marketabo komentáře u knih
Stella byla naprosto perfektní a pro mě velmi zajimavá postava počínaje její prací a konče zálibou ve čtení deníků. Neobvyklé a zajímavé. Knihy od Vi mám moc ráda a oceňuji, že už ma také přijatelnější přebaly knih (ano, nemá se soudit dle obalu, já vím) než u starších děl. Pokud někdo raději víc romantiky a toho "sladkého", tak tohle je to pravé.
Možná je to chvílemi až moc přeslazené, nicméně toto není četba, která se dostane do výšin literární sféry. Vyplatí se ale tomu dát šanci, neboť je to naprosto perfektní oddechová pohádka. Přečteno za den, co víc dodat.
Vi umí skvěle jednu věc a vždy to u ní opakuji - vždy se nějakým způsobem v tom odlehčeném erotickém románu dotkne nějakého více či méně vážného tématu. Už mě přiměla vyhledat si informace o různých nemocech, ale v této knize zvolila zcela jiný level. Doporučuji.
Příjemná nenáročná oddychovka. Navíc za mě má Keeland ve svých knihách přidanou hodnotu, že zmiňuje témata jako je v tomto případě roztroušená skleroza, kdy se člověk za prvé zamyslí a za druhé si třeba i vyhleda informace.
Vi je i pro mě sázka na jistotu a opět nezklamala. Zatím jsem u ní vždy měla pocit, že příběhu dodává nějakou přidanou hodnotu a není to ohraná písnička ve stylu jak chudá sekretářka s bohatým šéfem ke štěstí přišla. Konkrétně zde oceňuji kapitoly s úryvky z deníků.
Vi Keeland pro mě bývá sázka na jistotu a toto je poprvé, co nehodnotím plným počtem hvězdiček. Četlo se to velmi dobře, ale příběh jako takový mi pro tentokrát tolik neučaroval.
(SPOILER) Zmiňovat v oddechové četbě problémy střídavé péče, rozvodu a otcovství je pravděpodobně trochu risk, ale Vi už několikrát dokázala, že se toho nebojí a více či méně závažná témata vždy alespoň nakousne. Za to má u mě velké plus a opět mohu jedině doporučit. Emerie mi chvílemi lezla na nervy, obzvlášť kvůli svým nevyjasněným citům vůči Baldwinovi. Ale Drew to ve velkém zachraňoval, občas jsem se i zasmála nahlas.
Není to kniha, ke které se budete (s radostí) vracet. Zaujme nejspíš především ty, kteří mají stejnou zkušenost jako hlavní hrdinové. Za mě se nejedná o literární počin, který bych doporučovala dále.
Na nějakou knihu od Patrika Hartla jsem se chystala už delší dobu, nicméně jsem tápala, kterou vybrat. Díky tomu, že bylo aktuálně v kinech filmové zpracování tohoto díla a dostávalo se mu velmi kladných ohlasů, byl výběr ulehčen. Přečteno jsem měla prakticky za dva večery. Styl P.H. je čtivý a humorný, líbí se mi. Nesmála jsem se sice nahlas, ale spousta scének mě opravdu pobavila a bylo to fajn oddechové čtení.
Vyloženě pohodové čtení, které rychle utíká. Jsou to příběhy ze života, kde si můžeme připomenout, že každého někdy něco trápí, i když má navenek skvělý život. I přesto, že má kniha přes 400 stránek, utekla mi velmi rychle a ráda si od Hartla přečtu něco dalšího.
Na začátku knihy mi připadal Aleš jako kolosální pako. Na konci knihy už jen jako pako. Příběh se četl moc hezky a dobře i přes svou obsáhlost ale přiznám se, že s hlavní postavou jsem příliš nesympatizovala.
Zpočátku jsem se nemohla začíst natolik, jaká jsem mela v rámci vysokého hodnocení očekávání. Pak se to nicméně trochu rozjelo, líbilo se mi, že se člověk díky autorce podívá na Aljašku a vztah Cally a Jonaha mě bavil.
Hluboce smekám. Kniha byla perfektní, skvěle vybrané hlavní postavy - líbilo se mi zahrnutí Millie trpící mentální poruchou, která děj obohatila víc, než by kdo mohl u tohoto člověka čekat. Jackova postava byla propracovaná do posledního detailu - a to tak moc, že jsem si nedovolila odhadnout, jak to celé vlastně dopadne. Poslední stránky jsem dočetla jedním dechem a především s velikým očekáváním, jaká bude ta zcela poslední. Nemohu jinak než doporučit.
Pan Vojtko je člověk, který mi neuvěřitelně sedl. Oblibila jsem si ho v podcastech, které jsem vyslechla a také oceňuji jeho výstup v Show Jana Krause. Již u první knihy jsem psala komentář, že doufám v další knihu a ta mě nezklamala ani na kousku jediné stránky. Mám v ní označené některé úseky štítky a ráda se vracím.
Byla jsem dost skeptická ke knížce jako takové, ale pak jsem slyšela pana Vojtka mluvit v Show Jana Krause a v dalším videu a řekla jsem si - jo, stojí mi to za to, tenhle chlap se prostě dá poslouchat, takže by se měl dát i číst. A dal. Ta knížka je prostě skvělá, otevírá oči (někdy ne moc příjemně, co si budeme povídat). Je psaná tak, aby nenudila, doplněna příklady z reálného světa, doporučuji všema deseti.
B.A.Paris si mě získala svou první knihou a nezklamala druhou. Jsem nadšená, zbožňuji její styl psaní, to napětí a vyústění děje. Já jsem neměla ani tušení, až jsem skoro byla naštvaná, že nemám žádné podezření, na nikoho, a pořád jsem čekala, kdo se ještě objeví na scéně. A posledních cca 100 stránek? Doslova jedním dechem! Doporučuji.
Iona Grey prostě umí chytit čtenáře za srdce, a to se v dnešní době podaří málokterému autorovi. Poválečná doba a život vyšší třídy se promítá s dobou pozdější. Strašně se mi líbily dopisy, které Selina psala Alici a postupné naťukávání čtenáře, aby začal tušit, že je něco špatně. Konec je dojemný, nebrečela jsem, ale věřím a chápu, že někdo ty slzy neudrží.
Po knize Dilema, kterou hodnotím jako tu "ze slabšího soudku" od této autorky, konečně poznávám zase starou dobrou B.A.Paris. Nemohla jsem se odtrhnout, až do konce mě držela v napětí a podezření přišlo až k závěru. Opravdu perfektní čtení.
Je to pohádka, kde ten happy end přijde až opravdu na úplném konci, ale já jsem si čtení opravdu užila.
Já jsem byla nadšená, od knížky jsem se prakticky nemohla odtrhnout. Moc krásný příběh psaný od srdce.