martinstefko komentáře u knih
Ve sbírce „Černá křídla Cthulhu 3“ se najdou povídky, které jsou zajímavé, které jsou dobré, ale stejně tak se tam najdou povídky, které se jeví už takové moc ohrané, okoukané, nenápadité až nudné. Fanoušek Lovecrafta si zde najde svoje, ale sem tam už jsem měl pocit, že je toho moc a že by bylo fajn, kdyby ta povídka s Lovecraftem neměla nic společného. Navíc zde není ani jedna, která by skutečně nějak zásadně vynikala, je fajn, že tu jsou autoři, kteří dovedou přímo navázat na nějakou Lovecraftovu povídku, ale pokračování prezentovat moderním stylem.
Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 87: Ghost Rider (Robbie Reyes)" je hezkou ochutnávkou nové postavy, která může někomu přijít zajímavá, někomu méně. Trochu se zde rozvíjí možnosti toho, jak vlastně Ghost Rider vzniká, nebo může vzniknout, ale v konečném důsledku je to stejně jedna podobná postava, která má koexistovat spolu s již existující. Samotný Robbie Reyes je celkem zajímavý, je vidět, že to je postava, která e promyšlená, na druhou stranu v jejím životě jsou prvky, které doslova volají po tom, aby byly využity a byly tedy psány s tím, aby měli scenáristé prostor pro nějaké ty emoce. A to se daří. Příběhy bohužel nijak zajímavé nejsou, i když pravda, musí se jim nechat, že jsou docela drsné a krvavé. Mluví se zde sprostě, i když vulgarismy jsou nahrazovány klikyháky. Nabízí se pak otázka, proč psát sprostý komiks, když tam ta sprostá slova dát nemůžu... Ale i to je standardní praxe superhrdinského komiksu a jeho pozérství. Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 87: Ghost Rider (Robbie Reyes)" pak nijak zásadně nevyniká.
Kniha "Generace 89" ukazuje, že jsme zde měli skvělé tvůrce - naštěstí někteří se stále drží a sem tam komiks ještě tvoří – ale především v oblasti kresby, co se týká scénářů, i v té době jsme tápali. Není divu, že si kreslíři často brali na pomoc povídky. Někdy to zafungovalo, někdy méně. Kniha "Generace 89" je skvělý editorský počin, který ukazuje, že rok 1989 byl zlomem pro český komiks, který tenkrát dokázal přijít se zajímavými kusy, stejně jako s těmi velmi slabými.
A tady zase scenárista ukazuje, že má smysl pro dramatičnost a pořádně scénu napíná. Ta nezabírá přímo polovinu knihy, ale nemá k tomu moc daleko. Ještě jsou zde nějaké odbočky, dílčí zvraty nebo alespoň domnělé zvraty, jednoduše všechno pro to, aby Kanazawa udržel vaši pozornost a nepřinášel děj, který bude jako na neměnné lince. Tohle je sinusoida, navíc nepravidelná. A v tomhle směru to funguje. Je to celkem zjednodušené, pozice policie je tu zanedbatelná a ne všechno dává smysl, je to prostě uzpůsobeno tomu, aby mohl scenárista vést příběh tak, jak chce. I proto doufám, že nám přinese pointu, která s námi mrskne o zem.
Kniha "Komiksová historie světa 3: Od vzestupu Arábie po renesanci" by se dala shrnout jako boj náboženství o nadvládu a mezi sebou, kdy se ukazuje, že ani jedno není lepší, ale stále se snažila překonávat, zajistit si svoje věřící, svoje pozice. A nakonec se jim to v různých oblastech podařilo, aby pak mezi sebou dlouho válčili o Jeruzalém. A další jiná místa. Jako kdyby se jednalo o období, kdy války jsou tím zásadním, co se děje, ale je zde vidět i růst některých měst, stejně jako pád jiných. Dějiny se zde naštěstí nesmrskávají jen na přehled bojů, i když ten prostě není možné vynechat. Jsou to války a různé nájezdy, které utvářely národy a hranice, které dokonce vedly k tomu, že některé kultury naprosto zanikly. I tohle je zajímavé poučení, s nímž kniha "Komiksová historie světa 3: Od vzestupu Arábie po renesanci" přichází.
