MC87 komentáře u knih

Den Trifidů nás uvede rychle do děje katastrofou, která připravila o práci všechny optiky a ostatně nejen je.

Dopad katastrofy je o to horší, že dává šanci dalšímu živočišnému druhu, který trpělivě čekal na svou šanci v chovných ohradách. Nutno podotknout, že stejně jako v případě alienů si lidé za rozšíření trifidů mohou sami. Nevím, jestli je to náhoda, ale podobně jako alieni, jsou trifidi opatřeni žahadlem, které jim zesnadňuje „manipulaci“ s člověkem.

Tato naprostá klasika sci-fi si v ničem nezadá například s Remarquem, kdy je pojítkem hlavních hrdinů zdánlivě bezvýchodná situace, nutnost pragmaticky chladného uvažování a popíjení alkoholu. Tento postoj je bezpochyby ovlivněn koncem druhé světové války, po níž zmíněné romány vyšly.

16 13.03.2018

Magor a jeho doba? Jeho doba byla ledová, kamenná a prázdná, ale on nepodlehl. Byla to doba, kdy tehdejší režim potřeboval perzekuovat lidi, kteří jen chtěli poslouchat a dělat hudbu (a nestačil jim schválený Olympic – mimochodem skvělé se dozvědět, že P.Janda byl v přehrávkových komisích).

Pokud mám knihu My děti ze stanice zoo jako četbu, kterou zvládnu bez dechu za 1 den, tak toto je kniha kterou přečteš za dva dny bez dechu a v napětí, Marek Švehla se opravdu vyznamenal a tuto knihu řadím na čestné místo v knihovně, vedle stejně černobílých Kmenů 0.

Hlavní aktér knihy prokázal velkou osobní statečnost, když například hned po propuštění z prvního vězení odmítl podepsat závazek mlčenlivosti, o tom co ve vezení viděl a zažil (běžná praxe za komunismu) a naopak po pár dnech konzumace alkoholu začal znovu podporovat nezávislou (=perzekuovanou) kulturu, díky čemuž si pak vysloužil pobyt i ve Valdicích pro nejtěžší vězně.

Jeho štafetu pak v 80.letech převzali jiní a Magorovo působení ve svobodných časech byl spíš už takový jeden velký dojezd (ve smíchovské nádražní restauraci Oáza), kdy se musel potýkat s existenční krizí. Zásluhou toho hnusného režimu, který vynikal maximálně tak ve skartaci, neměl zajištěny základní životní potřeby a dostával se obtížně k důchodu.

Citát V. Havla po odsouzení Magora : „Prokurátor se stal symbolem naduté a úzkoprsé moci, pronásledující všechno, co není schopna zařadit do své sterilní představy života, všechno neobvyklé, riskující, samorostlé a nepodplatitelné, všechno příliš bezelstné i příliš náročné, příliš otevření i příliš tajemné, všechno příliš drsné i příliš zjemnělé na její těžkopádný vkus, vlastně všechno jiné, než jaká je sama.“

14 17.02.2019

Jako celoživotní zaměstnanec bank a pojišťoven beru tuto knihu velmi osobně. Kniha je tak maximálně objektivní, jak jen může být a navíc je přikrášlena o akční momenty, které už v dnešní době internetové není možné prožít.

Příběh nás seznámí s fungováním bank, mimo jiné je zde popsána role zlata v bankovním systému a také to, jak jsou banky navzájem provázány. I bankovnictvím nepolíbený čtenář zde pochopí, jak došlo k poslední ekonomické krizi a navíc si k tomu může jako bonus přečíst zážitky členů představenstva a správní rady s prostitutkami na Bahamy.

Artur Hailey opět nezklamal. Kdybych měl jeho psaní přirovnat k hudbě, tak on neustále jede refrén plný euforie a jen občas během toho refrénu zpěvák zamutuje, čímž narážím na jeho pasáže o homosexuálním znásilňováním jednoho z hrdinů knihy ve vězení a pak jeho myšlenkové pochody na svobodě, kdy jsi nebyl jistý, jestli miluje ženy. Toto téma autor nenastudoval tak důkladně (dokážu ho pochopit), jak je pro jeho knihy jinak typické. Jinak samozřejmě 5 hvězd.

