marra82 komentáře u knih

Při čtení první poloviny jsem se toho dozvěděl tolik, že už jsem víc vědět nechtěl..

3 03.09.2021

Vědět, že jde o poslední autorův román, sáhnu po něčem jiném. První kapitola je skvěle napsaná a hlavně velmi slibná. Potom děje postupně ubývá a na řadu přijdou reálie - hory reálií. Jména jedno za druhým, vysilující popisy místností, chodeb, křesel, stolů, kde někdo něco někomu řekl a prohlásil a napsal a pošeptal a kdoví co všechno, a bohužel (pro neznalce) úplně bez časové linie. Je to poutač na něco, co už se stalo, nikdo už si to nepamatuje a pokud by celou tu látku měl pochopit, všechno si dohledat a poskládat do něčeho, co by mělo hlavu a patu, vyjde to suma sumárum na svazek trojnásobného obsahu, dějepisný fascikl jedné (byť podstatné) události, kterou se vcelku nenápadně proplete nějaký ten děj...kdo chce historii, budiž, najde mnoho, ale kdo chce román,(francouzský román, drama, postavy které víc jednají než hrají), tomu bych knihu určitě nedoporučil.

Dobrý nápad (takže se nedivím, že se toho chytli filmaři), ale hrozný zpracování .! předvídatelný děj (a bohužel i rozuzlení) a ubíjející frázovitý jazyk, často úplný nesmysly- "uvědomuji si, že si podvědomě koušu tvář", nemluvě o "vaření polévky pomocí horkých kamenů".. (mám za to, že literatura tohoto druhu by měla být alespoň trochu edukační a jazykově rozvíjející, tohle je spíš naopak) ..i tak mě zajímá pokračování, takže se do toho někdy pustím, ale rozhodně ne hned... :)

2 28.03.2023

Ale jo.. na třetí pokus to docela vyšlo. Sice si pořád myslím, že autor píše ufňukaný hrdiny, ale tohle se docela dobře četlo. Dal bych i čtyři hvězdy, ale tenhle způsob ukončování... pochopil jsem, že je to něco jako autorova značka, jenže mně to prostě přijde neukončený.. obzvlášť vzhledem k žánru.

2 14.02.2023

Po větší část knihy jsem si říkal- no páni, kde má tohle vlastně příběh, o čem to vůbec je.? A pak přišel závěr, poslední odstavec, poslední věta a já pochopil, že jsem se staral zbytečně, a že ten okamžik (jako když Kolja projde dveřma, ty se za ním zavřou a pan Louka v odraze už vidí jenom sám sebe) tam je, a že to celé čtení nebylo nadarmo.
Ale..upřímně řečeno, někdy to dalo dost práci. Námět byl asi původně zpracován jako scénář a rozepsán až později, nebo prostě režisér vidí víc obrazy a pocity a dojmy a provedení nechá na hercích...jenže, postavy v knihách nehrají, musí je oživit autor. Takže souhlasím, že část knihy je spíš popis...ale i tak, stojí to za přečtení..a možná i za druhé přečtení s odstupem času.. (těžký hodnocení, mám radši desetibodový systém)

2 16.01.2023

" "Tak co, jak jsi odvážný?" - Ukázalo se, že velice, skutečně velice odvážný. " :)
Ale jo.. kdo přečkal šílenství lodního počítače, aniž by mu z toho zdřevěněly oči, tak se dočkal docela hezkýho zakončení. Druhý díl je kompaktní vyprávění, bez zbytečných odboček a zdržovaček, a závěr nezklame. Paolini má jenom tu smůlu, že to lepší dílo napsal už jako náctiletý, a teď, o dvacet let později, je každý po právu zvědavý na to, kam se autorsky a umělecky posunul... nezáviděníhodný stav :)
Ale i k Moři hvězd se dá vracet, a jestli Paolini ještě něco napíše, určite po tom sáhnu (už ze zvědavosti)..

