MC87 komentáře u knih

Když mám v zimě špatné období, tak si na zvednutí nálady rád opakovaně pročítám knihy o lidech, kteří se měli hůř. Jako první knihu používám deníky z gulagu Život mi vzal BAM, jako druhá mi dobře slouží Mezi zlatokopy od Jacka Londona, kteří na rozdíl od ruských vězňů měli šanci se rozhodnout, že do té promrzlé bídy odejdou dobrovolně.

Šance na zbohatnutí byla v procentech zhruba stejná asi jako dnes při sázení losů, akorát zlatokopové dávali všanc svůj život (ať už při putování s omezeným fondem potravinových zásob, nebo při opileckém usnutí na ulici v -40 stupních celsia).

Naprosto fantastický je doslov Ondřeje Neffa, který má zhruba 30 stran a lze ho označit jako knihu v knize, kdy naprosto dokonale vysvětluje Aljašskou historii, včetně zajímavé informace, že odkup Aljašky od Ruska za směšné peníze byl schválen jen velmi těsně. Ondřej Neff také spolehlivě a přesně objasnil, v jakých pasážích si Jack London vymýšlel jen trochu a v kterých trochu hodně moc.

Velmi příjemně čtivá kniha, která těží z toho, že se Jack London nepouštěl do sociálního románu, ale do krásné touhy zbohatnout, soutěžit a prožít dobrodružství.

P.S. Nejradši mám povídku se závody psích spřežení, která mě dokáže zabavit podobně jako závody formule 1.

6 22.02.2019

Magor a jeho doba? Jeho doba byla ledová, kamenná a prázdná, ale on nepodlehl. Byla to doba, kdy tehdejší režim potřeboval perzekuovat lidi, kteří jen chtěli poslouchat a dělat hudbu (a nestačil jim schválený Olympic – mimochodem skvělé se dozvědět, že P.Janda byl v přehrávkových komisích).

Pokud mám knihu My děti ze stanice zoo jako četbu, kterou zvládnu bez dechu za 1 den, tak toto je kniha kterou přečteš za dva dny bez dechu a v napětí, Marek Švehla se opravdu vyznamenal a tuto knihu řadím na čestné místo v knihovně, vedle stejně černobílých Kmenů 0.

Hlavní aktér knihy prokázal velkou osobní statečnost, když například hned po propuštění z prvního vězení odmítl podepsat závazek mlčenlivosti, o tom co ve vezení viděl a zažil (běžná praxe za komunismu) a naopak po pár dnech konzumace alkoholu začal znovu podporovat nezávislou (=perzekuovanou) kulturu, díky čemuž si pak vysloužil pobyt i ve Valdicích pro nejtěžší vězně.

Jeho štafetu pak v 80.letech převzali jiní a Magorovo působení ve svobodných časech byl spíš už takový jeden velký dojezd (ve smíchovské nádražní restauraci Oáza), kdy se musel potýkat s existenční krizí. Zásluhou toho hnusného režimu, který vynikal maximálně tak ve skartaci, neměl zajištěny základní životní potřeby a dostával se obtížně k důchodu.

Citát V. Havla po odsouzení Magora : „Prokurátor se stal symbolem naduté a úzkoprsé moci, pronásledující všechno, co není schopna zařadit do své sterilní představy života, všechno neobvyklé, riskující, samorostlé a nepodplatitelné, všechno příliš bezelstné i příliš náročné, příliš otevření i příliš tajemné, všechno příliš drsné i příliš zjemnělé na její těžkopádný vkus, vlastně všechno jiné, než jaká je sama.“

14 17.02.2019

Jako celoživotní zaměstnanec bank a pojišťoven beru tuto knihu velmi osobně. Kniha je tak maximálně objektivní, jak jen může být a navíc je přikrášlena o akční momenty, které už v dnešní době internetové není možné prožít.

Příběh nás seznámí s fungováním bank, mimo jiné je zde popsána role zlata v bankovním systému a také to, jak jsou banky navzájem provázány. I bankovnictvím nepolíbený čtenář zde pochopí, jak došlo k poslední ekonomické krizi a navíc si k tomu může jako bonus přečíst zážitky členů představenstva a správní rady s prostitutkami na Bahamy.