13 20.01.2019

Takhle výborné knihy by se pro děti vůbec neměly psát, protože si je nezaslouží a docení je až časem :-) Zaslouží si je naopak dospělí, kteří potřebují únik ze svého uspěchaného života a vzpomenout si na své dětství. Lze jen spekulovat o tom, co mohl Durrell vše napsat, kdyby se nemusel věnovat chodu své zoo na ostrově Jersey u Francie.

Věrný své kariéře zoologa se i v pohádkové říši zvané Mytologie zaměřuje na detaily zvířat, pro mne obohacující je zejména popis Baziliška, kterého snáší zlatý kohout. Dobrodružná část knihy nemá chybu, zejména noční výprava na ostrov vlkodlaků, kde hlavní hrdinové musí natrhat mandragoru. Závěrečná bitva je bitvou důvtipu, ale překvapivě přichází i první mrtvý v knize.

P.S. Komentář níže s odkazem na jednu velkou východní mocnost je opravdu úlet a na úrovni diskuse na novinky.cz

13 25.12.2018

Věřte tomu, nebo ne, ale kniha má stejnou atmosféru jako Malý princ a ostatně mu také nechybí mimozemská tématika. V tomto bohatě ilustrovaném díle nás David zasvěcuje do průběhu svého života, mluví o sobě v první osobě ("Mé jméno je David Robert Haywood Jones. Rozhodl jsem se přijít na tento svět 8.ledna, protože to tak udělal i Elvis") a pro mladší čtenáře může představovat vstupní bránu k hudebně složitému géniovi, který tu už skoro tři roky není a který se rozloučil svou černou hvězdou - symbolickým albem - den před svou smrtí ("Můj pobyt na tomto světě dospěl do svého cíle. Znovu se měním v hvězdný popel").

Díky mnoha psychadelickým ilustracím se podaří lépe vystihnout životní příběh chameleona, jakým David byl a vyjádřit barvami životní příběh této výjimečné osobnosti, která si jako své působiště vybrala tuto planetu. Vizuální stránka převažuje nad obsahovou částí, kde se toho příliš nového nedozvíme a naopak je pro mne nepochopitelně vynecháno Davidovo působení ve filmu "My děti ze stanice zoo".

P.S. Až budou běžně dostupné krátké komerční lety do vesmíru, tohle je přesně ta kniha, kterou si vezmu na palubu.

8 25.12.2018

Chtěl bych se autorovi omluvit za ignoraci jeho knihy, protože jsem si vždy myslel, že jde o „Vlčáka Kazana“. Ve skutečnosti se jedná o brilantní příběh krize života, který nepokrytě v hodnocení zvýhodním, protože sám prožívám podobnou krizi.

Kniha se na 100% bude líbit těm, kteří si oblíbili Hellerovo „Něco se stalo“. Stejné téma – znechucení konzumním životem, budováním kariéry, manželkou, vývojem potomků (oba autoři ve svých knihách jeví strach ze vztahu své dcery s černochem). Silné vazby na rodinu, břitké dialogy, snaha manželek udržet nefungující manželství, nechutenství pokračovat dál…to jsou průsečíky obou knih, ačkoli Kazanův hrdina dojde ve svém počínání mnohem dál a troufne si spálit všechny mosty svého „ideálního“ života vyšší střední třídy a utéct z velkoměsta na venkov – což je mimochodem i dnes hojně používaný protijed.

„Peníze, jež vydělali, neměly velkou hodnotu, to zjistili již v roce 1929. A ostatní nabytý majetek – to všechno neznamenalo nic. Tito lidé, kteří volali Ameriko, Ameriko“, když století zemřelo, sem přišlo hledat svobodu a další lidské hodnoty, a našli tu jenom svobodu vydělat si co nejvíc peněz.“

8 25.03.2018

Nesmírně vlídná a přitom syrová kniha Terryho Pratchetta začíná smrtí jednou z hlavních postav (což je podobně výjimečná událost jako u Simpsonů). Téma smrti je všudypřítomné, nikoli však s nadsázkou v podobě Smrtě, ale víc „doopravdy", čímž myslím regulerní masakry lidského pokolení...

