martiline komentáře u knih
Skoro rok jsem na ni čekala ... a těšila se. Je psána čtivě, ale tak nějak. Prostě mi ji nejde ani pořádně hodnotit. Po chvílích jsem se ztrácela a musela bych si asi vypsat, kdo je kdo, čí matka, čí otec, čí dítě, čí milenec, milenka ... no prostě - toto nějak nemusím ...
Úžasná kniha. Možná mi i pomohlo, že jsem nejdříve viděla film. Protože kniha (jako téměř vždy) předčila má očekávání.
Krásný, čtivý román o užívání si, o hledání samotné sebe, cestování, objevování. Nádhera, jak to vše hlavní hrdinka pojala. Nejdříve užívání si života plnými hrstmi, využít každý smysl, naslouchat sobě a vnímat a těšit se ze všeho ... a pak se ponořit do hlubin své duše ... A pak přijde vyrovnanost toho všeho. Některé pasáže knihy se mnou dokonale souzněly, jako bych to napsala já, když bych to tedy uměla. :-)
Osobně pro mne znamenala tato kniha jakouzi fázi "dočištění" ...
Nádhera. :-)
"Nikdy nezapomeň, žes kdysi v nestřeženém okamžiku poznala v sobě samé svou přítelkyni."
Nádherný příběh, i když smutný. Četla jsem knihu před více než patnácti lety a přesto nejde zapomenout.
Doslova fascinující skutečný příběh. Popsány těžké osudy somálských dětí, dívek a mladých žen. Doporučuji přečíst.
Vyložené taková optimistická "nakopávací" kniha. Při jejím čtení jsem dostávala vždy chuť něco podniknout, přeměnit, uklidit nebo pracovat. :-) Pracovitost všech aktérek dění byla prostě nakažlivá. Mně se kniha líbila moc a četla jsem ji téměř jedním dechem. :-)
Bohužel ... ani ji nedočtu. Neoslovila mne. Sice mám ráda "pozitivní" čtení, ale po pár stránkách mám pocit, že každá Francouzka je nadčlověk, jehož výšin nelze nikdy dosáhnout. :-) Z receptů lze užít málo z nich ... a když už jsme u toho ... česká kuchyně dokáže také vykouzlit lehká a dobrá jídla, česká krajina je také krásná a okouzlující ... a i my Češky umíme být krásné, něžné a elegantní. Dle mého je to napsaná kniha s pozlátkem a přehnaným optimismem. Věřím, že spoustě ženám pomůže "na začátku cesty" sama k sobě, jak myslet víc na sebe, poslouchat své tělo ... ale také možná zanechá beznaděj, že když nejsme Francouzky, nejsme nic :-) ...
A konečně ... nemám ráda víno :-). Tahle kniha byl pro mne "přehmat", naštěstí jen vypůjčená v knihovně. :-)
Moc hezké čtení. Krásně napsané. Sice smutné, ale prodchnuté láskou, nadějí a nakonec i chuti vstoupit do dalšího života. :-)
Popravdě ... líbila se mi pouze dějová linie s Lisette. A linie Camille s Julií i Finnem mi tam přišla skoro až zbytečná ...
Jak tu již bylo napsáno, tato kniha je připomínkou celého filmu. A na konci té knihy bylo ještě víc - setkání po čtyřiceti letech s princem (nyní králem) Čulalongkornem. Bylo to velmi dojemné, až se mi zastavil dech. Jsem moc ráda, že jsem si podala celý tento krásný příběh i v knižním zpracování. Cítila jsem jen dojetí přečetla jsem knihu za pouhý jediný den
Knihu jsem si půjčila omylem. Prostě jsem hledala nějakou jinou a tahle mi padla do oka. Už vím, že příště si opravdu půjčím to, co si vyhlédnu v klidu domova.
Tohle je přesně kniha, která by mne v –nácti dostala. Ale je mi skoro –sát, takže už je to pro mne úplně mimo. Nečekejte nějakou hloubku v příběhu ... je to prostě jen taková oddechovka.
Asi jsem se dostatečně nepoučila ... Hadrový panák mne zklamal, Loutkář byl absurdní až na půdu a v Imitátorovi Cole pokračuje ve stejné koleji. Jedna absurdita střídá druhou, četla jsem spíš s úžasem, co zase vymyslí ... a opět nezklamal.
Témata knih jsou perfektní, ale tím to končí. Mám pocit, že postupně jak Cole píše, tak ho napadne absurdita a plácne ji tam ... a přijde další a další. Ne, fakt s tímhle autorem končím ...