Artur Hailey opět nezklamal. Kdybych měl jeho psaní přirovnat k hudbě, tak on neustále jede refrén plný euforie a jen občas během toho refrénu zpěvák zamutuje, čímž narážím na jeho pasáže o homosexuálním znásilňováním jednoho z hrdinů knihy ve vězení a pak jeho myšlenkové pochody na svobodě, kdy jsi nebyl jistý, jestli miluje ženy. Toto téma autor nenastudoval tak důkladně (dokážu ho pochopit), jak je pro jeho knihy jinak typické. Jinak samozřejmě 5 hvězd.

13 20.01.2019

Zdánlivě jednoduchý námět této krátké knihy je ve skutečnosti hlubokosáhlý průnik do duše průměrného američana. A jeho střev.

Hlavní hrdina Herman se rozhodne, že sní osobní automobil – symbol americké kultury. Nebyl by sice úplně první, ale jako první by jeho konzumace byla součástí velké show přenášené televizí (námět pro TV Barrandov?..).

Sníst osobní automobil, samozřejmě kvalitně upravený do kovových kuliček, se může jevit jako jednoduchý úkol, leč není tomu tak. První šok pro jednoduchého Hermana nastává, když mu spočetli, kolik dní bude auto jíst. Druhý šok nastal při zdravotních obtížích, které konzumace auta přinášela. Jedná se o hodně konkrétní hlubinnou sondu do konzumentovy duše, včetně všeho možného krvácení, ze všech možných míst.

P.S. Kniha je vhodný protijed pro ty, kteří jsou otráveni kuchařkami celebrit.
P.P.S Pokud chcete být slavní, tak mám pocit, že dosud nikdo nezkonzumoval elektromobil.

4 20.01.2019

Nádherný román o zrzavých lidech! Zrzavý psanec Datel a zrzavá princezna v exilu Leigh-Cherry tvoří dynamický pár, jehož osud je protkán filozofickými otázkami a dynamitovými rozbuškami.

Tom Robbins tentokrát halucinogenní houby skoro nezmiňuje, to však neubírá na jejich přítomnosti v tomto hluboce filozofickém díle, ve kterém je asi 10 stran věnováno rozboru krabičky Camelek. A ten rozbor stojí za to.

„Všichni tvorové se společně dělí o tři ze čtyř základních živlů, ale ohněm byli obdařeni pouze lidé. Kouření cigaret je ten nejintimnější styk s ohněm, aniž bychom se přitom vystavovali okamžitému mučení. Každý kuřák je převtělením Prométhea, jenž krade oheň bohům a vrací ho domů. Kouříme, abychom ukořistili moc slunce, abychom si usmířili peklo, abychom se ztotožnili s prvotní jiskrou, abychom se nasytili morkem sopky. Nejde nám o tabák, ale o oheň. Když kouříme, předvádíme variantu ohňového tance, rituálu, jenž je stejně starý jako sám blesk.

3 01.01.2019

Gerald Durrell má charisma a vyjadřování Jeremyho Clarksona a na rozdíl od jiných žánrů nemá v tom svém konkurenci, protože není tak suchopárný jako ostatní zoologové (které neznáme, protože jsou suchopární) a také disponuje darem jednoduše a poutavě vyprávět o zvířatech, která nám dosud nebyla známa, jako například – králík lávový.

„Strážce rezervace se ochotně rozpovídal. Samozřejmě že je zná a vídal je v nejrůznějších částech rezervace. Dokonce sám dva chytil, dodal hrdě. „A kde jsou“ ptal jsem se dychtivě. „Ale, snědl jsem je“ odpověděl. Tohle mi prosím řekne uprostřed přírodní rezervace jeden ze strážců!

Kniha ve svém závěru obsahuje mnoho poselství, které však nejsou greenpeacesácky agresivní. „Chováme se jako houf nerozumných dětí, které si volně běhají s jedem, pilou, srpem, puškou a vzduchovkou po rozrostlé a překrásné zahradě a pomalu, ale jistě ji mění v holou neúrodnou poušť.

4 29.12.2018

Takhle výborné knihy by se pro děti vůbec neměly psát, protože si je nezaslouží a docení je až časem :-) Zaslouží si je naopak dospělí, kteří potřebují únik ze svého uspěchaného života a vzpomenout si na své dětství. Lze jen spekulovat o tom, co mohl Durrell vše napsat, kdyby se nemusel věnovat chodu své zoo na ostrově Jersey u Francie.