Na knihu, nebo vlastně sešit "Českobudějovické pověsti" jsem se docela těšil a musím říct, že jsem rozhodně nebyl zklamaný. Duo Trnková a Jinderlová odvedly dobrou práci, i když je skoro škoda, že je to tak krátké. I tak je ale skvělé, že se jim podařilo tento komiks vytvořit. Navázaly tak na spolupráci na komiksu "Karel IV. - Cesta na císařský trůn", u níž bych skoro přemýšlel, že bych si ji také sehnal, ale "Českobudějovické pověsti" mě přece jen zajímaly i proto, že to je o něčem, co je mi blízké. A v tomhle směru nepřišlo zklamání. Jasně, je pořád co zdokonalovat, ale i tak je to příjemná ukázka toho, jak předávat staré pověsti. Forma je zajímavá a čtení není nijak komplikované a bude čtenáře bavit. Jasně, je to čtení na chvíli, ale jsou zde historické a faktografické informace, od kterých je možné se případně odpíchnout, pokud by chtěl člověk vědět více.
Revue "Aargh! 14" rozhodně splňuje to, co byste od něj očekávali - je to soubor zajímavých a skvělých publicistických článků a stejně tak je to soubor různorodých komiksů, které nám ukazují, jak to s komiksem vypadá u nás i v zahraničí. A není to špatné srovnání.
V knize "Rower Hogan / Tři kluci" se ukazuje, že je možná trochu škoda, že komiks "Rover Hogan II" nemohl být dokončen, protože je tady celkem zajímavá skupina skoro až militantních záporáků amatérů, na níž by se dalo stavět. Víc prostoru bohužel nedostala, i když by si to zasloužila. U komiksů s Roverem mi trochu vadila tmavá kresba, kde není jisté, jestli to je dáno skutečně originály, anebo technikou tisku, respektive technikou reprodukce. Na komiksech "Tři kluci je pak vidět, že světlejší barvy Čermákově kresbě sluší víc. Komiksy si užijete hlavně pro jejich retro nádech, určitou naivitu a možná se i vrátíte do dětských let, pokud vám tyto příběhy tenkrát něco říkaly. Pokud ne, možná alespoň objevíte jejich kouzlo. Místy je v nich trochu moc textu, což je škoda, kresba do cela mluví sama za sebe. I my jsme měli velmi dobře vypravěče v rámci komiksového média.
Při čtení knihy "Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)" jsem si zase po nějaké době říkal, že je fajn, že žijeme v době, jaké žijeme, i když i ona má svoje negativa. Ta svoboda, kterou ale máme, je nezaplatitelná. Stejně má ale člověk pocit, že někteří vlastně svobodu nechtějí, raději se nechají strhnout idiotskými názory, ať už jakékoli strany, a slepě jdou za nimi. Jako kdybychom si ještě nezvykli na to, že můžeme myslet sami za sebe. Ne, komiks "Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)" rozhodně není o tom, aby na nás nějak agitoval, tohle je čistě můj pocit. A právě skutečnost, že to není agitace, že to je zjednodušený ale pořád dobrý přehled o naší nedávné historii, je podle mě kniha "Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989)" jednou z těch, které by děti mohli přečíst, aby nezapomněli, v jaké zemi se narodili a že i ona má temnou minulost.
Kniha "Usagi Yojimbo 32: Záhady" nepřináší z hlediska série vyloženě jedinečné a naprosto uchvacující příběhy, ale Stanovi Sakaiovi se musí nechat, že i u třicátého druhého dílu dokáže přijít se zápletkou, která vás navnadí na to, co se bude dít dál. A jelikož zase tak často cliffhangery nenechává, je to i z tohoto hlediska něčím jiné. I když se mi kniha "Usagi Yojimbo 32: Záhady" nelíbila tolik, jaké jiné díly s ušákem, pořád se nedá popřít, že je Stan Sakai skvělým vypravěčem, který má co vyprávět. A jeho práce s japonskými reáliemi, hlavně tedy v příběh "Smrtící fugu" je úchvatná. Ke všemu je to doplněno i skvělou kresbou. Dověděl jsem se, že Usagi má vycházet u IDW v barvě. Trochu bych se bál, že to naruší příběhu s dlouhouchým roninem, ale docela rád se nechám překvapit.
Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu" je dobrým začátkem série, kde se nám má představit Spider-Man. Docela se na další jeho příběhy, které ještě nevyšly v češtině, těším, protože tohle byl vždycky superhrdina, jehož jsem si oblíbil nejvíce. Vlastně první komiks o superhrdinech jsem četl s ním, ale to i další spousta lidí. Kniha "Komiksový výběr Spider-Man 1: Úhel pohledu" navíc prezentuje fakt, že jsou zde ještě příběhy s tímto superhrdinou, které jsou dobré a které stojí za čtení. A snad jich bude ještě víc. Zatím jsem tedy rozhodnut u série vytrvat a budu podobně jako u "Nejmocnějších hrdinů Marvelu" a "DC komiksového kompletu přinášet recenze na jednotlivé díly. Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.
Komiks "Krysí královny 3: Démoni" je pořád v tom duchu, v jakém mě okouzlil první díl. Tahle čtveřice si prostě nenechá srát na hlavu, mluví jako dlaždiči a pro ránu nejdou daleko, i když někdy je to rána do vlastních řad. Kurtis J. Wiebe dokázal postavy pojmout natolik živě, že zvrat, k němuž dojde v knize "Krysí královny 3: Démoni" je skutečně emotivní a dopadne na vás. O to více pak budete zvědaví na to, jak se to dál vyvine, jak bude příběh pokračovat. Na to, že fantasy poslední dobou moc nemusím, je tohle série, která mě chytla a ještě pořád mě baví, protože je to skvělé spojení humoru, vulgarity ale i dobrého vyprávění. Není to vyloženě nový koncept, ale je dobře pojatý a těm čtyřem holkám skvěle sedl. Anebo ony jemu?
Kniha "Gantz 24" je takový Hiroja Oku, kterého budete znát t většiny dílů, je to akční autor, který upřednostňuje hodně stránek akce nad tím, aby se někam posunul příběh. A možná i nad tím, aby příběh dával nějaký větší smysl. Ač pořád doufám, že v tomhle směru ho trochu podceňuji. I přesto ale kniha "Gantz 24" trochu vybočuje, je lepší než to, co jsme v posledních dílech od autora dostávali. Jsou tu přece jen zajímavé nápady, které jsou dotažené skoro k dokonalosti. Není jich mnoho, většinu stránek pořád jen zabírá akce, ale sem tam probleskne to, proč mít sérii rád. A to je fajn. Třeba se to povede ještě v nějakém z následujících čísel. Bylo by to fajn, protože Hiroja Oku pořád dovede být tak krásně pubertálně ujetý, což se mi na něm vždycky líbilo.
Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 79: Miles Morales" nepřináší nijak převratný příběh, ale je to příběh, který by fanoušky Spider-Mana mohl bavit. Příběh o tom, jak se setkávají dva různá Spider-Manové, jak si něco vyříkají a přitom e postarají o jednu světovou hrozbu. A sem tam je to navíc i sranda. Asi by se ani nic jiného nedalo čekat. Stačí to.
John Byrne je rozhodně lepší kreslíř než scenárista, alespoň tedy v případě série "Alpha Flight". Jeho skoro až experimentální pojetí šestého sešitu série, je v mainstreamu skoro až zarážející a já se docela divím, že mu to prošlo. Ale proč ne, funguje to. A myslím, že by to fungovalo i bez těch zvukových efektů. Ve scénáři je Byrne mnohdy hodně ukecaný, což se dá ještě v první polovině 80. let pochopit, ale nic to nemění na tom, že z dnešního pohledu je tam těch řečí skutečně moc. Právě až v tom šestém sešitě to dává smysl, ale v ostatních číslech příliš ne. Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 78: Alpha Flight" se prezentuje skvělou kresbou postav, trochu slabšími scénáři, které ničím zásadně nevynikají, i když je vidět, že Byrneovi postavy docela sedli a celkem si tvoření jejich příběhů užíval. Alpha Flight ze začátku byl zajímavý tým s nezajímavým vývojem, ale třeba se to po těchto číslech trochu zlepšilo, když série vydržela tak dlouho. Docela fajn jsou krátké bonusové příběhy, kde se rozvíjí origin jednotlivých postav.