2 01.01.2023

Fanoušci Paoliniho si přijdou na své- pár trhlých postav ala Angela a ten její kocour z Dračích jezdců, plus několik rad do života z Paoliniovské kuchyně, hloubání nad smyslem vesmíru a tak. To všechno je vlastně ok, akorát.. jednání těch postav je takový...emocionálně vypjatý ("mami, tati, nebrečte pro mě" ..o pár stránek dál- "když budeš mít hlad, klidně mi sněz ruku" atd.) Pořád tam někdo z někoho tahá jeho životní bolístky ("Tak, a tady si sednu a dokud mi to neřekneš, tak tě nikam nepustím..")..takže mi nakonec celá ta dramatizace šla spíš kolem hlavy, než do ní.
Jinak příběh a vyprávění je ok, takže mohu jen doporučit a já jdu na pokračování.. :)

Lars měkne.. první díl byl skvělej v tom, že v něm nebylo nic navíc- ani slovem, ani scénou. Tady je toho navíc skoro až moc a hlavně- kde je vlastně zápletka? Kde je ta facka která to v poslední třetině všechno otočí naruby a hlavou dolů, a vy to musíte dočíst na jeden zátah, i když už máte rudý oči a tři hodiny do budíku.? Ta třešnička, abyste si s poslední tečkou mohli lusknout a říct si- jo, Lars je dobrej, kde je další díl.? ..škoda...ale jo, kde je další díl..?

2 26.12.2022

Je to vlastně zajímavý hlavně způsobem vyprávění- začíná to jako vzpomínka a končí to někde v "nyní".. na čtenáře to má úplně opačný efekt- příběh začal lineárně a dokončil se nějakou nedávnou vzpomínkou (retrospektivou).. :) ..představuji si to tak, že autor začal lineárně a pak z toho prostě utekl, protože se mu nedařilo děj gradovat.. výsledek- "missing G-spot". Já chtěl lovit, sakra.! :) ..ale nevzdávám to, třeba příště..

2 07.12.2022

Zápletka je, (jak už to s Harrym bývá), úplná vykonstruovaná pitomost, ale...je (jak už to taky s Harrym bývá) skvěle napsaná, a proto člověk hodí logiku za hlavu a nechá se balamutit, aby na konci zvedl obočí a pomyslel si - aha, tak to by mě ani ve snu.!
Každopádně, Žízeň má skvěle napsaný postavy.. takovej Hallstein Smith je jako živej (a ten televizní rozhovor je libůstka).. Nesbo prostě umí tyhle vyhraněný charaktery udělat dost zábavně... zatímco Harryho blízcí jsou- prostě jenom Harryho blízcí (proč vlastně?)

Ajaj, Cato prožívá další lásku. jmenuje se Julia, vídají se za stříbřitého svitu Měsíce a Cato svojí starostivost o ní projevuje větou- "Jsi v pořádku?" ..což není o moc lepší, než když touhle frází častovával Macrona..
(..bitevní vřava, uprostřed ní se plazí centurion Macro, vleče poraněnou nohu, dlaní ruky si přidržuje vnitřnosti v otevřeném břiše, z čela mu trčí hořící šíp, načež k němu zprava přibíhá centurion Cato, mozek celé legie, tvůrce válečné strategie, zbroj lehce poprášenou jak za rohem zakopl o kopí, a zvolá ke svému druhovi-
"Jsi v pořádku?"
Macro k němu zvedne hlavu, zašklebí se a prohodí-
"Měls vidět toho druhýho..."
Jojo.. ale první díly, kdy ještě autor tvořil postavy, a věnoval jim péči, jsou fajn :)

V knize se nejvíc dozvíte o tom, jak také mohl vypadat dobový životopis. Autor byl osobním přítelem skladatele, tedy rozhodně se za něho považoval. Jinak to nese typické znaky životopisu- dozvíte se informace, které jsou protichůdné k tomu, co už víte. Opravdu Mozart nerad komponoval klavírní koncerty? Napsal jich sedmadvacet a poslední jsou mistrovská díla.. sám také studoval meze tehdejšího klavíru a průběžně vylepšoval svou klavírní hru... atd.