Jsem ráda, že příběhy Doktore, ... čtu postupně od prvního dílu.
Tento díl byl pro mne zklamáním, hodně jsem se přemáhala a přemlouvala k četbě. Brzdilo mne to, že už vím, jak to bude s Deirdre a tak jsem se obávala, kdy to přijde ...
Válečné lodě, letadla, válka - o tom číst bylo docela utrpení. Téhle tématice vůbec nerozumím a ani nechci rozumět. Ke konci jsem se přestala přemáhat a vše přeskákala až ke konci ...
Kdybych začala četbu tímto dílem, nikdy nepokračuji v dalších dílech Doktore, ....
Četla jsem ji v roce 1992 ... a provázela mne ještě pak velmi dlouho. :-)
Tehdy byla mezi prvními New Age ... kniha a slova v ní mne naučila nebát se, mít trochu víc sebevědomí, přát si bez výčitek ... a když se mi vše tak nějak plnilo a splnilo ... tak jsem najednou zjistila, že větší smysl života je pro mne počkat si, co pro mne sám život chystá ...
Ale dodnes na ni nostalgicky vzpomínám a je i doma někde v mé knihovničce ...
Osudová láska je název romantický ... a já romantická díla poslední dobou nevyznávám.
Toto dílo je ale něco víc. Nehledě na to, že Erich Segal píše skvostně.
Ráda jsem se ke čtení vracela a byla zvědavá na celý příběh.
"Nejlepší odvetou je poctivý život" ...
Šla jsem do knihy dle procenta hodnocení ... nevěděla jsem, jaký je to žánr, zda detektivka, drama ... ale červená knihovna mne nenapadla ani náhodou ...
Jako ... že by mne kniha uchvátila, to ne, ale dočetla jsem ji.
Nenadchne, neurazí.
Konečně po dlouhé době něco z českého prostředí a hlavní hrdinka je téměř v mém věku, tedy ... já téměř dosahuji jejího věku :-) ... a také si někdy připadám jak "matka-blbka", ale naštěstí až "takové děti" nemám :-)) .... Kniha je úsměvná, ač děj až tak úsměvný není. Moc se mi líbí, jak se s tím hrdinka poprala. Prostě krásný hořkosladký román ... Doporučuji k přečtení, pobavila jsem se velmi. :-)
Nejde mi říci, že bych se bála. Bála jsem se před čtením, že se budu bát.
Kniha má surový námět, ale je psána tak, že čtete dál a dál, ženete se ... a nemůžete přestat, tudíž si nedovolíte nějaké rozebírání po odstavcích.
Chvílemi mne čtení pohltilo tak, že jsem se dívala na okolí jinýma očima. Že vlastně nevíme, co se může v druhých skrývat a jaká je jejich minulost.
Z mého pohledu je to opravdu psychothriller se vším všudy. Doporučuji k přečtení.
Kniha se čte opravdu hezky ... ačkoliv z ní je patrný smutek ... smutek minulé doby, smutek nenaplněnosti, smutek z nelásky, smutek z manipulací ... a melancholie.
Tak nějak člověk při čtení nic a nikoho z tohoto dlouhého příběhu neodsuzuje. Každý hraje podle karet, které dostal od života. Každého ovlivňuje to, co prožil v dětství ... a jde to s ním celý život i kdyby to bylo jen v podvědomí.
Tak nějak po tomto čtení na mne dýchla hluboká melancholie ... ale zase na druhou stranu doporučuji k přečtení ...
Líbilo se mi postupné sžívání Kamryn a holčičky Tegan. Poznávání se a láska matky a dcery (ač nevlastní), která tu byla už od narození.
Do poslední chvíle nepoznáte, kdo bude partnerem Kamryn ... zda Nate nebo Luke. A nebo ? Bude nakonec sama ?
Na této knize mne oslovila již sama obálka knihy ... půvabná dívka se zamyšleným výrazem, ve kterém je odhodlání vše zvládnout - a vlastně tohle všechno koresponduje s celým příběhem Heleny. Četba se už pak jen sama odvíjela jako by vše bylo psáno myslí, se kterou souzním. S Helenou jsem prožívala první nádech svobody při cestě vlakem ... pak setkání s tetou A, poznání se s přáteli, jejich jednotlivé životní peripetie. Příběh se odvíjel naprosto nenásilně a v poklidu. Pěkné čtení i pro ty, kterým tématika Paříže a Francie až tak nic moc neříká. Doporučuji k přečtení.