Martin_Eli
komentáře u knih

Mám rád Dererův trochu mystický styl psaní, jen mě mrzí, že ho nerozvíjí do podoby delších povídek. První tři čtvrtiny knihy mě bavili hodně, konec mě už nějak nechytnul za srdce. Moc bych si ale přál, aby Derer napsal něco delšího, takže Ivane, jestli to čteš, směle do toho:)


Kniha je čtivá a velmi zajímavá, byť téma musí být poučenému čtenáři jasné od začátku.
"Jak poznáte, kdo je v korporaci sice výkonný, ale naprosto nedůveryhodný? Zeptáte se všech, kdo je v kolektivu největší kretén. Všichni neomylně ukážou na tu stejnou osobu."


Jako zajímavé téma, ale autor ho mačká až do poslední kapky, knize by prospěla kratší délka.


Přiznám se, že mě toto atraktivní téma úplně nebavilo, místy až moc popisné a bez děje.


Za mě napínavá knížka, trochu zvláštním závěrem, který mi úplně nesedl. Sharpovi jsem držel palce, určitě bych je držel více, kdybych si už na začátku přečetl, že je kniha založena na reálných událostech, to mi trochu uniklo:)


Povídky mají různou kvalitu, některé jsou zpracované extrémně dobře, jindy jsem jen pokrčil rameny. Za mě jde ale často jen o obehrané příběhy, které jsme v jiných kulisách již viděli u mnoha autorů.


Pro mě jeden z těch nudnějších příběhů ze zeměplochy, celé se to trochu rozjede až s příchodem Bábi Zlopočasné, ale i s ní je to jen odvar jiných knih. Škoda.


Překvapivě mě kniha nepřišla až tak kontroverzní, hlavní hrdinka v ní mluví poměrně rozumně a nepouští se to žádný ezo témat, čehož jsem se obával. Jako příprava k diskusi o tom, kde vést váš porod, je to dobré.


Po knize jsem sáhnul, abych porovnal Černou smrt se současnou epidemií Covidu. Ano, bylo to naivní, i mě překvapila míra hrůz, která se odehrávala v morové době, bylo to něco naprosto příšerného, ještě navíc přiživované faktem, že lidé ve středověku prostě netušili, jak se nákaza šíří a jak jí zabránit. Kniha je čtivá, zabývá se různými aspekty vlivu moru na společnost, přičemž některé kapitoly mě bavily více, jiné, zejména ke konci, na mě byly už trochu suchopárné. Zájemcům o historii lze jen doporučit.


Hledání identity Barracka Obamy, který pátrá po svých kořenech hlavně v Africe. První část knihy mi přišla silná, zamýšlel jsem se nad tím, jaké pocity asi měl Obama, když byli na střední škole jen dva Afroameričané. Druhá půlka je již spíše rozplizlá a moc mě nebavila. Celá kniha neodkrývá v zásadě nic, co by naznačovalo, jak se Barrack vůbec stal prezidentem a co ho posunulo k jeho hvězdné kariéře. Čekal jsem prostě od knihy něco trochu jiného, ale jako odrazový můstek na poznání Barracka je to dobré.


Velice pěkné, odsýpá to. Ze začátku i vtipné dílo, ke konci více odborné. Zbavili jsme se už hodně tabu, ale některá stále přetrvávají:).


Velmi zajímavý popis jednotek Specnaz, u kterého se člověk nenudí. Zda autor místy fabuluje, to se asi hned tak nedozvíme, ale věřím tomu, že valná část knihy je postavena na reálném základě. Ovšem z historek jak zajatcům správně při výslechu pilovat zuby, jde mráz po zádech!


Velmi čtivá kniha o světových krizích, zejména o té ve 30.letech. Za mě velká spokojenost s obsahem, četlo se to jedním dechem.


Upřímně, moc mě ty povídky nebavily. Některé měly pěkný námět, ale horší zpracování, jiné ani to ne...


Naprosto strhující příběh, který mě zcela pohltil. Konec je částečně otevřený, což mě překvapilo, ale pak jsem přišel na to, že je ještě další díl...takže to chápu, a jdu si ho hned přečíst!


Oddechovka, ke konci příběh zrychlí, aby to vše stihlo dobře zapadnout. Alespoň tentokrát příběh nemá hluchá místa. Moc mi do příběhu nezapadal pogrom na Židy, ale autor to tak zvolil, tak se nedá nic dělat:)


Zajímavá oddechovka, první 3/4 knihy mě bavily, pak už to byla trochu únava...


Kniha se snaží změnit pohled na boha, z představy přísného trestajícího vševědoucího z něj dělá kamaráda do každé životní situace. Myšlenka sice dobrá, ale mě pojetí knihy moc nebavilo, dost mě nudilo. Ale možná je to tím, že já prostě tyhle duchovní otázky moc neřeším.


Nuda, nuda nuda...kdyby to nenapsal King, nedočetl bych do konce. Jediná povídka, co mě zaujala, byla Nona (ta mi přišla skvělá), obstojný je ten Prám a Zkratka paní Toddové. Rozhodně se ale nejedná o knihu, kterou bych znovu zvedl do ruky a v zásadě předpokládám, že na její obsah do měsíce zapomenu. Na Kinga ostudně málo!


Jediná kniha, co se mi od Westlakea líbila. Vtipná, absurdní, odsýpá a má skvělý konec. Žádné náročné čtení, klasická oddechovka.