Věrný své kariéře zoologa se i v pohádkové říši zvané Mytologie zaměřuje na detaily zvířat, pro mne obohacující je zejména popis Baziliška, kterého snáší zlatý kohout. Dobrodružná část knihy nemá chybu, zejména noční výprava na ostrov vlkodlaků, kde hlavní hrdinové musí natrhat mandragoru. Závěrečná bitva je bitvou důvtipu, ale překvapivě přichází i první mrtvý v knize.

P.S. Komentář níže s odkazem na jednu velkou východní mocnost je opravdu úlet a na úrovni diskuse na novinky.cz

13 25.12.2018

Věřte tomu, nebo ne, ale kniha má stejnou atmosféru jako Malý princ a ostatně mu také nechybí mimozemská tématika. V tomto bohatě ilustrovaném díle nás David zasvěcuje do průběhu svého života, mluví o sobě v první osobě ("Mé jméno je David Robert Haywood Jones. Rozhodl jsem se přijít na tento svět 8.ledna, protože to tak udělal i Elvis") a pro mladší čtenáře může představovat vstupní bránu k hudebně složitému géniovi, který tu už skoro tři roky není a který se rozloučil svou černou hvězdou - symbolickým albem - den před svou smrtí ("Můj pobyt na tomto světě dospěl do svého cíle. Znovu se měním v hvězdný popel").

Díky mnoha psychadelickým ilustracím se podaří lépe vystihnout životní příběh chameleona, jakým David byl a vyjádřit barvami životní příběh této výjimečné osobnosti, která si jako své působiště vybrala tuto planetu. Vizuální stránka převažuje nad obsahovou částí, kde se toho příliš nového nedozvíme a naopak je pro mne nepochopitelně vynecháno Davidovo působení ve filmu "My děti ze stanice zoo".

P.S. Až budou běžně dostupné krátké komerční lety do vesmíru, tohle je přesně ta kniha, kterou si vezmu na palubu.

8 25.12.2018

Možná jsem kulturní ignorant, ale doteď jsem vůbec nevěděl o tom, že Michael Douglas produkoval Přelet nad Kukaččím hnízdem (o Formanovi se zde píše hezky a je také zmíněn Franz Kafka), naopak jsem ho měl spojeného jen s Volným pádem, kde vypadá trošku jako frontman Foo fighters David Grohl a Nova kdysi dávala docela často upoutávky na jeho upocené sexuální scény, kde měl většinou otevřenou pusu jako zvíře...Michael se díky přečtení této knihy jeví jako daleko zajímavější a hlavně pracovitější osobnost.

Velmi příjemné čtení, autor nás hned vtáhne do děje a první kapitoly je hojně zastoupen stále žijící 101ročný Kirk Douglas, otec Michaela. Dojmy z předávání oscarů jsou popsány tak živě, až zamrzí.Knihu doporučuji i přes mnoho nepřesností v překladu nebo v číslech (plést například dvaatřicet s třiaadvacet by se nemělo stávat).

2 06.11.2018

Je hrozný, kolik hněvu dokáže vyvolat tato zásadní kniha i po 80 letech.
O pracovní dělnické krizi psal v USA už pěkně Jack London a bylo to čtení krušné jak hory, ale pořád tam člověk vnímal jisté „záchytné“ body, pod které už nešlo jít.

Tady se to spolehlivě podaří a troufám si tvrdit, že většina čtenářů hladověla a živořila společně s hlavními hrdiny, kteří nemají přehnané ambice a žijí si svůj poklidný zemědělský život a najednou se musí dát do pohybu a ve své dobré víře naletí falešným inzerátům o lepším životu v Kalifornii. Strasti způsobené cestováním po pouštní krajině dodávkami a valníky,které už měly být dávno sešrotovány, asi nemá cenu popisovat a smrt prarodičů při rodinné pouti je toho jasným důkazem.

K podobné situaci už dnes sotva dojde v USA a Evropě, ale radši netoužím zjišťovat podrobnosti, za jakých se pracuje v Bangladéši a jiných zemích. Stejně tak i díky této knize zjišťuji že USA a jejich historie nejsou tak idealistické, jen mají nejlepší „marketing“.

