marketa3815 komentáře u knih
Hodnotím s odstupem mnoha let a kniha nezanechala vůbec žádnou stopu, nepamatuju si jediný detail, jedinou emoci, nic. Čas je pro mě takovým prubířským kamenem, jestli je kniha opravdu dobrá.
Pokud bych hodnotila 3 pro mě stěžejní Šiktancova díla jedním slovem, pak Heinovské noci - drama, Adam a Eva - naděje a Český orloj - rezignace. Jsem už ve věku, kdy ho znovu asi radši číst nebudu.
Tady je mi Šiktanc nejblíž, proměny lásky v čase a prostoru musí oslovit snad skoro každého.
Zcela jednoznačně nejde o nejlepší Šiktancovu poezii, ale nejspíš nejemotivnější, která se při správném přednesu mění ve strhující drama.
Mikuláškovu poezii miluju, i když nejsem z Moravy a ani nemám ráda víno, nějak se mnou rezonuje. Nejbližší jsou mi verše ze Svlékání hadů a Ortelů a milostí, Ortely a milosti najdete v předchozím svazku a Svlékání hadů v tomto.
Tenhle druh humoru mi sedí, místy černý, naprosto nekorektní. Četla jsem několikrát a vždycky jsem se znovu zasmála.
Celkem čtivá ptákovina o krizi středního věku. Místy mi seděl absurdní humor, ale na celou knížku je to trochu málo. Naprosto bez přesahu.
Po přečtení první kapitoly jsem čekala víc, autor člověka navnadí a vysoce nasazenou laťku si bohužel neudrží, doufala jsem, že to bude větší legrace, takže tak trochu zklamání. Ze dvou časových pásem dávám jednoznačně přednost detektivní současnosti, prášilovská minulost stoletého staříka mě zase tolik neoslovila. Další knihy autora už nebudu vyhledávat.
Bohužel nedočteno, ve svém věku si už nemůžu dovolit plýtvat časem. Popisnost je místy až nesnesitelná a nudí nehorázným způsobem.
Knížka, která mě zaujala. Vypravěč(ka) Smrt, podle toho v kterém jazyce čtete, vám sice dopředu prozradí, kdy si pro koho přijde, a dokonce i za jakých okolností, přesto vás o prožitek neokrade, a na posledních pár desítkách stran vás emoce dostihnou v plné síle, ačkoli jste všechno věděli předem. Téma války v nacistickém Německu z pohledu Smrti mě uklidňuje, ačkoli se můžete stát součástí mikrosvěta knihy a podlehnout příběhu Zlodějky knih, můžete si také spolu se smrtí zachovat zainteresovaný odstup. S odstupem 10 let, co jsem knihu četla, si pamatuju už velmi málo, takže nezanechá vědomou trvalou stopu.
(SPOILER) Skvělá kniha o tom, že v pokřiveném groteskním světě se pokřivený a groteskní člověk může pasovat na spasitele a nakonec se jím vskutku stává aspoň na obraze. Fascinující je, že ačkoli se v příběhu odehrává spousta vyšinutých a nenormálních věcí, čtenář je nucen přijmout je jako normu světa Plechového bubínku, tedy ve mně nic nevzbudilo ani znechucení, ani rozčílení, žádné negativní emoce. Hlavní hrdina Oskar stojí celý život mezi Rasputinem a Goethem a má ze života panický strach. Střídá promluvy, nemluví o sobě jen v 1. osobě, ale zároveň svůj příběh místy komentuje z pozice pozorovatele, to mu umožňuje získat odstup a nadhled nad svým životem. Velmi důležitý je motiv hudby, všudypřítomným bubnováním Oskar komunikuje, a v podstatě žije. Na příběhu 4 lidí a 4 kocourů, jejichž osudy jsou propleteny, stále zrychluje děj až k šílenému víření (bubínku).
Co mě fascinovalo nejvíc, osobně v knihách nesnáším scény násilí, ale tady jsem se u scény, ve které se znásilňovalo, musela skoro smát, autor totiž soustředí detail na něco úplně jiného - na mravence a na vši, a to je opravdu hodno Nobelovy ceny, dokázat se podívat jinak.
Poslouchala jsem načtené L. Mrkvičkou, jeho interpretace je kongeniální. Podobně jako ostatní vidím knihu spíš jako psychologické drama než jako sci-fi, díky tomuto přesahu zařazuji mezi nezapomenutelné.
Na tuto knihu nelze zapomenout, i když jsem četla před mnoha lety, pamatuju si z knihy skoro všechno. Nenechá člověka lhostejným, dotýká se něčeho velmi hluboko v nitru mnoha lidí.
Prosté omílání Čtyř dohod. Kdysi poslechnuto, úspěšně zapomenuto. Nejsem cílová skupina.
Lepší než první díl, případ se rozjíždí hned od začátku. Jako dospělý se těžko přenáším přes naprostou naivitu, dceři tato série k srdci nepřirostla. Ač tenké knížky, asi se musí do čtení trochu nutit.
Dětem se příběhy z lesa o zvířátkách celkem líbí a J. Molavcová je čte vtipně.
Na tenhle sešitek by se nemělo zapomenout, pro děti super kouzelný veselý příběh, a to nemluvím o pohádkách Hajaja načtených J. Jiráskovou, ty jsou nezapomenutelné.
Hluboce znepokojivá kniha, humor v ní nacházím hlavně zpočátku, než si člověk stihne uvědomit, že jde spíš o mrazivou realitu.
Horší než Klub Tygrů, ale číst se to dá. I kouzelná lupa tady funguje hůř. Ilustrace se nám nelíbí.