maryzka komentáře u knih
Komentář lagarety je trefně pravdivý. Mistrně manipulace s lidmi i když na tuto knihu je trefný přísloví : ,, Žádný strom neroste do nebe.
Sice to bylo takové lehké čtení, docela některé situace připomínají film ,, Fešáka Huberta" ale nějak jsem se v překladě moc nenasmála a to mám vydání z roku 1929.
Spíš mi tato kniha připomínala výrok slavné BB ( fran. herečka Brigitte Bardot) ,, Všichni se sejdou v jedné posteli - dodatek bez ohledu na společenské vrstvy .
Nevím asi mě ctitelé tohoto spisovatele odsoudí, ale nějak mě nezaujal , dočetla jsem to se sebezapřením, prostě nějaká. Snad trochu ten příběh Vlak do Istanbulu, občas mě to připadalo jak prchali lidé ohrožený v Evropě nacismem.
Tak jsem si ji opět přečetla. Je to takový střípek k životopisu o našem nejznámějším loutkaři Matěji Kopeckém. Je to dost složitý život i když jsem byla překvapená jeho rodištěm narození tak jsem se nestačila divit. V této oblasti jsem bádala v matrikách taky a bohužel a nevím proč to mají v matrikách dost složité, dokonce jsem získala ten dojem, že v této oblasti byli na tehdejší dobu dost neuspořádané poměry, neboť v rodokmenu mých příbuzných je tam toho taky dost. Takže, se ničemu nedivím, že pozdější život jeho potomků byl dost neuspořádány.
Tak jsem tuto knihu vyhrabala z půdy. Pamatuji si, že jsem ji kdysi četla jako malá holka a nevěřícně kroutila hlavou jak tenkrát lidé žili. No spíš jsem si to spočítala tak po vzniku první republiky i když náznaky rakouského císařství tam byli. Později jsem pochopila onu slavnou větu, kterou snad říkali rodiče v každé generaci ,, Chceme pro děti lepší život" No ...... Ovšem po 2. světové válce asi 30. let se na toto všechno zapomnělo. Pravda v knize je i propaganda prezidenta Gottwalda i částečně února 48, ale když jsem se bavila s pamětníky tak vcelku tento život taky prožili. Takže si myslim, že se autorka možná snažila zachytit tzv, socialistický realismus, možná to byla její částečná autobiografie, kdo ví.
Docela dobrý životopis jedné herečky, která se stala symbolem doby mých rodičů. I když z této knihy je vidět několik aspektů života.
1. Děvče z dobré rodiny se stalo ,, hérečkou"- Skoro nemožné, ale u ní rebelující.
2.Rebelující děvče se stává symbolem filmového průmyslu a poznává rub a líc tohoto průmyslu. Stagnuje její soukromý život, ale přesto se stává dokonce i matkou. Ovšem tady autorka zachovává mlčenlivost. Někde jsem totiž četla a novináři tohoto syna připomněli- Syn se nechce znát ke své matce, matka nikdy neviděla jeho děti. No nevim, zda si novináři nevymýšli.Syn údajně pracuje jako baletní choreograf.
3. Umí stárnout s grácii i když si myslím a je to můj názor, že uvnitř jí to docela štve, ale nedává to najevo na veřejnosti.
4. Je známá jako ochránce zvířat a myslím, že to asi jejího syna zlobí, že má ráda zvířátka než lidi
Oba milostné příběhy ujdou. Totiž vždy říkám, že u těchto knih ,, Dua" vždy jsou příběh, který jeden z nich se moc nepovede, ale tentokrát je to překvapení. Oba příběhy ušli tak, že jsem nelitovala peněz.
Tak stejná hodnocení jako u knihy ,, Víla z vřesoviště, neboť je to volné pokračování. Hlavními osobami jsou kamarádi hrdinů z předchozí knihy. Jenom hlavní hrdina je trochu cyničtější k ženskému pohlaví, proto si kvůli závěti svého otce raději vymyslí vděčnou a poslušnou ženu. Jenže nepočítá s láskou.