O tomto posledním díle jednoho z nejlepších fantasy spisovatelů se ví, že ho autor nestihl řádně dokončit, čemuž odpovídá spíše kratší stopáž knihy, takže se například nedozvíme, jak dopadla Tifanny s Prestonem…

Terry Pratchett mě provázel 2/3 mého života a nesmírně mě mrzí, že už nebude. Vzhledem k jeho produktivitě si ho ale může člověk neustále připomínat a pokaždé číst něco jiného. Oceňuji, že když se dověděl svou diagnózu, tak nepolevil ve svém pracovním tempu a „staral“ se o své čtenáře, ať mají stále co číst.

Díky Terry.

8 24.12.2017

Je hrozný, kolik hněvu dokáže vyvolat tato zásadní kniha i po 80 letech.
O pracovní dělnické krizi psal v USA už pěkně Jack London a bylo to čtení krušné jak hory, ale pořád tam člověk vnímal jisté „záchytné“ body, pod které už nešlo jít.

Tady se to spolehlivě podaří a troufám si tvrdit, že většina čtenářů hladověla a živořila společně s hlavními hrdiny, kteří nemají přehnané ambice a žijí si svůj poklidný zemědělský život a najednou se musí dát do pohybu a ve své dobré víře naletí falešným inzerátům o lepším životu v Kalifornii. Strasti způsobené cestováním po pouštní krajině dodávkami a valníky,které už měly být dávno sešrotovány, asi nemá cenu popisovat a smrt prarodičů při rodinné pouti je toho jasným důkazem.

K podobné situaci už dnes sotva dojde v USA a Evropě, ale radši netoužím zjišťovat podrobnosti, za jakých se pracuje v Bangladéši a jiných zemích. Stejně tak i díky této knize zjišťuji že USA a jejich historie nejsou tak idealistické, jen mají nejlepší „marketing“.

"Vodříkal jsem modlitbu a ty starosti se na ni nalepily jako mouchy na mucholapku a modlitba stoupala k nebesům a vodnesla s sebou ty starosti. Ale teďkon to nefunguje". Tom poznamenal "Modlitba nikdá nepřinesla maso. Na to musí mět člověk prase".

7 28.10.2018

Zbytečně podceňovaná kniha Terry Pratchetta (například daleko lepší než Kobercové nebo Johny), kterou jsem koupil v knihkupectví ve výprojedu za 107 Kč. Napsal ji jako první poté, co se dozvěděl svou diagnózu, na kterou zemřel o šest let později v roce 2015.

Tématu smrti (Smrť si neodskočil na hostovačku a tak se zapnutým caps lockem hovoří Bohové ostrova Národa“) a konce života jako takového se autor věnuje více než obvykle, ale se svou obvyklou grácií.

„Mau ucítil palčivou bolest v levé noze. Překulil se a vykřikl. Pták praotec, který ho sledoval, také došel k názoru, že Mau je mrtvý, vrátil se a klovl ho do nohy, aby se ujistil. Teď s uraženým výrazem spěšně odhopkal stranou. Ne však moc daleko, pro případ, že by Mau nakonec přece jen zemřel. Podle zkušeností ptáka praotce nakonec umřelo všechno, když jste to dost dlouho pozorovali“

Tato kniha je elixír mládí pro ty, kteří začínali svou čtenářskou kariéru na Robinsonovi Crusoe, nebo sledovali Modrou Lagunu.

7 17.12.2017

Když mám v zimě špatné období, tak si na zvednutí nálady rád opakovaně pročítám knihy o lidech, kteří se měli hůř. Jako první knihu používám deníky z gulagu Život mi vzal BAM, jako druhá mi dobře slouží Mezi zlatokopy od Jacka Londona, kteří na rozdíl od ruských vězňů měli šanci se rozhodnout, že do té promrzlé bídy odejdou dobrovolně.

Šance na zbohatnutí byla v procentech zhruba stejná asi jako dnes při sázení losů, akorát zlatokopové dávali všanc svůj život (ať už při putování s omezeným fondem potravinových zásob, nebo při opileckém usnutí na ulici v -40 stupních celsia).

