martin3683
komentáře u knih

Ač to tak podle podnázvu knihy vypadá, nejedná se o klasickou motivační literaturu. Pokud toto od knihy očekáváte, tak budete zklamáni. Jedná se o odbornou literaturu psanou ale i pro pro čtenáře, který nemá doktorát z psychologie. Až na celkem nudné a špatně stravitelné pasáže uprostřed knihy byla pro mě kniha velmi přínosná a nastavila také trochu zrcadlo, jak Pozornost či Všímavost užívám sám, resp. moc nepoužívám. Na příkladech a výzkumech nás autor seznamuje s celou řadou druhů "pozorností", jak fungují, kdy je dobré se na ně zaměřit a jak nenápadně ale o to silněji ovlivňují náš každodenní život, práci a radost ze života. Určitě knihu doporučuji pro rozšíření rozhledu o fungování lidské mysli.


U většiny knih od Stephena Kinga, které jsem od něj četl, jsem jen kroutil hlavou a říkal jsem si, že autor je magor. A přesně to se mi dělo i při čtení této knihy... Našel jsem si tak nového Kinga v autorce detektivek. Hlavní postavy (manželé Amy a Nick) jsou skvěle vykresleny a to tak do hloubky, že se vám nechce věřit, že autorka není taky psychopat :-) Kniha je v podstatě o každodenním boji v manželství/vztahu mezi dvěma nevyrovnanými jedinci, který nemůže skončit dobře. Kdo má nějaký nepovedený vztah za sebou, ten si v knize najde pár podobných zážitků, které jsou tak reálně podány, až to mrazí a celé zápletce přidávají na síle a věrohodnosti. A kdo hledá jen detektivku, ten nebude zklamán a bude hltat každou stránku (od půlky knihy je to jízda).


Některé příběhy projdou bez povšimnutí, jiné pobaví či dokonce i poučí a donutí k zamyšlení, ale pouze pár jich zlomí srdce. Tigana je jedním z nich. Už je to dlouho co jsem ji četl, ale zanechala ve mě silnou stopu a brzy se ke knize určitě vrátím.


Mix Harryho Pottera pro starší a Běžícího muže od Stephena Kinga. Roli Arnolda v šílené reality show přebírá šetnáctiletá holka a může tak začít kolečko drsné zábavy, umírajících protihráčů, zdrcující lásky a emo výlevů naší hrdinky.
Na to, že to má být určeno spíše pro dorost, jsem se u toho slušně bavil a v pár momentech mě některé zvraty i překvapily. Autorka má svět skvěle promyšlený, vše do sebe dobře zapadá a já již běžím do knihkupectví pro druhý díl :-).


Ať máte výrobky společnosti Apple rádi nebo ne, musíte se poklonit před genialitou jejího zakladatele. Kniha ho ho naštěstí nepopisuje jako poloboha, ale spíše naopak: diktátor, perfekcionista, egocentrik apod. Autor se musí občas hodně snažit, abychom mu dokázali fandit a měli v knize svého hrdinu, kterému budeme držet v palce v nekonečném boji o dokonalý produkt.
Kniha je hodně komplexní od Jobsova dětství až po poslední dny jeho života. Jedině snad podle mě málo prostoru bylo věnováno poslední dekádě Applu (iPod, iPhone, iPad). Kniha vám dá zajímavý náhled do duše génia dnešní doby a poodtáhne oponu nejvíce tajnůskařské firmy na světě. Vřele doporučuji všem, i když nemáte nic od Applu (po přečtení si určitě něco pořídíte :-)).


