martina.culik komentáře u knih
Jediné, co mě na této knize mrzí je, že jsem ji četla jako první ze série o Erice a Patrikovi a tím pádem vím, jak to s nimi dopadne, když budu číst předchozí díly. Jinak ale byla kniha skvělá.
Kniha mě uchvátila a velmi živě popisuje myšlení autistického chlapce. Na základě této knihy jsem shlédla i výborné divadelní představení, které bylo dle mého srovnatelné s knihou.
Když jsem viděla poprvé českou pohádku Anděl Páně, napadlo mě - to je stejný šikula jako Nejhloupější anděl. Všechno dělá s dobrými úmysly, ale to neznamená, že to taky dobře dopadne.
Navzdory kladnému hodnocení zde na databázi jsem měla s knihou dost problém. Přišla mi chaotická, pletly se mi postavy a celkově mě kniha nijak neoslovila a zanechala ve mně pouze zmatek a rozčarování.
Měla jsem období, kdy se mi Coelho líbil a v tomto období jsem četla i Veronika se rozhodla zemřít, A ačkoli se hlavní hrdinka (jak název napovídá) rozhodla zemřít, doufala jsem, že to nějak zvládne.
Mrazilo mě (a ne jednou), když jsem se dostala k některým scénám...
Je pravda, že dnes už snad každý ví, kdo je doktor Jekyll a pan Hyde a jaký spolu mají vztah. Jinak by byla kniha a její závěr určitě více šokující, stejně jak tomu muselo být v době, kdy byla sepsaná. Na druhou stranu, jelikož snad každý viděl nějaké filmové zpracování nebo kresby představující Jekylla a Hyde, možná leckoho překvapí, jak vlastně oba jedinci vypadají dle knižní předlohy. I přesto ji mám ale ráda a obdivuji autora za vykreslení postav.
Potvrzuje se, že by si měl dát člověk opravu pozor, z koho si utahuje. Tuto knihu jsem přečetla za jednu noc a i když bylo jasné, kam to všechno směřuje, nemohla jsem ji odložit.
Téměř žádnou knihu jsem zatím nečetla víckrát, raději sáhnu vždy po něčem, co ještě neznám, ale tahle kniha je přesně ta výjimka, co potvrzuje pravidlo. Poprvé jsem ji četla v pubertě a podruhé relativně nedávno a pokaždé jsem hltala každou stránku. Hlavní postavě jsem držela pěsti, aby se na ni přece jen usmálo štěstí po tom všem, co si prožila.
Luisu jsem si v románu Než jsem tě poznala oblíbila, ale v tomhle díle mi byla trochu protivná. Chápu, že si po Willově smrti prochází krizí, ale její chování mě rozčilovalo. Upřímně jsem obdivovala Sama, jakou s ní měl trpělivost.
Ale byla to taková oddychovka, kterou jsem měla poměrně rychle přečtenou, což byl přesně ten účel, proč jsem si knihu půjčovala.
"...jediný způsob, jak nezůstat vzadu, je vyrazit kupředu."
Zajímavý příběh o založení nemocnice fungující podle pravidle společenství Jehovistů. Pro mě byl děj a hlavně ta milostná část poměrně předvídatelná a někdy mě hlavní hrdinka trochu rozčilovala.
Je to ale příjemná odpočinková kniha ukazující poválečné Německo z pohledu zdravotní sestry.
Kniha jako taková je moc hezky zpracovaná. U každého příběhu jsou po straně ilustrace a krátké veršované shrnutí toho, co se děje.
V doslovu je uvedeno, že příběhy si dříve vyprávěli spíše dospělí, což mi přijde o něco adekvátnější, než aby byly pro děti. Některé jsou totiž docela drsné a někdy si Enšpígl udělá legraci i z poctivě pracujících řemeslníků, které okrade o výdělek.
Na rozdíl od ostatních nejsem tolik uchvácená ilustracemi, i když jsou určitě zajímavé. Příběh a hlavně jednotlivé narážky obou poutníků mě ale neuvěřitelně bavily, takže uvažuji, že si knihu pořídím i do své knihovny.