Naprosto fantastický je doslov Ondřeje Neffa, který má zhruba 30 stran a lze ho označit jako knihu v knize, kdy naprosto dokonale vysvětluje Aljašskou historii, včetně zajímavé informace, že odkup Aljašky od Ruska za směšné peníze byl schválen jen velmi těsně. Ondřej Neff také spolehlivě a přesně objasnil, v jakých pasážích si Jack London vymýšlel jen trochu a v kterých trochu hodně moc.

Velmi příjemně čtivá kniha, která těží z toho, že se Jack London nepouštěl do sociálního románu, ale do krásné touhy zbohatnout, soutěžit a prožít dobrodružství.

P.S. Nejradši mám povídku se závody psích spřežení, která mě dokáže zabavit podobně jako závody formule 1.

6 22.02.2019

Mrazivě současná kniha o automobilismu, u které nepoznáte že byla napsána před 40 lety. Děj se odehrává v Detroitu, asi nejošklivějším americkém velkoměstě (v současnosti spíše město duchů), kde měli mají výrobci automobilů tradiční základnu. Možná jste si všimli, že je Detroit v mnoha amerických filmech terčem posměchu a v této knize se také dozvíme proč.

Úvahy vrcholných představitelů automobilového průmyslu jsou zacykleny mezi vývojem nového vozu, zvažováním masivní výroby elektromobilu (!), aktivisty požadujícími lepší vzduch a v neposlední řadě také tvorbou zisku. Jednotliví vedoucí žijí život v totálním stresu, infarkty jsou běžné (každá minuta zastavení pásu znamená ztrátu jednoho automobilu!), nejbezpečněji se cítí uprostřed týdne, protože v pondělí a pátky jsou největší absence, díky tomu, že dělníci využívají výhod týdenních výplat a relaxují ve společnosti alkoholu a drog.

Z hlediska sociologie je zkoumáno bezvýchodné postavení černochů, kteří jsou pro potřeby automobilového průmyslu amnestováni a mohou nastoupit i se špinavým trestním rejstříkem a pobírat plat o kterém se jim ani nesnilo, což vede k jejich alkoholismu a nesmírné ochotě se zadlužit. Černé gangy přímo v továrně, drogy a sázky na pracovišti jsou běžným koloritem. Dělníkům, rekrutujícím se převážně z řad černochů, jsou díky děsivé síle odborů (naprosto shodné s dnešní Škodovkou…) ironicky přiznávána v rámci fabriky větší práva než v tehdejším občanském životě.

Tato kniha je nesmírně zajímavá pro ty, kteří si uvědomují, jak automobily ovládají náš život, jak je, podobně jako cigarety, vlády potřebují vyrábět, ale zároveň se je snaží regulovat na všechny způsoby, aby alespoň částečně uspokojili aktivisty a vzteklé obyvatele, kteří nemají kde parkovat, protože každý chce mít přece svoje auto. Kniha může potěšit i ty, kteří si uvědomují to, že ČR je v podstatě takový jeden velký Detroit.

6 28.04.2018

Václava Klause st. vyprodávali v Levných knihách za 9,- Kč. Věřím, že tento politicko-beletristický výkon bude brzy překonán právě touto knihou (pokud teda ty pasáže snů nejsou navázány na další sny, jako ve filmu Počátek, což by tuto knihu slovenského reformního komunisty dostalo do kategorie sci-fi a tam žádná kniha neklesá pod 19 Kč).

Naprosto fantastická knížka Doris Goodwin (opravdu její jediná?), která pojednává o 16. prezidentovi USA (a čtvrtém který byl zavražděn ve svém úřadě), který se díky totálnímu charismatu a vysoké úrovni diplomacie dokázal prosadit v primárkách a stát se prezidentem. Ke své smůle však "zdědil" konflikt Severu proti Jihu, který kopíruje jeho prezidentské období.

Ze vzdělávacího hlediska jsou pro mě naprosto zásadní informace, že republikáni vznikli ze 2/3 ze zaniklé Whig party a vůbec že bojovali proti jižnímu otrokářskému systému, protože dnes je republikánská strana právě doménou jižních států. Pro Lincolna byla zásadní budoucnost Unie (tzn. aby se neodtrhly jižní státy), kterým byl v prvních fázích ochoten zachovat otrokářský systém. V průběhu války svůj názor, ve prospěch úplného zrušení otroctví, změnil díky tomu,že díky otrokům, kteří zastávali "údržbu", se mohl Jih lépe soustředit na válečné tažení. I návrh na zrušení otroctví však počítal s nerovnoprávným postavením černochů, což ostatně platilo i dalších 100 let až k M.L.Kingovi.

