martiline komentáře u knih

Lehké, jednoduché čtení ... naštěstí jsem byla otevřena jakémukoliv konci, takže jsem si nemalovala "jak by to mohlo či nemohlo vypadat" ...

3 27.10.2020

Tak rychle jsem detektivku snad ještě nikdy nepřečetla. Toto autor umí na jedničku. Vtáhne vás tak do děje, že jste v tom místě, že jste přítomni, že hledáte s ním, že jste napnutí, CO tam bude ... že tušíte ... že víte ... že nevíte ... leknete se ... ne, teď ne, ufff, tahle je v pořádku, žije ... a najednou naprosto nečekaně ... vražda !!!
Naprostý adrenalin. Četla jsem jednou i do dvou do rána.

14 22.10.2020

Jamese Herriota mám moc ráda. Prokládám si jeho knihami náročnější četbu, protože tohle je tak uspokojující a nádherné čtení. Dýchá na vás poklidná příroda, léčení zvířátek, domácích mazlíčků ... krásné příběhy ... Doporučuji všem, kdo má rád četbu, která zanechává příjemný pocit plný klidu a štěstí.

8 16.10.2020

Příběh se mi líbil ... na čtení jsem se vždy těšila a čekala, jak se vše vyvine ...

2 28.09.2020

Nebaví mne to ... tak jsem ani nedočetla. Nutila jsem se až skoro do půlky knihy. Nebavilo mne to až tak, že mne ani nezajímá, jak to skončilo.
Asi nejhorší moment byl, když v takovém vážném rozhovoru se najednou objeví ve větě jméno komika Luďka Soboty ... to jako vážně ? Asi ta kniha nebavila ani překladatele Jana Stibora ... kniha je vlastně až trapná ... Jednu hvězdičku dávám jen proto, že se "možná" v originále dá číst.

2 25.09.2020

Dávkovala jsem si ji po troškách ... jako lék. Jako lék, který vám ukáže jak malicherné jsou problémy když jsme hezky v teplíčku, bezpečí, sytí a spokojení ...

18 16.09.2020

Kočičky a kocourky mám moc ráda ... a mám moc ráda i Jamese Herriota, takže to nemohlo dopadnout jinak než že knihu nazývám nádherným čtením. James Herriot píše tak úžasně ... nejde mi to ani popsat. Z každého příběhu na vás dýchá klid, přirozenost, život, cit ... láska.

13 04.09.2020

Když jsem začala číst, tak jsem vlastně netušila co čtu. Jaká to je doba, co se tam odehrává ... až po chvíli mi to začalo docházet. To asi jen proto, že jsem si o té knize na začátku vůbec nic nepřečetla.
Četla se lehce, během chvilky přečteno. Příběh je to zvláštní, skoro až neuvěřitelný ... ale ... vše je možné.

8 01.09.2020

Detektivka mě pohltila tak, že jsem četla i do půl třetí do rána ... přesto jsem nebyla ještě na konci a musela jsem si počkat na nedělní ráno. :-) ... Moc se mi to líbilo.

16 30.08.2020

Autorčin styl psaní mám ráda. Ale ze začátku mi kniha moc nepřirostla k srdci. Vytrvala jsem a zhruba v půlce mne to začalo i bavit. Dávám 5*, ale není to jeden z nejlepších románů Liane Moriarty.

8 27.08.2020

Kniha se mi líbila a ráda jsem se k ní vracela. Není to takové, že se nemůžete odtrhnout ... je to takové příjemné letní čtení ...

5 24.08.2020

Thriller s velkým Té ... četla jsem jedním dechem od začátku do konce. Dokonce jsem postupně veškerý vývoj událostí převyprávěla dceři.
Pro mne srovnatelné s filmem Mlčení jehňátek.
Kdo má rád napětí ... doporučuji.

17 29.07.2020

Báječné čtení. V celé knize jsem vnímala skrytou moudrost, klid minulé doby ... ani minutka stresu dnešní doby.
"Zvěrolékař" mi silně připomíná moji velmi oblíbenou knihu Pravidla moštárny.
Tohle jsem už dlouho potřebovala ... :-)
... "Pane Herriot", pravil, když mu kouř táhl kolem uší, "taky někdy cejtíte, dyž se něco stane, že to tak mělo bejt a že je to tak nejlepší ?" ...

13 28.07.2020

Přečteno během chvilky. Patrik Hartl prostě "umí". Příběh z pohledu Jáchyma je přesně takový jako si představuji pohled chlapa ... ale i když je Patrik Hartl muž, dokázal se nacítit na pohled Veroniky ...
Kniha se mi moc líbila ... ale rozhodně jsem se u ní nesmála jako u předchozích Hartlových děl ... vlastně jsem se vůbec nesmála.

10 13.07.2020

Nejde mi říci, že bych se bála. Bála jsem se před čtením, že se budu bát.
Kniha má surový námět, ale je psána tak, že čtete dál a dál, ženete se ... a nemůžete přestat, tudíž si nedovolíte nějaké rozebírání po odstavcích.
Chvílemi mne čtení pohltilo tak, že jsem se dívala na okolí jinýma očima. Že vlastně nevíme, co se může v druhých skrývat a jaká je jejich minulost.
Z mého pohledu je to opravdu psychothriller se vším všudy. Doporučuji k přečtení.

4 15.06.2020

Nejdříve jsem přečetla 2. díl - Zpěv Maora. Kniha se mi velmi líbila a když jsem zjistila, že k ní existuje 1. díl, honem jsem se pustila do čtení Tanec Maora. Krásné čtení. Vlastně mi přišlo do souvislosti vše, co bylo řečeno v druhém díle. Není těžké se vcítit do novozélandské přírody ... moc dobře se čte. Doporučuji.

1 12.06.2020

Příběh je uvěřitelný ... ač se to někomu nemusí zdát. Jednou položil Jan Kraus ve své Show jedné naší rozvodové právničce (která se specializovala na týrání žen) otázku "jak se stane, že taková žena, cílevědomá, hrdá, chytrá ... se sebou nechá takhle zacházet ?" a ona na to "je to jako když dáte žábu do teplé vody a začnete vodu pomalu zahřívat ... ta žába nepozná, že se vaří" - kruté přirovnání, avšak pravdivé.
Není lehké napsat, že se mi kniha velmi líbila (je to až nemožné, když je v příběhu tolik bolesti) ... ale líbila a zůstane mi dlouho pod kůží.

5 03.06.2020

Moje třetí knížka od Patrika Hartla. A opět (jako při první i při druhé knize) jsem se nemohla odtrhnout a četla prakticky kdekoliv a kdykoliv to šlo. Nádhera. Ani minutku se nenudíte. Ač v životě hlavních hrdinů knihy nebylo vše sluncem zalité a ani se nekonal vždy happy end ... tohle Patrikovi odpustíte. Vlastně ani vám to tak nepřijde, protože - jako v každé jeho knize - je to ŽIVOT.

14 30.05.2020

Román se mi jeví jako silně autentický ... žádné místo pro romantiku, tvrdá realita 15. století ... což mi připadá jako skutečný život, jako by autorka v té době žila a věděla ... A to se mi na knize líbí. Už se chystám na druhý díl ...

6 27.05.2020

Moje druhá knížka od Patrika Hartla ... a třemi slovy "to byla jízda", ale vážně ... naplněno humorem, životem ... ta knížka se čte zcela sama, vy jen proplouváte nenásilně příběhy. A i životní tragédie jsou zapleteny v psaní tak, že si říkáte "to je život" a prostě to přijmete jako osud.

9 19.05.2020