martiline komentáře u knih
U této knihy jsem četla jako na vlnách. Chvílemi rychle, abych se dostala dál a dál a chvílemi se mi "nechtělo" :-). Příběhy šesti lidí (plus ostatních, včetně Kitty) připomínají, že každý z nás má nějaký příběh, každý život stojí za knižní i filmové zpracování. Kniha je dobře napsaná. A také je pěkná obálka knihy ... 100 jmen a zahalení jednotlivých neznámých. Za mne tedy spokojenost. :-)
Ty "kočkovité detektívky" mne baví víc a víc. :-)
Hezky a vkusně napsané dva příběhy. Zaujal mne víc Stroj na vzpomínky, kde vlastně podstatou je, že i vzpomínky můžeme přeměnit tím, že na ně nově nahlížíme ... nebo k nim právě něco přidáme. V tom okamžiku se mění i emoce spojené se vzpomínkou. :-)
Povídky a krátké příběhy jsou moc pěkně, čtivé. Plné naděje a také optimismu. Vlastně i uklidňují. Nejlepší povídka pro mne byla DOCELA MALÉ A DOCELA VELKÉ TAJEMSTVÍ. Někdy člověk potřebuje takové malé uklidňující povídky. :-)
Tuto knihu mám již od jejího vydání v roce 1990. Dřív jsem ji až tak nechápala, trochu vzdálené mé mysli, ale věkem jsem v ní našla stále více a více pravd ... kdykoliv se k ní jednou za čas vrátím, vždy objevím něco nového, dalšího, co jsem si v životě uvědomila. Nádherná kniha plná pravdy.
Zápisník jedné lásky se mi moc líbil ... toto se mi vůbec nelíbí. Sladké, ach ... moc sladké a nesmyslné.
Já nevím, ale z Jane jsem měla celou dobu divný pocit. Hodnotit život s manželem podle toho, jestli si vzpomněl na výročí … nebo to chystání svatby, vlastně vnutila dceři svoje sny a manipulovala s ní. Také ta její věčná nespokojenost. Asi si to převádím moc do „tady a teď“ – vždyť celý život nepracovala, jen si tak byla v domácnosti. Babička vždycky říkávala „to má z nedostatku práce“. Naproti tomu Wilson kolem ní poskakoval, o sobotách (a nejen o nich) vařil, staral se, obdivoval ji … z její strany jsem viděla jen nespokojenost.
Čekala jsem od toho víc, čekala jsem styl „Sparkse“.
V půlce jsem odložila ... a nedočetla. Čekají na mne lepší knihy.
Příběh, který se odvíjí pomocí dvou dějových linií od roku 1970 až do roku 2009, jsem přečetla za jeden den. Styl psaní není špatný ... ale bylo to takové strohé, předvídatelné. Ráda bych si asi přečetla i další knihy autorky, ... naše knihovna je ale nenabízí. :-)
Nádherný příběh. Jsem ráda, že jsem si knihu (úplně náhodným výběrem) v knihovně půjčila ... pohodové čtení ... a vtipné ...
Nejdříve jsem přečetla 2. díl - Zpěv Maora. Kniha se mi velmi líbila a když jsem zjistila, že k ní existuje 1. díl, honem jsem se pustila do čtení Tanec Maora. Krásné čtení. Vlastně mi přišlo do souvislosti vše, co bylo řečeno v druhém díle. Není těžké se vcítit do novozélandské přírody ... moc dobře se čte. Doporučuji.
Tanec Maora (první část) mne teprve čeká. Nyní se k té knize nedostanu, ale slibuji si, že se pak do ní začtu stejně tak jako do knihy Zpěv Maora. Kniha, příběh, vše kolem - příroda, docela jasně se dokážu do všeho vžít. Moc se mi to líbilo. Už jen proto, že příběh nemá žádné šílené zvraty, zřejmě v tomto čase potřebuji spíš uklidnění a jen tak proplouvat, což tato kniha naprosto splnila. Doporučuji a už se těším na první díl. :-)
Jako vždy ... krásné, krásné, krásné ... :-)
Milovaná kniha mého dětství. Kočičky byly moje lásky od mala. :-)
Pěkné. Četlo se zcela samo a lehce. Prodchnuté trochou erotiky, proč ne ...
"Když jsme se ve škole učili o Titanicu, paní Buchananová říkala, že někteří lidé, kteří se utopili, mohli přežít, kdyby se přestali držet jeden druhého. Někdy - někdy prostě musíš ty druhé pustit."
Jako oddechovka dobré ... ale potřebuji něco hlubšího. Nicméně je to hezky napsané, dá se říci čtivé a uklidňující ...
Celoživotní příběh ... propletený, kdy se prolíná minulost s přítomností. Bolestivý z pravdy na konci. Toto umí právě Diane Chamberlainová ... Nicméně, nemohla jsem přestat číst, jak moc mne děj vtáhl do sebe ...
Já snad "odpad" ještě nikdy nedala ...
Ale tohle nešlo. Knihu jsem si zamluvila v knihovně ... ale samozřejmě jsem to spletla, chtěla jsem Sedmilhářky od Liane Moriarty ... no co, tak jsem se začetla do téhle. Začetla se vlastně ani nedá říci ...
Nedočetla ...
Četla jsem jedním dechem. Všechno ostatní šlo stranou. Abych řekla pravdu, asi od půlky knihy jsem začala "tušit" ... ale zřejmě jen proto, že jsem si v komentářích často četla o "překvapivém konci" ... :-) Doporučuji. Pro mne krásné čtení.