Mateo67 komentáře u knih
Jednoduše plynoucí děj - jednoduché hodnocení. Líbilo se mi to. Jen nevím, zda do thrillerů/detektivek tohoto typu patří něco jako “vyšší poselství” týkající se sociálních problémů dané země. Mě to vytrhovalo ze stísněné atmosféry, rušilo kradmo šířící se napětí a odvádělo od děje, Proto o jednu míň *.
Nejvíc si u této knihy cením lidskosti. Lidskosti vyvěrající z každého slova. Lidskosti, které je autor pokorným nositelem (nebo majitelem)? Shodou náhod jsem se během čtení dostala k rozhovoru s lékařkou Kristýnou H’oschlovou (další lékař bez hranic). Vysvětluje, proč ke své práci vědomě přistupuje bez emocí, filtruje mezi sebou a realitou. Tomáš Šebek tak nečiní. Nechce, neumí??? Jeho výpověď je proto tak lidská. Upřímná. Cítíte z ní, že autor je také jen člověk. Se vším všudy. Proto si užíváte každého slova.
Kinga a jeho horory mi nejdou pod nos. Pokusy proběhly postupně tři a nedopadly. Ale pak se mi jeho jméno objevilo ve výzvě (cena Poa). King a detektivka? Hm, že by? A ono jo! První kapitola skvělá. Ta dokázala, že i když pár následujících bylo pomalých a zdlouhavých, u knihy jsem vydržela. A pak už to byla jízda mercedesem! Ale podle mě nejlepším autorovým počinem zde byl postupný vznik pátrající naprosto, ale naprosto nesourodé trojice. Po ní se mi bude stýkat, takže druhý díl na sebe nenechá dlouho čekat. Jedna hvězdička dolů, že finále proběhlo dřív, než jsem si to stačila uvědomit a vychutnat si ho.
Nemám ráda fantasy a nečtu je. K této knize mě přivedlo hodnocení v žebříčku nejlepších 100 knih a česká autorka. A? A bylo to naprosté ZJEVENÍ. Celý život hodně čtu a máloco už mě nadchne, že po přečtení zůstanu sedět s pusou otevřenou. Tady se TO stalo. A kniha ve mně rezonuje ještě několik týdnů a měsíců po přečtení.
Moje třetí “přečtená kniha ze série a jsem moc spokojená. Tento díl se mi zatím líbil nejvíc. Oceňuji spojení dvou časových linií, které do sebe postupně zapadaly a plynule posouvaly vyšetřování dál. Napínavé i bez popisovaných nechutností a násilí. Tomáš Volf je sympaťák a svou tvorbou je mi sympatický i autor.
Takový trošku jiný Harry. I když je sám v sobě stále stejně rozervaný, navenek působí klidněji, rozumněji, vyzráleji. Však už taky bylo na čase. Moc mu přeji jeho (nebojím se napsat) přátele a že jich přes své cílené odhánění a skepsi nemá vůbec málo. Svůj tým si nemohl poskládat lépe a osobní rovinu jsem si tu vyloženě vychutnávala. A “padouch? Ten se taky povedl a já jsem si ho v určitém okamžiku i tipla, i když autor si mě vodil jak malou holku, takže jsem se samozřejmě na nějaký čas od své volby odvrátila. Jj, Jo prostě stále umí napsat pěkně nadupanou detektivku.
Další z mých úlovků audioknih. A úlovek to byl netypický, dějovou zápletkou originální a pro mě zajímavý, chápu ale, že ne pro každého. Autorovi se zde každopádně podařilo spojit na první pohled nespojitelné a světě, div se, ono to drží docela dobře pohromadě.
Spoiler:
Autistické dítě, lidská máma, umělá máma, šílený manžel a otec (nebo jsou taky dva?!), kde končí realita a začíná sci-fi? A bude to třeba za pár let vzhledem k rychlosti vývoje AI ještě pořád sci-fi? Nejsilnější byl pro mě moment, kdy jsem si díky knize položila otázku: Člověk bez emocí stále zůstává člověkem. A robot s emocemi tedy stále zůstane robotem?
Tak dějově nabitou knihu tohoto žánru a zároveň tak konzistentní jsem dlouho nečetla. Vše do sebe postupně zapadá, vše drží pevně pohromadě. Žádnou z postav autorka neodbyla, plasticky vystupovaly z knihy, vypravěčsky zvládnuty dokonale. Zasazeno do našich reálií, může se bohužel odehrát třeba v sousední ulici. Takže jen pokorná prosba nakonec - ať na takovéto nemoci není nikdy nikdo sám.
Kvůli doplnění staré výzvy jsem se po dlouhých dlouhých letech vrátila k mé tehdy oblíbené autorce. Většinu jejích knih jsem si objednávala ve slovenštině, protože slovenský knižní (ale i hudební) trh byl před revolucí mnohem pohotovější a méně omezovaný než u nás. Dodnes si pamatuji, jak jsem byla fascinovaná knihou Z neznámých důvodů. Pro mě se v tomto případě stala autorka Haileym v sukni:-).
Její typický humor byl ale na mě někdy až moc, takže i dnes jsem si více vychutnala především ty povídky, které s nim až tak “neplýtvají”. Každopádně do detailů prozkoumané a rozebrané vztahy jiných jsou skvělým pobídnutím k zamyšlení se nad těmi vlastními.
