markyticka komentáře u knih
Třetí díl mne neskutečně bavil. Teď jen přežít čas, než vyjde ten další.
Za pár minut přečteno, hezké ilustrace, milý příběh, ale stále netuším, kdepak je má kravička.
Nemůžu říct, že Péťu znám, ale potkávám ho už léta na koncertech. Vždy jsem obdivovala jeho rodiče a kamarády, jak ho vyváží na různé koncerty po celé ČR. Teď jsem měla možnost přispět drobně na vznik jeho knihy. Povídání Ireny s Petrem je milé a plné pohledu na svět z vozíku. Čte se to samo, vhled do duše chlapa s DMO na vozíku, který se raduje ze života a není zahořklý, který bere život takový, jaký je, a který rád zpívá.
Kniha kterou v pohodě přečtete za jedno odpoledne. Zápletka je vcelku uvěřitelná, i když chvílemi hodně překombinovaná a konci úplně nevěřím, že to prošlo.
Jednodenní čtení, rychlé, svižné, zápletka podobná jiným knihám, takže poměrně rychle víte, na čem jste. Jen nevěříte, že Claire její lži většinou druzí uvěří.
Pokračování příběhu Paige se četlo dobře, jen na konci jsem se cítila trochu ošizená, protože doslov a popis světa a postav zabral v knize dost stránek na konci knihy a já se těšila ještě na další posun příběhu... Snad nezapomenu linku příběhu než vyjdou zbylé díly, už se to trochu začíná zamotávat a vrstvit, tak snad má pro nás autorka připraven promyšlený závěr.
Příběh Paige pokračuje rychle dál, u kapitoly 9 jsem uronila i slzu. Konec byl nevyhnutelný - zatím jsem stále napnutá, jak celá série skončí, tak snad brzy budou i zbývající díly série - 5 se tiskne, ale aby byla i 6 a 7 :)
přečetla jsem poměrně rychle, moc se toho neudálo, nejvíc asi ke konci knihy, těším se na pokračování
Kniha, která popisuje nový svět, je na počátku možná trochu moc složitá, ale postupem času, jak se čtenář zorientuje v postavách, kulisách i příběhu se najednou začte a už ho kniha nepustí, dokud ji nedočte.
Kniha postřehů a úvah Marka Ebena, které posbíral během několika let. Milé, ale žádná velká literatura. Čte se jednoduše, formát vydání - kroužková vazba - mi dost vadil.
Poměrně matoucím dojmem působila řada kapitol, které byly výstředně poskládané za sebou. Podezřívám Vladimíra, že je poskládal logicky za sebou a pak mu vytištěné stránky ke korektuře vypadly ze šanonu na zem a on je poskládal tak, jak mu přišly pod ruku. Poměrně matoucím dojmem působilo množství komentářů pod čarou - snadno by je šlo zapracovat do textu a neodvádět tak výstředně pozornost čtenáře. Čtení popisků toho, odkud kam dojel, pro mne nebylo záživné, přednášky Vladimíra naživo mám naopak moc ráda. A neúnosně mi chyběly v knize fotografie, ne že by tam nebyly, ale někdy upřednostnil ty, které mu jsou blízké před těmi, kde by bylo vidět popisované. Přesto nelituji, že jsem se hecla a knihu dočetla. Moc mne bavil třeba příběh o stopnutí generála arménské armády a klidně by mohl být v jedné kapitole. Těším se na pokračování.
Pro mne neuvěřitelně těžké čtení, ačkoli je kniha tenká, neuměla jsem se jí prokousat rychleji než za 8 týdnů. Neuvěřitelné, že kniha byla napsána v roce 1921 a je další o světové válce. Kniha je plná velkých myšlenek, fikce, nejen filosofických symbolů, občas i nějaký ten vtípek se v ní najde. Předmluvu si po 5 letech dopsal sám Čapek. Přečíst ji doporučuji každému, jako ostatně celé Čapkovo dílo.
Kniha jednotlivých povídek z dob minulých, které se doufám již nevrátí. Většina povídek se mi četla dobře, přes složitost doby a situace, byly vtipné, svižné a často s nějakou až filozofickou pasáží. Jen poslední povídkou jsem se tak nějak nemohla prokousat, ale nakonec se povedlo.
Hlavní postava, která se stále nalévá whisky. Je smutná, opouštěná, nešťastná a neví, co chce a co se sebou... Chvíli mne to rozčilovalo, ale pak jsem se přes to přenesla a alkoholové eskapády lehce vytěsnila, příběh byl napínavý, konec nešel dopředu odhadnout.
Až do jisté chvíle mne to bavilo a líbilo se mi to. Není to Kotleta, ale není to nudné a bez náboje. Konec mne rozladil, ale asi nikdo z čtenářů z konce není šťastný.
Příběhy několika postav a všechny tragické, jedna velká deprese prolínající se celou knihou. Střídání časů i vypravěčů, smrtí se začíná i končí. Přesto se dá kniha přečíst.
Příběh mne bavil, složitost celého světa a množství postav mi nevadilo. Vynechala bych delší popisy milostných scén a více propracovala závěrečnou bitvu. Třeba v tomto světě nejsme nakonec, mnohé osudy jsou otevřené :)
Jednoduché, ale zábavné i romantické holčičí čtení na jedno sobotní odpoledne. Něžné a milé jako pohlazení a láska.
Povídky jsou vtipné i tragické, tak jak jejich příběhy přinesl život. Líbily se mi všechny, trochu mi stylem psaní připomněly povídky z praxe zvěrolékaře od Jamese Herriota.
Velmi povedený díl, od čtení se nešlo odtrhnout, příběh se nám pěkně posunul, stejně jako hranice možného ve vesmíru.