Pokud se motáte kolem počítačových her a nebo je dokonce vyvíjíte, tak ta kniha pro vás bude úkaz. Nejen, že se to celé točí kolem několika herních vývojářů, ale navíc hry tam hrají (heh) v podstatě jednu z hlavních postav knihy. Ta klame navíc tělem a začíná jako každá dobrá hra tak, aby hráče nezahltila, pomaloučku, polehoučku v podstatě jako obyčejná romanťárna. Postupně se ale překlápí do více poetické a dramatické roviny.
Vývoj je zde vyobrazen lehce zromatizovaný, ale má vše: vývoj z kreativního pnutí, vývoj kvůli slávě a penězům, vývoj kvůli umělecké představě, vývoj kvůli moci. Hry jako únik z reality do lepšího světa, který máme pod kontrolou, hry jako léčení se z bolavého dětstvi a svých vlastních komplexů, hry jako prostředník mezi přátelstvím a rivalitou.
Dlouho se mi nestalo, že jsem si zaznamenával odstavce v beletrii, žádná odborná kniha, kde by se to dalo čekat. Některé hlášky a spojení vyprávění příběhu skrz hru mi přišly neokoukané a navíc funkční, žádná rádobyumělecká křeč, kdy forma vítězí nad obsahem.
V této knize jsou hry součástí života, život zas součástí her.


Po přečtení získáte zas o něco realističtější pohled na to, jak náš svět opravdu funguje. Bez katastrofických scénářů, ale také bez idealistických technooptimistických snů o budoucnosti autor předkládá mraky faktů a čísel, na čem je svět závislý, na čem funguje a že setrvačnost bude dlouhá. Kniha by měla být povinnou četbou pro všechny světové politiky, hlavně pro ty ve vysokých strukturách, kteří nás ženou směrem, který často není reálný a pokud ano, tak za cenu, kterou bude chtít málokdo zaplatit. Smil o sobě tvrdí, že není ani optimista a ani pesimista, ale vědec a touhle knihou to skvěle dokazuje.


Tohle je kniha devíti příběhů o strastech a slastech herního vývoje... no, spíše těch strastech. Podíváte se za oponu vývoje a problémů kolem Deus Ex, Bioshock Infinite, Dead Space, Kingdoms of Amalur a dalších. Ty příběhy a postavy v nich se částečně prolínají. Vidíme zde designéry či grafiky, jak putují z jednoho projektu či studia do dalšího a říkají si, že jdou do velké firmy a špatné zkušenosti, které zažili v předchozí štaci, se jim už nikdy nemůžou stát a ono je to ještě horší. Vidíme zde megalomanské projekty s nulovou zkušeností, korporace, které nevědí co chtějí a nekompetetní manažery. Vedle toho ale vidíme vášeň pro hry, vášeň a často sebevraždný boj dotlačit vysněný projekt do finále a taky radost, když se to po všech těch dramatech, chybějících penězí a nástrah kolem vydavatelů povede.
Autor dává často do střetu různé světy a pohledy na věc. V jednom příběhu si zaměstnanci stěžují, jak naprd je to dělat hru pro velké studio s neschopným vedením, aby v další kapitole zakusili realitu indie vývoje a že to není zas taková pohodička, když si musí ty peníze sehnat a nebo nedejbože si je sami vydělat. Pak zas vidíte příběh sportovní megastar, která většinu svých peněz (hodně peněz) utopí v megaprojektu velké hry, která má porazit World of Warcraft a bez pořádného managementu to celé prošustruje na zaměstnancích a jejich luxusních benefitech s nulovým výsledkem.
Kniha mi přišla mnohem vyváženější než první Krev, pot a pixely. Ukazuje stále na problémy a dramata kolem vývoje her, ale z mnohem více úhlů. Nic není úplně černobílé a tu knihu můžete tak číst dvěma způsoby. Buď jste fanoušek her a chcete vědět, co se dělo na pozadí a trochu u toho kroutit hlavou a říci si, že tenhle job by nebyl pro vás. Nebo jste z oboru a inspirujete se a poučíte na chybách jiných. Každý, kdo si říkal, že jemu by se to nemohlo stát, tak většinou platí, že jemu se to už dávno děje, jen o tom ještě neví. Herní průmysl je ještě celkem mladý a extrémně dynamický obor a stále se rozvíjí, jak autor knihy sám s oblibou říká, že tvůrce hry "zároveň natáčí film a vyrábí kameru."
Předchozí kniha u nás nevyšla v úplně ideálním překladu a to hlavně z pohledu terminologie, která je u her velmi specifická. Brněnské nakladatelství Host se poučilo a tentokráte je překlad skvělý a ani jednou to při čtení nezaskřípalo. Doufám, že prodeje knihy budou dobré, protože je zde plno dalších knih kolem her, herních superstar a herního vývoje, které bychom si zasloužili číst v češtině. Takže pokud vám herní průmysl není cizí, tak si knihu kupte a podpořte tím vznik dalších.