Některé vtípky jsou určené spíš pro mladší čtenáře s rozhledem - např. níže:
"Já za studnu všech informací považuji soubor, jehož autorem je Doc. Kdežto můj společník tvrdí, že veškerý pramen vědění sesbíral Pedeef."
"Uprostřed mýtiny stál prapodivný objekt. Připomínal mi starou legendu o Ik a Rovi, létajících robotech."
Pro mě se jednalo trochu o zklamání. Asi tak od druhé stránky bylo jasné, jak to celé bude a přiznám se, že jsem čekala trochu více té vánoční Prahy.
Možná je to ale tím, že mi obecně povídky nevyhovují, jelikož v nich nelze tolik rozvést děj ani postavy.
Kniha o tom, že poválečná doba nebyla jednoduchá. A také o tom, že v davu dělají lidé věci, které by jako jednotlivci sotva provedli. O takových věcech je potom těžké mluvit a často jsou z mysli a vzpomínek vytěsňovány.
Kniha je slabá objemem, ale silná obsahem.
Pokračování bylo na stejné úrovni jako první díl. Jen je v něm více patrné, že si autorka chystá půdu pro další případné pokračování. Naštěstí se jedná jen o náznak v poslední kapitole.
V této knize se objeví více informací (a nejen těch) z minulosti Xanthe a také o převračecích času.
Vzhledem k cestování do minulosti, jsem se občas trochu ztrácela v časových souvislostech a přijde mi, že věci odehrávající se v současnosti zůstaly nějak divně nedořešené. Ale třeba se více dozvíme v dalších dílech.
Některé myšlenky postav v minulosti velmi korespondují se současností: "Někteří lidé se bojí změny. Šlapou po výhoncích pokroku a zašlapávají je do země."
Zahlédla jsem pár minut seriálové adaptace a řekla si, že by to mohla být zajímavá četba. Takže jsem seriál odložila, dokud si knihu nepřečtu. Když jsem si knihu brala těšila jsem se na příběh a překvapilo mě, jak je úzká. Příběh se nekonal, jelikož se jedná o jednotlivé povídky a trochu mi z toho důvodu chybělo nějaké ukončení.
Od autora jsem četla Mistra a Markétu a navzdory jejímu obecně dobrému hodnocení jsem z knihy nadšená vůbec nebyla. Proto mě potěšilo, že Zápisky mladého lékaře se četly dobře.
Jedná se tedy o několik povídek z nemocnice uprostřed ničeho, do které přijede nový mladý doktor bez zkušeností. Personál při tom nedá dopustit na jeho zkušeného předchůdce.
"... snažil jsem se, aby mých čtyřiadvacet let podle možnosti nevyčuhovalo z profesionální lékařské slupky."
Hra je klasická komedie využívající záměnu osob pro pobavení.
Četla jsem poté, co jsem viděla představení přímo v Londýnském Globe. Představení bylo výborné. U divadelních her je četba vždy o něco ochuzená, protože chybí popis děje, což na druhou stranu podněcuje čtenářovu představivost.
Druhý díl dystopie, kterou jsem si zařadila mezi oblíbené, ačkoli je (jako ostatně všechny dystopie) děsivá, protože ukazuje, co by se mohlo stát. Uvádí, jak někdy úplně bláznivá a nepravděpodobná myšlenka, může změnit celou společnost.
V této knize se dozvídáme, co předcházelo přijetí Zákona o rozdělování.
Ačkoli díly vždy končí lehce uzavřeně, opět se nemohu dočkat dalšího pokračování, které doufám bude brzy k dispozici.
Musím přiznat, že tato kniha nedosahuje kvalit předchozích dvou (a především té první). Myslím, že si ji ani nebudu nechávat v knihovně. Mám ráda komiksy od Sarah, ale nebaví mě delší texty, které se v jejích knížkách občas objevují, protože nemají takový vtip a pointu.