Matenovasara komentáře u knih

Agatha Christie má talent na psaní detektivek, a to bez jakéhokoli násilí, pouze s důmyslnou zápletkou. A proto jsou Agathiny knihy tak vyhledávané. Na detektivkách od Agathy se mi líbí, že ve chvíli kdy se případ zdá být vyřešený, nastane nečekaný zvrat.
V této knize se Hercule Poirot plaví na výletním parníku Karnak. Hercule Poirot si tuto plavbu naplánoval, aby si odpočinul od práce, ale to mu není nakonec souzeno. Na lodi se setkává velmi různorodá skupina cestujících. Mnohé z nich pojí tajemství, která se postupně odhalují a jejichž důsledkem se stanou tři vraždy. Hercule Poirot, aniž by před vraždou někoho z cestujících znal, bravůrně odkryje jejich vzájemné vztahy, a tak se mu podaří odhalit motiv všech trestných činů.

Na Terezu Salte jsem narazila úplně náhodou. Zrovna jsem doposlouchala všechny nově vydané podcasty od mých oblíbených podcasterů a hledala někoho nového. V žebříčku nejposlouchanějších mě zaujal ten s názvem V Oblacích. Už od prvního podcastu jsem si Terezu oblíbila. Byl mi příjemný její hlas a její názory mi byly blízké. Když jsem se dozvěděla, že vydala knížku, musela jsem ji mít. V knize popisuje svoje sny, přání, pády, zklamání i svoje životní úspěchy. Děj knížky začíná letem „Praha-Oslo“ a pokračuje jejím životem v Norsku prolínaný jejími vzpomínkami na dětství v Ořechovce. Tereza hodně cestuje. V knize popisuje i zážitky ze svých cest. Úžasná mi přišla její cesta do Afriky, kam jí zavedlo téma její diplomové práce „využití mobilních telefonů v chudých částech Keni pro spojení těhotných žen a doktorů“.

Knihu Osel a Stín jsem si zvolila ke zpracování do čtenářského deníku v oblasti meziválečné literatury. Ze začátku jsem ke knize byla spíše skeptická. Myslela jsem si, že pro mě kniha bude zastaralá, ale nakonec mě překvapila. Jedná se o satiru. V příběhu je poukazováno nejen na politické problémy, ale i lehkou ovlivnitelnost lidí. Jiří Voskovec a Jan Werich ve hře narážejí na úřady a byrokracii tehdejší doby. Autoři se inspirovali u řeckého satira Lúkiana. Kniha se mi četla lehce, bavila mě, a dokonce jsem se u ní i zasmála.

Od této knížky jsem toho moc neočekávala, přeci jen je to román z roku 1825 a dnes je mnohem více čtivějších knížek. Kniha mi díky stylu psaní ubíhala velice rychle. Ovšem v knížce mi chyběl dramatičtější děj. Občas mi děj přišel zdlouhavě popisovaný a na plno stránkách se vlastně nic neudálo. To jsem ale tak trochu očekávala, když tento román je přes 100 let starý. Párkrát jsem se v ději ztratila, ale hlavní “zápletku” jsem pochopila. Knížku bych doporučila spíše sečtělejším.