Knížka se jí líbila opravdu hodně, protože je dobrodružná a plná napětí. Nebála se vůbec, i když je v knížce hodně zlých lidí, ti jsou prý až v Praze. Od knihy se nemohla odtrhnout a bude pokračovat dalšími díly. Prašinu hodnotí výš než Harryho Pottera, prý nejlepší knížka za hodně dlouhou dobu.
Tak tohle se nepovedlo, po niterné, podmanivé a koncentrované knížce Do tmy dostane čtenář v Ke dnu roztříštěnou mozaiku jak v nějakém špatném seriálu. Bohužel knížku nedočtu, absolutně chybí atmosféra prvotiny a nějak mě ani nezajímají příběhy té spousty bezvýrazných postav.
Básnická skladba, která se mi vryla navždy. Oceňuji jemnost a senzitivitu, která se neomrzí v žádném věku.
První 4 díly a pak poslední díl se opravdu podařily. Pořídili jsme si první 4 ilustrované J.Kayem a až budou další, nebudeme váhat ani vteřinu, snad nejlepší ilustrace vůbec.
Dcera si přečetla znovu po roce, tentokrát ve svých 9 letech, a je mnohem shovívavější než loni, ze 3 hvězdiček je najednou 5, začaly se jí líbit ilustrace i příběh a přečetla ho opravdu svižně. Nicméně příběh ji stále nedojímá.
(SPOILER) Po diskuzi s dcerou (8 let) dáváme 3 hvězdičky. Co se nám nelíbilo? Nejvíc asi chování rodičů, kteří se úplně přestali věnovat svým živým dětem. Pak se nám ještě nezdálo chování hlavního hrdiny, který byl celkem špatný kamarád, na konci to sice napravil, ale ta nepříjemná pachuť zůstala. Moc mrtvých a duchů. Naopak duch Vánoc a vánoční atmosféra chyběly. Potvrzuji, že dospělé příběh místy dojímá, děti absolutně ne. Jako dětská literatura průměr. Mně se ilustrace líbily, dceři ne.
Slyšela jsem jako audioknihu a nemohla jsem přestat poslouchat, dokud nepřišel konec. Takový kříženec noir a fantasy, a ačkoli ani jedno z toho nečtu, tohle je zajímavý počin. Poslouchala jsem před 2 lety a pamatuju si děj i atmosféru, takže u mě jednoznačně prošla testem času jako dobrá.
(SPOILER) Poslouchaly jsme se sedmiletou dcerou. Poslouchá se bezvadně. Příběh se jí líbil ze začátku, nelíbilo se jí, jak zabili ptáčka a jak se pořezali, to už bylo na ni moc divný a špatný.