marukm komentáře u knih
(SPOILER) Mno, obvykle komentáře nepíšu, ale prostě... Chm. Netuším, jestli jsem se zrovna trefila do hormonálně dobré části měsíce, ale sakra chytlo mě to, ne že ne. Romantika ze stránek doslova kapala a celou sérii jsem vzala jedním dechem. I přes trvající mravenčení v břiše (ježiš taky chci takovou romantiku zažít! :-D) se ale pokusím vypíchnout pár věcí, které mi celkový dojem maličko kazily.
1. Ve druhém díle obzvlášť mě neskutečně iritovalo, jak je Ruby ta dokonalá, mravní ikona. Co celou tu dobu předváděla, to mě přivádělo k šílenství. Když pak vyplynula její aférka s Wrenem, říkala jsem si, že kdyby to bylo naopak, zase bych 150 stran čekala, než vytáhne hlavu ze zadku a pochopí, že člověk dělá chyby, a když mu umře máma, může se stát asi fakt cokoli. Zase ale musím uznat, že Jamesova čím dál tím větší vyspělost/vyzrálost a dospělé chování mi to vynahrazovaly. Byl fakt milováníhodnej.
2. Vykreslení Kordélie ve třetím díle mi vůbec nesedlo. V prvním díle, když dostane James od Mortimera přes ústa, tak mu ještě řekne něco ve smyslu, že tak to dopadá, když se tahá s lůzou. Wtf? Vůbec mi k ní pak zápletka nesedla, jakože ona byla ta hodná máma, co na všechny myslela a všechny podporovala. No v paralelním vesmíru možná.
3. Ad překlad. Aby adolescenti o rodičích mluvili jako o mamince a tatínkovi, obzvlášť u Jamese a obecně mužských postav mi to teda nesedělo vůbec. Ani oslovení táto, které používali ve třetím díle (kde mám pocit, že to překladatelce buď došlo, nebo ji někdo upozornil). Nevím, prostě máma a táta/mami a tati nejsou zase tak špatná slova pro tento kontext, ne? Chvílemi jsem také měla chuť do té knihy vlézt a dát jim na ten neustálý chrapot a vyschlý krk strepsils. :-D
Celkově ale 97 %. Užila jsem si to. :-)
*stoupnu si ke skromnému pultíku*
Já: Ahoj, jsem marukm a tuhle knihu jsem regulérně ořvala.
Dav: Ahoj marukm.
Já: Díky za pozornost.
(SPOILER) Na této knize mě strašně irituje ten konec. Ta definitivní "nepotrestanost" hlavní hrdinky. Já bych jí snad jednu... :-D
Moc dobrá kniha (četla jsem v angličtině), která mě opravdu bavila. Manipulativní techniky mě fascinují odjakživa.
Tak nějak nechápu, proč má kniha takové "jméno". Mně se nečetla dobře, zápletka mi přišla více než laciná a znovu bych ji do ruky nevzala.
Nečekala jsem moc, dostala jsem mnoho. Četla jsem téměř jedním dechem. Přestože jsem věděla, že to dobře neskončí, i tak jsem pořád doufala, asi naučená z předvídatelných děl s levnými happy endy. Jakkoli je hlavní postava brána jako záporná, já jsem s ní v některých momentech opravdu soucítila a za ryze zápornou bych ji, subjektivně, neoznačila.
Zajímalo mě, co z etikety vím a nevím. Nebyla jsem nakonec (díkybohu) ani moc překvapená, každopádně knihu považuji za výborný přehled toho základního/klíčového co se společenského chování týče. Je přehledně členěna do kapitol a lze si vyhledat i to základní pro vybrané události (svatba, pohřeb apod.). Troufám si tvrdit, že by neměla chybět v žádném have-read listu, přestože některá pravidla nám mohou přijít už opravdu překonaná. :-)
Konec na mě až trochu moc poetický (většina lidí by se takto romanticky "neloučila"), ale jinak se mi kniha četla dobře. Příběh je mi blízký, sama trpím psychickými problémy, proto jsem ji přečetla téměř jedním dechem. :-)
Ráda čtu příběhy lidí, kteří si našli v životě tu svou cestu a pochopili, že mamon či přízeň ostatních lidí opravdové štěstí nepřinášejí. Nicméně mi kniha přišla plná opakujících se témat, spousta věcí byla popsána velmi obecně a tak nějak nemastně neslaně. Volnočasové počtení asi fajn, ale nic, co by mě někam posunulo.
Těšila jsem se, ale přiznám se, že jsem knihu dočetla z donucení (strašně nerada opouštím knihy rozečtené). Některé eseje byly velmi zajímavé a rozhodně udeřily hřebíček na hlavičku, ale moc jsem nepochopila členění knihy a výběr esejů do jednotlivých částí (a ani fotografie/obrázky to nezachránily).
Skvělá kniha, která komplexně pokrývá problematiku BARFování u psů. Velmi oceňuji členění knihy, a to jak dle potravin, tak dle jednotlivých věkových kategorií či zdravotních diet. Začátečníkovi pomůže pochopit principy tohoto způsobu stravování a vybaví ho inspirací na jídelníčky. Skvělé je také zodpovězení nejčastějších dotazů a vyvrácení vybraných mýtů. Za mě určitě jedna ze stěžejních knih o dané problematice.
Mno, jak začít. Upřímně - čekala jsem víc. Zpočátku to šlo dobře, mráz po zádech se mi nevyhnul, ale pak se najednou jakékoli děsy vytratily, když se rozuzlilo, o co jde. Ne že bych byla příznivcem hysterických dam, které ječí a běhají strachy pryč, ale to, jak v klidu hlavní postava vzala, co se děje, mi úplně zkazilo dojem a i náznaky strachu mě opustily. Pak už mi to přišlo jak vytržené z Dčkového hororu. Dočetla jsem, ale znovu už se ke knize nevrátím.
Já vlastně ani nevím, jak knihu hodnotit. Shrnula bych to asi do: "Wtf?!" Cesta pravého muže je někde úplně jinde, ta se mi líbila, ale tohle? Jsem hodně otevřená všem spirituálním a seberozvojovým věcem, ale toto mi vážně přišlo, jako by si autor šlehnul a napsal to celé během odpoledne. Kniha se mi nelíbila a nedoporučila bych ji.
Kurnikšopa já ty cliffhangery fakt nedávám! Prostě báječný, opět přečteno jedním dechem a bažím po dalším díle. Akorát jsem si celou dobu říkala, že to dítě má víc štěstí, než by člověk čekal.:-)
Moc jsem se těšila. A teď jsem naštvaná, protože ještě není pokračování.:-D Příběh mě úplně vcucnul, knihu jsem přečetla za 1,5 dne. Teď se budu každý večer modlit, ať vyjde pokračování co nejdřív.
Smutný obraz (současného) Ruska. Úmom Rassíju ně paňjáť.
Pro mě inspirace v oblasti zásadotvorných a kyselizujících potravin, superpotravin a některých receptů. Pořád je to pro mě ale kniha zaměřená na jiné podnebné pásmo, než je střední Evropa.:-)
U některých pasáží jsem se zasmála, přesto je můj celkový dojem rozpačitý. Četla jsem "násilím", pořád jsem čekala na nějakou (metaforicky řečeno) bombu.:-)