Martina291086 komentáře u knih
Jak jsem psala u Dvojitého kříže, Carter je prostě záruka kvality... Ani v tomto díle to nebylo jinak, byť děj byl místy hodně brutální a slabší povahy by u čtení asi neměly jíst...
Příběh jako takový zajímavý, ale její myšlení a chování je pro mě nepředstavitelné. Četla jsem i navazující díly a ty už se tak dobře nečetly. Znovu už do této série nepůjdu.
Místy sice zbytečně zdlouhavé až nezáživné, ale celkově velice hluboký a náročný příběh. Donutí vás přemýšlet, jak by jste se rozhodli vy...
Klasická dětská četba. Co víc si přát? Příběh "donutí" fantazii pracovat na plné obrátky a to je prostě dobře.
Pro některé může Dědictví otců díky svému jazyku působit nezáživně a zdlouhavě, ale jakmile se vám podaří proniknout a zvyknout si na dobovou konverzaci, stane se pro vás kniha skvělým prostředkem k úniku z reality a vrácení se zpět v čase. Pro milovníky historie, ale ne učebnic, je tato série snad to nejlepší k poznání této vzrušující, ale zároveň někdy kruté a vždy nevypočitatelné doby.
Chris Carter je zárukou kvalitního a návykového čtení... Byť tohle byl v porovnání s ostatními jeden z těch slabších dílů, emoce byla pro mě téměř dokonalá. Říkám téměř, protože nějaké detaily a drobnosti by se našly. Ale to jsou opravdu jen maličkosti...
Stejná slova jsem psala už u Carterovy Nenávisti. Bez debat dva jeho nejlepší thrillery, Zloba nenechá čtenáře ani na chvilku vydechnout. A když ano, tak opravdu jen na chviličku. Výborná osobní rovina příběhu a napínavý konec. Já jsem si přišla na své!
Přiznám se, že jsem tuhle knihu musela povinně přečíst ve škole a proto pro mě byla dlouho symbolem utrpení čtenáře. Měli jsme ji totiž ve strašně škaredé vazbě. Před pár lety jsem ji koupila jako dárek pro syna v krásné nové vazbě a čtením se rázem vrátila do dětství. Ani teď nejsem milovník Štorchovy literatury, nicméně tato kniha je krásná a dobrodružným a zvídavým povahám (dětským i dospělým) nenásilnou formou popíše, jak to tehdy asi vypadalo...
Od tohoto dílu je tu bohužel znát temnější atmosféra, která se s každým dílem víc a víc stupňuje. Ano, samozřejmě, je to díky tomu příběhu, ale děj na mě místy působí zbytečně až moc depresivně. Plus čím dál více detailů v příběhu mě trochu odrazují od toho, číst sérii znovu. A je to škoda
Za mě o trochu lepší díl než první, nicméně odchylky jsou někdy až zbytečné. Čtivý příběh, byť místy opět těžký na přelouskání. Nové postavy, které oživily příběh, ale stále platí, že pro děti je to kniha místy náročná.
Za mě trochu méně záživné než Pán prstenů, ale to neznamená, že to není skvělá kniha. Nádherný svět, propracovaný do nejmenšího detailu, poutavé vyprávění (byť pro mě místy méně záživné a zbytečně zdlouhavé), dojemný konec příběhu a mezi řádky i slovy vyjádřené opravdové přátelství. Tak to má být.
Nejsem úplně zastánce této mysteriózní literatury, ale "Šifra" vtrhla na český trh jako lavina a ani já neodolala... Nyní jsem ji četla po několika letech a musím říct, že (a teď mě ukamenujte) lepší průměr. Je to čtivé, ale místy trochu přehnané... Filmové zpracování nicméně výborné (obzvlášť Tom Hanks je velmi věrohodný, o Siru Ianu McKellenovi ani nemluvím).
Kniha mého dětství... Jakkoli patří mezi poklady české literatury, je pro mě tehdejší jazyk a způsob mluvy jedno velké mínus. Některé pasáže méně záživné, na druhou stranu dojemné vykreslení vztahu babička-Barunka.
Svět Harryho Pottera jsem objevila až díky svým dětem. Dcera to naprosto miluje, ale než knize dá přednost filmům. Teď čteme Harryho před spaním a bohužel musím říct, že to místy není taková zábava... Rozhodně veliké, veliké plus vymyšlenému fantasy světu a všem postavám, které jsou zajímavé a do detailů propracované... Mně osobně vadí místy zbytečné vyprávění o Dursleových nebo méně podstatných věcech...
O tom, že je to opět čtivé, zajímavé a má to spád, se už ani nezmiňuju, opakovala bych se... Velmi oceňuji zajímavé dějové linky a stále nové postavy. Z knihy a děje samotného je cítit autorova láska k historii a psaní. A to jsem za poslední dobu moc často z knihy necítila...
Za mě trochu slabší než Pán prstenů, ale jistě si i ona našla plným právem miliony věrných čtenářů. Opět poutavé čtení a do nejmenších detailů vypracované... Mistrovské dílo.
Společenstvo Prstenu nasadilo laťku hodně vysoko, ale Dvě věže ji při nejmenším dostihly. Děj zůstává přirozeně akční a zároveň poutavý, poznáme nové postavy, které děj oživí. Jen mi dost vadilo rozdělení na knihy první a druhou. Myslím, že kdyby byl děj klasicky rozdělen s odstupem kapitol a ne celých knih, bylo by to asi záživnější.
Jako malá jsem potají a přes mámin zákaz sledovala seriál... V dospělosti jsem si v knihovně půjčila tuto celkem útlou knížku. Co jsem očekávala? Těžký osud z našeho pohledu neprávem vězněné ženy a jejich spoluvězeňkyň, realistický pohled na tehdejší kriminál, smýšlení zaměstnanců vězeňské služby i policie... Toho všeho se mi dostalo až vrchovatě. Nad knihou jsem kolikrát přemýšlela víc, než jsem chtěla. A to jen z toho důvodu, že to paní Kantůrková napsala tak procítěně, že mi z toho kolikrát až běhal mráz po zádech. Televizní seriál měl oproti knize pouze jeden nedostatek, a sice trochu ukouslé řekněme vyvrcholení celého příběhu, kdy Martu najednou osvobodili. Pokud divák neznal knižní předlohu, mohlo to na něj působit zmatečně. Jinak bych tuhle knihu doporučila přečíst těm lidem, kteří tvrdí, že dnešní vězeňství je těžké a nespravedlivé...
Když jsem otevřela tuhle knihu a začala číst, měla jsem neustále déja vu, jako bych něco podobného už četla... Do této chvíle jsem nepřišla na to, s jakou knihou mi přišla podoba, ale každopádně tahle kniha je Carterovo mistrovské dílo! Asi lepší díl jsem od něj nečetla. Perfektně vymyšlené hádanky, napínavý děj i konec. Za mě thriller za poslední dobu jeden z nejlepších!