Medunkavera komentáře u knih

Jedna z forem lásky.

Jinak naprosto souhlasím s mauglie.
Kdyby mě to napadlo, tak takhle to přesně napíši.
No.. asi jsem nebyla nikdy takhle zamilovaná..
(To by tak ještě scházelo..)

21 06.04.2019

Mám doma takovou malou prosklenou knihovnu a tam mám všechny skvosty, které jsou mi nejmilejší. A mezi nimi je i tato kniha. Prostě skvost, co na to říci.
Už jen to, co Heinrich Harrer - jako horolezec - překonal a pak.. je blízkým přítelem Dalajlamy..
Tohle je vlastně poprvé, kdy jsem si po shlédnutí filmu řekla: Ano, tuhle knihu chci mít. A také jsem hned šla a knihu si koupila.

21 17.06.2018

Knihu jsem četla v době, kdy to nebylo jen tak sehnat dobrou knihu. A tak jsme stáli každý čtvrtek před Knihou a modlili se, aby se na nás dostalo. Tedy . . . spíše tam stál manžel, já se starala o děti.
Teď, když už jsou děti dospělé a mají svůj život, tak bych si ráda všechny ty knihy - které jsme tehdy tak těžko sháněli - přečetla. Jsem zvědavá, jak to na mě bude dnes působit. Jako třeba Poslední kabriolet (ten mám doma.) To už taky vím prd, co v tom bylo. Akorát vím, že to byla tehdy bomba, když to vyšlo. Ale za ta léta už jsem zapomněla. Na prvním místě tu byla starost o děti, o manžela, o domácnost, zaměstnání . . .
V dnešní době mám zase jiný problém: myšlenky mi odlétají . . . já nevím kam . . . a nemohu se na čtení soustředit.

21 18.06.2015

Tak knížku jsem objednala a už ji mám doma. Chtěla sem ji dát maličké hned, jak přijde, ale za pár dní má narozeniny, tak jí knížku dám jako dárek. Bude mít radost, protože kočíčku Ťapičku si zamilovala.

20 03.10.2023

Přečetla jsem to, ale vůbec mě to nebavilo. Jakmile je to sci-fi, tak couvám. Mám raději příběhy ze života. Prostě příběhy, které se staly a já si z nich mohu něco vzít. Poučit se.

20 21.08.2021

Dojal mě příspěvek pode mnou, který napsala EvikU. Připomělo mi to, jak děti prožívaly dobrodružství a nebo zklamání a bolest zvířátek. Také plakaly. A já s nima.

20 15.08.2021

V pátek jsem zavítala do jednoho opravdu velkého knihkupectví. Když jsem tam vešla, tak jsem si připadala trochu nejistě. Za prvé.. po dlouhé době jen tak, v knihkupectví, kde si mohu knihu vzít do ruky a prohlédnout si ji. Pak to množství knih! Já jsem vždy nakupovala v malých knihkupectvích. Cítím se tam lépe, než ve velkém obchodě.
Chvíli jsem se tam ztrácela, ale za chvíli jsem se zorientovala a našla oddělení pro nejmenší. A našla jsem toto leporelo z dětství: Kam se schoval nůž.
To je strašně moc hezké:
Malý Martínek se svým pejskem a později i s babičkou hledají tatínkův nůž. Tatínek ho totiž pod některým stromem zapoměl. A tak obcházejí různé stromy a hledají, zda pod ním není tatínkův nůž. A tak se Martínek, i děti, které si leporelo prohlížejí, naučí jména stromů a vidí, jak ty stromy vypadají.

P.S. Vždycky se mi jako malé líbila ta obálka: Jak si Martínek se svým pejskem prohlíží leporelo, které já teď zrovna držím v ruce.

20 15.08.2021

Jedna z nejoblíbenějších knih mé dcery.

19 17.08.2021

Veselé příhody Maxipsa Fíka a holčičky Áji mi vždy spraví náladu.

19 30.07.2021

Krásné, něžné a dojímavé příhody dvou kamarádů.

(To označení dvou mužíčků mi přjde divné.)

19 15.07.2021

Ano, také jedna z nejmilejších knížek, když jsem byla malá.
To už je let. Achjo.

19 12.07.2021

Tohle leporelo bylo naše nejoblíbenější. Moje, i dětí, když byly maličké. Často jsem jim z něho četla. Už všechny ty říkanky znaly nazpaměť. Hlavně tuhle: Ve veveří na hradě, víří peří v zahradě. Přišla máma veveřička, sebrala je do peříčka. Nasušila tymián, koupí za něj povian.

19 10.05.2021

Úplně úúžasná kniha. Mám ji v té knihovně.. tam.. hned vedle, kde spím, takže se dá říci, že o její hřbet každý den očima zavadím.

Ale otevírám ji velice zřídka - protože to není příběh, nebo detektivka, nebo román. Je to velice těžké čtení. Přečtu si jen pár řádek a to mi úplně stačí, protože je o čem přemýšlet a je co vstřebávat. Nebo si přečtu jednu stránku, či více. A vždy žasnu. Naprostá nádhera. Úžas. Respekt.