Kniha se snaží odpovědět na otázku, proč většina začínajících firem brzy (plno do roka, drtivá většina do pěti let) skončí a najít návod/systém, jak tomu předejít. Kniha na sto honů smrdí už od pohledu takovým tím "Jak se stát bohatým do 10 dní" či něco podobného a nebýt doporučení na Linkedin od jednoho byznysmena, kterého sleduji, tak bych se jí vyhnul a to by byla velká škoda.
Ne, že by tam ten návod nebyl, ale ten přístup, který káže autor, je hodně zajímavý a jde k základu problému. Žádné zbytečné okecávky, kterých jsou podobné knihy plné. Ve zkratce: autor razí myšlenku, že u začínajícího podnikatele se melou tři osobnosti v jednom - podnikatel, manažer a odborník. Všechny jsou v určité chvíli potřeba a pokud je některá z nich zatlačena do ústraní, tak firma časem skončí. Hlavně v této první třetiny knihy jsem se mohl ukývat hlavou, jak výstižné a přesné to je. Sám jsem ty chyby začínajícího podnikatele dělal, ale měl jsem 20 let na nějaký progres. Věřte mi, jde to ale mnohem rychleji, když vám někdo poradí a vy hlavně poslechnete. Vidím kolem sebe ty chyby stále dokola, jen ti lidé těch rad neposlouchají. Kniha na to jde velmi dobře a část s uvědoměním si oněch tří rolí a kdy je jaká důležitá, by měla být základní znalostí každého naivního podnikatele, který do podnikání skočí po hlavě a pak jen čumí, co se to děje.
Druhá neotřelá myšlenka je dívat se na svůj byznys odosobněně a systémově, jako byste budovali franšízu. I když nechcete a nebo nemůžete ze svého podniku udělat další KFC, dívat se na ní tak, aby šlo od vaší firmy předat klíče někomu jinému a ono to bude perfektně fungovat dál. Prostě váš hlavní produkt není burger, není to koláček, není to prodejna či eshop, ale celá firma.
V poslední části dává autor konkrétní rady, jak si nastavit podobné systémy, aby to fungovalo. Tahle část mi přišla asi nejslabší a už hodně z toho smrdí americký způsob podnikání a právě ta příručka, jak rychle zbohatnout. Ale to nic nemění na těch prvních dvou částech knihy, které bych doporučil začínajícím podnikatelům (i když ti nebudou poslouchat a budou si myslet, že vědí vše nejlépe) či lépe podnikatelům, co to už dělají nějaký rok a zadrhli se. Uvědomili si, že podnikání jim nedává svobodu, ale že jsou otrokem vlastní firmy, že jim už nedělá radost každá nová zakázka a i finančně to není žádný zázrak. Zaručuji, že pokud změníte přístup, jak radí autor této knihy, tak se posunete. Pokud ne, tak buď doplníte statistiky ukončených firem a nebo se udřete k smrti. A nebo budete na té úrovni spokojeni, ale pak tuhle knihu nepotřebujete a není to ono podnikání, jaké já i autor knihy máme na mysli.