Zajímavost? Plnovous, s kterým ho známe, si nechal narůst na základě dopisu 11leté holčičky. Jako bývalý právník a hlavně humanista si uměl udělat čas na návštěvy z řad "obyčejných lidí" a i v průběhu války se dokázal hodiny zabývat případy vojáků odsouzených především k smrti za dezerci a hledal u všech (!) polehčující okolnosti k zmírnění jejich trestu a prohlásil "Ty chudáky by strašně vyděsilo, kdybychom je chtěli zastřelit".

Skvělá knížka o skvělém prezidentovi.

6 18.02.2017

Zdánlivě jednoduchý námět této krátké knihy je ve skutečnosti hlubokosáhlý průnik do duše průměrného američana. A jeho střev.

Hlavní hrdina Herman se rozhodne, že sní osobní automobil – symbol americké kultury. Nebyl by sice úplně první, ale jako první by jeho konzumace byla součástí velké show přenášené televizí (námět pro TV Barrandov?..).

Sníst osobní automobil, samozřejmě kvalitně upravený do kovových kuliček, se může jevit jako jednoduchý úkol, leč není tomu tak. První šok pro jednoduchého Hermana nastává, když mu spočetli, kolik dní bude auto jíst. Druhý šok nastal při zdravotních obtížích, které konzumace auta přinášela. Jedná se o hodně konkrétní hlubinnou sondu do konzumentovy duše, včetně všeho možného krvácení, ze všech možných míst.

P.S. Kniha je vhodný protijed pro ty, kteří jsou otráveni kuchařkami celebrit.
P.P.S Pokud chcete být slavní, tak mám pocit, že dosud nikdo nezkonzumoval elektromobil.

5 20.01.2019

Tato kniha je z doby, kdy cestování vzduchem mělo svou hodnotu a ne jako dnešní letenky Ryanairu za 5 Euro. Román vypráví v podstatě o cestě kolem světa za zhruba 30 dní a proletíme se po opravdu exotických lokacích, nejvíce mě potěšil ostrov Ascencion.

Stejně jako některé Verneovy knihy obsahovaly zázračné předpovědi, tak vzducholoď na větrníkách, která se řídila kormidlem, se zrovna příliš neuchytila…ale přesto má kniha své kouzlo a hlavně dokonale vypointovaný závěr, kdy je to snad první Verneova kniha, kterou jsem končil se smíchem.

Navíc potěší narážky ve stylu Pulp fiction na nebohého černého sluhu Frycollina, který se také dostal na palubu.

„Na zemi prý nikdy nepřistane. Ale chce letět na Měsíc a tam si najít vhodné místo, kde by se usadil. „Ach Fry, kamaráde…..nebude rád, až se dozvíš, co se tam nahoře děje“? „Já tam nepůjdu…! Odmítám to“ odpovídal Frycollin, který všechna kuchařova žvanění bral vážně. „A proč, Fry, proč? Oženíme tě tam s nějakou krásnou měsíčňankou!Staneš se tam praotcem měsíčních černochů!“

5 29.09.2018

Gerald Durrell je takový Jimmy Clarkson na poli biologickém, který se nebojí jízlivých komentářů na biologicky nejagresivnější druh – lidstvo. Svou práci nade vše miluje, dělá ji skvěle a vy si pak v transu uvědomíte, že na internetu s napětím vyhledáváte ptactvo, které tak nápaditě popisoval…

„Povzbuzen jeho blahosklonností našel jsem další větévku, přisunul se ještě kousek blíž a nabídl ji ptáčeti. Vzalo si ji tentokrát mnohem pohotověji. Nejdřív ji umístilo na jednu stranu, pak si to ale rozmyslelo a přendalo ji jinam. Nakonec zřejmě došlo k závěru, že takhle je to v pořádku, a vyzývavě se na mě zahledělo. Nejspíš usoudilo, že i když vypadám dost odporně, jako dodavatel větévek mám své nesporné přednosti.