"Vodříkal jsem modlitbu a ty starosti se na ni nalepily jako mouchy na mucholapku a modlitba stoupala k nebesům a vodnesla s sebou ty starosti. Ale teďkon to nefunguje". Tom poznamenal "Modlitba nikdá nepřinesla maso. Na to musí mět člověk prase".

7 28.10.2018

Life in plastic is fantastic! Superironický komix, který mi připomíná titulní poster filmu Strach a hnus v Las Vegas a scénami zase film Maska. Asi jediná DC publikace, která si dovolila sjet Batmana jako duševně nepřítomného.

2 25.10.2018

Pět neděl v balóně za 5 minut na záchodě? Ano, díky tomuto komiksu je to možné. Dříve pro někoho zdlouhavé Verneovky lze pokořit během pár desítek vteřin (a pak uspět u maturity?).

Děj knihy je převyprávěn do akčních obrazů, ve kterých vynikne zabití (a snědení) slona posádkou a asi i high jumpem sluhy do jezera Ukerewe (dnešní Viktoriino jezero) plného krokodýlů.

P.S. Mám doma Verneovky staré 100 i méně let, z nichž některé mají docela slušnou sběratelskou hodnotu. Jsem zvědavý, jak moc nabude na ceně tato sympatická a sympaticky ilustrovaná rychlovka, která dokáže Vernea představit dětem, ale neskrývá atributy tehdejšího světa.

3 13.10.2018

Tato kniha je z doby, kdy cestování vzduchem mělo svou hodnotu a ne jako dnešní letenky Ryanairu za 5 Euro. Román vypráví v podstatě o cestě kolem světa za zhruba 30 dní a proletíme se po opravdu exotických lokacích, nejvíce mě potěšil ostrov Ascencion.

Stejně jako některé Verneovy knihy obsahovaly zázračné předpovědi, tak vzducholoď na větrníkách, která se řídila kormidlem, se zrovna příliš neuchytila…ale přesto má kniha své kouzlo a hlavně dokonale vypointovaný závěr, kdy je to snad první Verneova kniha, kterou jsem končil se smíchem.

Navíc potěší narážky ve stylu Pulp fiction na nebohého černého sluhu Frycollina, který se také dostal na palubu.

„Na zemi prý nikdy nepřistane. Ale chce letět na Měsíc a tam si najít vhodné místo, kde by se usadil. „Ach Fry, kamaráde…..nebude rád, až se dozvíš, co se tam nahoře děje“? „Já tam nepůjdu…! Odmítám to“ odpovídal Frycollin, který všechna kuchařova žvanění bral vážně. „A proč, Fry, proč? Oženíme tě tam s nějakou krásnou měsíčňankou!Staneš se tam praotcem měsíčních černochů!“

5 29.09.2018

Další příběh zrození Supermana, protože Superman – Utajený počátek z roku 2011, který představil hlavního hrdinu jako dospívajícího studenta s milujícími rodiči, byl už očividně zastaralý a je třeba ho představit podle pravidel poplatným dnešní době…

Dojemné loučení rodičů Supermana na Kryptonu a pak cesta na nejbližší obyvatelnou planetu, systémy podpory života už klesly skoro na nulu, když se náhle objeví země. Údiv z příletu mimozemského tělesa a pak střih…19letý Clark dělá investigativní novinařinu obklopen svými africkými přáteli.

Superman se mazlí s lvem, pomáhá zvířatům zavaleným stromem, bojuje za demokracii v Africe. No není to nádherné? Není.

1 24.09.2018

Striktně objektivní kniha, rozhodně ne protižidovská, kde byla hlavnímu podnikavému hrdinovi doslova „vnucena“ jeho role, kterou už pak vlivem peněz nedokázal ukočírovat.

Za své majetkové ambice byl víc než potrestán (prodej a nákup drahých kamenů pro panovníka není nepodobný dnešním politickým aférám) a finální rozsudek byl překvapivý a hlavně politicky motivovaný. Škoda smutného konce, ale je to jen román a třeba by to v realitě dopadlo jinak, zvlášť vzhledem k výkupnému, které židovská obec ve prospěch obžalovaného nabídla.

2 10.09.2018

Knižní předloha jednoho z nejlepších filmových zpracování Bonda nabízí exotiku a rumové opojení, která se ---nečekaně--- promění v akční řežbu.