Spotify, aplikaci na streamování hudby, zná asi každý. Já osobně ji používám a platím rodinné členství už mnoho let, ale příběh firmy, která výrazně proměnila hudební průmysl, jsem moc neznal. Zakladatelé Sporify to ani moc neusnadňovali a mnoho let to byl takový tajnůskářský a trošku divný technologický startup ze Švédska. Ostatně i “životopis” Spotify není autorizovaný a zakladatelé společnosti ho nekomentují. O to více mne lákalo, že to nebude žádná PR brožura. Navíc je to celé psáno dost strohým a reportážním způsobem. Žádné přehnané story, emoce a dramata. Prostě švédští novináři. Pokud by to psali Američani, tak by to mělo tak 3x více stránek, velká dramata a plno omáčky kolem. To vše mne ale bavilo číst, protože příběh značky, celé proměny hudebního průmyslu a vzniku jedné z nejhodnotnějších evropských technologických firem je prostě zajímavý. A jako třešničkou na dortu jsou všechny podkapitoly pojmenovány dle názvů hudebních hitů všech možných žánrů vždy dle obsahu té dané podkapitoly. Za mne jasná koupě i když vás technologické firmy moc nezajímají.


Občas mne, kor při sledování zpráv, přepadne úzkost, že tahle země svoji budoucnost promrhala a prožrala a že zlepšení či reformy buď už nejsou skoro možné a nebo za obrovskou cenu. I proto si rád čtu texty jsou ty od Davida Klimeše, který se už ve dvou knihách snaží ukázat cestu, kterou se naše země může vydat, aby měla nějakou budoucnost. Na jednu stranu mne pak tato kniha uklidňuje, že ta řešení tu jsou, i když to bude bolet (období, kdy by reformy byly bezbolestné, jsme už promrhali), ale pak na mne padne depka, že jsou to recepty, které se tu debatují 20-30 let a žádný politik neměl koule a dost síly něco z toho prosadit. Všechny ty reformy penzí, zdravotnictví, vzdělání, daňové a trhu práce už tu měly být, ale my neudělali vůbec nic a pokud přeci jenom ano, tak to další vláda zrušila.
Autor používá často přirovnání naší země k člověku, který prožívá předčasnou krizi středního věku. K člověku, kterému se daří, je v podstatě na vrcholu svých sil, ale ztrácí smysl toho všeho, zjišťuje, že to takto nebude fungovat věčně a uvědomění si vlastní smrtelnosti. Označuje naši zemi za zaseklou. Daří se nám natolik dobře, že nejsme schopni udělat změny, které nám pomůžou, aby se nám dařilo dobře i v budoucnu a tuto naší budoucnost, tedy hlavně našich dětí, velkým tempem projídáme.
I přes to všechno, co jsem psal výše, mám z knihy pozitivní pocit, že to nakonec dobře dopadne, že si tou předčasnou krizí musíme projít, abychom byli schopni nakonec v poslední vteřině vybrat zatáčku a přistoupit na dané reformy. Nebudeme světovým premiantem v žádné oblasti (ale to jsme asi nebyli nikdy), ale může se i tak v této zemi dobře žít a že ty recepty nejsou ve výsledku tak složité, jak se můžou zdát. Také je vidět v náladě společnosti, že nás tímto neprovede žádný osvícený vůdce, polodiktátor, ale že si to musíme odmakat ve výsledku my sami. Knížku by si měli přečíst pro inspiraci všichni politici, kteří svoji práci nedělají jen pro prachy a jako výtah k moci - je takových dost, věřím.


Při držení nízkosacharidové diety je to ideální kuchařka. Pomohla mi rozšířit obzory, že se dá jíst také něco jinýho, než je plnotučný sýr a klobása se zeleninou nebo opečené maso. Moc doporučuji a stále podle ní vařím.


Útlá knížečka má za cíl na malém prostoru shrnout, co se poslední dobou událo v počítačových hrách. O hrách jako takových se tam ale skoro nepíše, hlavním tématem jsou game studies (herní studia), tedy celkem mladý vědní obor, který hry zkoumá z pohledu sociologického, kulturního apod. Kniha je psaná stylem diplomky a nečte se to jednoduše i člověku, kterých o hrách jako takových má slušný přehled. Asi jsem čekal od té knihy trošku víc a fakt bych ocenil knihu, která opravdu shrne vývoj her za poslední dekádu, protože ten rozvoj je neuvěřitelně rychlý.


