marketa3815
komentáře u knih

Tohle dceru (7let) nezaujalo, skoro to chvíli vypadalo, že snad knížku ani nedočte, i když většinou přečte úplně všechno. Příběh je nějak nudně napsaný. Stelu v zemi tučňáků už určitě číst nebude.


Měla jsem obavy, že se dceři nebude líbit, ale je nadšená a dává 5 hvězdiček. V pohodě čte i tyto staré knížky pro děti, zřejmě tedy nezastaraly.


Naše prvňačka měla celou knížku přečtenou za 25 minut a připadá jí strašně vtipná, takže dáváme plný počet. Ilustrace se jí také líbí. Celkem ušlo i divadelní představení v Dlouhé.


U nás četla sedmiletá dcera a celkem se jí líbilo. Jen na mě měla spoustu otázek, protože některým věcem nerozuměla a v knížce nebyly dobře vysvětlené. Na mě tam bylo problémů a informací zbytečně moc, ale dceři to očividně vůbec nevadilo. Vnímala smutnou i veselou linku příběhu.


Dcera (7 let) strhává 2 hvězdičky za krutost. Teď budu muset vysvětlovat, proč tam lidi v jednom kuse zabíjejí zvířata.


Hodně oblíbená kniha naší dcery (prvňák). Po Tramvaji plné strašidel druhá knížka P.Braunové, která u nás hodně zabodovala, ačkoli ilustrace ani jedné z knih dceru neoslovily. Jako ilustrátor se o trochu víc líbil Řízek před Chupíkovou. A nejlepší byl pochopitelně konec.


Naším dítětem milovaná knížka. U mě došlo k zajímavému posunu, jako dítě jsem knížku neměla ráda, možná i kvůli mizerným ilustracím, jako dospělé se mi líbí moc. Knížka o přátelství a zrodu lásky, o tvrdém, ale šťastném životě uprostřed přírody, okořeněná magickými bytostmi. Přesto trvám na tom, že ilustrace tohoto vydání jsou nepovedené.

Naše sedmileťačka je ze Správné pětky nadšená, dobrodružství, parta dětí, pes. Někdo tu srovnával s Ransomem, tak u nás je to přesně naopak - Ransome odložen dcerou po prvních stránkách, ze Správné pětky budu muset shánět další díly.


Dceři se dva kratičké příběhy celkem líbily, měla je přečtené snad za 10-15 minut, ilustrace jsou opravdu povedené.


Škoda, že Halas nepsal pro děti víc. Před usnutím jsou nádherné verše, které u nás čte už třetí generace, s úžasnými ilustracemi.


Většinu Škvoreckého jsem četla jako teenager, takže Zbabělci a Prima sezona naprosto rezonovaly s mojí pubertální duší. Po 30 letech nejvýš hodnotím Legendu Emoke, ta dokáže zaseknout drápek a oslovit i starší čtenáře.


Nezapomenutelnou se pro mě stala povídka Já truchlivý bůh, i v dalších se dá najít dostatek humoru a nadsázky, ale tahle je opravdu komplexní, pro mě jediná z celého Kundery, která si zaslouží 5 hvězdiček, v pozdějších románech mě jeho chladný odstup místy dost irituje a není mi blízký. V truchlivém bohovi cítím emoce, které v knihách potřebuji.


Příběhy jsou povedené, omáčka kolem už trochu zbytečná.


Básnická skladba, která se mi vryla navždy. Oceňuji jemnost a senzitivitu, která se neomrzí v žádném věku.


Taky patřím k těm, co Manon milujou, přes značnou naivitu, přes všechny propasti a překážky, krásná poezie zůstává.


Nezvalova poezie mi připomíná mohutný tok řeky, ze které často vyplave nějaký skvost, ale ve které se člověk snadno utopí, protože je tak rozmáchlá a mnohohlasá, že v tom množství někdy člověk ztratí ten hlas, který by mu vyhovoval. Nezval patří k mým oblíbencům.


V Noci s Hamletem už Holan mírně sklouzává do manýrismu a vykrádá sám sebe, tady se naše cesty rozcházejí.


Spolu s Obloukem můj nejoblíbenější Holan, baví mě racionalita jeho poezie, ráda čtu hlavou, srdce je tam vždycky skryto za oponou.


Naše Markétka je z knížky pochopitelně nadšená, vždyť je o ní, malé holčičce ze školy. Ilustrace se vydařily. Nověji vyšly jako knížky o Kamilce.


Synáček spolu s Petrolejovými lampami patří k absolutní Havlíčkově špičce, osobně mám radši Synáčka. Jde o příběh tragický, u kterého se slabší povahy (jako třeba já) neubrání slzám. V Synáčkovi jde všechno od desíti k pěti a stejně se pořád nemůžete ubránit pocitu naděje.