Musím se přiznat, že jako menší jsem se neskutečně bavil u filmové parodie Bonda Austina Powerse, například u scény, kdy mají hlavního hrdinu zabít žraloci s laserovými paprsky v zubech, ale samotná kniha se moc neliší, když mají sexy Zlatu sníst v nádrži lidožraví krabi…

Naivní Zlata, dívka z chudých poměrů, která moc neřeší oblečení, je navíc takovým prototypem Esmeraldy…Každopádně se budete skvěle bavit, zvlášť při tom, jak se Bond vypořádá se speciální „opičí“ dráhou, u které se Dr.No inspiroval v nacistických pokusech Dr.Mengeleho.

2 10.09.2018

Zlatý prst je velmi nebezpečný padouch, který si věří natolik, že se dopustí klasické padouší chyby, že prozrazuje veškeré své plány...

Velmi čtivá kniha v Playboy stylu, špionážní pasáži nelze nic vytknout, Bond si vede opravdu precizně na to, že je většinu doby pod vlivem alkoholu (nebo právě díky tomu?) a při popisu automobilových projížděk a honiček jsem měl pocit,jako bych to sám prožíval.

1 26.08.2018

Takové "Věřte nevěřte" v podání Julese Verna. Pokud bývá tento autor zmiňován pro pomalý děj a rozvláčný popis, tak tato kniha je příjemná detektivní rychlovka na 150 stran, která se hodí na dovolenou.

Doporučuji těm, kteří mají rádi když na ně dýchne atmosféra staré doby (starého Maďarska) a nebaví je už tolik severské precizní detektivky. Tady se zápletce můžeme decentně pousmát a to co přijde jako šokující odhalení v půlce knihy je nám jasné už od začátku,ale....Jules Verne.

1 26.08.2018

Přesně takhle si přestavuji knížku pro děti! Nechybí syrovost a opravdu netuším v kolika jiných pohádkách přijde hlavní hrdina o rodiče na osmém řádku knihy (a navíc po sežrání nosorožcem...)

Jakuba se poté ujaly jeho dvě tety s originálními jmény Bečková (ta tlustá) a Břečková (ta hubená) a poměrně solidně mu ničí dětství a berou ho jako svého otroka. Naštěstí se pomocí lehké magie vše v dobré obrátí a obě šílené tety budou následně přejety obří broskví a dobrodružství může začít...

Kniha má osobitý styl Roalda Dahla a stejně jako Karlík a továrna na čokoládu je plně přístupná i dospělému publiku. V případě dětí, mimo originálního příběhu,oceňuji i to, že si zajisté vytvoří pozitivní náhled na hmyz (Stonožník má jen 21 párů bot!)

1 19.07.2018

Doporučení George R.R.Martina na přebalu knihy může přivábit k okamžité koupi knihy,ale je dobré vědět, že...

...se začátek docela nese v duchu Trifidů a proto se rozhodnete knížku dočíst. Zároveň se ale jedná o popis apokalypsy z ženské perspektivy (rozhodně tak nesoudím z růžové stuhy u knihy). V samotném díle je velmi málo násilí a bezprostřední akce, namísto toho jsou brány v potaz pocity členů kočovného divadla.

Příliš mi nesedí věci typu, že 15 let po smrtící chřipce prakticky došlo střelivo (zvláště když se děj odehrává v Severní Americe), anebo také to, že auta přestaly jezdit už po 3 letech, protože benzín a nafta přestaly být použitelné. Jednak tyto strategické suroviny bývají skladovány v různých podmínkách a druhak by po třech letech v automobilech určitě nějak fungovaly, i když by nezazářily ve spotřebitelských testech.

Často zmiňované flashbacky nejsou nezajímavé, ale spíš se tak hezky navzájem doplňují a působí tak, jako by si připravovaly půdu pro seriálové zpracování. Stejně tak působí i často jednostránkové kapitoly, psané velmi úsečně.

Kniha se velmi příjemně čte, ale rozhodně se nevyrovná příběhu a propracovanosti Walking dead, nebo klasických Trifidů. Autorka nedokáže strnout dlouho na jednom místě, ani v jednom čase. Až ke konci knihy se kapitoly příjemně prodlužují a rozrůstá se i (z mého pohledu nejzajímavější) popis světa "poté".

P.S. Překlad je příjemný akorát bych "panic attack" rozhodně nepřekládal jako "panická ataka" (viz strana 30)

1 17.07.2018