Tahle kniha je jasný důkaz toho, že když u knihy zvítězí forma nad obsahem, že se to nedá číst. Autor se snaží exhibovat svým rádoby stylem, skáče z jednoho příběhu do druhého, blbě se to čte, i když se hodně soustředíte a po 50 stránkách jsem nevěděl o čem to vlastně vypráví. Je plno knih, co si zaslouží mou pozornost, ale tato to není a vzdal jsem to číst dál. A to jsem od autora četl jiné knihy jako Posel či trilogii o bratrech a tam jsem byl velmi spokojen. Clayův most je pro mne velké zklámání.


Jak ohodnotit kvalitu knihy podle seriálu? Asi tak, že po přečtení mne donutila si znovu pustit první sérii Stranger Things. Takže Netflix může být spokojen! Nejedná se o žadnou vysokou literaturu, spíše odpočinková četba k vodě, dobře čitelná, nic více a nic méně.
Knize se kupodivu dobře daří držet atmosféru seriálu, i zde vznikne společenství různých podivínů a kniha je plná popkulturních odkazů a vlastně dobrý úvod do seriálu. Funguje i samostatně i když o Stranger Things nic nevíte.


Leonardo z Vinci byl bezesporu talentovaný člověk, ale hlavně skvělý pozorovatel. Díky své obsesi zaměřovat se na detaily jsou jeho malby geniální a dodnes nepřekonané. Ale zas tak moc jich vlastně nedokončil, protože ho zajímalo tolik věcí najednou, že byl noční můrou všech zadavatelů a šéfů. U jeho vynálezů se mísil technický a matematický um s bujnou fantazií a většina nákresů je spíše nesestavitelných. Nedá se mu však upřít novátorský přístup (však to bylo 500 let zpátky, byl to velký vizionář). Tohle a více se z knihy dozvíte hlavně díky precizní práci autora knihy s Leonardovými deníky. Bohužel se autor hodně zabývá jeho dílem, ne jen osobou, jeho životem a dobou. Rozpitvává každý obraz či sochu a je to hodně nezáživné čtení. Musíte umění strašně milovat, abyste se donutili pokračovat (což není můj případ), já nejdříve přeskakoval odstavce a pak celé stránky. Kniha je více vědecká práce než záživné čtení a inspirace géniem své doby. Čekal jsem od ní něco jiného a trochu zklamala.


Dan Brown je brilantní vypravěč a jeho knihy jsou dokonale řemeslně zvládnuté a kdejaký tvůrce by mu mohl závidět. Bohužel se ta řemeslnost a jedinečnost každého díla pomalu a jistě přesunula do sériové výroby. Schéma knih s Langdonem je u všech tak stejné, že od první stránky až do konce znáte předem hlavní body příběhu. Nechci spoilovat, kdyby tohle byla pro někoho jeho prvním setkání s Brownem, ale musel jsem při čtení občas kroutit hlavou, zda tohle Brown má stále zapotřebí. Má slávu, peníze, zfilmované knihy a přesto se takhle lacině prodává. Kdybych měl teď skončit, tak dám 3/5 za příjemné oddechové počtení, kdy stránky utíkají světelnou rychlostí, je tam velké spiknutí, sem tam šokující odhalení, náboženští fanatici, krásné Španělsko a jeho kulturní poklady, prostě standardní Langdon.
Brown ale do knihy dal další vrstvu, takové filosofování pro masy. Strašně mě bavilo se zamýšlet nad novýma technologiema (i když v knize hodně přitažené za vlasy) a kam nás až můžou dovést, jak ovlivní všechna náboženství na světě a proč i mnoho vědců a inteligentních lidí věří v nějaké Boha. Brown má neuvěřitelný rozhled a schopnost kombinovat věci, které by vás ani nenapadlo dát vedle sebe. Kdyby tohle filosofování, které v dlouhých monolozích pronášejí hlavní postavy knihy, vydal samostatně, tak to nikdo číst nebude, nebo jen nějací akademici a zasvěcená menšina populace. Takhle to ve spojení s vlastně celkem literárním brakem dostal ve stravitelné podobě mezi nás, běžné smrtelníky a docílil toho, že se po dočtení knihy většina z nás alespoň na minutu zamyslí nad hlavníma otázkama knihy: Odkud pocházíme a kam směřujeme.
Já byl nakonec příjemně překvapen a jsem rád, že jsem knize dal šanci. Je to nakonec 4/5 a tajně doufám, že u dalšího Langdona to schéma už konečně změní.


