MaxK komentáře u knih

Chápu, že autor si popis rozmanitosti posádky užívá, byť mi to chvílemi připadá jako příliš. Zápletka postavená na prvotním nepochopení činnosti Pa'haquelů je také dobrá ale řešení už je moc jednoduché. Titan po odletu zanechává rozvrácenou civilizaci a motiv hvězdůz ke kompromisu je naprosto nejasný.

1 14.01.2018

Hezký příběh, úroveň zpracování však Clavelova Šóguna nedosahuje.

Čtivý špionážní román kde není vše jak se zdá a je náležitě temný. Ale konec byl trochu zklamáním, skoro jako by se autor pokoušel vykreslit špionážní řemeslo v méně temných barvách než ve zbytku knihy.

Asi musíte mít Zolu hodně rádi, abyste tuto knihu přečetli. Provází čtenáře přibližně 20 lety života jedné domácnosti na venkově a dějově navazuje na Břicho Paříže. Ústředními postavami jsou Paulínka Quenu a Lazar Chanteau. Lazar je mladík, později muž, žijící ve svých velikášských představách o náhlém úspěchu, v literatuře, ve vědě, v podnikání, ve stavbě ochranných hrází, které ale všechny končí neúspěchem a často i finanční ztrátou peněz, které mu Paulínka poskytuje ze svého dědictví. Paulínka je naopak čistá duše. Její altruismus nezná mezí. Údajně má být Paulínka ztělesněním Zolova optimismu a v tomto duchu se na Radost života můžeme koukat i jako na předobraz dnešní literatury o štěstí (“Paulínka se usmievala, prikyvovala, pretože podľa jej mienky šťastie nezáviselo ani od ľudí, ani od okolností, ale od toho ako sa šlovek rozumne prizspôsobí okolnostiam i ľuďom.”). Zrovna tak se ale lze dívat na Paulínku jako na dívku, která nedokázala hájit svůj život a z lásky k druhým, zejména Lazarovi, který si to vůbec nezasloužil, obětovala sama sebe. Pro milovníky popisů psychických stavů, zejména Lazarova utápění se ve svých myšlenkách a jeho strachu ze smrti, lze ovšem jedině doporučit.

V některých částech mi Dobytí Plassansu připadalo jako detektivka. Kdo stojí za abbé Faujasem? Je to nějaký tajný agent? Trochu překvapivé bylo snadné odstranění Moureta (kterého jsem považoval za sobě nejsympatičtější postavu), myslel jsem, že pro jeho záchranu si Zola nachystal postavu Macquarta. Zola měl s Macquartem svůj úmysl ale zcela jiný...

Po všech těch zásadních bojích o záchranu vesmíru je Jednotný osud vítanou změnou. Nové postavy, problémy Federace v post-borgském světě, dobře rozehraná záhada. Ve 24. století bude zjevně management procházet krizí. Ať už šéfujete týmu Januské důlní společnosti o 177 lidech na Capelle IV nebo jste dokonce prezidentkou Federace, mikromanagement vám bude vlastní. O úpadku klingonské vojenské strategie ani nemluvě. S dodržováním rozkazů to ve Flotile bylo na štíru už v předchozích dílech. Zato diplomacie bude velice svižná. Žádné pečlivě připravované schůzky a týmy vyjednavačů, prostě jeden hovor, pár dobře řečených slov a politika rázem nabere jiný směr.

13.07.2021

Čtivý ale poměrně přímočarý příběh. Mám příběhy o Bigglesovi moc rád, takže čtení nelituji, už je ale čtu jinýma očima než v dětství. Aniž bych chtěl uvádět nějaké spoilery (pokud i tak někdo považuje za spoiler, ať mi dá vědět, vymažu), pár věcí mi vrtá hlavou:
Proč je tam zápletka se smaragdovým dolem?
Proč je tam zápletka s deštěm?
Sekunder od Tuaregů přeci věděl, že blízko hrobky je voda...
Proč si někdo schovává krumpáč, když má domluvené bourací kladivo?
Copak není v poušti vidět kouř?
Ochrana archeologických památek spolupracovníkem egyptské vlády není zrovna jeho silnou stránkou :-)

04.08.2019

(SPOILER) Biggles je v Paříži osloven americkým policistou a vyšetřování, do kterého se společně pustí, skončí v bondovském stylu na ostrově v Egejském moři.

