Martian komentáře u knih
Pratchett je tak oblíbený a dobře hodnocený, že mu zas a znova dávám šanci a zas a znova jsem zklamaný. Ale už fakt končím, ten styl mi prostě nesedí.
vězeňská část dobrá, zbytek už dost zastaral nebo mě prostě nebavil
Pokaždé, když jsem viděl výraz "bílá panička", tak se mi otevírala kudla v kapse. Je to tendenční kniha ukazující bílé ve špatném světle. To bych chápal, kdyby to napsala černá autorka, ale co nutí člověka pohrdat vlastní rasou?
Proč se série jmenuje "Tajemství nesmrtelného Nikolase Flamela", když Flamel je ve skutečnosti jen jedna z mnoha a mnoha vedlejších postav? Příliš se přeskakuje v místech i čase. Ukončování kapitol v tom nejlepším je hrozné. Žádnou postavu jsem si nijak zvlášť neoblíbil. Série zdaleka nenaplnila moje očekávání.
docela mě pobavila představa starého božstva závislého na počítačových hrách
Přečetl jsem tři díly téhle série, ale nadšený z toho nejsem. Hra a příběhy v ní mě chytly mnohem víc. V knihách je až moc politiky a míst, kde se nic moc neděje.
Detektivka není můj žánr, nicméně kvůli Rowlingové jsem udělal výjimku. Ale jsem zklamaný, to vyšetřování mě nebavilo.
Celkem dobrý příběh, ale mám podstatnou výtku - takhle by to po jaderné apokalypse nevypadalo. Až příliš samozřejmě přešli do stavu středověké společnosti.
Škoda, že Eco tak zajímavé téma uchopil tak nudným způsobem.
Kniha pomůže pochopit, jaký byl Hitler člověk a jak mohl dokázat to, co dokázal.
Tak nevím, asi nemám smysl pro humor, protože jsem se ani jednou nezasmál. Myslím, že je to přeceňovaná kniha.
Silný příběh silné ženy. Jen ten románek na konci mě nebavil. A taky mi chybělo potrestání toho netvora. Jinak to bylo velmi čtivé.
Až moc symbolické a abstraktní. Skoro celou dobu jsem nevěděl, o co jde, co tím chtěl autor říct. Asi jsem nechápavý...
Pro četbu Babičky asi musí být člověk ve stejném psychickém rozpoložení jako Němcová, když ji psala.
Tohle mě bavilo, Zibura je docela vtipný.
Ten Rikitan je tak nereálná postava, až jsem se tomu musel smát. Ale tohle dušínovství k Foglarovi prostě patří. Asi nikdo nemá rád poučování, jak být správným chlapcem, tedy podle Foglara, jehož představa je dnes už úplně mimo realitu. Zelená příšera tomu dává aspoň nějaké napětí.