Kniha "DC komiksový komplet 68: Mezinárodní liga spravedlnosti, kniha druhá" nepřináší tolik humoru, kolik bych si přál a nepřináší ani dostatečně zajímavý příběh na to, aby bavil alespoň ten. Nejvtipnější se jeví Guy Gardner, který se v předchozí knize praštil do hlavy a nese si následky. Jenže on ani opakovaný vtip už není vtipem, a tak i tahle postava z hlediska humorného postupně ztrácí na dynamice. Na humoru je vidět, že ho tvůrci chtěli prosadit dopředu, jenže když vidíte, že třeba kvůli jednomu vtipu zaplácali třeba i celou stránku a na konci stránky zjistíte, že to zase tak vtipné není, že byste možná i raději nějakou tu pořádnou akci, tak budete asi přece jen trochu zklamáni z toho, jak se to celé vyvíjí. A když ani odhalení Maxe Lorda není scenáristicky nějak skvělé - i když kresebně je tu pár hodně dobrých momentů - nad Mezinárodní ligou spravedlnosti zlomíte hůl. Možná je to škoda, ale ani jedna z knih nenabídla něco skutečně skvělého.
Přiznám se, od „Knihy bolesti“ jsem čekal, že bude pláno hororových povídek, které třeba budou hodně odkazovat na de Sadeho. Na de Sadeho se až na jednu dvě výjimky neodkazuje skoro vůbec – a v jednom případě je to spíš ve snaze o vtip – a horor zde rozhodně není zastoupen více. Jsou zde povídky, které jsou velmi povedené, ale jsou zde i takové, které hodně skřípou a je na nich vidět i určitá nevypsanost. Rozhodně se ukazuje, že máme v oblasti fantastiky docela bohaté zaměření, ale od „Knihy bolesti“ jsem čekal něco trochu jiného.
Kniha "Psychologie: Komiksový úvod" se rozhodně dá doporučit jako úvod do psychologie, do pochopení toho, jak naše psychika funguje a především, jak fungujeme sami. Když si knihu "Psychologie: Komiksový úvod" přečtete, ani omylem se nestanete psychologem, ale nějaké to základní poznání, které má vědecké podklady, dostanete. A to je dobře. Hlavně proto, že je to podáno formou, která člověka nebude nudit, neurazí ho. Samozřejmě, je jasné, že se tímhle způsobem nedá jít moc do hloubky, ale to ani není cíl knihy. Jako každá úvodní kapitola k něčemu, ani ona nemůže zasahovat příliš do hloubky, a tak se spokojíme s tím, že je to jen otevření nějakého mnohem komplexnějšího tématu. Jen je trochu škoda, že si české vydání nezasloužilo lepší práci s některými obrazovými a textovými částmi, kdy zde zůstává angličtina, protože bylo jednodušší na ní vysvětlit problém, než to přeložit do všem srozumitelné češtiny. Tohle mi přišlo trochu zvláštní.
Za mě je komiks "Nejmocnější hrdinové Marvelu 74: Spider-Man 2099" jedním z nejzbytečnějších a tím i nejhorších v rámci série "Nejmocnější hrdinové Marvelu".
Na komiksu "Justina" je trochu škoda to, že některé postavy jsou nerozeznatelné. Přiznám se, že v některých scénách mi vizuální podoba nestačila k tomu, abych poznal, která z žen je Justina. Naštěstí z děje se to dalo celkem pochopit. Příběh je pak vyprávěn celkem chronologicky, kromě začátku. Pak je to ale slet jednotlivých scén a událostí, které jako kdyby Justinu vrhaly do stále horší a horší situace, jako kdyby sama byla magnetem na lidské průsery. A tohle dokáže Crepax skvěle zachytit. Jako kdyby se Justina neměnila, ale psychicky je na tom stále hůře a hůře. A do toho je součástí skutečně krásně nakreslených erotických scén. Myslím si, že komiksové zpracování legendárního díla Markýze de Sade je celkově stravitelnější, ale s tím, že myšlenky, jež měl Markýz ve svém prozaickém díle, zde zůstaly zachovány. Docela by mě zajímalo, jestli by v dnešní době, pokud by byla "Justina" napsána nyní, byla stále brána jako tak kontroverzní, či nikoli.