martina.culik komentáře u knih
Autor si vždy o tématu, o kterém se rozhodne psát, nastuduje spoustu informací.
O šermu nevím zhola nic a i tak mě kniha bavila a technické vsuvky mě nijak nenudily.
První díl nás seznamuje s podivínským Thomasem - velmi mě kniha chytla a těšila jsem se na další pokračování. Bohužel mi přijde tento díl nejlepší z celé série a s každým dalším dílem jsem byla méně a méně nadšená.
Četla jsem na doporučení - knihu bych si sama určitě nevybrala. Zajímavé, ale není to úplně můj šálek kávy.
Kniha mi hodně připomínala Misery od Stephena Kinga a nějak jsem se celou dobu neubránila srovnání. Bohužel z tohoto srovnání nevyšla Zavřená kniha úplně vítězně.
Knihu jsem četla na dovolené a tak jsem se sžila s postavami, že jsem se na konci na autorku trochu naštvala. To ovšem nic neubírá knize na její hodnotě.
U této knihy si dovedu snadno představit, že se k ní ještě vrátím a přečtu ji znovu (u většiny knih mi tato představa nepřichází moc reálná) a ráda si přečtu i další díly, které na Nebeský strom navazují.
Klasická "Sparksovina" - zatím jsem nenarazila na knihu od tohoto autora, která by mě nebavila. Tuto znám i jako film, ale kniha je kniha.
Mám ráda knihy, které se nějak týkají knih a tahle je přesně taková.
Příběh jsem znala již z filmového zpracování, ale to nic neubralo knize na jejím náboji. Bavila mě od prvního do posledního písmene. Trošku mě rozčilovala povaha Prašprsta, protože jsem si ho ve filmu oblíbila, ale v knize už to takový sympaťák nebyl. Tak ho ale autor prostě napsal, Prašprst za to nemůže :-)
Druhý román mě bavil skoro stejně jako první. Jiné téma, ale stejné napětí a stejné zpracování.
Kniha mě bavila a užila jsem si ji, ale myslím, že další díly už číst nebudu, jelikož mi přišlo, že takto je příběh hezky uzavřený a není třeba ho dál nějak rozpitvávat.
Má první kniha, kterou jsem od Jonassona četla a moc jsem se bavila. Je to takové jiné čtení, než jsem zvyklá. Vyhovuje mi jak styl vyprávění, tak humor, takže se určitě pustím i do nějaké další tvorby autora.
Už podle názvu je jasné, že se nebude jednat o veselé a pozitivní čtení, ale i trocha vážnosti je zapotřebí. Příběh byl pro mě dost silný a (jelikož si vždy šetřím film až po knížce) byla jsem vývojem trochu zaskočená, i když nemůžu říct, že mě to úplně překvapilo. Každopádně jsem knihu přečetla během pár dní, jelikož se od ní nedalo moc odejít.
Poslední díl se mi líbil o něco méně než předchozí dva - možná už na mě bylo té mystiky moc. Přesto se mi kniha četla dobře a leccos bylo vysvětleno a zapadlo tak na své místo.
Amélii jsem si oblíbila již v prvním díle a ani zde mě nezklamala - příběh je čtivý a neutahaný.
Po této knize jsem po několikaterém shlédnutí filmu toužila. Když jsem si ji konečně pořídila, četla jsem ji jedním dechem. Moc mě baví styl kterým je knihy psaná a komentovaná.
I u filmu jsem se setkala s tím, že se buď hodně líbí, anebo vůbec nelíbí - mám pocit, že s knihou je to stejné. Mně se moc líbí - oboje.
Taková milá, nenáročná detektivka - je to mé první (a určitě ne poslední) setkání s touto autorkou.
Pohled na nelidskost, zde dostává trochu jiný rozměr. Autor na příkladech z dějin (především z druhé světové války) ukazuje, že nelidskost není "vlastností" člověka z jeho vlastní vůle, ale často je takto formován společností kolem sebe. Každý je z části ovlivnitelný. Je snadné odsoudit ostatní, za to co dělají, ale nikdo nemůže říct, jak bych se zachoval na jejich místě, dokud neprojde vším, čím prošli oni.
Není určitě správné obhajovat tímto zločiny, které byly spáchané, ale donutí to člověka zamyslet se nad tím, že vše není jen černé a bílé, jak se na první pohled zdá.
Mně se kniha četla skoro sama - fandila jsem Patovi i s jeho zvláštnostmi.
Jedná se o jednu z dalších fantasy sérií pro "young adult" a mě tahle literatura prostě baví. Zase je to úplně jiný svět, který je třeba vysvětlit, pochopit a pak se do něj pořádně ponořit.
Knihy Stephena Kinga mám ráda, ale jeho povídky mě moc nebaví (možná spíš obecně povídky mě moc nebaví).