mautina7 komentáře u knih
Po dlouhé době kniha, u které jsem se smála i nahlas. Příjemné postřehy ze všedního života.
Mnohem slabší v porovnání s předchozími... Co se však povedlo je vykreslení vlivu rodičů na celý život člověka.
Od přečtení doporučuji všem hudebníkům i fyzikům/matematikům kolem mě. Knížka je psaná humornou formou, ale není to na úkor exaktnosti (alespoň myslím). Porozumět propojení akustiky s uměním hudby je ohromě zajímavou zaležitostí.
Líbí se mi pohled na budoucí svět, který je podle mého názoru celkem dost realistický. Uznávám, že jsem na spoustě popkulturních narážek byla trochu mimo, ale i přesto ve mně kniha svým silným a napínavým příběhem zanechala silné emoce.
Moje první kniha od autorky a musím říct, že mi její styl psaní připomíná Kateřinu Petrusovou. Detektivky, které vám zamotají hlavu, nechávají vás na pochybách až do poslední chvíle a navíc i s kapkou romantična jsou pro mě vždy příjemným relaxem.
Do tohoto dílu jsem se dlouho nemohla začíst, ale závěr nezklamal, zhltla jsem ho jedním dechem jako u dílů předchozích.
Výborné pokračování ságy, zhltnuto s podobnou chutí, jako ta předchozí. Musím ale říct, že na rozdíl od prvního dílu jsem již mnohé pocity a mnohá rozhodutí Cathy nesdílela. Navíc mi teď přijde, že se příběh vlastně uzavřel. Tak jsem zvědavá na další díl :)
Nutit se do dočtení tak krátké knihy je pro mě nezvyklé, ale s autorovou myšlenkou jsem se pravděpodobně úplně minula. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že čtu knihu od malého dítěte, což ještě umocňovaly ilustrace. Nejsem schopná vidět to kouzlo přes veškerou absurditu a hlavně, přestože je kniha inzerována pod štítkem "humor", nudu.
Moje první seznámení s V. Andrews, maličko náhodné, dostala jsem knihu darem. Nejsem příznivce "tlustých" knih, ale musím říct, že mě to úplně pohltilo, prožívala jsem silné emoce s Cathy. A to nejen při četbě, ale i po ní, což se mi stává jen velmi sporadicky.
Nemám ráda nedočtené knihy, ale tuhle jsem nezvládla. Čekala jsem něco odlehčeného, třeba že se u toho i zasměju, ale vůbec. Spíš jsem u čtení byla naštvaná a v některých pasážích znuděná...
Další zhltnutá Nesbovka. Vždycky si říkám, jak je to jasné, že už to dokážu prokouknout, kdo je vrahem a stejně jsem vždycky vedle :) Navíc zapojení Prahy do příběhu mě více než mile překvapilo. Před touto knihou jsem četla Prahu noir a najednou mě přišlo, jako bych se pustila na navazující povídku. Což myslím jen v dobrém slova smyslu.
Za mě je to takovýten příběh, který dočtete, protože nemáte rádi nedočtené knihy, ale už v průběhu se těšíte na jinou knihu. Moc duchovna, málo příběhu.
Vynikající čtení, Divočina mě vtáhla do děje tak, že jsem si občas připadala, že cestuji s hlavní hrdinkou a bolely mě za ní nohy :) O Pacific Crest Trail jsem předtím nic nevěděla a jsem ráda, že jsem ji díky této knížce jsem zprostředkovaně poznala. Zároveň mě oslovilo i to, že se na tuto náročnou cestu nevydal nějaký zkušený hiker, ale obyčejná holka v mé věkové kategorii, která si potřebovala utřídit svůj život.
Ideální letní čtení, zamyšlení nad obyčejnými i méně obyčejnými starostmi podáno svěže a s příjemným nadhledem. Občas mě nějaký ten fejeton nebavil, ale i tak jsem si na konci knihy posteskla, že už další nejsou. Obzvlášť oceňuji unikátní grafickou podobu knihy.
Líbí se mi, jak Gaarder dokáže hezky argumentovat jak na straně věřících tak na straně racionalistů. Jinak se přiznám, že jsem se do knížky celkem nutila, dialogy byly občas plné slov na úkor plynulosti.
Zajímavé a svým způsobem nevšední zamyšlení nad životem pro každého, kdo se v některé fázi musel rozmyslet, jestli volit rozumem nebo citem. I po přečtení ve mně stále zůstávají melancholické pocity, což je známka dobré knihy. První Gavalda, ale určitě ne poslední.
Knížka mě zaujala už v knihkupectví, neměla jsem ponětí, že se do něčeho takového Duchovny pustil... Je to hodně odpočinkové čtení, na léto ideální. Přijde mi nepřiměřené si stěžovat, že ten příběh je nereálný. Ano je, ale s tím snad do té knížky jdete :)
No, drsný, co k tomu dodat. Děj má spád, příběh je unikátní, je to moje první setkání s Lauerovou a rovnou jí směle řadím k top3 nejlepším českým spisovatelům.
Kniha má zajímavý koncept, hlavní postavy si předávají štafetu vyprávění pomocí více či méně náhodných setkání. Můžeme tedy sledovat spory mezi nimi z více perspektiv. To je vlastně to jediné zajímavé. Postavy jsou ploché, děsivě stereotypní. Jakoby každý muž měl být nerudný uzurpátor své ženy a každá žena jeho poslušná služebná. Zároveň se prakticky v každém životním příběhu vyskytuje v přílišné míře nějaká křivda, strach, nebo nenávist. Žádná ambiciózní či vyrovnaná postava, maličko jsem v ní při čtení doufala...
Vyprávění, které je z poloviny realizováno e-maily a vzkazy mezi lidmi, kteří nám ne vždy hned pasují do příběhu, mě celkem zaujalo. Zhruba uprostřed knihy jsem se sice začala trochu nudit, ale závěr to solidně dohnal. Jen mi přišel useknutý, nemůžu si pomoc, otevřené konce já nerada.