23.02.2019

Poslední díl legionářské epopeje. Začíná v prosinci 1918, nezávislé Československo se stalo skutečností a československé legie ovládají rozsáhlé prostory Sibiře. Není to však idylická doba po vítězném tažení. Medek, občas komplikovaným stylem, vykresluje demoralizaci československého vojska pod náporem bolševické agitace, neochoty bojovat za reakčního Kolčaka, který převratem odstranil ruskou demokratickou vládu a sám má carské manýry, a prosté touhy vrátit se konečně domů. Prostřednictvím styků hlavních postav s ruským obyvatelstvem Medek zachycuje rozporuplné vnímání Čechoslováků Rusy: od okupantů až po vojsko vyvolávající naděje. A to naděje na více stranách, jak u bolševiků, tak i u ruských demokratů. Postava tatarského obchodníka Agafurova umožní čtenáři nahlédnout dokonce i do touhy neruského obyvatelstva Sibiře po vytvoření nezávislého sibiřského státu. Všechen tento neuvěřitelný zmatek a protikladná očekávání se v románu promítá do osudů jednotlivých postav známých z předcházejících dílů.

12.02.2019

Čtivý příběh, zajímavá a promyšlená zápletka a přehledné co se postav týče. Kapitán Riker v příběhu ustupuje do pozadí, ačkoli rozhodnutí o případném porušení Základní směrnice náleží jemu. Velmi povedená Star Trek kniha.

20.10.2018

Z knihy číší, že jde o původně akademickou práci, je však velmi dobře napsaná. Uvítal bych ovšem více dílčích souhrnů.

16.09.2018

Bigglesův příběh prodchnutý duchem kolonialismu. Biggles jako představitel britské koloniální moci chrání poklidný a mírumilovný život domorodých obyvatel Afriky před zločinci, kteří vyvolávají nepokoje.

Soubor osmi zdařilých detektivních povídek o Bigglesovi, kterému k vyřešení kromě pronikavého úsudku pomáhá i porce štěstí.

Dovedně propojené tři světy Star Treku. Nicméně vzpoura už se stává v Hvězdné flotile normou, Borgové včera poraženi a dnes ještě větší hrozbou než kdy dříve a záchranou je muzeum starého harampádí. Mám pocit, že tahle linie už se strašně vyčerpává.

Biggles, který musí být již důchodového věku, si po delší době sestřelí pašerácký letoun ve stíhačce vypůjčené od indického letectva.

Knihu jsem četl zrovna v době, kdy jsem v Turecku trochu jezdil autobusy. Naštěstí bez nehod. Ačkoli motiv je mi sympatický, jiné Pamukovy knihy jsem chápal víc.

Star Trek si vždycky rád přečtu jako oddychovku, nečekám nijak přelomově hodnotnou literaturu. Jako obvykle jsem se od knihy nemohl odtrhnout. ALE opět téma neuposlechnutí rozkazu, pro jistotu hned dvakrát, ve Flotile už si asi všichni dělají co chtějí, naprosto podivné chování Worfa, který se asi stává existenciálním filozofem, a zopakování zápletky s Locutem, která má asi ukázat, že lidé jsou na rozdíl od Borgů nepoučitelní.

Semjonov příběh roztáhne do nekonečné šíře a spíše než špionážním románem o Stierlitzovi je to sonda do jugoslávské společnosti ve dnech mezi svržením Cvetkovičova režimu a zahájením německého útoku na Jugoslávii. Jediným kdo může zemi skutečně efektivně bránit jsou komunisté ale vládnoucí buržoazie to nechce přiznat a připustit jejich legalizaci... Mezitím se chorvatští nacionalisté vymykají bělehradské vládě z její kontroly a připravují se na vyhlášení nezávislosti ve spolupráci s Němci. To vše a ještě víc (nejednota německého vedení, přetahovaná o vliv s Italy, velká politika Moskva-Londýn-Washington) zobrazeno v nekonečných odbočkách s neúměrným počtem postav a citací zasílaných zpráv.

Při čtení této knihy mi příliš neseděla lehkost autorova stylu vzhledem k závažnosti tématu. Postrádal jsem tam hloubku. Jako nedostatek jsem to přestal vnímat asi od poloviny knihy - buď jsem si zvykl nebo jsem styl a obsah začal více chápat. Pro amerického čtenáře musela být četba docela bolestná, pro českého je více zajímavé sledovat dvojakost autorova myšlení i osudy Vietnamců v americké emigraci. K závěru jsem byl opět v rozpacích: nedokázal hlavní hrdina mít sebereflexi svých názorů na komunismus nebo to autor záměrně nechal na čtenářovi? Osobně pak smekám před autorovou erudicí a mnoho příměrů by si žádný čtenář neměl nechat ujít.

Dvojí morálka pařížské střední třídy v příběhu několika rodin žijících v jednom činžovním domě. Octave Mouret a jeho trochu nejednoznačné počátky než se stal obávaným obchodníkem z románu U štěstí dam.