markyticka komentáře u knih
Cestování se Stephanem po Íránu mne bavilo, je to moje první jeho kniha. Ocenila bych více fotografií, ale asi si je schovává spíše na přednášky. Írán je podle všeho krásná země s pestrou minulostí i současností. Při čtení je potřeba také vzít v potaz, že v zemi byl v roce 2014.
Nebylo to snadné čtení i když se autorka asi snažila o čtivou formu. Příběh dvou, kteří se zamilovali za nejnepravděpodobnější situace, děsivé je, že jde o příběh na základě skutečné události. Nejvíc by mne ale zajímalo, jak se jejich příběh vyvýjel dál, měli děti? Pokud Franz zemřel dříve než Helena, co s ní bylo dál...
Svět, kde jsou slabší lidé, nadřazení nadpřirozeným bytostem. Hezky propracovaný příběh. Místy rozvláčné, ale nakonec mne to bavilo.
Kniha se čte dobře, detektivní příběhy, jsou vždy vyřešené, ale čtenář sám nemá šanci najít vraha, nemá se, narozdíl od poručíka Borůvky, čeho chytit. Zajímavý je pohled na kapitalistickou Itálii. Poslední povídka mi nesedla vůbec.
Znovu a znovu obdivuji humor a představivost autora i překladatele. 3. kniha ze Zeměplochy a tolik legrace okolo používání magie ženami a muži.
Kniha z pohledu kocoura, který se z tuláka stal milovaným kocourem domácím. Pohleh obou stran je vtipný i milý, kniha se čte dobře. Jen ten konec mi vehnal slzy do očí.
Knihu jsem četla již vícekrát, navíc jsem to viděla i jako divadelní hru. Stejně se mi vždy lesknou slzy v očích, když knihu dočítám. Je to tak lákavé, mít možnost pomoci zmoudřet lidem, kterým moc intelektu dopřáno nebylo....
Velmi důstojné zakončení série, poté, co se mi povedlo začíst se do tohoto dílu, tak už nešel odložit. Jinými slovy - stálo to za to dočíst se až sem, nenechat se odradit. A ukončení bylo veliké a dávalo smysl.
Třetí díl hezky zakončil příběh, četl se jednoduše a rychle.
Návrat k tématu smrtek, kosení a co bylo potom. Stejně jako u jiných souborů povídek různých autorů (zde většinou spoluautorů) i zde jsou lepší a méně dobré kousky. Celkově nenadchne, ale ani neurazí.
Chvílemi rozvleklé, že jsem se musela nutit do čtení, jindy to odsýpalo. Přesto to bylo dobré zakončení trilogie.
První díl se četl lehčeji a lépe, přesto ani u druhého dílu se čtenář nenudí. Příběh se výrazně posunul a jak mi konec prvního dílu přišel vcelku uzavřený, tento díl skončil naopak značně otevřeně. Těším se na další pokračování.
Silný lidský příběh o lásce a porozumění a nelehké životní cestě, ale s motivací že i opravdová cesta, může být cíl. Pár slz na víčkách, ale slunce v srdci...
Bavila jsem se od začátku do poslední stránky a těším se na další tři knihy.
Ani po týdnu po dočtení knihy nevím, co napsat. Mnoho rozehráno, ale ne vše je pro mne dokončeno, nebo jsem ne všemu rozumněla? Čte se to lehce a dobře, ale v určitou chvíli jsem byla ztracena a pak jsem asi přejela konečnou. Takový ten pocit v paternosteru, když nevystoupíš, kde se má vystoupit a jedeš zas opačným směrem.
Příběh uvíznutí kvůli sněhu na horské chatě, která má temnou historii a svého ducha, kvůli kterému přijel i pisálek z plátku o nadpřirozenu, se ze začátku četl velmi dobře. Pak se to nějak zvrtlo a už to nebylo ono.
Údolí, kde v minulosti docházelo k tragédiím a nevysvětlným událostem, ale dnes je tam prosperující farma, kam míří autobus šesťáků na školní výlet. Naštěstí má Ollie, jedna z nich, knihu, kterou ukradla bláznivé paní a nefunkční hodinky. Místy je to bláznivé, místy znepokojující, místy jste překvapení, jak zrale se šesťáci umí zachovat. Rozhodně si stojí za to příběh plný strašáků přečíst, i když jste o dost starší než kategorie čtenářů, pro kterou je kniha určena.
Kniha není tak čtivá jako knihy Foglara, Ransomeho nebo třeba Buličova. Do 100% hodnocení chybí něco, nevím přesně co, asi více propracovaný děj. Jde jen po povrchu...
Mohlo to být skvělé pokračování příběhu z Prašiny, ale vždy se to rozjelo a pak autor sáhl na brzdu a asi poztrácel koncepci, jak s postavami a merkuritem někam dál pohnout. Plechový panáček z vyprávění babičky byl nejlepší částí příběhu této knihy.
Kniha, kterou když otevřete v tramvaji/buse, tak doufáte, že ta paní vedle vás vám nezkusí číst přes rameno... V souvislosti s aktuální kauzou toho, že za znásilnění se odchází od soudu s podmínkou, si říkám, jestli by soudce taky nevzal v potaz, že oběť četla Kotletu a tím si o to vlastně řekla, a neomilostnil by násilníka. Ale zpět ke knize - užila jsem si příběh a těším se na pokračování.