markyticka komentáře u knih
První díl jsem přečetla během odpoledne. Prvně jsem ho četla před 20ti lety, tak už jsem si úplně děj nepamatovala. I když odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec všeho občas používám a taky větu Sbohem, a dík za všechny ty ryby, ale ne každý to pochopí :)
Knihu jsem přečetla během víkendového pobytu v lázních mezi procedurami. Je příjemně čtivá, plná vojáků, zbraní, magie a vztahů. Na konci "dobro" porazilo zlo, ale happyend se nekonal :)
Od knihy jsem nic moc nečekala a to bylo dobře. Je vcelku čtivá a humorná, plná krátkých příběhů ze života o tom, jak je marné zkoušet změnit chlapa, který nechce… Navíc to vypráví ten muž.
Nový příběh z kontinentu, který se stále ještě nevyrovnal se ztrátou Božstev. Příběh i zápletka mne zaujaly ještě víc než v Městě schodů. Závěr knihy jsem málem oplakala. Zdálo se, že to skončilo... Ale nestalo se...
Nemám ráda horory, ale svět plný hlodavců mne zaujal. A pak jsem na x-té straně zjistila, že se nejedná o malé savce, ale o nemrtvé hlAdovce... Střed knihy byl trošku slabší, musela jsem se trošku nutit pokračovat, ale naděje, že to pro lidstvo dopadne přece jen dobře mne hnala dál a konec mne strhl úplně... Od dočtení nemohu na tu knihu a příběh přestat myslet, chybí mi Eddie, a doufám že se mu narodí Marie...
Pro mne rozhodně zábavnější čtení než 'Pod sněhem'. Tři povídky, mnoho osudů a osobních příběhů, tentokrát jsou příběhy ukončené. I tak mi forma úplně nevyhovuje, občas se v ní ztrácím. Náměty zajímavé...
Knihu jsem dostala od babičky, když jsem byla menší a měla jsem angínu. Přečetla jsem jí jedním dechem a smála jsem se i plakala. Knihu jsem četla několikrát a vždy se mi moc líbila. I když její jazyk byl moderní v době, kdy byla malá moje babička.
O dopinku ve vrcholové cyklistice každý slyšel, ale při čtení této knihy si ho člověk doslova prožije. Asi jsem konečně ztratila iluze…
Garfielda miluji už dlouho. Jak začal vycházet i vázaný, tak jsem ho začala i kupovat. Přiznám se, že sešity jsem si vždy jen půjčila v knihovně, ale kniha, to je jiná. Ráda jimi listuji a stále dokola se bavím. Snad se mi Garfield nikdy neomrzí.
Na začátku se mi nedařilo začíst se. Hodně příběhu pomáhá, že ho vypráví alkoholička, která díky své závislosti má problémy s pamětí a tak není vše odhaleno blíže. Konec už jsem přečetla jedním dechem. Vyloženě nadšená nejsem, ale na prvotinu je to dost dobré :)
První kniha příběhů o Koskovi mne musím se přiznat bavila mnohem víc... Tady mi trvalo dlouho, než jsem se začetla a musela jsem se nutit knihu dočíst...
Nebylo to snadné čtení i když se autorka asi snažila o čtivou formu. Příběh dvou, kteří se zamilovali za nejnepravděpodobnější situace, děsivé je, že jde o příběh na základě skutečné události. Nejvíc by mne ale zajímalo, jak se jejich příběh vyvýjel dál, měli děti? Pokud Franz zemřel dříve než Helena, co s ní bylo dál...
Velmi důstojné zakončení série, poté, co se mi povedlo začíst se do tohoto dílu, tak už nešel odložit. Jinými slovy - stálo to za to dočíst se až sem, nenechat se odradit. A ukončení bylo veliké a dávalo smysl.
Návrat k tématu smrtek, kosení a co bylo potom. Stejně jako u jiných souborů povídek různých autorů (zde většinou spoluautorů) i zde jsou lepší a méně dobré kousky. Celkově nenadchne, ale ani neurazí.
Silný lidský příběh o lásce a porozumění a nelehké životní cestě, ale s motivací že i opravdová cesta, může být cíl. Pár slz na víčkách, ale slunce v srdci...
Recenze ani anotaci jsem dopředu nečetla. Čekala jsem román a možná detektivku, ale chyba lávky. Jde o příběh rodiny autorky, o hledání identity, o možnosti ji změnit. Příběh doplňují podklady autorky, které si sebrala k otázce Židů, maďarského obyvatelstva, transsexualitě a změně pohlaví a jsou to docela obsáhlé podklady. Začátek nebyl záživný, ale překonala jsem chuť knihu odložit a nakonec jsem ráda. Ale není to kniha, co chcete číst znovu.
Princ Edward a chuďas Tom si vymění šaty a je z toho napínavé dobrodružství. Moc mne to bavilo a těšila jsem se na to, jak to dopadne. Zvláštní, že by ani nejbližší příbuzní výměnu neprokoukli.
Do čtení jsem se pustila kvůli výzvě. Základní linie detektivky - šílenec, který najede s autem do davu lidí, unikne a pak se ozve bývalému vyšetřovateli, který po něm logicky začne pátrat - se mi líbila. Občas tam ale bylo moc vycpávek, chvílemi se děj neposouval a pak se zas toho během chvilky událo tolik. Zda se pustím i do čtení dalšího případu, zatím netuším.
Zajímavé je, to co je napsáno v popisu knihy výše "Příběh byl inspirován skutečnou událostí a jeho závěr, což je mnohem mrazivější, skutečnou událost naopak předjímal."
Kniha mne bavila a byla důstojným rozloučením s postavou pana Koska. Bavil mne i doslov autora.
Za pár minut přečteno, hezké ilustrace, milý příběh, ale stále netuším, kdepak je má kravička.