Romantika jako sůl. Potkají se lidé z odlišných vrstev velmi rychle se zamilují nebo jejich hormony se bouří, poté se rozejdou na chvíli a pak se sejdou a sblíží se až to vyvrcholí milostným epilogem.
Kniha u které se moc nemuselo přemýšlet, samá erotika s odvarem života rebelantské princezny s královskou rolí. Sice si autorka nechala otevřený závěr, ale někdy to docela připadalo jako u britského dvora. Není tam podobnost čistě náhodná? No snad to v Británii nezakáži. Občas to připadalo alespoň mě podobnost s královstvím Británie.
Tak tenhle příběh by se mohl stát i v našich končinách, ale nevím jak by dopadl. U nás asi špatně asi jako v Morálce paní Dulské ( i když je to cizí autorka). Zde se sešli do manželství lidé z odlišných vrstev, ale přesto, že tak byli tak se docela snášeli a došli především k souznění. Především zásluhou ženy. Škoda jen, že autorka nenaznačila osud vnoučat i když si člověk může domyslet, že třeba jeden z vnoučat se může stát slavným malířem.
Na to, že to bylo vydaný ve 40. letech se to může stát v každém století, ale záleží na povaze lidí. Někdy v tomto století pochybuji,zda se ještě najdou takový povahy lidí, ale to je jako hledat v kupce sena.
Nebylo to špatný, ani nevím, zda je i z toho kniha, ale mě to spíš připadalo jako příběh. I když první příběh cesta Toma Sawyera mě připadalo občas na dětský věk přemoudřelý, ale na druhou stranu tam byl pokus skloubit vzdělání se životními zkušenostmi a docela se to podařilo.
Nemohu soudit, ale možná pro lidi, kteří tuto dobu zažili je to možná humoristické, není to psaní pro mě z 50 let jako třeba ACHILLE GREGOR, ale dalo se to skousnout, ale trochu mám.li být spravedlivá tak to připomíná napůl parodie na film ,, Anděl na dovolené, i částečně humorný film o Třech zlodějích- ( Jiří Sovák, Menšík, Filipovský, Záhorský)
Ne vím co si myslet, ale hlavní hrdina ukazuje se jako ,, Don Kichot a jeho boj s větrnými mlýny,poté zbytečného člověka jako Evžen Oněgin no a jeho smrt ukazuje bláznovství jako krále Ludvíka Bavorského ( sestřenice Alžběta Rakouská zvaná Sisy),
Nějak mě kniha nebavila, ani nezaujala. Ale tohle sešitové vydání se asi nedá srovnat s knihou, tak asi kniha by byla lepší
I když by to dnes odsuzoval no já nevím, tak prosím o to, aby si přečetli jiné knihy(zeměpisné), kde se píše když země a státy byli samostatný. Také svým způsobem Mongolsko bylo samostatné, ale na této půdě se věčně bojovalo, tak lidé hleděli k tomu, kdo by je osvobodil. Nevím, zda potom to bylo Rusko a zda se vlastně nevypráví o zakladateli hlavního města Mongolska Ulanbataru, ale svým způsobem je to propaganda Ruska nebo Sovětského svazu. NO svým způsobem to dodnes nevím člověk se učil něco jiného a jiného se dozvídá.
Typický budovatelský román z 50. let na který se hodila píseň ,, Roztočte kola výroby.
Parodie na 50. léta u filmu. Řekla bych, že dnes při životopisech herců z 1. republiky je vždy - 50. léta nepatřila k filmu ,, salonních komedii" a proto mnoho herců ztratilo práci. Tak bych řekla, že tohle je přesná parodie na toto téma. Spisovatel chce dělat romantické filmy a režisér musí točit současné- takže chtě nechtě spisovatel musí jít do reálného světa