Prvotina.. občas trochu ujetá, ale žánrová..

Už to tu někde zaznělo... je to celé takové nelogické. Vzniklé vyšetrování by měl zastřešit vyšetřoval, který je tak nějak uvolněně "dirty-lazy", a nejen kvůli tomu působí jeho Oddělení Q jako cirkus na kolečkách, které cestou tu a tam ztratí nějaké to kolečko, ale víceméně se přitom pohybuje dopředu. Pak je tu vrah, který vraždí pravděpodobně už celá desetiletí a nikdo ho nikdy strachy nenahlásil. Což je s podivem, protože celá ta zkušenost se nijak neprojevila na jeho skills, a tu a tam si dost zkomplikuje situaci. Nicméně, alespoň sena něm dá sledovat nějaká ta myšlenková linie příběhu, což normálně obstarává hlavně vyšetřovatel. Ale bohužel jen do chvíle, než mu vyhoděj z vlaku namísto výkupného jeho vlastní svršky. To ho zřejmě dost vykolejí, protože pak už se rozpadá i jeho linie, a někde tam jsem skončil i já...

2 03.09.2021

Už to tu někde zaznělo- Murtagh je plačka, měl strašnej život a hrozně rád se v tom nimrá (číst tohle v kombinaci s Náhradníkem od prince Harryho je o pořádnou migrénu). Začátek (nebo spíš první polovina knihy) je koncipovaná jako hra- Murtagh někam jde, tam se něco stane, někoho random potká, kdo mu něco řekne nebo mu něco předá, a Murtagh takhle stoupá z levelu do levelu (sem tam si zafňuká, sem tam dostane na budku) až dojde tam, kam chodit neměl a tam teprve začne nějaký to drama a pořádná mela. A tahle druhá polovina knihy je autorsky mnohem zajímavější a hlavně čtenářsky vděčnější. Jde samozřejmě o to, aby postava Murtagha prošla v rámci ságy nějakou tou evolucí (a cestou dostala párkrát pořádně na budku...Paolini má postavu Murtagha zjevně rád, takže ho nechá pořádně progrilovat) jenže co naplat, nejlepší postava ságy je ta, která prodělala naprosto přirozený a pochopitelný vývoj (a ani si při tom moc nezafňukala), a sice Roran. Ten kdyby dostal draka a uměl kouzlit, můžou se Eragon s Murtaghem jít klouzat.
Ale jo..jinak jsem rád že sága pokračuje i s celou spoustou pitomostí ("tichá" ozvěna která se nese "celou" chodbou a ještě se několikrát odrazí, atd atd)..

