mautina7 komentáře u knih
A ta, co se na tuhle knížku dost těšila, řekla: "Na představení EKG to znělo dobře, jako celá kniha to ale ztratilo ten drive.."
Po předchozích knihách autorky mi tato přišla trochu pomalejší a nevtáhla tolik do děje. Nicméně chování postav bylo moc hezky popsáno, jak je obvyklé a to mě bavilo.
Za mě výborná kniha, zhltla jsem ji jak malinu. Výborně popsané pocity, které mívají lidé s depresí, a zároveň popsán nezájem okolí a nízká informovanost o této nemoci. Do YA věkové skupiny už nějakou dobu nepatřím (a většinou mě takové knihy už ani nebaví), ale i přesto jsem si dokázala vychutnat celý děj, který jsem nebyla schopna předvídat (to se mi taky zas tak často nestává). Na okraj mi přišlo též zajímavé, jak autorka lehce (nebo i více?) projektovala svoje zájmy (knížky, podzim) do hlavní hrdinky.
Tahle knížka mě dostala. Čekala jsem lovestory, odpočinkovku, trošku si pláknout na konci... a ono je to vlastně všechno, úplně všechno jinak.
Z této knížky mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu je v tom výborně popsaná nemoc (popis minulosti versus vnímání současnosti), a zároveň v průběhu graduje (obzvlášť je to zajímavé pro ty, kteří mají nějakou takovou babičku v okolí), na druhou stranu mi dělalo problém se začíst.
Devátá knížka v řadě a já si říkám, jestli už některých pasáží, kde by každý umřel, ale Harrymu to vyjde, nejsem přesycena. Možná ano, každopádně stejně jsem jí zhltla během chvilky a byla jsem na konci překvapena a mám hned chuť si dojít pro další..
Trochu mi to chvilkama připomínalo vyprávění mé babičky o životě. Každopádně čtivé to bylo, ale možná až moc depresivní. Přišlo mi z ní, že mít děti je něco dost odpudivého.
Podle mě nejslabší knížka od Petrusové. Těšila jsem se na pohodovou oddychovku s romantickou zápletkou, tohle bylo možná až moc předvídatelné a bez zajímavého děje.
Už to tu padlo několikrát, námět dobrý, provedení dost hrozné. Působilo to na mě tak, že hned na několika místech měl děj trhliny (například - opravdu se v realitě udržují na životě lidé, kterým nebije srdce??). Některé aspekty příběhu mohly určitě být víc rozvětvené (příběh Wu Wanga anebo nějaké zakončení s Tchingovým dědou,...). Za mě převážně nuda, kdy jsem si po dočtení oddechla, že můžu jít na něco zajímavějšího.
Další zhlnutá Nesbovka. Mám k ní dvě poznatky, zaprvé jsem jí měla číst dřív po Sněhulákovi, jelikož teď už jsem u některých narážek na předchozí díl tápala a zadruhé to rozuzlení už bylo trochu překombinované.
Zajímavý pohled do doby né až tak dávné a přitom dost vzdálené.
Uf, je to za mnou.. tohle nebyl ani trochu šálek mé kávy, nepřišlo mi to ani vtipné, ani smutné. Hodně mě rozčiloval hektický styl psaní, kde se dokola opakovaly ty samé scény a ztrácela jsem se v postavách.
Většinou se knihám z plakátů spíše vyhýbám, ale tuhle jsem slupla jako malinu. Kombinace napětí-vztahy-tajemno-trochu technologie do toho je rozhodně dobrá. Hlavně ten konec, musím říct, že nejdřív mě nadchnul, pak i trochu zklamal. Ale nechci spoilerovat :)
Musím říct, že těch šťastných náhod na ostrově bylo až přehršel. To mě skoro až donutilo knihu odložit. Ale nakonec jsem ráda, že jsem dočetla. Cíťové jako já si přijdou na své :)
Ke knize mě přivedla čtenářská výzva a jsem z ní zklamaná. Pohádky byly velmi strohé, nebylo to vůbec ve stylu "pohodlně se usaďte milé děti", ale spíše "byl král, měl tři syny a ty se během dvou stránek pozabíjeli". Ale abych jen nekritizovala, zaujalo mě, jak jsou mnohé (především ty delší, od 4. autora na konci knihy) podobné těm našim, "českým".
Výborná detektivka, na kterou jsem narazila při plnění Čtenářské výzvy. Má spád a zajímavě spojuje geocaching se sériovým vrahem. Závěr je možná až moc přepínán, ale stejně jsem napnutá byla :) Rozhodně doporučuji si přečíst.
Rozvláčná kniha se světlými chvilkami. Texty v místním finském nářečí jsou zajímavé, ale celkem k ničemu. Pokud neumíte finsky, tak je jako já nijak neoceníte. Konec zajímavý, ale na mě to bylo moc shod náhod najednou.
Už je to nějaká doba, kdy jsem tuto knížku měla v ruce. Ale musím říct, že se mi stále vrací ty stísněné pocity, které provázely celý příběh ze studených a nevlídných anglických blat. Příběh nešťastné lásky zase trochu jinak.
Předně obdivuji spisovatelku za její rešerši života na Aljašce, to se mi líbilo. Příběh samotný už na mě působil příliš bizarně, matka se s neslyšící dcerou sama vydá s náklaďákem (který nikdy neřídila, na faktu moc nemění to, že je to fyzička, dle mého názoru) a ještě má za zády maniaka, který se je snaží zabít.
Kniha, do které jsem se dloouho nemohla začíst. Uvědomila jsem si tím, jaké mám mezery ve znalosti dějin dvacátého století. Občas jsem se ztrácela v jednotlivých postavách členů klubu a jejich příbězích. Každopádně konec mě naprosto ohromil.