S touhle knihou jsme dlouho jen tak přešlapovaly na místě a hledaly si k sobě cestu. Přitom “robinsonády” jsem vždycky měla ráda. Jenže zde katastrofa letadla “pouze” vytvořila vhodné kulisy pro rozvíjející se a postupně proplétající dvě dějové linky. Když jsem toto vnitřně přijala, ten pravý tanec mohl začít. Bylo to chytlavé, bylo to citlivé, romantické i dobrodružné, ale pro mě, co se týká příkladných až dokonalých vlastností a chování hlavních postav, nepříliš uvěřitelné. Naprosto uvěřitelná však byla dokonalá interpretace Marka Holého.
P.S. I když… takového romantika bych domů na pár dní rozhodně brala.
Hledala jsem cestu, jak splnit 13. téma letošní výzvy a dostala se mi do rukou tato titěrná a niterná knížečka. Malá vzhledem, velká obsahem. Nenechal se zlomit. A my, kdyby na to nedejbože došlo, se také nesmíme nechat.
Tak na závěr maximální spokojenost. Dlouho jsem se třetím dílem váhala, ale návrat Wolfa na scénu jsem si nakonec nenechala ujít. Moc jsem nečekala a možná proto jsem fakt spokojená. Neobvyklá a nápaditá zápletka, dvě časové linie, napětí, zbytečně drastických scén pomálu, prostor i pro další postavy a na tento žánr docela častý humor, který byl fakt vtipný. Kdyby byl jenom tento díl, doporučovala bych ho až nadšeně, pokud se ale k němu máte prokousat přes předchozí dva, tak se do doporučení moc nehrnu. V této konkurenci a v rámci žánru ale zasloužených téměř plných pět*.
I takový může být a je život. Nežijeme snad ve světě, který se nás snaží přesvědčit, že jediným smyslem je být neustále šťastný? Že vše týkající se nás musí být prostě nej…? Autorce se podařil civilní záznam každodenní reality jedné běžné rodiny . Musíte číst, dokud nepadnete psychickým vysílením. Měla jsem chuť na ně křičet, ať to nevzdávají, že všechno bude dobré. A na autorku, že v životě určitě existují i šťastnější chvilky a že by její další kniha mohla být (i) o nich.
Tak do tohoto komentáře se mi vůbec nechtělo. Velká část nadšených komentářů pode mnou a já s knihou pekelně bojovala. Ne s příběhem, ten se četl sám, ale toho “chlapského” jazyka (neznám kolem sebe nikoho, kdo by takto mluvil) na mě bylo moc. Tím, že kniha je psána v ich formě, nebyla moc šance na “odpočinek”. Co ale opravdu oceňuji, je vykreslení postavy Hynkova otce a jejich vzájemného vztahu. Hlavní hrdina, výborný lékař, ale v osobním životě slaboch, mi k srdci vůbec nepřirostl, ale situace s nemocným otcem či po jeho smrti dávaly tušit, že snad ještě není všechno ztraceno. Takže za poslední třetinu knihy třetí a půl *.
Výborná knížka, kterou si můžete užívat “jen” jako detektivku, nebo se více zaměřit na problematiku autismu. Obojí očekávání plně naplňuje. Skvěle vykreslen je nejen Christoferův “svět”, ale takě chování a prožívání jeho rodičů. A ten konec! Mám ráda nepřikrášlené konce, ale tady jsem byla šťastná za všechny zúčastněné.
Už od mládí mě doma učili, že lhát se nemá. A je to pravda. Opravdu nemá!
Potřebuji další díl a kostnatá ruka Klekánice se už ke mně natahuje z nočního stolku.
Chladný odosobněný styl, chladné rozhodování a jednání, chlad čišel z každé strany. Nedokázala jsem číst jinak než s chladným odstupem. Přesto jsem se snažila pochopit a přijmout chování Nily. Někdy to šlo snáz, někdy hůř, avšak poslední strany zmrazily veškeré mé vstřícné pocity. A prostě nemůžu dát pět.
Opravdu důstojné zakončení série. Autor se předvedl v plné síle a podaroval nás dvěma plnohodnotnými příběhy v jednom. V nadšení, které se mě drželo po celou dobu čtení, promíjím i Enzovo divoké závěrečné pátrání. Naprosto souzním s posledním odstavcem komentáře EvikU. Prostě paráda a Peter May zůstává i nadále jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů.
“Ten pocit není láska. Je to žal.”
Naplněný vztah, přátelství až za hrob, hledání sama sebe. Román pro ženy se silným příběhem a přidanou hodnotou. Nesdílím relativně nižší hodnocení, proto, i když to vidím spíš na čtyři* a větší kousek, dávám pět.
Úlovek díky čtenářské výzvě. Nic lepšího jsem si na dovču nemohla přát. Nenáročné, vtipné, napínavé, dřív než se ale člověk o nějakou postavu začal bát, situace byla ku prospěchu věci vyřešena. Sympaťáci byli téměř všichni, jak klaďasi, tak záporáci. I Algaro byl sympoš, jak si tam tak plaval na kotvě:-). Jen Pamera jsem fakt nemusela. Bezva čtení.