martina.culik komentáře u knih
Jednou za čas si ráda přečtu historický román, ale tahle kniha mě tedy nezaujala. Nejspíš mně úplně nevyhovuje styl autora - takové "šli jsme tam, něco jsme dohodli, pak jsme to vyplenili a šli jsme jinam" - musím přiznat, že jsem ke konci už četla bez nějakého nadšení a pár stránek jsem i jen prolistovala.
Když jsem knihu brala do rukou, nečekala jsem, že bude s prvky nadpřirozena. Musím ale říct, že mě to příjemně překvapilo a příběhu dodalo tajemný nádech, který s tématem skvěle ladil. Kniha mě jednoduše bavila a příjemně se četla.
Propagace mě asi navnadila na něco ještě trochu víc... nevím, co...
Byla jsem ale trochu zklamaná, jelikož kniha mě zase tolik neuchvátila.
V knize není ani tak důležité, kam se vlastně poděla Elizabeth. Hlavním motivem je vhled do toho, jaké to je, když někdo ztrácí paměť. Jak to ovlivňuje jeho každodenní život i život jeho blízkých.
Kniha mě nebavila tolik jako jiné Kingovy knihy. Jsem zvyklá na rozvinutější (delší) a temnější knihy od tohoto autora.
Tak u toho jsem se opravdu hodně bavila. Tento typ humoru mi vyhovuje, i téma je zajímavé.
Mnohem raději si budu představovat smrtku se síťkou na motýly než s kosou.
Knihu jsem si přečetla díky jejím nádherným ilustracím. Příběh byl zajímavý, ale přišel mi trošičku nedotažený - s velkými dějovými skoky. Kdybych četla knihu s dětmi asi by bylo třeba něco trochu dovysvětlit.
Ilustrace jsou ale opravdu nádherné a doporučuji si knihu alespoň prolistovat, pokud se ji nechystáte číst. Na druhou stranu se kniha dá přečíst během chvíle, takže spíš doporučuji si ji rovnou přečíst.
První setkání Sherlocka a Watsona hodně přibližuje obě postavy a vysvětluje proč se chovají, tak jak se chovají. Trochu mě překvapila "odbočka" od samotného příběhu pro vysvětlení motivu vraha, ale vše do sebe dobře zapadalo a výborně se četlo.
Zajímavý námět i prostředí patřilo k těm, které mám ráda. Nějak jsem se ale občas ztrácela v tom, o co vlastně komu jde.
Silný příběh o jedné silné ženě, která postupně ztrácí sama sebe v důsledku nemoci, s níž zatím nejde nijak účinně bojovat.
Kniha mě tak trochu zklamala. Pokud autorka plánuje napsat více takovýchto krátkých "povídek", jak se zmiňuje v knize. Bylo by možná lepší, kdyby je vydala nějak hromadně a ne takovouto formou, kde je část knihy pouze kopií již vydaného románu.
Autorka sice vysvětluje, proč je v knize, jak próza Panicové, tak prvních pár kapitol Cizinky, ale opravdu mi přijde, že je zbytečné vydávat knihu, kde je v polovině něco nového a v druhé části pouze zopakuje, co je napsáno v jiném díle.
Jsem zkrátka z tohoto počinu trochu rozladěná.
Kniha je sice pro děti, ale já ji zhltla na posezení a dozvěděla jsem se pár věcí, které jsem opravdu netušila.
Kniha zábavnou formou popisuje vývoj knih ve starověkém Egyptě, Číně, Římě a evropském středověku.
Pro mě to bylo příjemné překvapení.
Směšné lásky mě moc směšné nepřišly. Víceméně mě nijak zvlášť nezaujala žádná z povídek.
Kniha mě bavila a užila jsem si ji, ale myslím, že další díly už číst nebudu, jelikož mi přišlo, že takto je příběh hezky uzavřený a není třeba ho dál nějak rozpitvávat.
Pohled na nelidskost, zde dostává trochu jiný rozměr. Autor na příkladech z dějin (především z druhé světové války) ukazuje, že nelidskost není "vlastností" člověka z jeho vlastní vůle, ale často je takto formován společností kolem sebe. Každý je z části ovlivnitelný. Je snadné odsoudit ostatní, za to co dělají, ale nikdo nemůže říct, jak bych se zachoval na jejich místě, dokud neprojde vším, čím prošli oni.
Není určitě správné obhajovat tímto zločiny, které byly spáchané, ale donutí to člověka zamyslet se nad tím, že vše není jen černé a bílé, jak se na první pohled zdá.
Mně se kniha četla skoro sama - fandila jsem Patovi i s jeho zvláštnostmi.
Myslím, že leckoho překvapí vývoj postav a jejich (ne)přežití do konce knihy. Poslední díl mě bavil stejně jako předchozí. Autorka se mi opravdu trefila do vkusu.
Bohužel jsem dříve než knihu viděla film - přesto jsem se do knihy hned po první stránce začetla a bavila mě až do konce. Spoustu toho vysvětlila a akční spád nedovolil, aby se čtenář začal nudit.
Velice zajímavý pohled do mysli autistickému chlapce. Knihu jsem přečetla během pár hodin, ale možná by bylo lepší přečíst si vždy jen pár otázek a odpovědí a zamyslet se nad nimi.
Začátek a konec byl fajn, ale prostředek by se dal vyplnit o něco záživněji.