Matousmaria
komentáře u knih
Píseň krve
Anthony Ryan
Píseň krve je přímo fenomenální. Sledujete životní osudy jedné postavy. Jednoho kluka, který vyroste v muže, ale ani tehdy není v bezpečí před nástrahami světa a intrikami poněkud fanatického krále. Magie je přítomná, ale paradoxně působí naprosto přirozeně, až máte skoro pocit, že byste jí mohli disponovat i vy.
Série Stín krkavce vás naprosto pohltí a nebudete schopni s ní přestat, protože budete potřebovat vědět, co bude dál. Postupně budete objevovat svět, který Anthony Ryan vytvořil, budete poznávat jeho postavy, které si zamilujete (jenže se snadno může stát, že o ně přijdete). Není to vždy příjemné čtení, ale jak říká klasik... budete trpět, ale náramně si to užijete.
Hodina hromu
Lenka Poláčková
Hodina hromu je velmi dobře napsaná kniha, která zároveň řeší závažná témata jako postavení žen v 19. století a domácí násilí.
Nejedná se o typickou fantasy, protože nestojí na magii a spoustě mytických stvoření, pouze předkládá prvek z lidových pověr (a této lince můžeme, ale vlastně nemusíme věřit). Milostná linka je hodně v popředí, nicméně je podaná přirozeně a bez typických YA klišé motivů.
Autorčin styl psaní je poutavý a nutí pokračovat ve čtení (ačkoli místy má tendenci zpomalovat napětí).
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Kniha o mladé paní, která je vystavena deziluzi světa, protože zná lásku jen z romantizovaných příběhů. Příběh o mladé dívce, která by snad chtěla být princeznou. Román o životě, lásce, touhách, snech a střetu s realitou. To vše je Paní Bovaryová.
Okamžik oběti
Lenka Poláčková
Okamžik oběti je stejně skvělá kniha jako zbytek trilogie.
Je to emocionální horská dráha. Anebo špatně přehledná sjezdovka. Ve vypjatých situacích se nahromadí strach o postavy, hněv z nespravedlnosti, zhnusení nad chováním některých osob a další a další. Pak se situace uklidní, přestanete dávat pozor a jen se kocháte krásou krajiny. Snad i doufáte, že vaše oblíbené postavy konečně budou mít klid. Jenže najednou přijde další sráz, padáte a zachytáváte závěje sněhu a kusy bláta, opět v podobě mnoha emocí. I během několika stran je autorka schopná probudit ve vás lásku k postavám. Anebo nenávist.
Jazyk je místy bohatý na básnické prostředky (hlavně v podobě personifikace, přirovnání a epitet). U mnohých autorů tyto pokusy působí uměle, kýčovitě a pozérsky, ale Lenka Poláčková s jazykem zachází tak mistrně, že to u ní nečekaně funguje. Naopak se podle mě do knihy nehodily podrobné popisy násilí. S nimi to bylo naopak než u básnických prostředků, u některých autorů to funguje a k jejich příběhu a světu se to hodí, tentokrát ale ne a bez těchto pasáží bych se obešel (anebo by stačilo, kdyby nebyly tak podrobné).
Po dočtení si možná řeknete, že to bylo předvídatelné, ale ruku na srdce, vážně bylo? A i kdyby, záleží na tom? Příběh je ve své podstatě jednoduchý, ale autorka ho umí podat tak, že to nějakým záhadným způsobem funguje, chcete číst dál a každý další krok je stejně nečekaný jako logický. A jako celek geniální. Přečtěte si Okamžik oběti a posuďte sami.
Netvoři a krásky
Soman Chainani
Máte rádi pohádky? I pokud ne, slyšte tento příběh. Za devatero horami a devatero řekami žil byl jeden spisovatel a ten napsal knihu Netvoři a krásky. A já si ji přečetl a chci vám ji doporučit. Je to dvanáct příběhů inspirovaných známými pohádkami, které jsou ale podané poněkud netradičně. Co kdyby ty údajně zlé čarodějnice z pohádek byly jen oběťmi? Co kdyby se o prince ucházela kromě Popelky také její nejlepší kamarádka? A co kdyby princ z pohádky O šípkové růži neměl zájem o dívky, ale jednoho mladého sedláka? Soman Chainani vzal známé pohádky, přidal moderní témata, špetku ironie i sociální kritiky. A je to skvělé.
Dvě temné vládkyně
Kendare Blake
První dva díly série jsem četl už v roce 2019 a v lednu 2020. Ke třetímu dílu jsem se dopracoval až teď, tudíž po více než čtyřech letech. A můj návrat na Fennbirn byl poněkud trnitý. Nicméně v prostředí a ději jsem se navzdory dlouhé přestávce velmi záhy zorientoval, protože všechno důležité z minulých dílů je v knize připomenuto. A právě to byl jeden z problémů, protože z velké části je kniha jen takové okecávání, připomínání, co se stalo, nebo opakování informací, které už byly (mnohdy několikrát) zmíněny. Je skutečně patrné, že se původně mělo jednat o trilogii a až později byl poslední díl rozvedený do dvou knih.
Postavy většinu knihy působí, že nic nedělají (a když ano, je to něco naprosto nepromyšleného viz dějová linka s Jules). Mnohdy jsem předem odhadl, co se bude dít, a radši ani nebudu rozebírat poněkud pubertální pokusy o humor.
Z prvních dvou dílů jsem byl vyloženě nadšený, ze třetího už o něco méně. Těžko říct, jestli to vypovídá o kvalitě knihy, nebo spíš o změně mého vkusu. Nemůžu ale knize upřít, že se stále dobře čte, což byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem po ní sáhl, potřeboval jsem si trochu odpočinout po náročné četbě knihy Lavondyss (kterou ale mimochodem můžu jen doporučit).