P.S. V knize mám vloženou účtenku, že jsem knihu koupila 26.10. 2004

19 03.09.2020

V roce 1999 jsem dostala pod stromeček všech sedm knih. Měla jsem z nich strašnou radost. A stále mám. V bytě mám knihy na pěti místech a jedna knihovnička těmito knihami začíná.

19 13.05.2020

...'Byla to ošklivá, postarší ženská. Ošklivější než já. Vylekala mě. Její tvář byla velmi blízko. Tak musí vypadat smrt, říkal jsem si...'

...'Napil jsem se studeného saké. Poskočily mi uši a hned jsem se cítil líp...´

Kniha je plná úžasných hlášek, úvah a zamyšlení Bukowského. Ty nejlepší tu jsou již vypsané pode mnou. Líbilo se mi a úžasně mě pobavilo, když se dostal do situace, kdy mu šlo doslova o život, ale on zůstal absolutně klidný a začal svým útočníkům bezelstně pokládat úplně obyčejné a naivní otázky, čímž je tak vyvedl z míry, že málem zapoměli, proč přišli..

Je to Tvoje poslední kniha, Charlesi. Škoda. A je to tam v ní i trochu cítit, že víš, že si pro Tebe přijde. Ale není tam cítit smutek, ani strach - to už vůbec ne - jen jakási úleva a smíření.

19 08.02.2018

Hezké. Takové výpravy do duše lidí.
Ukázka ze sezení
[+SPOILER]
Marla (mluví tíše, beze stopy hněvu):

"Minulou noc jsem ležela v posteli a pokoušela se Peterovi vylíčit důležitý sen, který na mě silně zapůsobil. Při vyprávění jsem ho znovu prožívala. Najednou jsem si všimla, že Peter jen sem tam prohodí nějaké hm...hm...ano, ve skutečnosti vůbec neposlouchá. Hrozně mě ranilo, že mě nebere vážně, otočila jsem se zády a plakala jsem. Tolik mi na tom snu záleželo, ale jeho to vůbec nezajímalo."

Harville. "Dobře Marlo, teď bych rád, abyste se obrátila přímo na Petera a všechno, co jste právě řekla, vyjádřila jednou větou."

Marla se obrátí na Petera a mluví stále stejně bezvýrazně.
"Ranilo mě, že jsi vůbec neposlouchal, když jsem ti popisovala sen, který byl pro mě tolik důležitý."

Harville: "Petere, teď bych chtěl, abyste to po Marle opakoval tak,
aby věděla, že jste ji správně rozuměl."

Peter: "Pokoušela ses vylíčit mi sen, který pro tebe moc znamenal,
znovu jsi ho při tom celý prožívala, ale já jsem tě neposlouchal."

Marla: "Ano, tak to je."
. . . . . . . . .

V knize jsou různé ukázky sporů mezi partnery a to, jak tyto situace terapeut navrhuje řešit. Moc zajímavá kniha.

18 16.10.2021

Tady musím tak trochu souhlasit s tím, co napsal pan milandoskocil. Úplný odpad bych tomu nedala, to ne. Je tam spoustu zajímavostí až . . bohužel na ty černobílé obrázky. Myslím si, že herbář rostlin - ať už léčivých, nebo jiných - nebo třeba atlas hub, by měl být barevný. Ne, že byl měl, ale je to nutnost, aby byl barevný. Podle černobílého obrázku nemůžete bylinku sbírat.

18 15.09.2021

Když ráno začnu vnímat a otevřu oči, sen je fuč. Ale když ve mě ještě doznívá, otevřu Snář. Tam si přečtu, co mě čeká. A co mi sen naznačuje. Když je to příjemné, tak mám dobrou náladu a říkám si: hmm, tak dnes budu mít hezký den.. Což se samozřejmě nesplní, že? Člověk nemůže jen tak sedět a čekat, že se mu splní to, co se mu zdálo.
Když si ve snáři přečtu něco ošklivého, fuj, zaklapnu ho a udělám si hezký den sama.

18 08.09.2021

Četla jsem před více jak třiceti lety a moc se mi to líbilo. Knihu si přečtu určitě znova.

18 01.09.2021

Však už jsem to psala, že toto je moje jedna z nejmilejších knížek z mého dětství.

Jedna z nejhezčích knih pro děti. Měla takové vyříznuté kolečko na každé stránce a až na konci byly hodiny a tam jste si mohli nařídit kolik je hodin. Třeba jste tam nařídili poledne a k tomu byla říkanka: Dvanáct hodin, to je hlad, na talíři je to znát.. V okamžení nic v něm není.. Dál už si nevzpomenu. Ale začíná to vstáváním školáka a končí, když jde spát.

Nejnovější vydání mám také. Když jsem ho viděla na pultě v knihkupectví, nemohla jsem věřit vlastním očím, že leporelo znovu vyšlo. Ani jsem si nevšimla, že v názvu chybí jedno slůvko. Zaměřila jsem se jen na tu holčičku a na hodiny. Nic jiného mě nezajímalo. Popadla jsem leporelo, protože tam bylo jediné a fakt - nebudete mi to věřit - já byla v tu chvíli šťastná. Škoda, že ty říkanky už nejsou takové, jak je znám, když jsem byla malá. Myslím si, že by se originál neměl měnit.

18 12.07.2021