Uff..já mám teda docela problém s hlavní postavou. Terence byl v prvním díle za slušňáka recitujícího básně. Ok, dejme tomu, ale za co je v druhém díle..misogyn.? fňukna.? ťulpas.?
"K jedné z mých mnoha špatných vlastností totiž patří, že pokud jde o ženy, jsem velmi povrchní..." (jo, paráda) ".."ženská, z níž nevyzařuje sex-appeal, u mě nemá šanci.." ..(hmm) "Kamila je zkrátka hodná a v tom právě vidím nespravedlnost- hodná ženská má totiž být hezká..." (cože? a proč, pro pána krále?) .. "(Kamila) pravě pracovala na korpulentní padesátnici, které se snažila na hlavě vytvořit něco k odpoutání pozornosti od jejích třiceti nadbytečných kilogramů." (..he?) .."Až někdo místo Ženy a života začne vydávat Žena a smrt, tak se možná nechám zlomit." (proboha, Vrázi, někdo se s tebou rozešel.? odpusť jim to, odpusť jim to jako celýmu rodu!)
"Vždycky se ušklíbnu, když mi někdo z mých přátel závidí, když vidí jen výhody- děláš si co chceš a kdy chceš... bla-bla-bla...obvykle odpovídám, že na rozdíl od nich nemůžu práci jen tak předstírat, zaplaceno dostanu jen za to, co skutečně vyrobím, tedy napíšu..." (polituj se chlapče, polituj, já to těch dalších cca 250 stránek možná vydržím) "...a pak přijde to hlavní- text na kterém jsem pracoval třeba i celé týdny musí někoho zajímat..." (no, taky si říkám..a vážně jsou to tvoji přátelé?)
"Poslední šálek espressa jsem vypil v osm večer jednoho čevencového dne...pamatuji si to přesně, protože o půl hodiny později...mi praskl žaludeční vřed" (no prosim, konečně akce) "a podle doktora, který mě dostal na stůl, by lidi jako já měli jít aspoň na pár měsíců někam do gulagu..." (no páni, ti doktoři, někdo by je měl proškolit, a co ty na to?) .."..ten doktor to samozřejmě myslel obrazně, ale já ho poslechl.." (aha, takže jsi odešel do gulagu?)
Jak si mám takovýho "hrdinu" oblíbit .?
..nedočteno.. sorry Vrázi, ale radši zajdu na kafe s ženskou s 30ti kilovou nadváhou

Svižné, hravé, skvěle napsané.. postavy vykreslené s takovým samozřejmým rozmachem mistra, který dokáže každou postavu profilovat až do samotného konce. Pro mě nejlepší McBain ever. Vůbec nechápu to hodnocení... :)

Achjo.. měl jsem chuť na postapo a dostal jsem tohle.. z celé trilogie/tetralogie má nápad, děj, nějaké kouzlo, vtip a smysl číst asi jen tenhle první díl.. druhý díl se řídí radou "přidej tam trochu erotiky", třetí je spíš porno a čtvrtý, když už doufáte, že jste se z toho vymotali, pokračuje stejným způsobem akorát že s ženskou vypravěčkou.. kdyby to někdo zfilmoval, bylo by z toho akční postapokalyptické...porno, nepříliš napínavý a i to porno jde napsat líp. Proč, a k čemu.?

20.03.2023

Úplně splňuje mojí představu erotické literatury- sex je přirozenou součástí jednání postav, není prvoplánovitý ani zbytečně zvýrazněný, prostě se děje. Jako takový je i součástí příběhu, asi tak, jako je součástí života. Za mě nejlepší, co jsem z žánru doposud četl..

21.01.2023

O životě Gaudího se toho moc nedozvíte (s odůvodněním hned na začátku, že se toho tak či tak moc neví). Na druhou stranu se autor alespoň snaží zasadit jeho život do reálií španělské historie, což trochu pomůže vyvnímat poměry a atmosféru doby, ve které Gaudí tvořil. Největší slabinou knihy je chabá obrazová příloha- povětšinou černobílá a nic moc neříkající. Málem nabudete dojmu, jestli ty stavbu vůbec ještě stojí, a nejsou také jen historií. Autorova snaha o sugestivní popis staveb a jejich prvků tak vyjde často naprázdno. Opravdu dobrá je kapitola o antiklerikálních povstání a jejich provázání se stavbou a osudem Casa Milá. Ani v ní nevystupuje Gaudí jako hlavní postava, ale z její atmosféry lze pochopit/vycítit něco o jeho životních motivacích a určitém nenaplnění jeho práce, rozepětí a rozporem mezi Gaudím- vizionářem a Gaudím křesťanem/vegetariánem, schopným si omezit vlastní život na nutné minimum. Existují lepší publikace, barevnější, barvitější, ale zřejmě ještě nevyšly (a asi ani nevyjdou) v češtině...

16.12.2022