5 28.04.2018

Psát biografii někoho, kdo nedával příliš rozhovorů a pokud ano, tak spíše glosoval a užíval si své oblíbené metafory, není rozhodně jednoduché. Proto se autor pojal biografii sira Terryho Pratchetta spíše analyticky a snaží se vysvětlit, na základě důkladné znalosti jeho knih, co tím a oním textem autor zamýšlel a co ho k němu inspirovalo. Rozhodně je zajímavé, že T.Pratchett pracoval v jaderné elektrárně.

Oproti některým komentujícím mi nevadí absence či úplné pominutí děl z pozdější fáze života autora. Orientace na začátek jeho kariéry je zřejmé a ani tak nedochází k nějakému přílišnému hodnocení jeho knih, spíše jeho kontextu.

Naprosto parádně je zde vylíčen vztah TP k náboženství (aniž by byla zmíněna kniha Malí bohové) a odchod Terryho ze světa, kdy okamžitě po stanovení své diagnóze informoval veřejnost a začal bojovat za právo na dobrovolný odchod ze světa. Terry zemřel se svou kočkou na klíně a o tom, kdo si pro něj přišel, snad vůbec není nutné pochybovat.

5 13.04.2018

Román představuje takovou Sodomu – Gomoru, zobecněnou do dvou sídel Větrná hůrka a Drozdov, ve kterých se děje všechno zlo a mystično (očekával jsem, že bude víc akce v místních bažinách a mokřadech).

Asi mi nepřísluší vysmívat se romantickým aspektům knihy, když více než polovina hlavních postav onemocní kašlem, nachlazením nebo tbc a poté zemře v mladém věku. Působí to poměrně nedůvěryhodně, ale poté, co se autorka chvíli po zveřejnění knihy nachladila a zemřela, tak…se budu oficiálně vysmívat jen hlavní vypravěčce,která provází knihou a která nemá nejmenší pud sebezáchovy, nebo sebeúcty a klidně pak na konci knihy odejde sloužit k hlavnímu padouchovi,který se jmenuje….

….Heathcliff (Suchýútes,haha) a který díky svým zlotřilým plánům způsobil mnoho přesunů mezi dvěma sídly, která (vyjma bažin) obstarají veškerý děj. Mimochodem, pokud se dnes revidují některé knihy z hlediska politické korektnosti, tak uvidíme, jak dlouho ještě zůstane Heatcliff „gypsy“.

5 26.03.2018

Výborný román o těch, kteří se v životě už fakt museli nudit...Kromě 4 hlavních hrdinů tu v příbězích narazíme na bezpočet klášterních představitelů, kteří sice vzorně dodržují celibát ve smyslu klasického styku, což jim ale nebrání dopřát si jiné typy rozkoše...

Roztomile zvrhlá kniha, která má, na rozdíl od "50 odstínů", trochu říz. Je psaná příjemným jazykem období romantismu, který není nepodobný Verneovi nebo Dumasovi (vyjma obsahu). Samozřejmě, že jsou tu z dnešního pohledu nelogičnosti, například vězněné osoby měly při své převaze velmi dobré příležitosti přemoci své pány,ale nevyužily toho, ani se nepokusily.

Nesmíme opomenout filozofický aspekt knihy, kdy si zvrhlí mučitelé pokládají, mimo jiné dnes více než aktuální otázky, zda mohou být všichni lidé na světě šťastni. Nemohou. Jeden z nich, vysoce postavený, který se podílí na výkonu moci například vždy rozhodne pro trest smrti - protože mu to přináší sexuální uspokojení...

5 13.03.2018

Z tohoto dílu jsem byl nadšen, protože mi více než kvalitně připomněl jednu z mých nejoblíbenějších fantasy sérií. Yennefer byla sice neobvykle povrchní a autorsky odbytá, ale mantichora to vem.

Je sice pravda, že důraz na koupele v lázních byl více než zřejmý, ale atmosféru zaklínačského díla se podařilo zachovat a pro mne například než samotný souboj se Strigou byly cennější obrazy z bitevního pole po tažení Nilfgaardského vojska…

Kvalitní zaklínačská četba, které chybí pouze kvalitněji ztvárněné souboje (a klející trpaslíci). 4*

5 26.12.2017