Dlouho mě trvalo, než jsem se naladil na svět v knize a pochopil, co se dříve vůbec stalo, že je v takovém stavu a jak fungují ty kalorie a tak. Možná je kniha přívětivější pro čtenáře znalé autorových povídek, ale mě stálo dost energie u knihy prvních 50 stránek vydržet. Nakonec mě ale myšlenka tohoto biopunkového světa zaujala a dal jsem ji prostor. Bohužel ale hlavní postavy v knize jsem si neoblíbil, a to ani dívku na klíč a to má všechny předpoklady :). Vůbec jsem neměl potřebu jim fandit a byly pro mě jen další součást tohoto zvláštního univerza. Popravdě jsem od knihy čekal o dost více. Tím ale neříkám, že je špatná, protože i teď, nějaký pátek od přečtení, si dokáži vybavit některé scény a divné situace, které byly natolik silné, že se mě celé zaryly do paměti a to ne každý autor dokáže. Ale jako celek nefungovala a proto dávám průměr.


Knihu jsem si koupil před lety v mé "vrcholné" běžecké formě, kdy jsem dával ročně několik půlmaratonů. Dalo by se tedy říci, že jsem už nebyl úplný začátečník. Knihu jsem si prolistoval a přišla mě zajímavá a poučná, ale nic mě v té době nedávala, tak jsem ji odložil na později.
Pár let uplynulo, z půlmaratonisty se stal obtloustlý fotřík a když jsem po vánocích ze sebe sklepal největší nános nových kil a vyležel z poslední zimní chřipky, co domů přitáhlo ze školky každý druhý týden dítě, shledal jsem, že nastal čas na Škorpilovu školu běhu.
Kniha je opravdu psaná pro začátečníky, ale nakonec celkem složitě, že nedokáže začátečníka moc nabudit a udržet. Nebudu to natahovat, je to takový manuál běhu a stejně jako většina manuálů docela nudný. Autor je odborník, bezesporu skvělý běžec a trenér, ale jako spisovatel to bude slabší. Já jsem čekal nějaké nakopnutí do běhu, nějaké začátečnické rady a šup si obout běžecké boty a ven, dokud je světlo. Nic takového jsem tam nenašel, za to bych teď mohl dělat trenéra :).
Vím, že se to nedá asi porovnat, ale pokud chce člověk získat přirozenou chuť odložit knížku a jít si zaběhat, i kdyby venku mrzlo nebo byla bouřka, je ideální kniha Born to run. Tam i bez technických rad jak pokládat nohu před nohu sálala ta radost z běhu a překonávání svých možností. Běhat jsem se donutil i bez této knížky a tu zase odkládám na neurčito.


Při čtení této knihy jsem měl často pocit, že jsem součástí epizody seriálu Teorie velkého třesku a jsem svědkem, jak hlavní hrdinové řeší zásadní otázky dneška např. "Jak velkého výkonu je Yoda ze Star Wars schopen pomocí Síly?".
Zajímavé ale je, že i když jsou otázky v knize jedna absurdnější než druhá, tak odpovědi na ně autor nachází a to často jednoduchým vysvětlením či výpočtem.
Pro někoho to asi bude zbytečná kniha, která řeší věci tak totálně mimo naše každodenní problémy, že to čtenáři moc nedává. Pro jiného to ale bude pobavení a i trochu obdiv, že na první pohled šílené dotazy se dají celkem racionálně vysvětlit a stačí k tomu maximálně středoškolské učivo.
